Jakkoli byl udivující útěk z koncentračního tábora v Gaze a následné útoky v jižanských osadnických městech Izraele, zabavených původním Palestincům při minulých etnických čistkách, důvody těchto činů jsou jasné pro všechny s otevřenou myslí a smyslem pro spravedlnost. Tito odbojáři byli poháněni utrpením svého lidu. Byli motivováni spravedlností palestinské věci svobody. Ta má původ v masovém rozkrádání jejich půdy, etnických čistkách a postupné genocidě, následkem rasistického sionistického projektu vzniklého ještě před vznikem Izraele před 75 lety.
Vražedná vojenská okupace od roku 1967 poskytla nový zvrat v represích a odporu. V roce 1948 bylo pět set palestinských vesnic vymazáno a zakryto umělými lesy. Netanjahuův zločinný režim si klade za cíl vymazat Gazu z povrchu zemského, pokud jim to projde. Izraelský vojenský šéf hovoří o Palestincích jako o zvířatech. Hitler mluvil o Židech jako o dobytku. I dobytku je dovoleno jídlo a voda! A jak lákavá musejí být pro izraelský imperialismus ropná pole v Gaze.
Současný odpor následuje po 16 letech nelidského obléhání Gazy, které spolu s hladověním a zpustošením zažilo sérii bombardování ze země, z moře i ze vzduchu, ze strany Izraelských obranných sil (IDF). Tisíce mrtvých si vyžádaly stovky žen a dětí, celých rodin, ve fašistickém moru kolektivních trestů. Děsivě to připomíná nacistické metody.
Slova přeživšího náletu na izraelský hudební festival poblíž hranic s Gazou jsou výsměchem nekončícímu sboru západních vůdců a médií, kteří tvrdí, že útoky, bez ohledu na to, jak šokující, byly „nevyprovokovány“. Poznamenal: „Můžete poděkovat izraelské vládě za každodenní terorizování Palestinců a radikalizaci opozice, aby jednala takovým způsobem.“ Svou politikou a podporou se vlády USA, Británie a EU podílely na krvavých provokacích a válečném štvaní Izraele v celé jeho historii a na beztrestnosti zločinů sionistického státu proti lidskosti.
Na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, terorizovaly Palestince pravidelné vojenské útoky, krvežíznivé osadnické pogromy s pokřikem „Zabijte Araby“ a zabavování půdy pro nelegální osady. Odpor ve městech jako Jenin a Náblus proti každodenní noční můře vojenské okupace signalizoval novou fázi ozbrojeného boje už před ofenzívou v Gaze.
Jihoafričané, kteří bojovali za svobodu, opakovaně přirovnávali neutěšenou situaci Palestinců k našemu vlastnímu utrpení – a uváděli ji jako ještě horší. Situace se stala ještě provokativnější za Netanjahuova ultrapravicového režimu, což je logický vývoj sionismu, v němž se jeho ministr policie Ben-Gvir hrdě označuje za fašistu. Utrpěli jsme hrůznou brutalitu a masakry, ale nikdy v takovém rozsahu, jaký páchala IDF na Palestincích. Stejně jako oni trpěli i naši lidé vyvlastňováním půdy, likvidací práv a ztrátou svobody. Obrátili jsme se k ozbrojené akci ze stejného důvodu jako Palestinci – nebyla jiná možnost.
V druhé fázi našeho ozbrojeného boje vydali naši vůdci výzvu, abychom „přenesli boj do bílých oblastí“ a učinili zemi neovladatelnou – aby běloši pochopili, že prostě nehodláme nadále dovolit režimu omezovat smrt a ničení na černošská města a sousední státy. Odhalili jsme lži režimu, že mají kontrolu; že jejich zpravodajské, bezpečnostní a obranné schopnosti jsou nejlepší; a že naše úsilí je výsměšné. Psychologický dopad na utlačovatele a utlačované byl nevyčíslitelný. Ti první byli naplněni hrůzou; ti druzí byli inspirováni nadějí.
Jihoafrický režim apartheidu byl donucen zaplatit cenu za svou nadřazenou aroganci.
Zdá se, že přesně toho dosáhla operace Potopa v Al Aksá.
Pravda, lidé v Gaze za tyto činy zaplatí děsivou cenu, ale známý novinář Mohammed Mhawish, obávaje se o život své rodiny, píše:
„Pro ty z nás, kteří to sledujeme zevnitř obležené Gazy, nebyla situace nic menšího než děsivá…Svět sledoval, jak jsme zde žili, uvězněni v tomto vězení pod širým nebem, toužící po svobodě. Vydrželi jsme tuto existenci po desetiletí a navzdory tomu všemu jsme lpěli na své naději a odhodlání vzdorovat: kdybychom někdy měli příležitost, udělali bychom to.“ Dodává:
„Co svět nechápe, je to, že palestinský lid má právo využít ozbrojeného odporu v boji za svobodu a bránit se proti izraelské agresi. Vskutku, mnoho z těch, kteří v současnosti odsuzují útoky Hamásu na civilisty, bylo strašně tichých, když Izrael páchal nevýslovné zločiny proti palestinskému lidu, včetně zavedení kolektivního trestu proti obyvatelům Gazy. Jakákoliv analýza nebo komentář, který tuto realitu neuznává, je nejen prázdná, ale také nemorální a odlidšťující.“
Ať už je výsledek této současné epizody ve vleklém boji Palestiny za osvobození od apartheidu, osadníků a kolonialismu, a masakru, který nyní provádí Izrael, jakýkoli, je třeba poznamenat, že Hamás, operující z nejméně zvýhodněných podmínek, pozvedl taktiku partyzánské války do nových výšin. Tuto schopnost a odhodlání musí utlačovatel pochopit.
Židé po celém světě by si měli připomenout troufalost a pohrdání smrtí těch z povstání ve varšavském ghettu proti nacismu, kde věznění raději umírali v boji, než aby snášeli smrt zaživa nebo byli vedeni na porážku jako zvířata.
Člověku se připomíná troufalost a pohrdání smrtí našich vlastních lidí, kteří se postavili nepříteli se zbraní v ruce.
V tuto chvíli můžeme jen spekulovat o dopadu tohoto palestinského povstání na kolaborantské arabské státy a o osudu Spojenými státy zprostředkovaných Abrahámovských dohod. Palestinský odboj má zajisté trumf v ubohých zajatcích, které drží pro výměnu těch, kteří jsou drženi v izraelských věznicích, včetně žen a dětí. Samozřejmě, že člověk cítí lidskost s civilisty mezi nimi – ženami, dětmi a starci – když už ne s těmi, kteří jsou vojáky zločinecké okupační armády. Má-li Izrael starost o unesené, musí je a jejich rodiny co nejdříve zbavit nouze, ukončit divoký nápor na Gazu a vyjednat výměnu zajatců. Nikdo by si neměl libovat v lidském utrpení, ale odpovědnost za smrt a zkázu leží na straně těch, kteří jsou zodpovědní za útlak. Nečekejte lítost od těch, kteří byli vězněni v těch nejstrašnějších podmínkách,jaké Izrael po všechna ta mučivá léta nastolil.
Stejně jako v případě boje proti apartheidu v Jižní Africe musí mezinárodní společenství posílit globální solidaritu s palestinským lidem – a tím spíše nyní, když se bezbožná aliance USA a Izraele na válečné stezce pomsty chystá vyhladit Gazu, přičemž Palestinci jsou všude v dosahu Izraele. Palestinci nadále platí vysokou cenu za odpor, ale neodporovat znamená nadále žít jako vězni v těch nejstrašnějších podmínkách. Nejsou prvními lidmi v dějinách, kteří se odmítají podvolit. Jejich touha po svobodě, míru a spravedlnosti je neporazitelná. Pokud se Palestinci dokážou vyrovnat taktické vynalézavosti operace Al Aksá tím, že sjednotí a rozvinou politickou strategii vstřícného sekulárního, demokratického státu pro všechny – protikladu k sionismu – konec kolonialismu osadníků apartheidu, kterým je Izrael ve své současné konstrukci, by mohl být otázkou času. To je jediný způsob, jak mohou muslimové, křesťané, Židé a další v historické Palestině existovat ve spolužití v míru a bezpečí.
Ronnie Kasrils
Umsebenzi Online ročník 21, č. 3, 20. října 2023
- Ronnie Kasrils (Africký národní kongres - ANC - Khumalo) je veterán a člen ústředního výboru Jihoafrické KS (SACP). Je také bývalým ministrem zpravodajských služeb jihoafrické vlády a bývalým šéfem zpravodajských služeb v uMkhonto weSizwe (MK), společné lidové osvobozenecké armádě ANC a SACP. Tento článek prvotně publikovaly News24, Palestine Chronicle a Middle East Monitor.
překlad Vladimír Sedláček