Fidel Castro je pro někoho i po smrti rozpornou postavou. Pro některé nebojácný revolucionář a obhájce, pro jiné diktátor; odkaz pěti desetiletí jeho vlády bude v nejbližší budoucnosti nepochybně napadaný. Pro širší svět tu je nejméně kontroverzní aspekt Fidelova odkazu, i když široce přehlížený. Stejně jako přinesl bezplatnou zdravotní péči svým krajanům, vedl i program „zdravotního internacionalismu“, jenž vyvezl léčebnou pomoc do 158 zemí a nadále poskytuje rozvojovému světu větší počty zdravotnického personálu než všechny země G7 dohromady.
Počátkem tohoto roku sloužilo podle údajů kubánské vlády v 67 zemích kolem 55 000 kubánských zdravotníků. Asi polovina z nich je ve Venezuele, která je politickým spojencem, momentálně trpícím krutým nedostatkem lékařského personálu i dodávek. Zbytek slouží v Africe, Latinské Americe a v Karibiku. Na zem s 11 miliony obyvatel pozoruhodný výkon.
Castro vyslal první kubánskou lékařskou misi do Chile v roce 1960 po tamním zemětřesení. Od té doby Úplný zdravotní program (známý pod španělskou zkratkou PIS) poskytl základní lékařskou péči mnoha rozvojovým zemím. V Latinsko-americké škole (ELAM), již Fidel založil v roce 1999, vystudovalo 25 000 doktorů z 80 zemí, studenti z rozvojových zemí bezplatně. Kuba také poskytla školení dalším 20 000 lékařů ve Venezuele.
Mezitím Operación Milagro (Operace Zázrak) bezplatně poskytla operaci očí 3,9 milionu lidí ve 34 zemích, hlavně v Latinské Americe a v Karibiku, a Brigáda Henryho Reevea (pojmenovaná po Američanovi, který bojoval v kubánské první válce za nezávislost) vyslala mediky v reakci na přírodní katastrofy a epidemie v desítkách zemí. V roce 2014 Kuba vybrala 256 z 15 000 mediků, kteří dobrovolně poskytli své služby po vypuknutí eboly v západní Africe. Ti se přidali k personálu kubánského PIS, který už na africkém území byl.
Poté, co Fidel Castro předal moc v roce 2008 svému bratrovi Raúlovi, kubánské programy léčebné pomoci pokračovaly, ale ve snaze oživit churavějící ekonomiku, začala vláda vnímat poskytování léčebných služeb jako možnost vytváření příjmu.
Kuba má téměř 90 000 lékařů a nejlepší poměr počtu pacientů a lékařů na světě. V roce 2011, po vleklých diskusích jak zlepšit ekonomické podmínky, se kubánská vláda rozhodla, že dá nejvyšší důležitost vývozu zboží a léčebných služeb. Výsledkem je, že téměř čtvrtina kubánských lékařů pracuje v cizině, většinou v rozvojových zemích.
V mnoha zemích, hlavně v subsaharské Africe, Kuba stále poskytuje lékařskou pomoc za symbolický poplatek. Kuba ale také posílá lékařský personál do bohatších zemí, které mají vyšší schopnost platit, jako je Saúdská Arábie a Katar. I když i v takových zemích si Kuba účtuje poplatek, který je stále významně nižší, než je mezinárodně obvyklé.
V Brazílii, poté, co vláda nedokázala najít dost místních lékařů, aby zaplnila 15 500 volných míst na chudém severovýchodě země, Pan-americká zdravotnická organizace (PAHO) vyslala do světa výzvu a bylo vybráno téměř 11 000 Kubánců. Každý lékař dostane měsíční plat kolem 1 200 $ a kubánská vláda dostane měsíčně 3 000 $.
Vývoz odborných služeb - hlavně lékařských - přináší kubánské ekonomice zhruba 8 mld. $, dvakrát více než turistika. Léčebná turistika na Kubu také narůstá, stejně jako výroba a vývoz léčiv, hlavně do rozvojových zemí.
Kuba v posledních letech uskutečňuje rozsáhlý mezinárodní léčebný program, podnícený Fidelem, ale upevněný Raúlovým pragmatismem. Všeobsažný zdravotní program zůstává stále aktivní po subsaharské Africe a Latinské Americe. Operación Milagro stále běží po Latinské Americe a Karibiku, i když jsou obavy, že by mohla být utlumena ve světle poklesu fondů z Venezuely. ELAM stále neúčtuje nic studentům z chudých poměrů, ačkoli vyžaduje platbu od těch, kdo si může dovolit zaplatit šestiměsíční lékařské školení.
Jen v posledních dvou létech Brigáda Henryho Reevea, čítající několik tisíc osob, vyslala lékařský personál na pomoc po zemětřesení do Nepálu a Ekvádoru, po zátopách v Mexiku, při vypuknutí epidemie horečky dengue v Salvádoru a po posledním hurikánu na Haiti.
Je úkolem historiků, aby posoudili odkaz Fidela Castra, ale jeho politika lékařského internacionalismu zachránila mnoho životů, a jeho úmrtím nekončí. Základní humanitární závazek rozdělit se o kubánské bohatství lékařské odbornosti zůstává a přetrvá, alespoň do dohledné budoucnosti. Svět to naléhavě potřebuje.
Autort je profesorem Latinskoamerických studií na Dalhousieské univerzitě v kanadském Novém Skotsku. Pravidelně píše o Kubě. Jeho zatím poslední knihou je „Lékařská péče bez hranic: Pochopení kubánského lékařského internacionalismu (Healthcare without Borders: Understanding Cuban Medical Internationalismu)
Původně vyšlo na serveru OSN www.irinnews.org 1. prosince 2016
(překlad Vladimír Sedláček)