Letos budou dělníci a lidé po celém světě oslavovat a připomínat velkou ruskou revoluci z roku 1917, vítězství bolševické revoluce a vznik lidového socialistického státu.
Socialist Voice nepochybně vydá hodně článků, analyzujících SSSR i socialismus obecněji ve 20. století, zatímco běžné sdělovací prostředky vyhrabou spoustu politicky motivovaných antikomunistů a vrhnou se na některé skutečné chyby a nedostatky, ale častěji, a nejen to, na šíření otevřených lží.
My ale tak nějak musíme začít rok začátkem konce jeho existence: u vítězství kontrarevoluce. 25. prosince 1991 prezident Gorbačov oznámil svou rezignaci a v podstatě rozpad Sovětského svazu, proces, jenž už po nějaký čas probíhal, pravděpodobně po celá desetiletí. Takže v tomto roce je nejen 100. výročí zrození socialistického státu, ale i 25. výročí jeho rozpuštění a kontrarevoluce. A jakých bylo jeho 75 let!
Přispění Sovětského svazu k pokroku je závažné, úspěchů spousta. Ačkoli to bude nepochybně rysem podrobnějších statí, přemýšlejme chvilku právě o těchto vítězstvích: první země, jež dosáhla plné gramotnosti všech svých lidí; bezplatný a všeobecný vzdělávací a zdravotnický systém; průměrná délka života se zdvojnásobila a dětská úmrtnost se snížila na jednu devítinu předchozí výše; první stát, jenž dal úplnou rovnost ženám, formálně i ve skutečnosti; elektrifikace rozlehlého mnohaetnického státu; porážka Německa ve II. světové válce a záchrana Evropy před nacizmem; vyslání první družice a prvního člověka do vesmíru.
Mohlo by být řečeno ještě mnohé. A toho všeho bylo dosaženo pod horkými i studenými útoky imperialismu.
Tak co bylo špatně? Jak se to všechno zhroutilo?
Stručnou odpovědí je, že reformy, jež zavedl Gorbačov, rozpoutaly třídní síly, spolčené s americkým a evropským kapitálem, jež využily národnostních a etnických rozdílů k roztrhání státu, pro svůj vlastní prospěch. Ale jak a proč k tomu došlo vyžaduje delší, složitější odpověď.
O minulých Vánocích napsal Conor O’Clery v deníku Irish Times o hodinách po Gorbačově oznámení:
Ostatní se snažili využít chaosu. Totéž odpoledne, na chatě v okolí Moskvy, asi 30 tetovaných mužů dokončovalo úkol rozdělit zhroucený SSSR na oblasti vlivu. Byli to vůdci Vorovskovo Mira (Světa zlodějů), profesionální zločinci, očekávající obrovské zisky z nastávajícího výprodeje státního majetku.
Tato kapitalistická třída už v Sovětském svazu existovala; a to je klíč k pochopení vítězství kontrarevoluce. Existovala kontrarevoluční třída - a nejen že existovala, ale zaujímala vedoucí a mocné pozice ve straně i ve státním aparátu.
Nejdostupnější knihou o tomto je zrazený socialismus (Socialism Betrayed) Rogera Keerana a Thomase Kennyho. (Rozhovor s Thomasem Kennym je na politicaleconomy.ie.) V podstatě vidí, že pravé křídlo KSSS získávalo vedení strany a státu pomocí politiky Nikity Chruščova a během desetiletí „reforem“ a změn, jimž byl umožněn, a dokonce podporován, růst a rozvoj, včetně ilegálního černého trhu (jenž Stalin fakticky zlikvidoval). Tím vyvstala stále mocnější kapitalistická třída, jež byla pomocí Gorbačovových reforem a později privatizací, zavedenou Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou rozvojovou bankou v podstatě legalizována a poté usazena coby vládnoucí třída.
Kontrarevoluce byla dokonána.
Pochopení, že - a jak - k tomu došlo, zlepší a posílí budování socialismu v tomto století. Proč se KSSS stala fakticky neoddělitelnou od státu? Jaké byly následky tohoto splynutí nebo rozmazání linií? Co se stalo s vnitrostranickým vzděláváním? Jak se strana mohla tak vzdálit obyčejným lidem? Jak zvítězilo pravé křídlo? A kde byla opozice vůči Chruščovovi a později Gorbačovovi?
To všechno jsou otázky, které je důležité klást a potom se snažit na ně odpovědět. Ale zdá se, že to je další připomenutí toho, že neexistuje žádný jiný kapitalismus, žádná laskavější, přátelštější sociálně demokratická verze, než monopolní kapitalismus.
Neexistuje návrat k soutěživému kapitalismu; neexistuje žádné definancování systému; není žádné lepší „třetí cesty“: je tu právě jen monopolní kapitalismus, ve vší své brutalitě, nebo těžký, rozporuplný úkol vybudování socialismu na jeho troskách.
Pravé křídlo, sociálně demokratické politické křídlo KSSS rozpoutalo v Rusku monopolní kapitalismus, jenž vzhledem k podmínkám nabyl gangsterských kapitalistických forem; to je ale realita monopolního kapitalismu. A jejich výsledkem tohoto konání je oslabení dělnictva po celém světě a posílení tohoto prohnilého systému.
Ztráta tohoto velkého státu byla nesmírná. Telesur natočil o Vánocích jedinečné krátké video na toto téma, dostupné na www.facebook.com/telesurenglish; tady je z něj pár faktů.
Během dvou let bylo privatizováno 15 000 státních firem, čili majetku občanů, za malý zlomek jejich hodnoty, a okamžitě se tak z několika gangsterů stali zloději-miliardáři. Dnes 110 jednotlivců kontroluje 35 procent bohatství Ruska. Za čtyři roky klesl HDP v zemi o více než 40 %. Peníze byly vyvedeny do zahraničí, a daňové úniky byly nekontrolovatelné- to vše ve spolupráci se světovými bankami a účetními firmami.
Není potom překvapením, že přehledy a průzkumy veřejného mínění v Rusku (a ve východní Evropě) stále více ukazují na touhu po návratu k socialismu a na hodnocení, že život za socialismu byl lepší než život v monopolním kapitalismu.
Dost zřídka se tady v Irsku i jinde po Evropě hovoří o skutečnosti, že existence socialismu byla ochranným valem, na němž existoval evropský „sociální model“. Pro kapitál to bylo skutečně životní ohrožení, kdekoli. Existence socialismu posilovala dělnická a lidová hnutí, materiálně i ideologicky, po celém světě. Kapitál dělal kompromisy, aby se vyhnul socialismu.
Dnes žádná taková hrozba v tomto rozsahu neexistuje, a kapitál tak má volnost k dalším operacím, jak si přeje. Dělnická práva a podmínky zaměstnanosti jsou napadána všude. Z prostředí se čím dál víc stává zboží a je vcucáváno do říše kapitálu, bez uvažování o jeho obnově a následně o obnově lidstva.
Socialismus ve dvacátém století měl hodně nedostatků. Docházelo k vážným chybám. Lidé umírali, aniž by to bylo nutné. Ale jeho přispění pro lidstvo a pokrok je unikátní, a jeho ztráta vrhla náš boj významně nazpátek. Ti, kteří to neuznají, budou zas a znovu opakovat chyby sociální demokracie a posilovat tak samotný systém, jenž nás zabíjí.
Nicola Lawlor, Socialist Voice, KS Irska, leden 2017
Překlad Vladimír Sedláček