MDŽ 2017
Milé ženy a soudružky, tak jako každoročně se blíží 8. březen. Váš svátek, který připomíná, co všechno pro nás muže děláte a znamenáte. Žena je prostě symbol. Přijměte upřímné blahopřání mužů, kteří se společně s Vámi snaží v naší dnešní těžké době vybojovat lepší život. Děkujeme Vám a přijměte tyto následující verše, jako poděkování za to, že jste.
Svý mámě chci říct díky za všechno, 
vždyť víš, co teď na srdci mám.
A promiň mi mé hříchy,
nebylo jich málo, co si vzpomínám.
A proto chci ti teď říct, díky za tvou lásku,
já ráda tě mám.
Mámo, koukni, jak čas letí,
není to tak dávno, co jsem zvládla první krok.
A najednou už nejsme děti a já pocit mám,
že to uteklo jako jenom jeden rok.
A proto poslouchej tyhle věty,
ať víš, co pro mě znamenáš.
Máš můj dík za všechno a hlavně za sebe.
Mámo, já teď jsem tu jenom pro tebe.
Máš můj dík za všechno a hlavně za sebe.
Mámo, já teď jsem tu jenom pro tebe,
teď pro tebe jsem tu já.
Vzpomínáš, jak jsme se smály a nebo na ten den
kdysi slyšela moje první slůvko říct.
Vzpomínám, jak jsme si hrály
a na ten první déšť,
co jsem viděla po našich oknech tíct.
Jak jsme venku spolu stály
a já se toužila s tebou k oblakům vzníst.
Mámo, vidíš, jak čas běží,
není to tak dávno, co jsem zvládla první krok.
To všechno vrátit půjde stěží, pořád pocit mám,
že to uteklo jako jenom jeden rok.
A o to víc mě právě těší, že ti můžu říct,
jak ráda tě mám.
Skupina Holki
Vládnou proti České republice
Tak, jak se čtyřleté období současné vládní koalice nachyluje ke svému konci, stává se zřejmé, že sociální demokraté, hnutí ANO a lidovci »hrabou na sebe«. Jednotliví členové vlády i koaliční strany stále častěji dávají přednost osobním a stranickým zájmům i za cenu vyloženého poškozování České republiky a jejích občanů.
Rozhádanost koaliční vlády bije do očí. Předseda vlády Bohuslav Sobotka kudy chodí, okopává kotníky místopředsedovi vlády a ministru financí Andreji Babišovi. Vyčítá mu, naposledy i za použití hospodských výrazů, že »ojebal stát«, když se vyhnul zaplacení nemalých částek na daních z výnosů svého podnikání. A Babiš mu nezůstává nic dlužen. Spoluodpovědnost premiéra a předsedy ČSSD za vytunelování mnohamiliardového majetku státu a za kritický stav Ostravsko-karvinských dolů přesahuje výší škod všechno, čím si zatím na úkor České republiky a veřejných financí pomohl Babišův Agrofert a Babiš sám.
Veřejné předvolební přísliby premiéra, že stát zasáhne proti těm, kdo tunelují OKD, a že vláda opraví nemravný zákon o stotřicetičtyřmiliardovém státním daru nenasytnému římskokatolickému kléru, se opět ukázaly lživé. Za poslední tři roky se ale zdiskreditovalo i Babišovo ANO, když předvedlo, že jeho lidem jde přetahovaná o politické kšefty stejně dobře jako sociálním demokratům a lidovcům a že »makají« pro republiku stejně mizerně jako jejich koaliční partneři.
Přijmout kvalitní zákon o prokazování původu velkých příjmů a majetku se za celé tři roky vládnutí vypečené koalice nepodařilo. A to ze stejných důvodů, z jakých takový zákon dříve odmítaly přijmout prokorupční ODS a TOP 09. Sporný „lex Babiš“, který by měl omezit podnikatelské aktivity a parazitování členů vlády na výhodách plynoucích z funkcí ve státní správě, je spíš pro smích. Lidovecký ministr Jurečka ve stopách mnoha jiných už dříve naznačil únikovou cestu – svůj podnik převedl na manželku, které »jen vypomáhá«.
Ani lidovecký předseda Pavel Bělobrádek nijak nevyniká. Jen jeho přízeň sudetoněmeckému landsmanšaftu stojí za pozornost. I v tom jej ale značně překonává nejsvéráznější vládní figura, která demonstruje nejen pohrdání právním řádem poválečné republiky. Lidovecký ministr kultury Daniel Herman jako předseda české odbočky Ackermann Gemeinde, jedné z organizací sudetoněmeckého landsmanšaftu, kudy chodí, v rozporu s historickými fakty vykřikuje, že odsun Němců provinivších se na Československé republice byla etnická čistka.
A pokud premiér Sobotka ještě nedávno prohlašoval, že Česká republika nutně potřebuje sudetské Němce typu Bernda Posselta, pokud odmítl zdanění takzvaných církevních restitucí a ve vládě přicmrndává přednímu exponentovi sudetoněmeckého landsmanšaftu a majetkuchtivé římskokatolické církve, ať se pak nepokouší o námluvy u komunistů. Mohlo by se mu totiž opět stát, že uslyší něco o tom, že není důvěryhodným partnerem pro vyjednávání. Zejména proto, že neví, co je to jednota slov a činů. A také proto, že až odpudivým způsobem poklonkuje jisté zločinecké organizaci, jíž je již řadu let Severoatlantický pakt.
Toho másla na hlavě mají mnozí členové Sobotkovy účelové a nevýkonné koalice víc než dost. Navíc stále osočují jeden druhého. A na poctivou práci pro republiku a občany jim pak času nezbývá. At už konečně neschopné a všeho schopné hlasatele kultu sobectví a peněz v čele s Bohuslavem Sobotkou nahradí lidé ochotní naslouchat názorům druhých a jednat ve prospěch České republiky a jejích občanů. Vím, velmi dobře vím, že právě takoví se nejen v KSČM, ale i v sociální demokracii tu a tam rovněž najdou.
Miroslav Grebeníček
V ý p i s z Usnesení okresní konference KSČM
Praha-východ konané 28. ledna 2017
Okresní konference zhodnotila činnost okresní stranické organizace za období od poslední konference 14. 11. 2015, projednala úkoly na následující období a stanovila jejich priority.
Okresní konference
I. Schválila:
1. zprávu o činnosti okresní organizace KSČM Praha-východ,
2. zprávu o stavu hospodaření okresní organizace KSČM Praha-východ,
3. zprávu o činnosti ORK,
4. zprávu o činnosti ORoK.
II. Zvolila:
1. kandidáty do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za okres
Praha-východ v pořadí:
Zdeněk Štefek (lídr – navržen na vedoucího krajské kandidátky za okres
Praha-východ)
Lenka Grygarová
Pavel Posolda
a potvrdila další kandidáty – Stanislava Grospiče, Zdeňka Milatu a
Ladislava Šafránka.
2. Delegáty a náhradníky na Středočeskou krajskou konferenci KSČM v roce
2017:
Vladimír Duník
Zdeňka Hajleková
Milan Havlíček
Marie Krumpolcová
Pavel Posolda
Zdeněk Štefek
náhradníci:
Alena Novotná
Vladislav Zima.
III. Uložila:
1. informovat členskou základnu o průběhu a závěrech okresní konference KSČM.
Termín: únor až březen 2017.
Zodpovídají: delegáti okresní konference, předsedové ZO KSČM,
šéfredaktor Zpravodaje OV.
2. Vyhodnotit a publikovat připomínky, náměty a podněty z diskuze a jednání
okresní konference KSČM a zapracovat je do plánu práce okresní
organizace KSČM.
Termín: únor až březen 2017.
Zodpovídá: předseda OV KSČM, šéfredaktor Zpravodaje OV.
3. Vyhodnotit připomínky z VČS i OK a připravit souhrnné stanovisko pro
delegáty krajské konference KSČM.
Termín: leden až únor 2017.
Zodpovídá: předseda OV KSČM.
4. Zvoleným delegátům krajské konference KSČM informovat členskou
základnu o závěrech krajské konference.
Termín: březen až květen 2017.
Zodpovídají: delegáti krajské konference, šéfredaktor Zpravodaje OV.
5. Rozpracovat přijaté závěry středočeské krajské konference do plánu
práce okresní organizace a základních organizací.
Termín: březen až duben 2017
Zodpovídá: předseda OV KSČM a předsedové ZO .
6. Zlepšit přehled o placení členských příspěvků jak podle stanov KSČM tak
podle jednotlivých ZO.
Termín: trvale.
Zodpovídají: předsedové ZO.
7. Zkvalitnit spolupráci s našimi poslanci a zastupiteli v kraji.
Termín: trvale.
Zodpovídají: předseda OV KSČM a předsedové ZO.
8. Řešit budoucnost činnosti a existence ZO a okrsků a optimalizovat práci
okresních orgánů.
Termín: trvale.
Zodpovídají: OV KSČM, předseda OV KSČM a předsedové ZO.
9. Věnovat mimořádnou pozornost volbám do PS PČR. Uspořádat veřejné
předvolební akce minimálně v městech okresu.
Termín: trvale.
Zodpovídá: OV KSČM a předseda okresního volebního štábu.
10. Projednat v okresní organizaci „Návrh volebních tezí pro volby do PS ČR
2017“ a přijmout stanovisku k tomuto dokumentu.
Termín: do 18. února 2017.
Zodpovídá: předseda OV KSČM.
11. Odstranit nedostatky zjištěné okresní revizní komisí.
Termín: 30. 06. 2017
Zodpovídá: předseda OV KSČM.
12. Na každém zasedání OV projednat zprávu o příjmech a výdajích za
uplynulé období.
Termín: trvale.
Zodpovídá: předseda ORK.
13. Při veškerých výdajích sledovat efektivnost vynaložených finančních
prostředků s ohledem na zabezpečování cílů KSČM.
Termín: trvale.
Zodpovídají: předseda OV KSČM a předsedové ZO.
14. Dokončit kontrolu a vydání členských legitimací KSČM a příspěvkových
karet KSČM.
Termín: 30. června 2017.
Zodpovídají: předseda OV KSČM a předsedové ZO.
IV. Vyzvala:
1. delegáty krajské konference ke změně volebního řádu pro volbu kandidátů do PS:
• neumisťovat na volitelná místa ty, kteří byli poslanci PS ve dvou a více
předchozích volebních obdobích,
• zrušit postup volby podle principu tzv. „okresních jedniček“.
V. Vyslovila poděkování
všem kandidátům do zastupitelstva Středočeského kraje za okres
Praha-východ a všem členům a sympatizantům za jejich aktivní
podporu politiky KSČM.
Za návrhovou komisi:
Jan Hádek, Pavel Posolda, Zdeněk Štefek
K zamyšlení
Každý z nás, pokud se rozhodne něco udělat, vždy nejprve přemýšlí a zvažuje, k čemu to bude dobré, co to přinese a komu či čemu to prospěje. A následně pak hodnotí, jaký byl výsledek a zda se splnilo jeho očekávání. Nikdo nedělá nic jen tak, aby jen něco dělal. A to by mělo platit i o naší stranické práci. Pokud se rozhodneme, samozřejmě, po zralé úvaze, pro zorganizování jakékoliv akce, mělo by po jejím uskutečnění následovat i její zhodnocení. Jenže to zpravidla neděláme. Akci naplánujeme, uskutečníme, uděláme si čárku, ale již nás nezajímá to hlavní, co to přineslo, jaký byl výsledek, jaké jsme získali poznatky a zkušenosti pro případné opakování.
Příkladem tohoto přístupu mohou být poslední krajské a senátní volby na podzim loňského roku. S pochopitelným zklamáním jsme konstatovali pro naší stranu nepříznivé výsledky, bez bližšího upřesnění jsme se chválili, že jsme pro dobrý výsledek ve volbách udělali maximum, a neúspěch jsme svedli na dva ze tří hlavních představitelů strany, ss. Filipa a Dolejše. To jsme pak korunovali výzvou našeho OV k jejich odstoupení z funkcí, čímž jsme se stali pro skupinu jejich odpůrců „slavní“ a pro většinu s nimi sympatizujících jsme „za blbečky“ (viz komentář místopředsedy ÚV KSČM Petra Šimůnka k naší výzvě v únorovém Zpravodaji OV).
Vyhodnocení předvolební agitace k uvedeným volbám a jejich výsledku jsme vysloveně „odflákli“. Mimo několika kritických slov na adresu grafiky volebních plakátů, obsahu propagačních materiálů a účinnosti petičních stánků jsme naprosto pominuli to hlavní, možnosti využití a tím i účinnosti různých forem propagace. Nezajímá nás, že situace v možnostech vylepování plakátů se mění. Na jedné straně se výlepové plochy v některých městech rozšířily (i když někde placené), na druhé straně se ve většině obcí snížily počtem i plochou. Tím mnohem častěji dochází ke strhávání či přelepování plakátů konkurencí. Stalo se mi dokonce, že po vylepení plakátů v jedné vesnici jsem už při návratu po patnácti minutách z vesnice sousední zjistil, že náš plakát je přelepen. Kontrola všech výlepů po čtyřech dnech ukázala, že všechny naše plakáty, s výjimkou jediného (!), jsou strženy či přelepeny. Jaká je tedy účinnost tohoto druhu propagace ve vztahu k vynaloženým prostředkům a práci? A to nemluvím o tom, jak byl zajištěn a jak důsledně uskutečněn výlep plakátů ve všech obcích okresu Praha-východ.
Obdobně možnosti využívání propagačních materiálů, pokud není použit nákladný roznos poštou, jsou omezené. Přístup ke schránkám v činžovních domech znemožňuje zamykání jejich vchodů a účinnost této formy propagace výmluvně dokladují krabice pod schránkami plné nevyžádaných propagačních materiálů, samozřejmě, včetně našich volebních letáků. A pokud se týká domů v nové nízké zástavbě, v tzv. satelitech, je většina schránek opatřena zákazem vhazování propagačních materiálů. Takže případné nerespektování tohoto zákazu jen popudí majitele a předpokládaný účinek je pochopitelně opačný.
Samostatnou kapitolou jsou petiční stánky. Jejich využívání, bez ohledu na problémy s jejich personálním zabezpečením i na dosavadní výsledky, je některými okresními funkcionáři stále prosazováno. Mnohaleté zkušenosti však ukazují, že především základní požadavek, tj. získání počtu podpisů potřebného k předání petice k projednání poslaneckou sněmovnou, se nedaří splnit. Co se pak s těmi peticemi s několika desítkami nebo třeba i stovkami podpisů stane? K čemu jsou? Přičemž posouzení míry prezentace strany touto formou a zpětného vlivu na petenty je velmi obtížné, ne-li nemožné. Nelze přece předpokládat, že občan např. podpisem pod naší peticí za zrušení NATO vzplane sympatiemi ke KSČM a bude ji volit. Výsledkem je, že touto formou propagace se vlastně prezentují jen ti kolem stánku, ať už k tomu mají jakékoli důvody.
Veřejné akce organizované základními organizacemi nejsou vzhledem k situaci v ZO příliš početné a týkají se převážně oslav MDŽ a pietních aktů počátkem května. Čestnou výjimkou do nedávné doby byla ZO v Čelákovicích, která mimo do dnešních dnů pořádaných akcí k MDŽ a 1. máji, pravidelně organizovala na konci dubna pro děti „Pálení čarodějnic“ a na závěr srpna tzv. „Loučení s prázdninami“. Jistěže především tato druhá akce, zejména co do počtu zúčastňujících se dětí, byla jistě úspěšná. Proto vzhledem k vynaloženému úsilí a práci s ní spojené před pořadateli a jejich pomocníky hluboce smekám. Ale opět mám pochybnosti, pokud jde o výsledek. Do jaké míry to přispělo k získání alespoň minimálních sympatií těchto akcí zúčastňujících se dospělých ke KSČM? Děti se bezesporu dobře bavily, soutěžily, vyhrávaly věcné ceny. Jejich doprovod, lze předpokládat převážně maminky, měl možnost si mezi sebou popovídat či se setkat se známými. Ale kladu si otázku, jestli si ti dospělí vůbec uvědomili, kdo je jejich pořadatelem a komu vděčí za to, že oni i děti strávili příjemné odpoledne? Tedy z hlediska zájmu veřejnosti bylo „Loučení s prázdninami“ bezesporu úspěšnou akcí, ale jaký byl výsledek politický? Projevilo se to nějak na výsledcích alespoň některých voleb nebo v podpoře našich návrhů a námětů v městském zastupitelstvu? Sám chodím dvakrát či třikrát v roce na různé akce na náměstí v Klecanech. Motivem je zpravidla nákup ovaru, tlačenky či „prdelačky“, aniž by mě zajímalo, kdo je pořadatelem a komu bych měl být vlastně vděčen. Možná budu označován za cynika, ale je tomu tak.
Pokud jsem se tímto dotkl čelákovických, omlouvám se. Vážím si jejich stranické práce, ale i v tomto případě chyběl ten závěr, tj. posouzení výsledků. A netýká se to jen jich. Máme stále snahu vysoce hodnotit akce, opájet se výčtem jejich počtu, ale jaký je jejich výsledek, co přinesly, nás už nezajímá, lépe řečeno, už se tím nezabýváme. Možná bychom se měli, namísto stálé kritiky jiných, zejména vyšších stranických orgánů a některých funkcionářů, více věnovat svým problémům a zamýšlet se nad naší stranickou prací a jejími výsledky. Podle teorie řízení je jedním ze sedmi prvků řídící práce hodnocení, které zahrnuje nejen zhodnocení výsledků, ale také získání poznatků důležitých pro zkvalitnění další činnosti. To bychom měli mít stále na paměti.
Jaromír Dočekal
Svět pod Donaldem Trumpem aneb revoluční rok 2017?
Já, níže podepsaný Dan Bierónski, člen OV KSČM Praha-východ a dopisovatel našeho Zpravodaje bych takto rád popřál všem čtenářům a čtenářkám našeho časopisu mnoho elánu do stranické práce v tomto roce.
Protože však Vánoce chápu nejen jako stromečky, kapry, televizi a lenošení, ale také jako příležitost k politickému sebevzdělávání, tak jsem si přečetl opravdu komunistický list Dialog, ve kterém mě zaujal zejména článek Panorama od autora Ilji Jihlavského, který podrobně rozebírá příčiny volebního vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách.
Soudruh Jihlavský zcela reálně vidí příčinu prohry demokratické kandidátky Hillary Clintonové v tvrdém a neutuchajícím boji mezi různými nadnárodními politickými a vojenskoprůmyslovými korporacemi made in USA a EU. A v tuto chvíli odbíhám od Dialogu a začínají moje vlastní vývody.
Reálně uvažující část americké buržoasie i veřejnosti chápe, že politika dosavadních kabinetů a prezidentů od dob George Bushe staršího až po Baracka Obamu je pro USA v nejlepším případě nevýhodná, v nejhorším až sebevražedná, protože je poplatná linii studené války, skončené pádem Berlínské zdi, rozpadem socialistického společenství a rozpadem SSSR. Tato linie, považující Východ za totálního nepřítele, nikterak nepochopila, že v roce 1989 se mezinárodněpolitická situace radikálně změnila, že Východ před Západem a jeho dolarem klekl na kolena, že se vzdal svých ideologických principů, politických principů, těžce vydřeného a za hubičku či symbolickou korunu odevzdaného majetku i výsledků 2. světové války.
Tato linie byla částečně „narušena“ nástupem Billa Clintona do Bílého domu, neboť tento muž se snažil hrát na usmiřovatele všech lidí na planetě, za budovatele mostů mezi Východem a Západem a odpůrce horečného zbrojení. Byla to však politická fraška a také tak skončila po známé Clintonově aféře s Monikou Lewinskou. Zakazuje snad americký právní systém manželskou nevěru? Pokud vím, tak islámské právo šaria platí na opačné zemské polokouli.
Politika jeho nástupce George Bushe jr. i Baracka Obamy se opět přihlásila k tvrdé protivýchodní konfrontační linii. Jejím cílem bylo vyhladit v postkomunistických zemích jakoukoli vzpomínku na doby reálného socialismu a fyzicky vyhladit nástupce komunistických establishmentů nejen ve východní Evropě, ale i v Arábii od Libye do Iráku, tedy v Evropě politické hašašíry v podobě tzv. levicových socialistů a v Arábii skomírající systém strany BAAS, kterážto nejednou od roku 1989 deklarovala svou prozápadní orientaci a ochotně za dolar lila ropu do amerických tankerů.
Pro příklady nemusíme chodit daleko. V roce 1991 byla pod patronací Západu rozpoutána jugoslávská válka, trvající do roku 1999, přestože duch Josipa Broze Tita byl umlčen již v 80. letech. Vyžádala si více obětí než válka v letech čtyřicátých. Válka jistě nebyla pro Západ žádným ekonomickým přínosem, neboť nemotorná a navíc rozbitá jugoslávská ekonomika neměla EU a USA co nabídnout, a navíc si od Západu jen žádala půjčky a dotace na vlastní obnovu.
A jděme dál. V roce 2003 USA a jejich spojenci rozpoutali ofenzivu proti Iráku Saddáma Husajna, přestože tento diktátor byl po úspěšné západní operaci Pouštní bouře na kolenou. Musel se vzdát Kuvajtu, jeho Republikánská garda byla zmasakrována v pouštích jižního Iráku, musel bezprostředně po operaci čelit šíitskému povstání na jihu a kurdskému na severu, a který musel celé desetiletí opět „lít“ za dolar ropu do amerických tankerů. Ale byl to přece odchovanec komunistického Východu a jeho prodloužené arabské ruky v podobě strany BAAS. Proto musel zmizet z politické scény a později i ze světa. Je to jen politická předpojatost nebo politický holocaust á la Mein Kampf?! Ale irácký lid se nevzdal a proti americkým okupantům zahájil partyzánskou válku, ze které Američanům šla hlava kolem, a hlavně si uvědomili, že to přepískli, a že zisky z irácké ropy jsou v nedohlednu, neboť ropná pole hoří a žádná americká korporace tam nechce těžit. Škoda jen, že tito hrdinové se o desetiletí později dostali pod jařmo úděsného Islámského státu, přestože jejich otec Saddám Husajn proti džihádismu vždy tvrdě zasahoval.
A tak dále. V roce 2001, dva roky před Irákem, USA podnikly ofenzivu proti afgánskému Talibánu, dalšímu mastodontu na politické scéně Arábie made in USA. Tento dinosaurus se dostal k moci v r. 1996, aby zmasakroval demokratické a prozápadní mudžáhidy, vítěze nad marxistickým prezidentem Nadžíbulláhem, ale načichlé jeho sekularistickými i socialistickými principy. Proto opět museli zmizet ze světa, ne však Tálibán. Ten se po 11. 9. 2001 a po vojenské porážce od Západu stáhl stejně jako husajnovci do nepřístupných oblastí země a vede dodnes válku proti americkým vojenským specialistům. Úspěšně. Opět pro americkou administrativu politický, morální, ekonomický i vojenský debakl.
Ale americká unie, založená na holocaustu všech východních a socialistických hodnot dostala o pět let později tvrdou ránu. Pod záminkou ztráty jednoho vojáka na libanonském území zahájil v létě 2006 Izrael proti Libanonu ofenzívu s cílem zničit socialistický vládní Hizballáh a upevnit svou hegemonii na Blízkém východě. Ale opak se stal pravdou. Krutě bití Izraelci ani nestačili prchat z Libanonu a jen s vypětím všech sil se premiéru Ehudu Barakovi podařilo přesvědčit Hizballáh, aby nevstupoval do Izraele a neobsadil Tel Aviv a Jeruzalém. Škoda. Pro Bushovu administrativu opět krutá ztráta, neboť otřesený a zbitý Izrael odmítl plnit svou úlohu - být tvrdou hrází proti všem pokrokovým, demokratickým a socialistickým silám na Blízkém východě. Ohavná sionistická fašistická kamarila se dokáže vybíjet jen na vojensky nekompetentních Palestincích, což i na Západ vrhá divné světlo.
V roce 2011 v rámci arabského jara padla Kaddáfího Libye. A tu se zdá, že imperialistická protisocialistická konfrontační linie konečně politicky uspěla. Byly pomstěny oběti z Lockerbie v roce 1988. OSN schválila na žádost Francie bezletovou zónu nad Libyí a Kaddáfí byl svržen a ohavně zavražděn svými odpůrci. Nové vedení země se přihlásilo k prozápadní orientaci. První úspěch. Proč však při tom musel padnout i Mubarakův Egypt, tato výkladní skříň arabského sekularismu a socialismu, výkladní skříň tržních hodnot i obrovitá turistická destinace, je otázkou. Pro schizofrenní Západ je vláda, byť dočasná, Muslimského bratrstva, teroristické džihádistické a protizápadní organizace lepší variantou. Ale již staří Římané říkali, že koho chtějí bohové zničit, toho raní slepotou.
A nyní to nejožehavější. Syrský prezident Bašár Asad, také baasista, se v roce 2012 dostal pod bezohledný politický tlak prozápadní opozice. V roce 2012 začaly vojenské akce a tak se tento mladý ušatý asketa rozhodl nejít cestou Kaddáfího ani Mubaraka. Protože však nebyl mocí opilý „libyjský leopard“, ani vyčerpaný a zkostnatělý egyptský stařec, tak zahájil proti zrádné Syrské svobodné armádě i krutému Islámskému státu vyčerpávající válku, kterou s pomocí Ruska nemůže prohrát.
A dále a dále. Východ v dnešní podobě již není uzlíčkem neštěstí jako v roce 1989. Země BRICS, tedy Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika, tedy země, jež se nebojí veřejně proklamovat svou nezávislou a protizápadní orientaci, těžce tlačí na veřeje světových dějin, dosud hlídané imperialisty, a hrozí, že je provalí a zlomí protektorát USA a EU nad planetou.
Jedním z hlavních důkazů této teorie jsou i závěry předních ekonomů, že v roce 2040 Čína ekonomicky předhoní USA. Dalším z důkazů je vojenská převaha BRICS nad USA, neboť jaderný potenciál Ruska a spřáteleného Běloruska předčí totéž v USA, a navíc zmíněné slovanské země, potažmo ve spolupráci s budoucí Ukrajinou mají mnohamilionovou pozemní armádu, proti níž je USA Army partou trampů, která je vycvičena a vyzbrojena z dob Vlastenecké války a schopná odrazit jakýkoliv přesoceánský útok na euroasijský kontinent. A to nemluvím o účasti čínské armády. A třetím faktorem je i to, že země BRICS disponují téměř pětinásobným počtem práceschopného obyvatelstva než USA a EU dohromady.
Linie amerického i západoevropského imperialismu založená na ideologické i lidské genocidě myšlenek i představitelů sociálně spravedlivé společnosti je tímto u konce. Nepodařilo se jí zlikvidovat čínské komunisty, ruské putinovské demokratické socialisty, syrské a libanonské baasisty, ani ruské, české a portugalské komunisty. Linie vymývání mozků, krve, násilí a drancování se dostala do slepé uličky a na konec dějin.
Pro americké realisticky smýšlející, demokratické i levicové složky společnosti je toto ovšem výzva. Velká část americké společnosti, počínaje newyorským popelářem, přes drobnou a střední buržoazii, přes reálně smýšlející zástupce americké státní správ, přes management středních a nadnárodních společností, až po nejvyšší politický establishment Kongresu a Bílého domu si uvědomila, že konfrontace s druhou polovinou zeměkoule Ameriku vyčerpává, ohrožuje, dehonestuje, a že je nutné v rámci americké bezpečnosti a prosperity začít reálně spolupracovat s BRICSem.
To ovšem znamená jediné. Vzdát se mezinárodně politické konfrontace v OSN i mimo ni, vzdát se účasti na ozbrojených konfliktech tisíce kilometrů od hranic USA i EU, vzdát se myšlenek bezletové zóny nad Sýrii, snah o rozmisťování US Army i jednotek NATO i podpory banderovského genocidního režimu na Ukrajině. A společně s Ruskem porazit Islámský stát v Sýrii a Iráku.
Protože však Obamova administrativa prolezlá korupcí a neschopností nebyla schopná ani ochotná tyto úkoly řešit, tak její favoritka Hillary Clintonová dopadla jak sedláci u Chlumce, byť to tak dlouho nevypadalo. Pokud k tomu připočteme i notně tristní ekonomickou a hlavně sociální situace amerického středozápadu, tak se není čemu divit. Inu, prostě válkami, konfrontacemi, ropnými krizemi i bezuzdným zbrojením vyčerpaná supervelmoc neschopná čelit další konfrontaci s Východem i vlastními dluhy v OSN, zvedla ruce.
Donald Trump a jeho schopní poradci toto vše pochopili a dovedně využili. Přimíchali do politického programu svého super miliardáře i trochu černého rasistického jedovatého koření a úspěch se postupně dostavil.
Oč tedy super byznismanovi Trumpovi v mezinárodní politice jde? Je to imperialista a tak bude i smýšlet. Ale uvědomuje si, že je tu druhý imperialista o třídu silnější než on.
Vladimír Putin je nepochybně politicky zkušenější než Donald Trump, neboť se politikou zabýval od osmnácti let. Je vzorným absolventem všech škol KGB a jako ruský prezident je prakticky neporazitelný. Jako Rus však respektuje odkaz svých předchůdců, tedy Postupimskou dohodu.
Donald Trump toto jako další imperialista přes všechno své politické diktátorství chápe a snaží se na to navázat. Prostě tito dva koryfejové se snaží si v „míru“ mezi sebou rozdělit svět, nevydávat neuvěřitelné biliony dolarů i eur na zbrojení. Zbavit se přízraku třetí světové války a zachránit si tak holý krk. O nutných investicích do školství, zdravotnictví, infrastruktury, sociální oblasti a do rozvoje zemí třetího světa ani nemluvě.
Co to ovšem znamená v praxi? Asi tolik, že putinovské Rusko si pod svým vlivem ponechá Čínu, KLDR, země bývalého SSSR včetně Ukrajiny a Běloruska a nakonec i Sýrii a Libanon. Pro USA jsou důležitá zejména ropná pole v zemích Středního východu, tedy Irák, Saúdská Arábie, Jemen, Jordánsko, Spojené arabské emiráty a Kuvajt. Jako vojenské spojence však USA budou jistě požadovat Izrael a Pákistán. Plán však ještě počítá i s pásem neutrálních zemí počínaje Senegalem a Marokem, přes africký sever až po Indii.
Možná jsou to hypotézy, množná ne. Pro americký lid ale Trumpova mašinérie moc velký přínos neznamená. Tento diktátor se bude jistě prezentovat jako nejsilnější muž západní polokoule, kterou již teď považuje za svou kolonii. Ve svých předvolebních projevech prezentoval své pohrdání ženami, homosexuály, barevnými, postiženými, nemocnými, veterány a hlavně Hispánci. Oprávněně se obávám i o osud kubánské revoluce. Všichni, kdo nepatří do tzv. amerického snu, budou mít nejspíš smůlu.
Dan Bierónski
P. S. Snad si americký lid v budoucnu najde lepšího vůdce.
STŘEDOČESKÁ KRAJSKÁ KONFERENCE KSČM
18. ÚNORA 2017
U s n e s e n í
Středočeská krajská konference Komunistické strany Čech a Moravy po projednání:
1. Schvaluje:
1. 1. Zprávu mandátové komise
1. 2. Kandidátní listinu pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KSČM ve Středočeském kraji, složení - seznam kandidátů bude součástí protokolu.
2. Bere na vědomí:
2.1. Vystoupení předsedy KV KSČM s. Stanislava Grospiče, přednesené při zahájení konference.
3. Ukládá:
3. 1. KV KSČM předložit ÚV KSČM schválenou kandidátní listinu pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Termín: ihned
Zodpovídá: s. Grospič, předseda StčKV KSČM
3. 2. V souvislosti s ústředním a krajským volebním štábem konkretizovat postup stranických organizací v kraji při přípravě a zabezpečení voleb do PS PČR v roce 2017.
Termín: po schválení volebního programu KSČM
Zodpovídá: s. Grospič, předseda StčKV KSČM
3. 3. Aktivně se podílet na průběhu volební kampaně do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Termín: trvale do voleb
Zodpovídá: StčKV, OV KSČM, kandidáti do PS PČR
3. 4. Zařadit všechny kandidáty do předvolební přípravy, ve které budou důkladně seznámeni s volebním programem.
Termín: trvale do voleb
Zodpovídá: s. Grospič, předseda StčKV KSČM
3. 5. Využít spolupráci se všemi vlasteneckými organizacemi k tomu, abychom jak mezi členy strany, tak našimi sympatizujícími, docílili vyšší účast voličů ve volbách a tím také lepší volební výsledek.
Termín: trvale do voleb
Zodpovídá: KV KSČM
3. 6. Předat připomínky k návrhu volebního programu KSČM, které došly z jednotlivých okresních organizací na KV KSČM, a také ty, které zazněly na dnešní konferenci na příslušné oddělení ÚV KSČM. Zároveň je využít pro vedení volební kampaně v rámci kraje.
Termín: do schválení volebního programu KSČM
Zodpovídá: s. Grospič, předseda StčKV KSČM
3. 7. Zapojit do průběhu volební kampaně aktuální poznatky našich sociologů a pružně reagovat na požadavky voličů.
Termín: trvale do voleb
Zodpovídá: KV KSČM
4. Doporučuje:
4. 1. Aby se základem volebního programu KSČM pro volby do PS PČR konané v roce 2017 stalo „Devět priorit IX. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy.“
4. 2. Ústřednímu výboru KSČM zvážit pro volbu prezidenta České republiky, která se uskuteční v roce 2018, navržením svého vlastního kandidáta na tuto funkci.
4. 3. Ústřednímu výboru KSČM zpracovat krátký, jasný a stručný volební program pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané v roce 2017.
4. 4. Všem okresním organizacím věnovat zvýšenou pozornost odběru Haló novin.
Kandidáti schválení do Poslanecké sněmovny za Středočeský kraj:
1. Stanislav Grospič
2. Miloslava Vostrá
3. Jan Klán
4. Pavel Hubený
5. Tereza Čechová - Humpolcová
6. Zdeněk Štefek
Zdeněk Štefek z představování na krajské konferenci KSČM
Soudružky a soudruzi,
nejprve mi dovolte poděkovat za důvěru. Po těch letech v naší straně asi nemá smysl sám sebe představovat, spíše mi dovolte sdělit Vám, jak si představuji parlamentní práci. Myslím si, pokud to vezmu vojenskou terminologií, že se často chováme jako strana, která má sice vykopané zákopy a v nich je pevně usazena, ale ty zákopy má často vykopané i za sebou, takže je odříznuta nejen od těch, za které bojuje, ale i od svého vlastního týlu. A pokud útočíme, tak nějak po široké frontě, mělce, takže to sice poznají přední bojůvky protivníka, ale jejich šiky neprorazíme a za frontu k lidem, které máme osvobodit, ani informace o útoku prostě nedojde. Dle mého názoru se musíme soustředit na slabá, zásadní místa, tam provést ofenzivu, a doprovodit ji masivními kampaněmi v cílových skupinách obyvatel. Je to důležitější o to více, jak ukázaly krajské volby, že lidé strany posuzují zejména podle celostátních témat a celostátních osobností, k nimž by jistě poslanci vedle vedení strany měli patřit.
Jak tedy pracovat? Jak se prezentovat? Jak usilovat o naše cíle?
Uznávám zásady, že musíme vystupovat stručně, jednoznačně, disciplinovaně a jednotně. A to tak, že popíšeme kořen problému, (v tom je ta naše radikalita), popíšeme naší aktuální iniciativu a cíle (krátkodobé řešení) a, samozřejmě, sdělíme i vizi – tedy systémové řešení komunistů. Jaké má být těžiště naší práce? Měli jsme mnoho legislativních návrhů, které skončily v propadlišti. Myslím si, že nemá cenu plýtvat silami na legislativu od A – Z. Naše legislativní iniciativa má smysl, jen když je opřená o mimoparlamentní aktivity, které jsou důležité. Další částí činnosti poslance je být mezi lidmi, naslouchat, komunikovat, být hlasem lidu – i v případě interpelací a dalších možností poslance. A poslední částí činnosti je určitě využívání poslaneckého zázemí pro vytváření aliancí, posilování práce se sympatizanty, ale i našimi odborníky. Co považuji za důležité, je synergie (spolupráce, společné působení) činnosti poslance a všech článků strany. Všechny poslanecké iniciativy by měly být součástí konkrétních kampaní, které budou mít danou i cílovou skupinu, nikoliv všeobjímající oslovení všech. Součástí kampaní musí být důraz na kompletní PR portfolio (public relations – vztahy s veřejností). Pak se nebude moci stát, že lidé nebudou vědět, že jsme dávno před ČSSD prosazovali progresivní daň a zdanění spekulací, budeme zároveň umět i čelit protipropagandě při našich vlastních legislativních iniciativách. Takové jsou mé postoje, takový jsem já. Děkuji za pozornost.
Zdeněk Štefek
Vzniklo vzdělávací centrum a knihovna Miloslava Ransdorfa
Centrum a knihovna vznikly s cílem, aby myšlenky Miloslava Randosrfa nezapadly. Soudruh Ransdorf byl dlouhá léta poslancem parlamentu, jak národního, tak i evropského, kde si vysloužil uznání svým intelektuálním i politickým rozhledem, odbornými znalostmi, neuvěřitelnou pamětí, ale i nebojácností, nápaditostí a fenomenálním ovládáním 15 jazyků. Účelem knihovny je zachovat jeho knihy, CD, DVD, korespondenci, rukopisy, případně shromažďovat dokumenty či další věci s jeho myšlenkami Vedle toho my, co jsme měli možnost potkat se s ním osobně, jsme oceňovali jeho skromnost a upřímnost.
Okresní výbor KSČM Praha – východ přispěje jednorázovým darem - částkou 3000,- Kč s tím, že členové okresní organizace budou informováni o tom, kdo má z vedení OV volný přístup do výše uvedené knihovny. Každý z členů a sympatizantů KSČM může být sám členem po zaplacení poplatku 1000,- Kč ročně na účet č. 277813450/0300.
Připomněli si Marii Majerovou. Má dvojí výročí.
Na setkání zaznělo krátké připomenutí Marie Majerové coby průkopnice ženského hnutí, neboť právě tato část jejího veřejného života je méně známa. Pro většinu lidí je Majerová »pouze« spisovatelkou. Novinářka Andrea Cerqueirová přečetla několik ukázek z osvětové žurnalistické tvorby Majerové z let 1913-1919, jež autorka publikovala v Právu lidu a Ženském listu. V článku Kandidujte, ženy! Majerová v roce 1919 vyzývala čs. ženy, aby se zapojily do správy obcí a měst nové ČSR jako kandidátky do obecních zastupitelstev.
Dílo Majerové patří k oblíbené literatuře předsedy OV Praha-východ Milana Havlíčka, podle něhož spisovatelka více než kdo jiný rozkrývala sociální nerovnost kapitalistické společnosti a poukazovala na její příčiny. Příznivci pokrokového odkazu spisovatelky, novinářky a průkopnice ženského hnutí národní umělkyně Marie Majerové (1882-1967) se sešli v sobotu u domu čp. 18 na náměstí Arnošta z Pardubic v Úvalech, kde je osazena pamětní deska připomínající její zdejší působení. V polovině ledna uplynulo 50 let od spisovatelčina úmrtí a 1. února tomu bylo 135 let, co se v tomto středočeském městě narodila.
Předsedové okresních výborů KSČM Praha-východ a Mladá Boleslav Milan Havlíček a Josef Dovolil, členky Levicových klubů žen v čele s předsedkyní Republikové rady Květou Šlahúnkovou, jakož i místní občané a pražští příznivci spisovatelky zavěsili poblíž pamětní desky, která je již poslední připomínkou Majerové v jejím rodišti, květiny se stuhami (na snímku). Jedna z nich byla i od středočeských komunistických poslanců.
Od poloviny padesátých let v Úvalech působil kulturní dům nesoucí jméno Marie Majerové. Sama spisovatelka se velkými peněžními částkami zasloužila o jeho vznik. Občané přiložili ruku k dílu dobrovolnými brigádnickými hodinami. V sále s točnou hrával divadelní soubor J. K. Tyla, bylo tam kino, probíhaly svatební obřady…, sloužil tedy kulturnímu povznesení obce. Tuto skutečnost připomněla místní zastupitelka z hnutí Pro Úvaly Naďa Kouklová. Ve víru restituce v devadesátých letech však kulturní stánek zanikl.
Za důstojné umístění pamětní desky
A protože i náměstí, dříve Marie Majerové, bylo přejmenováno na Arnošta z Pardubic, je poslední památkou na známou rodačku pamětní deska umístěná na domě, který podle starosty Petra Boreckého (Otevřené Úvaly – sdružení nezávislých kandidátů) není spisovatelčiným rodným domem, ale podle jiných svědectví ano. Cílem snah příznivců literárního i buditelského odkazu Majerové je pamětní desku přenést na zamýšlenou novou městskou knihovnu a společenské centrum, které mají vyrůst na místě domu čp. 18. Ten se nachází ve stavu, jenž již neumožňuje opravu. I Středočeský KV KSČM se zabýval touto situací, a jak sdělil našemu listu jeho předseda poslanec Stanislav Grospič, krajský výbor bude ve spolupráci s OV Praha-východ usilovat o důstojné umístění pamětní desky Majerové v Úvalech.
Vždyť se zasloužila o ženskou emancipaci.
Zdroj: HaNo Monika Hoření
PODĚKOVÁNÍ
Milý Miloslave Bredo,
za Tvou dlouholetou práci v okresní rozhodčí komisi Ti moc děkujeme. Víme,
že Tvoje zdraví Ti nyní nedovolí plnou angažovanost.
Za okresní rozhodčí komisi
Jaromír Dočekal.
BLAHOPŘÁNÍ
Dne 23. února oslavila 90. narozeniny předsedkyně ZO KSČM Husinec Řež
soudružka Věra Smolíková.
Za její minulou i současnou práci pro stranu děkujeme a do dalších let
přejeme pevné zdraví, štěstí, spokojenost a pohodu v osobním životě.
Za okresní výbor KSČM Milan Havlíček
Dne 9. března oslaví 65. narozeniny člen okresního výboru KSČM
soudruh Nizar Trabulsi.
Za jeho minulou i současnou práci pro stranu děkujeme a do dalších let
přejeme pevné zdraví, štěstí, spokojenost a pohodu v osobním životě.
Za okresní výbor KSČM Milan Havlíček
Obsah porady předsedů a funkcionářů dne 5. 4. 2017
- závěry okresní konference
- členské příspěvky
- májové oslavy
