Stojíme na prahu roku stého
Vážení přátelé, spoluobčané, soudružky a soudruzi, vždy když končí rok starý a začíná rok nový, ze své lidské přirozenosti se zamýšlíme nad uplynulou dobou a mnozí si dávají nejrůznější předsevzetí či přání pro rok začínající. Těžko říci dnes, kdo ve svých předsevzetích vydrží, u koho zůstane jen u přání, které čas odvane také do minulosti.
Chci ale hovořit o něčem jiném a z mého pohledu významnějším. Dnem 1. ledna 2021 vstoupilo v českých zemích ve své historii dělnické, levicové a zejména hnutí komunistické do velice významné události. Od roku konce 1917 probíhal bouřlivý kvas i v naší dělnické a levicově smýšlející části sociální demokracie, kvas volající po rozhodnosti, revolučnosti. Inspirací jí byla nejen neútěšná situace na všech frontách, kde čeští vojáci bojovali jak v řadách armád rakousko-uherské monarchie, tak v legiích. Zcela spontánně to vyjádřil v dopisech z fronty Antonín Zápotocký. Hovořil otevřeně o touze po míru, novém uspořádání společenských poměrů po skončení světové války. Konečně i nemalá část legionářů, přestože se zčásti zapojovala do bojů i s novou sovětskou mocí, si bezesporu odnášela touhu nejen po vzniku samostatné Československé republiky, ale také touhu po novém, spravedlivějším společenském uspořádání.
Léta 1918 až 1921 byla pro levici v Československé republice bouřlivá. Zápas o revoluční a levicovou tvář sociální demokracie byl tvrdý. Ti, co volali po nových společenských pořádcích, zásadní revolučnosti, sice prohráli boj o Lidový dům, ale pravicová část sociální demokracie zrodu komunistické levice nezabránila. Od Podkarpatské Rusi, přes Slovensko, české a německé dělnictvo v českých zemích byly zakládány organizace hlásící se k myšlenkám komunistickým.
Vše vyvrcholilo ustanovujícím sjezdem Komunistické strany Československa ve dnech 14. až 16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně. Vlastní sjezd proběhl 15. a 16. května 1921 za účasti 569 delegátů zastupujících téměř 350 tisíc levicových sociálních demokratů. Prvním předsedou byl zvolen Václav Šturc, místopředsedy Bohumír Šmeral a Václav Bolen, pokladníkem prozatímně Josef Skalák.
Komunistická strana Československa prodělala na své cestě životem doby radostné i těžké a nelehké. Fakt je, že hned v prvních volbách, jichž se zúčastnila v roce 1925, skončila na druhém místě s 41 mandáty a 934 223 hlasy.
Proč o tom píši? Naše KSČM oslavila minulý rok 30 let od svého založení a registrace. Myšlenky spravedlivé společnosti boje proti kapitalistickému výrobnímu způsobu a vykořisťování člověka člověkem nezanikly. Jsem přesvědčen, že i přes řadu volebních neúspěchů v posledních letech a naposledy krajských volbách je třeba se poučit, ale především neobracet nostalgicky k minulosti. Směle si říci, že být komunistou je moderní, že je to jen v každém z nás, členech KSČM a přesvědčených sympatizantech, abychom zákeřný tlak rozbít komunistické hnutí, zastrašit jej, dokázali překonat. Poučme se z vážných chyb a posledních voleb, ale dívejme se hrdě vpřed. Máme, na rozdíl od pravice, co společnosti nabídnout, že levicově smýšlející občané to od nás očekávají. Sté výročí organizovaného komunistického hnutí nás k tomu zavazuje.
Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM, poslanec P ČR