K napsání této výzvy mne inspirovaly události posledních měsíců, ale především diskusní vystoupení Marty Semelové na VII. Sjezdu, a materiál „Informace pro potřeby OV KSČM – červenec 2008“, který zpracovalo oddělení ÚV KSČM pro mediální politiku a přípravu voleb.
Dovolím si odcitovat několik návrhů, výzev.... ze zmíněných materiálů.
„Zabývejme se problémy, které lidi opravdu trápí. Strana nemůže být komunistickou pouze svým názvem, ale především komunistickým programem. Vystupováním, tím, že je mezi lidmi na demonstracích, mezi stávkujícími, propouštěnými.“ „Lidé, kteří se rozhodli vyjít do ulic, jsou našimi potenciálními spojenci, organizujme tyto a podporujme akce jiných subjektů.“
„To k čemu došlo v souvislosti s KSM, je alarmující. KSM si za svoje aktivity, zásadovost a odvahu zaslouží naše poděkování a ocenění.“ ( Marta Semelová )
„Výstražná stávka odborářů... se stala přes obvyklou manipulaci ve sdělovacích prostředcích i přes řadu diskriminujících zásahů některých ved. pracovníků firem... největší manifestací solidarity pracujících a hmatatelným signálem, že lidem není lhostejné, jak se vláda snaží oslabit jejich sociální postavení a odmítá demokratický dialog. „KSČM plně tuto radikální formu protestu podporuje a zdůrazňuje nezbytnost jednotného zapojení nejen svých členů a sympatizantů, ale celé veřejnosti.“( materiál ÚV )
Slova, nic, než slova! I když myšlenky nemají chybu. V jejich výčtu bych mohl ještě dále pokračovat, ale to není hlavním záměrem mé výzvy. Tou chci upozornit na smutnou skutečnost, že stále častěji cítím, že zdaleka ne vše, je v naší straně takové, jak by si to většina z nás představovala a přála. Jak můžeme posilovat své pozice, získávat nové i mladé členy, když kážeme vodu a pijeme víno, nebo chcete -li, něco jiného píšeme a říkáme a opak činíme!
Jsem téměř pravidelným účastníkem akcí pořádaných jak KSČM, tak doposud i KSM, ale i odborovými organizacemi a hnutím NE ZÁKLADNÁM, především v Praze a středních Čechách.
Ač mimopražský, pokud mi to situace jen trochu dovolí, na tyto akce si najdu čas. Většina se jich totiž koná po pracovní době, nebo o víkendech a tak se domnívám, že účast na nich je je téměř výhradně otázkou zájmu o věc. A v tomto případě o věc velmi důležitou, týkající se převážné většiny všech občanů.
Z vlastních poznatků z těchto akcí vím zcela jistě, že akce pořádané samotnou KSČM zdaleka nepřitahují občany tolik, jako shromáždění ostatních aktivit. O to více je třeba tyto akce maximálně podporovat, vždyť nám přece jde všem o společnou věc, o stejné zájmy i když se v některých bodech, či prohlášeních zcela neshodujeme s jejich organizátory.
Dovolím si tvrdit, že znám podle vidění poměrně dost našich poslanců, vedoucích představitelů strany, případně členů ÚV i pražských funkcionářů, a tak mohu objektivně hodnotit jejich účast na těchto akcích. Zatím, co soudružka Marta Semelová na každé demonstraci stojí neohroženě jako správný velitel v čele svého pomyslného vojska (stávajícího se většinou z našeho dorostu), ostatní čelné funkcionáře, poslance, lze vidět velmi zřídka. Až na vyjímky, soudruhy V. Exnera, J. Fialovou, S. Grospiče, K. Konečnou, F. Beneše, (nerad bych některému opomenutému ublížil).
Každý sám ví nejlépe, jak hluboce se jej toto mé soudružské upozornění týká. Vím, že můžete namítnout, že samotná účast ještě není všechno, ale vysvětlujte to občanům. Těm řadovým občanům, kteří prostřednictvím těchto akcí očekávají pomoc od nás, naši aktivitu, angažovanost...,
a kteří na to mají evidentně jiný názor. Ono optické zviditelnění se v davu manifestantů hraje velmi důležitou roli. Zcela jinak totiž posuzuje i náhodný občan malý ostrůvek našich s ojedinělými hesly, nebo transparenty, než záplavu stovek, raději tisíců, žlutých triček, které jsou nejen, dle mého názoru, velmi zdařilé, ale také těžce přehlédnutelné. A tak si po každé skončené akci pokládám stále stejnou otázku. Kde jsou naši představitelé, kolik členů čítají pražské ZO, kde se schovávají, čeho se bojí? Až na všech demonstracích bude nejméně polovina našich, která o sobě dá patřičným způsobem vědět, teprve potom budeme moci uvažovat o posílení vlivu ve so´polečnosti, získání dalších sympatizujících, popřípadě i posílení členské základny.
Ale i vidět, zdaleka ještě neznamená úspěch. Ono nás také musí být patřičně slyšet. A zde máme, dle mého názoru, také značné rezervy. Zejména na našich akcích a akcích mladých. Ti nám mohou být velkým vzorem, v mnohém se od nich můžeme učit. Táhnou povětšinou tu pomyslnou káru za nás. Jsme jejich velkými dlužníky. Proto je i naší povinností je v jejich aktivitách maximálně podporovat, nejen účastí na akcích, ale zejména finančně a materiálově ( kvalitní zvuková aparatura, megafony...).
Závěrem si dovolím vyslovit, dle mého názoru, zcela reálné přání. Nacházíme se na prahu volební kampaně. Je relativně čas ještě mnohé zachránit. Chce to jen důslednost, vůli chtít a občas si i odepřít trochu pohodlí, část osobního volna a věnovat je ve prospěch nás všech.
Využijme prosím každé, i nepatrné příležitosti k dosažení co nejlepších výsledků ve volbách. Vystavme společnými silami stopku modro – nečitelné vládě, partě všehoschopných.
Byl bych velmi potěšen, kdyby mé řádky padly na úrodnou půdu, našly odezvu u většiny slušných a poctivých lidí a neskončily jen někde ve sběru.
Děkuji Vám za pochopení
Čest práci, společně za lepší budoucnost nás všech.
Vladimír Duník MěO KSČM Čelákovice
člen OV KSČM Praha - východ