7. května delegace KV KSČM Jihočeského kraje a Prahy uctila památku vězňů v místě hrůzy, v koncentračním táboře Mauthausen a položila věnce k památníkům.
Mezi lety 1933 – 45 nacistické Německo a jeho spojenci založili více než 44 tisíc táborů a dalších věznic a ghett.
Koncentrační tábor Mauthausen se začal budovat v roce 1938. Nacisti vybrali místo kvůli kamenolomu. Žula měla být použita na obnovu německých měst.
Poté, co nacistický režim zahájil 2. světovou válku byli do tábora převážení především političtí odpůrci říše včetně žen a dětí. Nacistické jednotky do tábora od jeho otevření až po osvobození spojeneckými vojsky v květnu 1945 transportovaly téměř 200 tisíc lidí. Většina pocházela z Polska, SSSR a Maďarska. Byly zde početné skupiny Rakušanů, Francouzů, Italů, Jugoslávců, Němců. Historikové se dopátrali, že zde trpěli lidé z více než 40 zemí.
Stejně jako v jiných koncentračních táborech se zde odehrávala nepředstavitelná zvěrstva. Mauthausen byl zařízením III. stupně pro osoby nežádoucí. Vězni byli likvidováni v plynových komorách či autobusech, nahánění do drátů pod el. proudem, ledovou vodou a mrazem, petrolejovými injekcemi do srdce, podvýživou, „padákem“ pro pobavení kápů (shození do jezírka kamenolomu), zastřelením, těžkou prací v kamenolomu, kde museli vynášet po 186 schodech žulové kvádry až půl metráků těžké.
V roce 1943 španělští republikáni, čerpající ze svých zkušeností komunistických bojovníků a svých kontaktů z českými, francouzskými a německými členy mezinárodních brigád, založili uvnitř tábora malé sítě odporu. V průběhu roku 1944 francouzští, čeští a rakouští vězni, především komunisté, vytvořili další svépomocné a odbojové sítě. V zimě 1944-45 je zdokumentováno vytvoření dalších odbojových buněk českých, polských, rakouských a německých vězňů pro „ošetřovací tábor“.
Nechtěli se pokořit. Chtěli žít.
Památce vězňů mrtvých i přeživších do Mauthausenu se přišly poklonit tisíce lidí ze všech zemí. Bylo tam hodně Rakušanů. Italů, Poláků, Španělů, Izraelců, Maďarů a dalších převážně mladých lidí.
Škoda, že Českou republiku tam zastupoval pouze velvyslanec, čestná stráž a asi pět zřejmě jejich rodinných příslušníků.
My jsme se za svou padesátičlennou delegaci nemuseli stydět.
5. květen 1945 zdroj: wikipedia bundesarchiv Bild
Fotogalerie
