Rozhovor Marka Wallera
Joe Sims z Komunistické strany USA zdůrazňuje, že budoucnost levice je zakořeněna v dělnické třídě a jejích organizacích a také v rozsáhlém boji za demokracii, a že toto je situováno do úsilí potírat rasismus, sexismus a homofobii.
Sims je členem Národní rady komunistické strany a koordinuje její společenské sdělovací prostředky a stranickou práci. Je členem redakční rady Peoplesworld.org (týdeník KS USA; pozn. překl.) a rediguje webovou stránku www.cpusa.org. Peoplesworld.org navazuje na tradici deníku Daily Worker. Webová stránka má svou třetí formu s novou podobou a je dostupná i s použitím malých smart-phonů a tabletů. Dosahuje 80 000 návštěvníků za měsíc.
Jaké je poselství KS USA levicovým voličům, kteří doufali v radikálně levicový průlom Bernieho Sanderse a jsou postaveni před volbu mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou?
Joe: No, já si nakonec myslím, že k radikálnímu průlomu došlo Sandersovou kampaní. Ta možná „prohrála“ nominaci, ale uspěla v posunutí debaty a silném ovlivnění volební platformy, přijaté na sjezdu Demokratické strany.
Koncept socialismu vstoupil do převládající debaty tohoto volebního cyklu díky Sandersovi - protože dělal „politickou revoluci“. To jsou významné ideologické průlomy podle jakéhokoli měřítka.
Toto vítězství je nutno vidět v kontextu politického přeskupení, k němuž dochází v USA a jež začalo Obamovou kampaní v roce 2008, následováno Occupy Wall Street, Black Lives Matter a teď Sandersovou kampaní.
Je motivované hlubokou nespokojeností mezi lidmi z dělnické třídy; není náhodou, že Velká krize z let 2007-2008 vybídla k mnoha reakcím. Stále žijeme v jejích následcích. Navzdory „ozdravení mzdy stagnují; nově vytvořená pracovní místa jsou často málo placená; dluhy studentů jsou neobyčejně vysoké atd. Takže lidé už toho mají dost.
Čili poselstvím je blahopřání k dosavadním úspěchům, drží naději naživu a udržují tlak. Problémy, jimž čelíme, budou vyřešeny jen v kontextu dělnických mas v pohybu, lidí „zachytivších čas“, jak říkával Bobby Seale, aktivista a zakladatel Černých panterů, a požadoval skutečnou změnu. A nakonec k tomu musí dojít v rámci zajištění, že Donald Trump bude poražený. Kdyby měl vyhrát, budoucnost bude velmi nejistá.
Jaká je budoucnost levice v USA - jsou nějaké ukazatele, podle nichž KS USA soudí, co se dá čekat?
Joe: To je svízelná otázka. Levice v USA je teď docela početná, ale je roztroušená a neorganizovaná, alespoň v termínech politických stran. Mnozí na levici jsou aktivní v masových organizacích, odborech a tak.
Z třídního úhlu - a v USA je tendence interpretovat „pravici“ a „levici“ kulturními způsoby - budoucnost levice je důvěrně svázaná s dělnickou třídou a jejími organizacemi, na prvním místě s odbory, ale nejen s nimi. V USA probíhá nesmírná ofenzíva proti pracujícím, spojená s rozbíjením odborů, s „právem na práci“ omezujujícím odborářskou činnost, se zvyšováním tempa atd. Procento dělníků, organizovaných v odborech, stále klesá. Abychom to odvrátili, je nutné konat na odborářské úrovni v pojmech organizování, ale i v politice, protože mnohé z těchto věcí určuje ten, kdo drží moc na státní i celonárodní úrovni. A právě tam musí být levice aktivní.
To je ale jen jedna strana obrazu. Levicová činnost musí také zahrnovat boj za demokracii; a tady mluvím o boji proti rasismu, sexismu, homofobii atd.
Organizační formy těchto bojů se mění: jsou tu stávající, dobře zavedené, i nové, jako když Sanders vyvolal Naši revoluci (Our Revolution), nebo Na životech černých záleží (Black Lives Matter).
Komunistická strana vidí potřebu pracovat se všemi z nich, budovat jednotu, stavět koalici na otázkách, s nimiž souhlasíme.
Politicky vidíme potřebu třetí masové politické strany, vedené dělnictvem, jež povede zemi proti monopolům, po cestě rozvinuté demokracie. Těžko říci, jak a kdy k tomu dojde.
Zdá se, že rasismus v mnoha částech světa ožívá. Jak KS USA vidí poslední vývoj tohoto stavu se Spojených státech (např. se zabitím tolika černochů při vynucování zákona a s nástupem Black Lives Matter), včetně mezinárodního kontextu?
Joe: Nevím, zda rasismus v USA vzrostl; děje se to, že to, že policie zabíjí africké Američany, je zachycováno na film a přenášeno v televizi a po internetu. Na druhé straně Trumpovo hnutí rozdmychává plameny rasismu a narůstá rasistické, antisemitské a protimuslimské násilí.
Fakticky si myslíme, že ve Spojených státech je protirasistická většina, široce definovaná v pojmech vzoru myšlení a uvědomění. Na druhé straně rasismus vládnoucí třídy vzrostl ostřeji.
Řešení těchto problémů vyžaduje radikální reformy: zaměřit se na institucionalizovaný rasismus ve společnosti a na systém trestní spravedlnosti, ale také na ekonomiku - zaměření na ekonomiku rasismu je klíčová otázka. Země se nemůže posunout vpřed, nebudou-li tyto problémy vyřešeny.
Jaké jsou podle tebe hlavní problémy, jimž čelí dělnický internacionalismus a mezinárodní solidarita, vzhledem k faktu, že imperialismus, navzdory své vytrvalé krizi, globálně rozhoduje o běhu událostí téměř ve všech sférách života?
Joe: Myslím, že mezinárodní solidarita fungovala v minulosti a funguje i nadále: přispěla k ukončení vietnamské války, k porážce apartheidu v Jižní Africe, k tomu, že Kuba vzdoruje blokádě USA.
Samozřejmě, jsou tu problémy a výzvy, včetně přizpůsobení se novým nástrojům a možnostem, jež nabízejí sociální sítě a sdělovací prostředky.
Je nutno věnovat více pozornosti oblasti boje komunistických a dělnických stran.
Kdybys měl jmenovat tři největší ikony dělnické třídy a boje za pokrok v dějinách USA, jejichž poselství je teď zvlášť důležité, kdo by to byl?
Joe: Okamžitě mi přišli na mysl Frederick Douglas, Helen Kellerová a W.E.B. Du Bois. Všichni překonali obrovské ústrky: otroctví, slepotu a hluchotu a hluboký rasismus, a pomohli změnit a utvářet dějiny. Jejich přispění je trvalé.
Více o ikonách boje za pokrok v USA podle Joea Simse
Frederick Douglass, 1818 – 1895; narodil se jako otrok kolem roku Talbot County v Marylandu. Stal se jedním z nejproslulejších myslitelů své doby, radil prezidentům a tisíce lidí poučil o řadě věcí, včetně ženských práv a o irském hnutí za samosprávu. Douglass byl věhlasný lidskoprávní vůdce ve hnutí proti otroctví a první občan afro-amerického původu, který v USA dostal vysoké vládní postavení. Mezi Douglassovými spisy je několik autobiografií, výmluvně popisujících jeho zkušenosti z otroctví a z jeho života po občanské válce, včetně obecně známé práce Životní příběh Frederika Douglase, amerického otroka (Narrative of the Life of Frederick Douglass, an American Slave).
Helen Kellerová, 1880-1968, se vyrovnala se slepotou a hluchotou a stala se jedfním z nejvýznamnějších humanistů 20. století a spoluzakladatelkou Amerického svazu občanských svobod (American Civil Liberties Union; ACLU). Kellerová byla členkou Socialistické strany a v létech 1909 - 1921 napsala několik statí o socialismu; podporovala Eugena Debse, kandidáta Socialistické strany na prezidenta. Její řada esejů o socialismu, nazvaná „Ven ze tmy“ (Out of the Dark), popisovala její náhledy na socialismus a světové dění.
W.E.B. Du Bois, 1868-1963, byl jedním z nejvýznamnějších afro-amerických aktivistů v první polovině 20. století. W.E.B. Du Bois dosáhl celonárodního významu, když veřejně silně odmítl návrh, aby odborné vzdělání bylo pro černochy hodnotnější než společenské vymoženosti jako vyšší vzdělání nebo politická funkce. Kategoricky odmítal myšlenku biologické nadřazenosti bílých a hlasitě podporoval práva žen. Coby stoupenec pan-afrikanismu pomáhal organizovat několik pan-afrických sjezdů k osvobození afrických kolonií od evropských mocností. W.E.B. Du Bois zemřel 27. srpna 1963 - pouhý den předtím, než Martin Luther King Jr. přednesl během pochodu na Washington svůj projev „Mám sen“ (I Have a Dream) - ve věku 95 let, v Akkře ve Ghaně, během práce na Encyklopedii africké diaspory.
Vybral autor článku na www.biography.com
Mark Waller je jihoafrický dopisovatel týdeníku Komunistické strany Finska »Tiedonantaja« a nezávislý autor.
Rozhovor byl původně zveřejněn v časopisu SACP
Umsebenzi Online, Volume 15, No. 40, 7 November 2016 |
|
Překlad Vladimír Sedláček