Takzvaná minimální důstojná mzda - tedy částka, která Čechům vystačí na přijatelný životní standard - činí letos 31 463 korun hrubého, pro Prahu pak 36 850 korun. Projekt mapující příjem, který Čechům bez stresu vystačí na pokrytí běžných výdajů, představili experti ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR a Nadace Friedricha Eberta. Dosáhne na něj přitom jen asi polovina pracujících.
Důstojná mzda má podle autorů projektu umožnit Čechům žít obyčejným životem. »Jde tedy spíše o důstojné minimum, řekněme nižší životní standard,« upřesňuje výpočet členka expertní platformy, politoložka Kateřina Smejkalová. Výše tohoto příjmu by se měla podle aktuálních cen měnit každý rok.
Částka, kterou stanovil tým složený z nezávislých expertů z veřejných a vědeckých institucí, odborů a neziskových organizací, musí člověku pracujícímu na plný úvazek a k tomu jedné vyživované osobě bez stresu pokrýt výdaje na stravu a bydlení, ošacení, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a volný čas. Vystačit má ale i na další důležité potřeby včetně úspor pro případ neočekávaných okolností, jako je třeba rozbitá pračka nebo nečekaná návštěva zubaře.
Například měsíční výdaj za potraviny autoři studie vyčíslili na 5550 korun pro jednoho dospělého a jednu vyživovanou osobu. Tato částka by přitom dospělému člověku měla vystačit také na obědy v závodních jídelnách či restauracích. Loňské výdaje na bydlení o přiměřené ploše včetně služeb a energií pak vyměřili na 8216 korun, respektive 11 929 korun v Praze.
Důstojná mzda naopak nezahrnuje náklady na jakékoli dražší potřeby ani výdaje na nákladnější spotřebu. Mezi ty patří třeba speciální strava, výdaje na péči o domácí mazlíčky nebo nadstandardní zdravotní péče.
Na důstojný život nemá a ani v kapitalistické společnosti nemůže mít zdaleka každý
Celorepublikový důstojný příjem ve výši 31 463 korun hrubého nastavený pro rok 2019 je jen mírně nižší než průměrná hrubá mzda, která v loňském 3. čtvrtletí dosáhla 33 697 korun. Přesahuje naopak takzvaný medián mezd (kdy polovina Čechů bere méně a polovina více, než je daná částka), ten činí 29 459 korun.
Z výpočtu tak vyplývá, že v Česku na minimální důstojnou mzdu dosahuje jen přibližně polovina pracujících. »Pro představu 170 tisíc lidí pobírajících minimálním mzdu bude muset i po jejím zvýšení příští rok vyjít s méně než polovinou částky umožňující pokrýt obyčejný materiální standard,« doplňuje zpráva projektu.
Výrazně níže než důstojná mzda se pohybuje také nezabavitelné minimum, které v maximu činí méně než 15 000 korun a které ze mzdy zůstává 860 tisícům lidí v exekucích. »Přesně těmto částkám chceme vyčíslením minimální důstojné mzdy nastavit zrcadlo. Nízká úroveň příjmů v Česku není jen hra s čísly nebo účetní cvičení, ale má zcela konkrétní a zásadní důsledky na život mnoha lidí,« říká další z autorů, ekonom Jan Bittner. Na ekonomickou nejistotu jednotlivců totiž podle autorů doplácí celá česká společnost. »Nízké mzdy jsou nezřídka dorovnávány dávkami z veřejného rozpočtu, zadlužení lidé utíkají do šedé ekonomiky, a státu tak chybí jejich odvody. Lidé s nízkou kupní silou také nemohou přispívat k rozvoji ekonomiky regionů,« vysvětlují.
Ekonomická nejistota přitom není problémem pouze u nízkokvalifikovaných profesí, ale také u lidí, kteří nežijí s partnerem - u samoživitelek, seniorů či takzvaných singles. S pokrytím běžného životního standardu mají dále problémy profese, jako jsou úředníci, pracovníci v sociálních službách a zdravotnictví, umělci nebo vysokoškolští pedagogové.
»Dlouhodobý pocit, že zájmy těchto lidi nejsou ani veřejně artikulovány, natož aby je někdo hájil, přispívá k pocitům frustrace a nedůvěry ve stát - což pak dopadá na společnost jako celek,« vysvětluje antropoložka Lucie Trlifajová. Vypočítaný důstojný příjem v Česku ale podle autorů není politickým požadavkem, už kvůli své výši, má ale podnítit k debatě o úrovni mezí. Musíme mít na patrnosti, že všechny tyto debaty a výzkumy se dějí při zachování současné podstaty kapitalistické společnost, tedy na základ soukromovlastnického přisvojování zisku.
V absolutních hodnotách se český výsledek důstojné mzdy pro rok 2019 pohybuje výrazně níže než jeho západní protějšky označované jako living wage. I v tomto případě jde o mzdu, pod kterou by neměl jít příjem pracovníků s rodinami, aby si udrželi přijatelný životní standard.
Například ve Velké Británii (mimo Londýn) dosahuje living wage 11 eur za hodinu, tedy v přepočtu 281 korun za hodinu, zatímco v Česku to je asi o 100 korun méně. V Irsku je to 12,3 eura za hodinu (v přepočtu 314 korun za hodinu) a na Novém Zélandu 12,5 eura za hodinu (v přepočtu 319 korun za hodinu).
Myslím si však, že pro komunistickou stranu s toho plyne velký úkol. Po celá desetiletí dělnické spolky, odbory, levicové, sociálně demokratické, komunistické strany bojovaly právě za důstojnou odpovídající mzdu či plat, důstojný život, právo na bezladné vzdělání, základní zdravotní péči, dostupné bydlení a důstojné důchodové zabezpečení a odstranění chudoby. Tyto programové body pro dnešní komunistické hnutí neztratily nic ze své aktuálnosti.