Doba k naplnění časového ultimátu člena vlády Lubomíra Metnara na jeho rezignaci v čele resortu ministerstva obrany se krátí. Odvrátit ji může pouze »navrácení« zbylé částky pěti miliard Kč do konce března, která byla původně určena na nákup techniky zbrojařských západních firem k přezbrojování AČR pro zájmy NATO, pro potřeby našich příslušníků armády působících v zahraničí ve vojenských operacích ve prospěch USA.
Metnarovo vydírání přichází v době, kdy ekonomická stabilita našeho státu získává stále větší trhliny, a symbolicky v době, kdy uplynulo 22 let od vstupu ČR do NATO. Do organizace říkající si stále více mírotvorná, ačkoliv svůj agresivní a útočný charakter měla již od svého založení v roce 1949.
Stavidla k prosazování světových mocenských zájmů se pro NATO plně uvolnila rozpadem světové socialistické soustavy v 90. letech, kdy pro své »zlegalizování humanitární« činnosti pod svá ochranná křídla nabrala postupně bývalé socialistické evropské státy. Včetně naší, po rozpadu československého státu, »zeštíhlené« republiky.
Stojí za připomenutí, že do NATO nás v roce 1999 nedostali občané, neboť referendum pro novodobé mocné by bylo nebezpečné a riskantní. Rozhodnutí za ně tak učinilo několik jedinců, včetně takových, kteří dlouho před naším vstupem populisticky prohlašovali a oblbovali národ, že již nikdy do žádného vojenského paktu nevstoupíme!
Zatímco u nás některé politické strany - z parlamentních KSČM, z mimoparlamentních stran Aliance národních sil a Národní demokracie -požadují vystoupení ČR z NATO a zároveň nepolevují aktivity mezinárodního mírového hnutí, nový prezident USA Biden si již na několika místech světa hraje se zápalkami. Pronášeje vyhrožující silná slova nejen směrem k Ruské federaci nebo Číně. Nechtěje, či »neumožněno mu pochopit«, že časy hegemonie a vyvolávání válečných konfliktů k prosazení mocenských zájmů USA skončily, že válka a nastolování neklidu v podobě občanských nepokojů v jiných státech nemůže být ve 21. století odpovědí na řešení globálních problémů.