Opakuj ten starý song znovu, nahlas a jasně! „Podívej, podívej, řekni jen, řekni tam, Yankeeové že jdou k nám…“ (Přibližný překlad starého amerického vojenského pochodu. Pro šťouraly: „Over there, over there, Send the word, send the word, That the Yanks are coming, the Yanks are coming…“ pozn. překl.)
Ano, vašnosti! Stíny roku 1918 a bitvy na Marně! Stíny roku 1944 a Normandských pláží! Ale ne, nejen stíny, už i slova byla vyslaná.
2017 sotva začal, když se v německém přístavu Bremerhaven vyhrnulo z lodí 4000 hochů a děvčat v jankeeských uniformách a s nimi přes 2 500 tanků, náklaďáků a dalších bojových vozidel, a vydali se dál po kolejích a na přívozech přes Balt nebo s rachotem po dálnicích přes severní Německo. Ať je na co vzpomínat!
Plukovník Bertulis ve štábu velitelství USA ve Stuttgartu to nazval „největším přesunem US Army do Německa od roku 1990… Zajistí, že se nezbytná bojová síla dostane na správné místo v Evropě ve správnou dobu.“ Ještě výše postavený, generál-poručík Frederick Hodges, velitel sil USA v Evropě, řekl: „Tři roky poté, co poslední americké tanky opustily kontinent, je musíme dostat zpět.“
Jakou nebezpečnou frontu se to vydali hájit? Kde je tentokrát „támhle“?
Dobrá, není to zrovna fronta. Nebo ještě ne! Na ruské hranici s Lotyšskem nebo Estonskem se dosud nevystřelilo ani ze vzduchovky, stejně jako na křehkých polských nebo litevských hranicích kolem malé, zcela obklíčené ruské enklávy v Kaliningradu. Ani nikdo neslyšel Putina nebo nějakého jiného ruského předáka pronést byť jedinou hrozbu nebo vznést jediný požadavek, namířený na některou z těchto zemí.
Ale, jak generál Hodges řekl novinářům, tato opatření byla „reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu a nezákonnou anexi Krymu“. A konejšivě dodal: „To neznamená, že musí nutně dojít k válce, nic z toho není nevyhnutelné, ale Moskva se na tuto možnost připravuje.“
Mírové demonstrace (příliš málo) připomínají, že Rusko má 900 000 mužů ve zbrani, zatímco NATO jich má 3,5 milionu, rozmístěných na více než stovce základen ve světě, v kruhu kolem Ruska. Hrozilo, že odříznou jedinou ruskou námořní základnu v teplých vodách, na Krymu (kde většina lidí, rusky mluvících, hlasovala v referendu pro „převzetí“), když se sunuli k uzavření kruhu od jihu. Puč rusofobní ukrajinské vlády (a mnoha fašistických týpků) z valné části připravovala asistentka ministra zahraničí Victoria Nulandová v roce 2014. „»Yats« [Jaceňuk; pozn. překl.] je náš člověk“, telefonovala, a, po spoustě peněz a násilí, byl! Lidé byli zvědaví, co by Washington dělal, kdyby se přátelé ruska dostali až k americkým hranicím. Připomněli tehdy převraty nebo invaze v Guatemale, na Kubu, Grenadu, do Panamy, Chile. Nemluvě o Iráku, Afghánistánu a Libyi, které jsou asi sotva blíž od hranic USA!
Někteří Evropané se dokonce divili plánovanému datu příjezdu nových jednotek na ruské hranice, ze všech dnů právě 20. leden! Našli se snad nějací fascinovaní generálové či načančaní intrikáni, kteří doufali, že neukončí kariéru nářkem, ale třeskem? Bál se někdo, že Donald Trump, přeskakující sem a tam téměř u všeho dalšího, co ve své kampani řekl, by z nějakého důvodu držel slovo v tom, že bude s Putinem vycházet v míru? Od nejvyššího neokonzervativního nadšence k poslednímu oklamanému nýtaři u Lockheed-Martin - to znělo znepokojivě!
Kolik Němců věří všem novoročním výlevům z Washingtonu o činnosti Putinových volebních hackerů? Většina z nich asi došla k jiným závěrům, proč byla Clintonová poražena. Mají spoustu otázek o oné tajemné americké instituci, Volební univerzitě (Electoral College), jež jaksi nenabízí nic, co by se aspoň vzdáleně podobalo něčemu jako akademickému titulu. Mnozí ztratili starou víru ve svého velkého přítele a ochránce.
Ale někteří vítají tuto operaci „Atlantic Resolve“ (Atlantické řešení), stejně jako ty menší, které jí předcházely. Ačkoli ji nepodporuje OSN, a dokonce ani NATO, ale jen odcházející vláda USA, někteří političtí předáci, třeba v Kanadě a Británii, teď chtějí, aby německý Bundeswehr konal a vyslal prapor do Litvy. Pobaltské země nejsou daleko od Petrohradu. Když se ještě nazýval Leningradem, zemřelo v něm jeden a půl milionu lidí, většinou hladem a zimou během genocidního obležení Nacisty v létech 1941 - 1944. Vlajky a barvy uniforem obléhatelů byly jiné, ale některé tradice mají dlouhý život, protože příliš mnoho lidí demonstrovalo v hlučných pochodech a na stále více volebních místech.
Alespoň zatím není mnoho Němců, kterým by se líbil nápad hrát v masovém rozsahu ruskou ruletu. V Augsburgu muselo přes 50 000 lidí, mnozí přestárlí a neschopní chůze, opustit na Štědrý den své domovy a nemocnice, aby mohla být zneškodněna obrovská tříroznětková bomba z II. světové války před 75 roky. A ti, kteří lehce mluví o číslu Tři, o pouhých sto mil dál, ve Stuttgartu! A dnešní rakety mohou mít fosforové, uranové nebo jaderné složky a lze je shazovat z letadel bez posádky.
Kdyby tato operace Atlantic Resolve nějak připomínala myšlenku novoročních prohlášení, miliony lidí jim mohou dodat trochu absolutní, prvořadé naléhavosti; odsuňte vojáky a zbraně pryč, jednejte, tvořte mír, odstupte od nesmyslných plánů a ambicí omezeného počtu nenasytných dobrodruhů a obraťte se k životně důležitým problémům planety - důstojnému životu pro všechny lidi na ní a plánům na záchranu naší zmučené planety.
Victor Grossman, Berlínský bulletin č. 124, 8. ledna 2017
Překlad Vladimír Sedláček