Ano, a nikoho, kdo nám jinou možnost nedává, jsme neměli volit, a to ani do vedení krajů! Protože tahle věc se týká naší cti i přináležitosti ke všemu povznášejícímu, co si z historie jako národ neseme. Máme totiž na vybranou: Buďto ono pamětihodné a velké, co nám naši dějinní velikáni vštěpovali, uchováme a nepotřísněné vypočítavostí okamžiku to předáme dál, anebo to v zájmu současné výhody zahodíme a budeme i nadále coby vystrašení a konjukturální komplicové sloužit zločinu. Protože NATO je zločin a útok, nesoucí sice na štítu slovo defense čili obrana, jež s obranou nemá společné nic, je právě jen pro oklamání lehkověrných lidí. Jinak je to bijec, zrozený pro ofenzívu, přepad a útok, a to už proto, že pro obranu nemá faktického použití.
Jemu samotnému a Spojeným státům, které jsou jeho rodiči, přece na tomto světě nic nehrozí. A nic jim nehrozilo dokonce ani v době studené války, čili za existence SSSR a konkurenční Varšavské smlouvy, ale tehdy se ona matoucí obrana v názvu dala ještě jakž takž unést. Ale jak ji unést poté, co po skonu Varšavské smlouvy mělo NATO coby »obranná« organizace logické důvody taktéž složit kosti do rakve, a tak darovat světu mír – ale stal se pravý opak.
Jako živou vodou pokropeno začalo NATO dokazovat, jak to s jeho »obranou« vpravdě vlastně stojí. Nejdříve, v roce 1999 (ve stejném roce jsme do NATO vstoupili i my) bombardování Bělehradu, aby se od Srbska dalo odtrhnout Kosovo, kde byla zřízena největší americká vojenská základna v Evropě. Potom útok na Afghánistán a jeho následný rozvrat, trvající dodnes. V roce 2003 útok na Irák, který Iráčanům přinesl statisícové oběti na životech a ze země jich vyhnal miliony, vůdce státu Saddám Husajn byl zabit – a válčí se zde dodnes. V roce 2004 intervence v Sýrii, a to skrze Tureckem dodávané americké zbraně protivládním povstalcům – a válčí se zde též dodnes. V roce 2011 útok na Libyi, vůdce státu Kaddáfí byl zabit – a i zde rozvrat a válčení rvou kdysi kvetoucí zemi do dnešních dnů. A konečně skutečný majstrštyk v roce 2014 – a to už u nás na evropském kontinentě. Spojeným silám NATO i EU a s přispěním vkladu pěti miliard amerických dolarů, vložených do akce Washingtonem, se na Ukrajině podařilo svrhnout legální Janukovyčovu vládu a místo ní ustavit »vládu fašistů z masa a kostí«, jak nástupný kabinet nazval někdejší zastupující předseda Komise EU Němec Günter Verheugen.
A proč mluvím o majstrštyku? Zhruba od prezidentování Billa Clintona, kdy se k moci v USA dostali neokonzervatisté, sní totiž tito noví vládci Ameriky o tom, jak oddělit Rusko od Evropy nejen politicky, ale i hospodářsky. A právě Ukrajina, vůči Rusku buď nepřátelská, či v ohni války (v současnosti platí obě alternativy současně), plní roli Američany naprogramované hraniční klády, oddělující Evropu od Ruska, místo něhož se k Evropě touží hospodářsky přitulit právě Washington. Jeho ropa bude sice dražší než ropa ruská – ale bude zato západní a spojenecká.
A jak ještě jinak dalo po úmrtí SSSR a Varšavského paktu NATO o své náhle probuzené čilosti vědět? Třebaže ještě za prezidentování Bushe st. slíbili Američané Gorbačovovi, že se za souhlas SSSR se sjednocením Německa nepohnou od německých hranic dál na východ ani o decimetr, posunovali se po etapách na východ stále dál a dál, takže dnes síly NATO stojí už podél celých západních hranic Ruska. A už vůbec nehlásají, že nukleární válka nemůže mít vítěze, ale v souladu se svou novou vojenskou doktrínou naopak prohlašují, že v USA změnily názor a že nukleární válka se vyhrát dá. Plán útoku je připraven a role jaderných raket povýšila z role pouhé odstrašovací síly na roli prvního ofenzívního úderu.
V rámci této nové doktríny byla antibalistická raketová odpaliště zbudována v Polsku a stejné se připravují i v Rumunsku a později i v dalších k Rusku přilehlých zemích. Až bude síť těchto odpališť dokončena, octne se Rusko v dokonalém antibalistickém raketovém obklíčení. Nu, a protože antibalistické rakety dokáží sestřelovat mezikontinentální rakety, kterými jedině by se Rusko mohlo raketovému útoku NATO postavit, znamená naznačený vývoj ruskou bezbrannost, jestliže někdo na Západě skutečně stiskne tlačítko. I proto Rusko vyhlásilo, že proti zřízení antibalistických raketových odpališť i v Rumunsku se už celou svou silou postaví.
A tak i zde u nás, v Evropě, a nejen v Sýrii, balancuje dnes další existence lidské civilizace na hrotu jehly. Síly rozumu stojí proti silám ďábla, který, jak píše člen někdejší Reaganovy vlády P. C. Roberts, obsadil v době Clintonova režimu vládní budovy Washingtonu, ve kterých teď sní a do skutečných útočných akcí spřádá svůj sen o jediném hegemonu planety Země, kterým může být jen on. Protože Wolfowitzova doktrína, která pro současně panující neokonzervativce platí v USA už od roku 1994 jako svátost oltářní, praví: Země, která pod kvalifikovaným vedením a s využitím domácích surovin dokáže vybudovat moc globální, na USA nezávislou, se pro USA stává zemí nepřátelskou.
Těmi dvěma globálními zeměmi, na USA nezávislými a pro USA tudíž nepřátelskými, jsou míněny Rusko a Čína. Ty jsou – a podle povahy Wolfowitzovy doktríny též musí být – Amerikou nahlíženy jako na její nepřátele a jako k nepřátelům se k nim Amerika musí stavět. A to tak, že nepřítel musí být odzbrojen, poražen, odstraněn či zničen. Takže ať se Rusko a Čína snaží být vůči USA sebevíc chápající a vstřícné, nic jim to není platné. Jednou provždy jsou a musí zůstat – pokud nedají ruce nahoru – jejich nepřítelem.
Položme si nyní otázku: Pro kterou složku americké společnosti platí tenhle vpravdě šílený axiom asi nejpřednostněji? Odpověď je nasnadě: pro americké vojenské síly! A to pochopitelně i ty americké vojenské síly, které jsou dnes jako páteřní spolu s ozbrojenými silami Británie, Německa, Francie atd. – a též České republiky – zařazeny do NATO. Takže i pro naši armádu jako nepatrnou součástku převažující americké aliance NATO platí, že Rusko a Čína jsou – skrze Wolfowitzovu doktrínu – našimi povinnými nepřáteli, kteří (též s naším přispěním) musí být v zájmu jediné světovládné velmoci odzbrojeny, poraženy či smeteny z povrchu zemského.
A jsme konečně u kořene věci: Je tohle, myslím tuto naši svázanost se zločinným a agresivním posláním USA a NATO, skutečně tím, co chceme jako národ Komenského, Husův a Masarykův do pokladnice světa přinést? I proto se při průjezdu kolony NATO přes naše území musel (anebo to byla naše vojenská iniciativa?) ke koloně ve Vyškově připojit jakýsi náš technický pluk, a spolu s americkými boys pak kodrcat dál směrem na Rusko? A z jeho hranic pak společně s nimi dělat směrem do ruského území válečnické bu bu?
Lubomír MAN