Lež podstrčená ministrovi. Zemědělec školí vládu. A zdravé jídlo? Jsme všežravci!

21. 1. 2022

Jeden metr pro zemědělství v EU? Cha chá, nenechte se mýlit! Nic takového. Zmírňovat přísné normy, které chrání občany, máme my, protože mnohé jiné státy EU – a o ostatních ani nemluvě – jsou ve všech ohledech benevolentnější. Ale své zemědělce podporují více, než je tomu u nás. Tady se podle ing. Jaroslava Šímy, šéfa Osecké zemědělské společnosti, která patří mezi větší zemědělské společnosti na Plzeňsku, hraje o zemědělskou půdu a její cenu. Někdo by se jí rád vzdal bez ohledu na potravinovou soběstačnost za pakatel, pro jiné doslova „překáží“. Covid ale jasně ukázal, že když se zavřou hranice, každý si hraje na svém písečku…

Bude podle vašeho názoru nová vláda „nadržovat“ spíše malým zemědělcům, takzvaným farmářům?

Já vidím a čtu, co je ve vládním prohlášení – odpověď je samozřejmě spíše ano, ale to není vůbec to nejpodstatnější. Poslední dny nám na to dávají i konkrétní odpovědi.

Ona jsou dost důležitá fakta, ale ne ta takzvaná mediální – ale ta skutečná, nezpochybnitelná.

Jeden příklad: Pan ministr zemědělství ve svém nástupním proslovu zmínil ono dotační kyvadlo, jež se dle jeho vyjádření v posledních letech nahnulo na stranu velkých podniků.

Naši politici by si měli sednout a říct především veřejnosti, kdo jsou ti malí, střední a velcí – já to specifikovat neumím.

Je tu zas Zelený úděl. Co říkáte vizi, že by i traktory, kombajny a další polní technika byla na elektřinu, bez spalovacích motorů?

Pan ministr svým prohlášením pustil do mediálního prostoru lež jako věž. Uvést to, že „velkým“ vycházejí dotace o něco málo víc na ha než „malým“ a nevysvětlit údaj, z něhož vycházel, je plácnutím do vody. Pokusím se vysvětlit – každý zemědělec má přibližně stejnou základní sazbu podpor na hektar zemědělské půdy. Pokud chová například dojnice, pěstuje chmel, brambory, zeleninu a podobně, má možnost získat další podpory. Pokud tedy existují rozdíly – sečteme-li všechny možné podpory v korunách na hektar, pak jen proto, že daný zemědělec má například více živočišné výroby. Opakuji – byla to chyba pana ministra či těch, jež mu podstrčili tyto údaje bez dalších komentářů. O úmyslu si netroufám spekulovat. To, že se k těmto nepravdám přidají ve svých komentářích zemědělští odborníci typu Bendla a Vrecionové a doplní to o další lež ohledně rozdílné podpory investic „malých a velkých“, svědčí o jejich totální neznalosti problému či je to pouhé papouškování nepravd, jež zaznívají z vedení Asociace soukromých zemědělců.

Důkaz? Například v posledním kole na podporu investic – větší chovatelé dojnic „uspokojeni“ ve výši 6 procent svých projektů, projekty zemědělců do 150 hektarů  a zároveň do 2 milionů korun  byly schváleny prakticky ze sta procent. To jsou fakta a ne mediální tlachání.

A k té „zelené polní mechanizaci“ – já jsem asi ze staré školy a popravdě fyzika mě moc nebavila, ale pokud jsou zemědělské stroje to, co úplně v první řadě vyřeší uhlíkovou stopu, tak, v nadsázce, má tenhle postup můj hlas. Jistě v té době bude již vyřešena lodní doprava jako mnohem větší „škůdce“ a jistě již zítra bude zrušeno létání prázdných letadel z Bruselu.

Vypadá to, že se stavy hospodářských zvířat u nás nezvýší, ba naopak...

Tak, jak se odvíjejí události ohledně strategického plánu za poslední dva až tři týdny, je víc než jasné, že další pokles živočišné výroby bude nejen pokračovat, ale mám obavu, že ještě zrychlí. Že jsme silně nesoběstační, nemá smysl zde více rozebírat. Že bohužel jde také jen a jen o peníze, o tom jistě nikdo nepochybuje.

Že se nikdo z odpovědných nezamyslí nad tím, že tyto návrhy vůbec nereflektují na obrovské chyby devadesátých let, kdy se dohodly podpory v korunách na hektar, místo i tehdy ve staré E 15 běžně používané sazby na litr mléka, kilogram masa, jedno vejce, a tak dále. Kam to dovedlo české zemědělství? Kvalita české půdy v řadě oblastí, de facto trvalé vyklízení našeho trhu s českými potravinami, to nikomu z odpovědných nevadí? To by totiž měl být ten hlavní boj dnešních politiků a zemědělců a fakt je jedno zda „malých či velkých“, ale všech. Kam a jak budeme naplňovat vládní prohlášení týkající se organické hmoty do půdy, nezapomnělo se taky do něho napsat, kde se ta organická hmota má vzít? Zkrátka mám pocit, že jsme nepoučitelní, opakujeme stejnou chybu, jakou jsme udělali již při vstupu do EU. Podpora v korunách na hektar je pro české zemědělce zkrátka doslova smrtící.

Přece jen se vrátím k té soběstačnosti. Zdánlivě by se dalo i souhlasit s názory jisté skupiny občanů, kteří tvrdí – pokud to zde nevyrobíme, tak to dovezeme. Jistě mezi nimi není žádný vlastník půdy, neboť tohle je ideální cesta, jak snížit hodnotu zemědělské půdy. Pominu to, že se k nám vozí produkty, jež viditelně nejsou vyráběny v tak přísných podmínkách, jako v řadě států EU, neboť nelze konstatovat, že veškerá nařízení EU jsou aplikována na všech místech stejně. Existují zkrátka výjimky, anebo jsou země, které jsou přísnější, než je nutné – ČR je toho zářným příkladem. Velice rychle zapomínáme na začátek covidu, co se dělo v obchodech, co se dělo těch pár týdnů, když byl omezen dovoz. Reakce našich odpovědných? Nic, jedeme dál, neuděláme zkrátka nic.  Každá země by měla mít svoji bezpečnostní soběstačnost.  Bohužel, politikařit je vždy snažší.

Politici vymyslí pojem „pracovní karanténa“. V zemědělství by to realizovatelné nebylo, takže jsem rád, že se nás to netýká. Zatím jsme sice s obrovskými problémy především v živočišné výrobě situaci kolem covidu zvládli a doufám, že tomu tak bude i nadále.

…a do toho drahé energie, práce, hnojiva ... vlastně všechno...

My zemědělci jsme občas zvláštní skupina lidí. Teď nás drtí růsty cen energií, hnojiv a podobně, ale my jsme schopni, za vydatné pomoci politiků, jež si vytkli do svých priorit stmelování a nedělení společnosti, se hádat až do konce. Komu tím prospějeme? Vydělají na tom zase jen politici, vy občané zcela jistě ne.

Co říkáte na rozdělení potravin na zdravé a nezdravé? Unie nám zakáže vepřové a doporučí nám konzumovat hmyz...

Já doufám, že rozumní lidé vědí a cítí, že za dělením potravin na zdravé a nezdravé je v první řadě lobbing, příklady se tu a tam objevují v médiích. Člověk je všežravec, a pokud má někdo jakýkoliv důvod být „specializován“ či zaměřen jen na určitý druh stravy, umožněme mu to, ať si jde podle svého, ale proboha nesnažme se ostatním vnucovat něco mimo jejich apetit. Každý zkrátka podle své chuti a mají-li občané pocit, že je někdo ve stravovacích zvyklostech tlačí do úzké uličky, pak jistě vyjádří svůj postoj ve volbách do Evropského parlamentu.

Celá zemědělská politika, všemožná nařizování, omezování, určování toho, co mám pěstovat, zda podporovat ty, co dělají CELÉ zemědělství, či ty, jež „pouze uklízejí louky, nic neprodukují“ – aspoň na daňových přiznáních se krčí čísla blízká nule – by se dalo vyřešit bez velkého administrování velice jednoduše:

Hledejme shodu na tom, kolik živočišné výroby, či chcete-li dobytčích jednotek je jakési minimum na hektar a garantuji vám, že budeme mít pestrou krajinu  – pícniny na orné půdě, perfektní střídání plodin, a tak dále a zároveň vyřešíme vládou vyhlášený slib zvyšování organické hmoty v půdě. Zemědělec si totiž ten hnůj  nikam neschová. Když věc doplníme o podporu těch, jež dohledatelně odvádějí určitou úroveň sociálního a zdravotního pojištění, pak máme celou zemědělskou politiku vyřešenou. Existuje-li jiný recept, pak je třeba položit jej na stůl. Jisté je totiž jen jedno – ten současný, zpolitizovaný, nevede v lepším případě nikam, v tom horším do pekel.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Lez-podstrcena-ministrov...

 

Zdroj: 
Parlamentnilisty.cz