Od počátku letošního roku zavádí Finsko zvláštní experiment. Dva tisíce náhodně vybraných nezaměstnaných bude dostávat po dobu dvou let měsíční stálý příjem ve výši 560 eur (zhruba 15 tisíc Kč). Bez jakýchkoliv podmínek a jakéhokoliv ověřování. Na tento příjem získávají nárok po stanovenou dobu bez ohledu na to, zda si budou hledat práci.
Autoři tohoto pokusu si od něj slibují, že pomůže v boji s chudobou a nezaměstnaností. Zpráva bohužel neuvádí, zda po dobu tohoto příjmu budou šťastní výherci pobírat též ostatní sociální dávky tak jako dosud. Garantované příjmy se přece zavádějí proto, aby bylo možno zbylé dávky zrušit a zjednodušila se tím jejich evidence a distribuce.
Co lze podobným experimentem zjistit? Vůbec nic. Jelikož má být dočasný trvalý příjem rozdělován zcela náhodně vybraným adresátům, bude velice obtížné vyhodnocovat, nakolik komu z nich právě on dopomohl k získání práce.
Máme vylosovaným finským chudým závidět bezpracný zisk? Ani to ne. Průměrná nominální mzda je ve Finsku zhruba čtyřikrát vyšší než u nás, takže obdržet navíc 540 eur rozhodně není takové terno, jako přilepšit si u nás o 15 tisíc korun.
Podobné experimenty slouží spíše k tomu, aby se odváděla pozornost od problémů společnosti, která spatřuje pokrok a zdroj zisku v úspoře lidské práce a zároveň roní slzy nad rostoucí nezaměstnaností.
A to necháváme stranou otázku, kdo konkrétně bude v době rozkvětu daňových rájů platit onen garantovaný bonus. Ti skutečně bohatí přispívají do daňových systémů procentuálně stále méně.
Pokud bychom vydělili odhadovanou výši daňových úniků v celé Evropské unii počtem všech jejích obyvatel, s překvapením bychom zjistili, že každý Evropan by mohl dostat každým rokem pod stromeček něco přes 50 000 korun.
Byl by to také pěkný dárek. Ovšem s dodržováním daňové povinnosti těch nejbohatších nikdo experimentovat nehodlá.