Stejně, jako se svět radikálně změnil po historické situaci, kterou uvedla slavná věta paní Millerové “Tak nám zabili Ferdinanda“ i v případě Covidu-19 nám do životů náhle vstoupily momenty, které nikdo nepředpokládal.
Ze dne na den přestaly fungovat restaurace, hotely, spoustu služeb, školy. V rodinách mnohdy zůstali oba rodiče, děti nemusely do školy. Po prvotním nadšení, že si doma konečně vše uklidíme, opravíme, případně odpočineme dočasně od shonu, ve všednodennosti nastaly doposud nevídané životní situace. Manželé a děti najednou 24 hodin spolu, rozvíjející se ponorková nemoc, děti se začínají nudit i u počítače a zlobí, pánové úpí na zavřenou restaurací, dobrým azylem, maminky zjišťují, že je třeba vařit třikrát denně, protože jídelny a školky nefungují.
Najednou provádíme jako únik ze situace věci, které jsme v bezkovidové době mnohdy nedělali: celodenní výlety v dětmi na kolech, dlouhé pěší procházky, sportování na přeplněných cyklostezkách a v přírodě, bojové hry v lesích s dětmi, cestování po krásách republiky, vymazlené zahrádky. A co naši domácí mazlíčči, jak ti to snášeli? Morče s králíkem a akvarijní rybičky celkem standartně, ale co psi a kočky? Psi v prvopočátku byli nadšení – páníci jsou s nimi neustále doma, jsou jimi rozmazlováni, na procházce třikrát denně. Kočka je mrzutá, protože je kolem ní pořád shon, všichni jí ruší a nemá svůj klid. A je hůř. Po týdnech a měsících kočka začíná uvažovat o sebevraždě devíti skoky z okna, pes zalézá před dětmi pod postel při větě domácího pána „Nezlobte a jděte se psem na procházku“, protože po sedmnácté to je fakt dost.
Všichni jsme si však nakonec v opatřeních museli najít rozumnou cestu: Mezi partnery obnovou hezčí komunikace a nasloucháním si, v případě pejsků a koček nastal stav, kdy mnoho z nás si němou tvář pořídili jako společníka buď koupí štěňat nebo pořízením psů z útulků. Je to tak vlastně vzájemná záchrana a psychoterapie. Výsledek je nakonec dobrý pro obě strany – lidsky jsme si začali opět vážit normální lidské komunikace a ne jen sms a ve vztahu k němé tváři býti milosrdní. Doba ukazuje, že ještě není nad covid chorobou vyhráno. Udržme si proto tu vzájemnou úctu a pokoru mezi sebou a k našim mazlíkům jako baterie, které nás v této situaci nabíjí.
Jsem tu i pro Vás!