Všichni skuteční přátelé syrského lidu vítají dohodu o zastavení palby, již podepsaly Rusko a Turecko a podpořily ji Sýrie, Írán a ozbrojená opozice.
Mírové naděje byly často zmařené díky koordinovaným snahám o svržení prezidenta Bashara al-Assada, zahájeným před pěti léty, takže naším heslem musí být opatrnost. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan hlasitě vyhlásil touhu hodit Assada přes palubu a necelý rok po sestřelení ruského letadla začal vyjednávat s Moskvou.
Erdogan velice rychle zjistil, že oslabování obchodních spojnic s Ruskem je pro Turecko značně škodlivé. Také se začal bouřit nad něčím, co vnímá jako zradu ze strany Washingtonu, když spojenec Turecka v NATO zesílil leteckou a materiální podporu syrským kurdským Lidovým obranným jednotkám (YPG), bránícím Kobane proti silám Islámského státu.
YPG a její politické křídlo, strana Demokratický svaz (PYD), se netají s tím, že jsou spojenci Tureckem zakázané Dělnické strany Kurdistánu (PKK), která déle než tři desetiletí bojuje za kurdskou autonomii na jihovýchodě Turecka.
Ankara přemluvila své přátele v EU a v USA, aby označili PKK za „teroristickou“ na oplátku za ochranu západní Asie Saúdskou Arábií a Izraelem v zájmu imperialismu. Čímž americká podpora jednotek YPG, bojujících s ISIS na turecko-syrské hranici, rozzlobila Erdogana dvojnásob.
Jeho vláda se souhlasem NATO uzavřela Kurdům hranice, a přitom povolila rozsáhlé přeshraniční obchodování s ukořistěnou syrskou a iráckou ropou s ISIS a poskytla na turecké půdě zázemí protiassadovským ozbrojeným skupinám.
Tento příliv se obrátil teprve až když prezident Vladimír Putin překvapil Washington, když poslal významné vojenské prostředky - bojová letadla a sofistikované protiletadlové raketové systémy, jež pokryly celou Sýrii - na obranu vlády z Damašku.
Licoměrnost USA se stala zjevnou, když ruské bojové letouny zasáhly tisíce ropných cisteren, jež unikly pozornosti CIA a amerických leteckých sil navzdory jejich prohlášením, že bombardují cíle v rukou ISIS.
Tytéž opěvované bezpečnostní agentury předstíraly nevšímavost poté, co poskytly školení, zázemí a nejmodernější výzbroj „umírněné“ ozbrojené opozici, jen aby viděly, jak se lidé a materiál hrnou k teroristům ISIS nebo s al-Káidou spojené Nusra Front.
Ministr zahraničí USA John Kerry a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vedli mírová jednání, jež byla zmařena, když Kerry předstíral, že je bezmocný v přesvědčování těchto umírněných, aby se stranili svých „extrémistických“ spojenců.
Syrská armáda a její spojenci uspěli tam, kde Kerry propadl, když odbyl zhoubné či suchopárné výzvy k „zastavení palby“ a k rozbití sevření extrémistů a umírněných ve východní části Aleppa před jejich vyhnáním ze vzbouřenci okupované provincie Idlib.
Osvobození východního Aleppa z krvavé nadvlády Nusry a jejích nohsledů dává příležitost Syřanům, pro- i protivládním, vyjednat mírovou budoucnost a porazit stále demoralizovanější za hranicemi najímanou teroristickou opozici. Zaručit nelze nic. Zůstávají otázky nad budoucností syrských Kurdů.
Turecký deník Sabah citoval syrského generála Haithama Hassouna s jeho úterním výrokem, že „činnost syrských Kurdů při střetech s teroristy skončila“. To znamená, že vláda v Damašku opět převezme kontrolu nad územím Sheikh Maqsoud kolem Aleppa a nad kantony Afrin, Kobane a Jazira na turecké hranici, vysvětlil.
Nad tím by Ankara byla šťastná, ale sotva si lze představit, čím může být pro dlouhodobou národní jednotu užitečné odcizení významné syrské kurdské menšiny. Naší nadějí musí být, že v nadcházejících měsících povedou všechny Syřany vpřed chladné hlavy a antiimperialistické zásady.
Redakční sloupek deníku Morning Star, 30. 12. 2016
Překlad Vladimír Sedláček