Stručná historie IX. sjezdu KSČM
Státní hymnou ČR začal 14. května v pražském TOP hotelu IX. sjezd KSČM. Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip přivítal zahraniční i domácí hosty.
První část sjezdu řídil za pražskou pořádající krajskou organizaci s. Pázler, který připomněl, že je to poprvé, co se koná sjezd KSČM v Praze, symbolicky v májových dnech, kdy v roce 1921 vznikla také v Praze KSČ.
Na IX. sjezd dorazilo 356 delegátů, což je 100%.
Nejprve byli představeni navržení skrutátoři, poté byli schváleni, stejný osud čekal na pracovní předsednictvo sjezdu i řídící sjezdu.
Diskuse se rozproudila o programu sjezdu – s. Havlíček navrhl nejprve kompletní diskusi, pak teprve volby a závěry. Návrh získal 145 hlasů, kvorum bylo 178.
s. Milata navrhl vypustit úvodní slova k písemným zprávám a místo toho prodloužit diskusi – návrh získal 42 hlasů. S. Březa navrhl, aby se schvalování statutů revizních a rozhodčích komisí projednávalo až po stanovách, pro tento návrh bylo 194 delegátů, návrh byl přijat.
Schválen byl upravený program sjezdu.
Dále se projednával jednací řád – navrženo bylo prodloužení času pro představení kandidátů na 10 minut pro předsedu, 5 minut ostatní kandidáti (v návrhu jsou 3 minuty) – návrh podpořilo 207 delegátů, byl přijat.
Návrh s. Havlíčka stanovit čas, do kdy budou předány delegátům dopisy sjezdu, byl zodpovězen – jsou k dispozici už nyní v omezeném množství a pokud dorazí další, budou k dispozici také. Zazněl i návrh, aby se neomezovala doba diskuse, aby vystoupili všichni, co mají co říci – to může sjezd řešit ale v průběhu jednání. Pozměněný jednací řád byl schválen.
Z volebního řádu bylo navrženo vypustit část D – volba místopředsedů, návrh bude předložen po 14 hodině po projednání ve volební komisi. S. Rybák doporučil stanovit před volbou počet místopředsedů, které bude volit sjezd a náplně jednotlivých místopředsedů. Doporučuje, aby sjezd kromě 1. místopředsedy volil další 2 místopředsedy a rozhodl o náplni – pro komunální, krajskou politiku a volby a další místopředseda pro ideologickou práci a odborné zázemí. S. Kováčik navrhl 1. místopředsedu a 3 další místopředsedy (předseda má zahraniční politiku a stínovku), 1. místopředseda řízení a kádrová práce, odborné zázemí, ideologii a propagandu, volby, komunální politiku a občanský sektor, pro ekonomiku a hospodaření. V případě varianty 1+2 by předseda měl totéž 1. místopředseda i volby a komunální politiku, místopředsedové pro odborné zázemí, propagandu a civilní sektor a další pro ekonomiku a hospodaření. S. Šenfeld doporučuje u všech voleb ve druhém kole pracovat s nadpoloviční většinou (v původním návrhu byla jen většina), to bylo prohlasováno.
Většina delegátů (230) nakonec schválila vypuštění bodu D do 14 hodiny. Padl i návrh, aby sjezd nevolil místopředsedy, aby to nechal na ÚV KSČM, tento návrh výrazně neprošel. S. Ondrášek navrhl, aby byli nejdříve zvoleni předseda a 1. místopředseda a místopředsedové a pak teprve předsedové revizních a rozhodčích komisí, to bylo ale proti schválenému programu.
Bez problémů byly schváleny pracovní komise doporučené ÚV KSČM – návrhová, volební i mandátová (s jednou změnou).
Předseda ÚV KSČM vystoupil ke Zprávě o činnosti. Připomínáme si 95. výročí založení KSČ a 70. výročí vítězství komunistů v roce 1946, kdy získala svou prací autoritu ve společnosti. Podařilo se nám splnit základní úkoly z libereckého sjezdu. Uplatňujeme princip poctivé správy, zvolili jsme vhodnou formu, jak se vymezit tehdejšímu vládnutí ODS a TOP09. V dvou krajích jsme vyhráli volby přímo a v devíti vstoupili do koalic, získali jsme i místo hejtmana. O posilování autority strany svědčí třeba i pozice komunistů v karlovarském kraji. Osvědčili jsme se i v předčasných parlamentních volbách, kdy jsme získali jako jediná strana více mandátů. Je třeba napříště ale získat více nerozhodnutých a protestních hlasů.
Ve volbách uspěla nová populistická hnutí – Ano a Úsvit. Úsvit se rozpadá, Ano se postavilo napravo, Sobotkova vláda se postavila také od středu doprava při probíhajících majetkových křivdách v tzv. církevních restitucích. V euro volbách jsme stagnovali. Získali jsme adekvátní náhradu za Vladimíra Remka, úspěšně jsme zvolili do čela Kateřinu Konečnou, poklesl počet mandátů v komunálních volbách. I v senátních volbách se projevila nedostatečná součinnost. Nezískali jsme žádného senátora. Čekají nás další volby, podzimní, ale i komunální za další dva roky. Musíme naplnit kandidátky.
Komplikace do přípravy sjezdu vnesla nejasná stranická diskuse o řízení strany od roku 2015. Programová příprava sjezdu byla dlouhodobá. Můžeme posuzovat devět priorit předložených sjezdu. Budeme volit i nové vedení.
Předseda se věnoval též mezinárodní situaci a internacionalismu KSČM. Podtrhl význam protiválečného a mírového hnutí, hnutí solidarity třeba s ukrajinskými komunisty. V Sýrii je třeba řešit ne následky, ale příčiny. Musíme také odmítnout smlouvu TTIP. I snahy o inkluzi doprovázenou odtržením elit do soukromých škol.
Podzimními volbami začíná maraton trvající do roku 2027 – každý rok budou volby. Pokud se podaří prosadit referendum, může být referendum o vystoupení EU…Je možné, aby KSČM vyhrála volby? Ano. Můžeme počítat s koaličním partnerem? Každý by měl získat o 1-2 voliče více než v posledních volbách. Naučme se racionálně oslovit protestní hlasy. Ale ne cestou bulváru nebo osobních útoků. Musíme se naučit jak zdůraznit náš rudozelený program. Zvláštní pozornost musíme věnovat prvovoličům – od rodin až po moderní metody komunikace.
Jsme nejsilnější opoziční strana a je na nás, jaký akcent dáme kritice vlády. Není možné jim odpouštět podíl na zločinech privatizace v předchozích vládách. Neochotu k revizi církevních restitucí nebo neochotu k narovnání daňového systému. Předseda ocenil též práci stínové vlády.
Čeká nás pořádná práce, ve které musí KSČM uspět.
Místopředsedkyně Miloslava Vostrá uvedla zprávu o hospodaření – stabilizovali jsme stranu a vytvořili si zdroje pro volební kampaně. Předsedkyně Ústřední revizní komise Zdeňka Lišková přednesla kritické úvodní slovo ke zprávě o činnosti ÚRK. S. Levý uvedl zprávu o činnosti Ústřední rozhodčí komise. Komise doporučila změnu členské evidence. Vše se ještě nepodařilo dořešit.
Předseda mandátové komise přednesl zprávu komise. Dle klíče 1:150 bylo zvoleno ze 46 845 členů 356 delegátů. Z 356 delegátů je 78,4% mužů a 77 žen (21,6%). Věkový průměr je 58,5 let, nejmladšímu je 21 let a nejstarší je s. Kovanda z Prahy 4. Na sjezd se akreditovalo 45 zástupců médií. Zpráva mandátové komise byla schválena.
Následoval blok hostů, kde vystoupil s. Petr Simoněnko z KS Ukrajiny, který popsal fašismus a perzekuci nejen komunistů na Ukrajině. Předseda OS ČMS Josef Středula uvedl, že jistě najdeme shodné teze, ale, samozřejmě, i řadu věcí, ve kterých průnik nemáme. Zkritizoval, že jsme 2x hlasovali proti 7 dnům volna pro zaměstnance o státních svátcích. Věnoval se podmínkám zaměstnanců - nemocenské, minimální mzdě, minimálnímu požadavku na odchod do důchodu v 65 letech a důstojný důchod. Zahájili i kampaň „Konec levné práce“.
Předseda Sdružení nájemníků Milan Taraba uvedl téma práva na důstojné bydlení – dostali při tázání všech politických stran odpověď jen od ČSSD a KSČM, uzavřela se dohoda o spolupráci. Nepovedlo se ale zamezit zvyšování nájemného – návrh tehdy odmítla KSČM. Poděkoval za rozvoj poraden, ke kterému přispívají i poslanci a senátoři KSČM.
Předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes přinesl pozdravy z 90 subjektů Rady seniorů. Uvedl průměrný důchod něco přes 11.383 Kč, 563.000 důchodců však má příjem pod hranicí příjmové chudoby a mnoho jich je pod košem základních potřeb, který je nastaven na cca 8 300 Kč. Jsme na 12. místě ze 17 hodnocených zemí Evropy. Není ani zákon o sociálním bydlení. Potřebujeme zákon o seniorech – KSČM je vstřícná.
Předseda Slovanského výboru Jan Minář představil činnost a cíle spolku a věnoval se plánu nadnárodního kapitálu zrušit národní státy.
Předsedkyně Levicových klubů žen Květa Šlahůnková vyzvala k posilování rovnoprávného postavení žen ve společnosti.
Pavel Suško, místopředseda KSS, poděkoval za zájem KSČM o dění na Slovensku a v KSS, která je nyní v depresi. Je tam ale odhodlání jít dále a plnit poslání.
Stavros Evradol z AKELu poděkoval za zásadový postoj KSČM ke kyperskému problému. Před obědem vystoupil ještě zástupce KS Portugalska.
Po obědě se ujal slova Pavel Kováčik, šéf volební komise. Na kandidaturu na místopředsedu rezignoval s. Grospič., na kandidáta na předsedu ÚRoK rezignoval s. Šulda, na kandidáta na předsedu ÚRK rezignoval s. Zmítko. Diskutovalo se o volebním řádu pro volbu místopředsedů, byl schválen řád pro 2 varianty – volbu bez určení kompetencí a s určením kompetencí.
V diskusi vystoupil první s. Braný, který shrnul stanoviska jihočeského KV. Úkolem komunistů je vzít krizi jako příležitost jak oslovit veřejnost. V době úspěchů – bylo to naším přičiněním nebo to šlo mimo nás? Používejme pojem lidské důstojnosti, která souvisí s ekonomickou nesvobodou současnosti. Co udělat protiparazitní koalici?
S. Semelová zkritizovala, že sice v Halo novinách máme články o úspěších, ale ve skutečnosti nejsme vidět, je nespokojenost s naší činností. Je skutečně ukončena spolupráce s agenturou Profil? Obhajujeme zájmy lidí práce, ale aplikujeme to i na své lidi?
S. Kavij sdělil, že ve zprávě není analýza stavu společnosti a jasná vize, je spíše optimistická. Chybí ideologická práce. Vedení strany je smířlivé, prolezlé parlamentarismem a oportunismem. Chybí, jak jsme splnili usnesení 8. sjezdu. Veřejnost kritizuje některá naše hlasování.
S. Grospič uvedl, že KSČM není schopna vygenerovat nový program, který by posunul kvalitativně stranu dále nad kladenský program. Tehdy byla obranná úloha, dnes potřebujeme posunout KSČM na novou úroveň. I více spolupracovat s odbory.
S. Recman se věnoval části věnované krajským zastupitelů. Máme se čím pochlubit, prostor jim tak věnován není. Krajské volby jsou důležité i z hlediska finančních přínosů. Je třeba pravidelně svolat uvolněné krajské funkcionáře. Stranicky i odborně.
S. Pešek z Jablonce se zamyslel, zda větší revolučnost bude mít efekt na venek. Důležitá je poslanecká nebo zastupitelská aktivita. A také výchova mladších zástupců.
S. Foldyna pohovořil, jak se pardubická organizace dívá na stav strany. Kritika je třeba, ale musíme se domluvit na stranické půdě, ne přes sdělovací prostředky.
S. Březa oslovil přítomné z pověření jihomoravské organizace. Pro krajské volby vytvořili vyváženou kandidátní listinu s obměnou 50%. Zkritizoval návrh statutu revizních komisí, který působí diletantsky.
S. Marková upozornila, že KSČM je stranou přátelskou ženám a informovala o práci Komise žen. Komise žen organizovala semináře na téma genderové rovnosti. Genderově správně se musí upravit i stanovy.
S. Bubeníček se zeptal, kdo je schopen vystoupit veřejně mimo stranický aktiv. Čekají nás volby, máme na ně málo peněz, neměli bychom je rozmělňovat i na kandidáty, kteří nemají šanci. Ve vedení strany by měly být zastoupeny krajské samosprávy. Kraje jsou naše výkladní skříň. U nich v kraji dali výrazně i na kulturu a sport.
S. Augustin se věnoval kádrové práci Olomouckého kraje a tomu, co mohou lidem nabídnout. Peníze nikoliv, jen práci a možná po úspěšných volbách pozice. Doporučují jako kraj 3 místopředsedy.
S. Prudká přednesla poznatky z diskuse konference Prahy- západ. V dokumentech není nic objevného a nového. Měli bychom naslouchat dlouhodobým členům strany, vážit si jejich zkušeností.
S. Kováčik za volební komisi přednesl postup při volbě místopředsedů. Nejprve se určí, kolik jich bude (pro 1+3 hlasovalo 146, což neprošlo, pro návrh 1+2 hlasovalo 208 delegátů – prošlo), pak se bude hlasovat, zda určíme kompetence, (což podpořilo 288 delegátů), a pak se hlasovalo o tom, jaké – zvítězil návrh takový, že předseda má koordinaci a řízení VV a ÚV a zahraniční styky, 1. místopředseda vnitrostranickou práci a ekonomiku, další místopředseda ideologii, propagandu a mediální činnost a další místopředseda odborné zázemí, volby, parlamentní a komunální politiku včetně spolupráce s odbory a levicovými subjekty (194 pro). S. Havlíček neúspěšně navrhl ještě 4. variantu, kde odborné zázemí a ideologie patří k sobě.
Na předsedu se představili kandidáti ss. Filip, Hrůza a Skála. S. Hrůza se vzdal ve prospěch s. Skály.
Na předsedu ÚRK se představili ss. Horák (vzdal se ve prospěch s. Liškové), Lišková a Pěnčíková, na předsedu Úrok ss. Chaloupka, Levý, Opravilová a Vrzalová.
Na I. místopředsedu se představili ss. Braný, Kohlíček, (vzdal se ve prospěch s. Šimůnka), a Šimůnek.
Poté se návrhová komise vypořádávala s připomínkami k obsahovým materiálům – došlo k drobným změnám a byly schváleny: Zpráva o činnosti, o hospodaření i zprávy ÚroK a ÚRK.
Po večeři pokračovala diskuse, ve které s. Bulko polemizoval s některými informacemi ve Zprávě o činnosti, ptal se konkrétně, proč byla zrušena galerie, proč Muzeum dělnického hnutí.
Úvodní slovo k obsahovým dokumentům přednesl s. Dolejš a k materiálu o stranické práci s. Šimůnek.
Volby dopadly následovně:
Předsedou strany se stal s. Filip. Získal 203 hlasů, s. Skála získal 150 hlasů.
1. místopředsedou se stal s. Šimůnek. Získal 263 hlasů, s. Braný získal 84 hlasů.
Předsedou ÚRK se stala s. Lišková se 187 hlasy, s. Pěnčíková získala 166 hlasů. Předsedou ÚRoK se stala s. Vrzalová se 144 hlasy, s. Levý měl 98, s. Chaloupka 71 a s. Opravilová 40 (volba v druhém kole – Vrzalová 225, Levý 128).
V diskusi k dokumentům vystoupil s. Žoček – je třeba posílit internetovou gramotnost členů.
S. Pernica popsal finanční problémy Blanska. S. Kovanda informoval o historii komunistického hnutí a práci sekce historiků. S. Ruml představil práci krajských zastupitelů ve svém kraji.
Na místopředsedy se pak představili kandidáti – pro ideologii atd. to byli ss. Aulická, Hrůza, Juroška, Klontza, Valenta a Skála, pro odborné zázemí ss. Dolejš, Exner, Kohlíček, Štefek a Vrzalová.
V další diskusi vystoupil s. Hubert, který položil důraz na marxismus, s. Jeřábek kritizoval práci s mládeží – je třeba jednotné mládežnické organizace. Navrhl materiál k hodnocení minulosti neprojednávat. S. Hadaš informoval o stranickém vzdělávání v Ostravě a nutnosti ideologické práce, s. Cinka apeloval na soudružské vztahy. S. Hudla, připomněl úspěchy KSČM v době antikomunismu. S. Turanský pozdravil sjezd jménem ÚR KSM a zabýval se mladými lidmi, kteří jsou po vstupu do KSČM zklamaní. S. Kopřiva připomněl, jak se poprvé zúčastnil mimořádného sjezdu v roce 1989. Zdá se mu, že vedení strany manipuluje s členskou základnou.
Místopředsedou pro ideologii, propagaci a média se stal s. Skála – získal 181 hlasů, s. Aulická získala 152 hlasů, s. Klontza 8, s. Hrůza 2, s. Juroška 4 (poslední jmenovaní vyjádřili podporu s. Skálovi).
Místopředsedou pro odborné zázemí se stal s. Dolejš (187 hlasů, s. Vrzalová 98, s. Štefek 51, s. Kohlíček 11 a s. Exner 4).
Schváleny byly též rozhodčí a revizní komise.
Druhý den začal vystoupením dalších zahraničních hostů – s. Novikova z KSRF, soudruhů z KS Řecka, KS Francie a Die Linke. Poselství KS Číny přednesla s. Flasarová.
Blok hostů završil p. Richter za Kluby českého pohraničí, které příští rok oslaví 25 let trvání. Dozrál prý čas pro vytvoření lidové fronty, mír je dnes nejdůležitější. 28. května se v Brně uskuteční velká protinacistická demonstrace. Děkuje i za návrh zákona o českém jazyce, který byl ale zamítnut.
Předseda mandátové komise s. Varga uvedl, že na druhý den se prezentovalo 350 delegátů.
S. Havlíček dal diskusní příspěvek do protokolu, v diskusi vystoupila s. Konečná k práci v Evropském parlamentu. Měli jsme špatně vyjednané podmínky při vstupu, akceptovali jsme diktát Bruselu. Je lepší teď ovlivňovat EU zevnitř. Potřebujeme důkladnou reformu EU. Těžiště moci leží na Evropské radě a Radě ministrů.
Po přestávce pokračoval v diskusi s. Bureš, který představil aktivity v Litoměřicích včetně odborného semináře.
S. Kučak uvedl, že na Vsetínsku navrhují méně schůzí a nahradit je okresními nebo městskými aktivy 1x nebo 2x ročně. Jsou proti kumulaci funkcí.
S. Kovařík se věnoval analýze socialismu před listopadem a hrozbě vytrhávání částí bez kontextu ze strany médií.
S. Milata přiznal, že je to již jeho 3. sjezd, a hovořil o Komisi mládeže, která by měla zvolit nového předsedu a oživit se. Má být Komise poradní orgán nebo zdroj nové krve? Podpora mládeže mezi sjezdy poklesla. Kritizoval též kumulaci funkcí, v ÚV jsou předsedové OV i placení aparátčíci.
S. Krajča odevzdal své vystoupení do protokolu.
S. Šlechta ocenil, že jsme ve střední Evropě největší komunistickou stranou. Západoevropská levice je rozdílná od východoevropské, my je můžeme spojovat. Škodí nám osobní spory.
S. Štekl se ztotožňuje s devíti prioritami sjezdu. Zamyslel se nad tím, proč odstoupila řada kandidátů na místopředsedu.
S. Frouz informoval o práci komunistů v plzeňském kraji.
S. Vacek představil činnost Klubu společenských věd.
S. Říha upozornil na výročí narození prezidenta Beneše a akci sudetských Němců v ten den v Brně.
S. Augustin hovořil o oblasti kultury a památkové péče a činnosti příslušné sekce strany.
S. Grospičová se věnovala volbám na sjezdu – v čele nejsou ženy, mladší ani pracující.
S. Šimůnek poděkoval ss. Levému a Vostré za jejich práci.
S. Bohatec se zabýval fašizací a islamizací – obojí jsou historická témata, z kterých jsme se nepoučili.
Předseda návrhové komise začal další bod.
Přišly návrhy od 40 delegátů. K strategickému směřování strany byla řada připomínek zapracována, některé připomínky byly staženy. Bylo navrženo i materiál vzít pouze na vědomí, to neprošlo. S. Juroška navrhl konat sjezd každé 2 roky, to neprošlo. Materiál byl sjezdem schválen 325 hlasy.
K analýze období před rokem 1989 přišly 2 připomínky – neprojednávat (ale je již schválen v programu, což je nehlasovatelné), vypustit z usnesení (pro vypuštění bylo 66 delegátů). Materiál byl vzat na vědomí.
Poté se projednávalo devět priorit IX. sjezdu. Námitky byly zapracovány, materiál podpořilo 317 delegátů.
Po obědové přestávce se projednávala organizační struktura.
S. Jeřábek navrhuje omezit výkon funkce poslanců a zastupitelů na 3 volební období. Neprošlo. Hlasovalo se o tom, aby na VV ÚV KSČM byli jen přizváváni zástupci PS PČR, Senátu, EP. Ačkoliv to byl závěr jednání ÚV KSČM, nebyl schválen. Pak se již projednalo usnesení a závěr patřil Internacionále.
Zdeněk Štefek, člen ÚV
IX. SJEZD KSČM
Vlastní vystoupení na IX. sjezdu KSČM (neuskutečněné, dáno do protokolu, Milan Havlíček)
Vážené so
udružky a soudruzi, dovolte, abych vás nejprve pozdravil jménem komunistů a sympatizantů okresu Praha-východ a popřál úspěšné jednání.
Před pětadevadesáti lety, nedaleko odtud, zakládal můj děda, sociálně demokratický funkcionář Hynek Havlíček z Černovíra u Olomouce, na protest proti zbabělosti a zradě sociální demokracie na pracujících novou stranu – stranu komunistickou.
Od první světové války hodnotí historie i naše zkušenost základní atributy sociální demokracie následovně: „Revoluční na slovech, reakční v činech.“ A tohle klíště si nosíme dodnes. A, bohužel, se jí svou nemastnou neslanou politikou v současnosti podobáme.
Proto poznatek první: Nebuďme „béčkem“ sociální demokracie.
Postavme jasný, veřejnosti srozumitelný program a o jeho naplnění aktivně usilujme. Liknavost, s jakou k podobným úkolům přistupujeme, skutečně připomíná období před pátým sjezdem v roce 1929, ale i období před rokem osmašedesát, kdy vedení strany zase vůbec nezajímá, co si myslí členové dole. Nemyslím tu mlčící a tleskající většinu. Mám na mysli ty, co o práci přemýšlejí, diskutují a prosazují změny k lepšímu a jsou někdy nazýváni škůdci strany a nebezpečnými radikály.
Jsem funkcionář strany celý život. Za posledních pětadvacet let se mě nikdo z vedení strany nezeptal, třeba jako předsedy okresního výboru, na názor, co si o tom či onom myslí aktivní členové strany.
Takových šancí, jako byl například jasný podraz všech parlamentních stran, vyjma komunistů, na občanech této země, při obdarování církví miliardami v majetku i finančně, jsme neuměli vůbec využít. Rozjeli jsme sice petiční akce a byli jsme překvapeni, jak lidem nevadilo, že podepisují petice komunistům, ale na tom to i skončilo… V zemi, kde téměř sedmdesát procent domácností žije od výplaty k výplatě a ve Vatikánu žijí v komunismu již po mnoho staletí, kdy je u nás oficiálně osm procent praktikujících věřících a zaplatit ten „dar“ musí i těch osmdesát procent ateistů, tak my toho neumíme využít. Svěsíme hlavy a necháme si líbit nařčení, že jsme to my, kdo okradl církve.
Podobně nás senioři hodnotili kolem licitace s důchody. Pochybuji, kdyby se vedení strany a náš poslanecký klub zeptal lidí dole, že je za přídavek 40,- nebo 100,- korun někdo pochválí. Na požadavek minimálního důchodu u lidí, kteří celý život pracovali, ve výši poloviny průměrné mzdy nebo dokonce tří pětin průměrné mzdy, by slyšeli skoro všichni.
A tak bych mohl pokračovat o naší podpoře církevního svátku atd. atpod.
A proto poznatek druhý: Jsme vůbec opoziční strana?!
Nechtějme se lidem zavděčit podlézáním a vlastní neschopností. Přestaňme pomáhat udržovat kapitalismus v chátrání!
Jsem padesát let členem strany. Cítím se dělníkem strany a jsem na to hrdý. A tak bych byl rád, kdyby Komunistická strana Čech a Moravy našla ztracenou komunistickou identitu, své ideály, touhu po spravedlnosti, humánní budoucnosti a získala zpět ztracenou autoritu.
Poznatek třetí: K tomu ale potřebujeme skutečně komunistický program.
Proto navrhuji svolat na jaro příštího roku Programovou konferenci. Strana musí mít veřejnosti co nabídnout. To, co je předkládáno ve sjezdových podkladech, je slabé. Když nás lidé neznají, tak nevědí, co prosazujeme a jak toho chceme dosáhnout. Proto s námi nejdou.
Budovat pokrokovější, spravedlivější, lidově demokratickou nebo chcete-li socialistickou společnost, není o chudobě. Ale naopak. A nám musí rozumět mladá, ještě současnou pseudokulturou nezkažená generace.
Více jak osmdesát procent voličů neví, co chceme. A to se musí změnit.
Poznatek čtvrtý: Má-li se něco v naší práci změnit k lepšímu, tak sjezd musí vyprofilovat základní oblasti naší práce pro nejbližší období a na jejich splnění nominovat nejlepší kandidáty do vedení strany.
A jaké oblasti mám na mysli?
Měla by to určitě být starost o stranu samotnou. O její organizační strukturu a akceschopnost. Provést skutečnou analýzu vývoje
Měli bychom konečně pochopit, že bez uceleného systému ideologické práce se nepohneme z místa. Vzdělaní lidé ani studenti se s námi bez jasného ideového zaměření a jasného politického programu nebudou vůbec bavit, natož aby nám naslouchali a šli nám pomoct měnit svět. Přitom v západní Evropě tvoří vysokoškolsky vzdělaní lidé v komunistických stranách i v řadách sympatizantů velice důležitou složku.
Máme v současnosti milion potencionálních voličů. Dokažme svou prací, programem i vystupováním, že jsme jejich kůň a přesvědčme je, aby nás šli volit. Nárůstem hlasů, častějším vystupováním na veřejnosti i ve sdělovacích prostředcích, schopnými vůdci, zvýšenou účastí občanů na našich akcích, atd. se bude zvyšovat i naše autorita.
Další důležitou oblastí je demokracie v ekonomice strany. V celé společnosti roste agresivita, bují závist, šíří se pomluvy… Před mnoha lety na Nymburské konferenci se delegáti vysmáli Václavu Jumrovi, když navrhl, aby strana přistupovala k vnitřní ekonomice demokraticky a spravedlivě jako táborité s káděmi. Vím, je obtížné dnes dobré kádě sehnat. Tehdy se nesmáli obyčejní funkcionáři strany, ale poslanci a ti, co byli spjati se stranou ekonomicky. Je celkem pochopitelné, a říká to komoří Lang v Císařově pekaři „...demokracie je, pánové, krásná věc, ale jak se někomu sáhne na majetek, tak to už končí legrace…“.
Poznatek pátý: Strana jako celek, ale především její ústřední výbor musí vědět, jaké činnosti a oblasti politické práce chce zajišťovat a na to kandidovat své lídry a postavit svůj aparát.
Jestli chci mít v každém okrese mladého uvědomělého uvolněného funkcionáře, tak jej musíme zaplatit tak, aby se politické práci mohl cele věnovat a nesháněl melouchy vedle, aby uživil rodinu. Jestli chci mít v krajích jednoho, dva uvolněné politické pracovníky, tak platí to samé a v centru by to navíc měli být i skuteční odborníci. Vždy by to ale měli být skuteční komunisté. Být placeným funkcionářem strany na jakémkoliv postu není o zaměstnání a osmihodinové pracovní době. Ale o obětavosti, nadšení a uvědomění zvláště v podmínkách sílícího antikomunismu.
Na zajištění rozhodujících funkcí komunistické strany by se jistě v těch kádích prostředky našly. Nikdy se to ale nemůže dělat obráceně. Máme člověka, tak ho někam šoupneme, i když toho moc neumí. Nepřesvědčili jsme schopné, tak tam někoho posadíme.
Musíme si v ekonomice strany nalít čistého vína. Nemohou nás závist, pomluvy a neschopnost odtahovat od skutečné politické práce. Ale to není téma pro sjezd. Řešit demokracii v ekonomice musí ústřední výbor a pokud možno co nejdříve.
Ale k tomu, abychom si udělali pořádek v hospodaření, nepotřebujeme mít místopředsedu pro ekonomiku, ale politickou vůli předního funkcionářského aktivu, schopného ekonoma hospodáře a vlastní odvahu nepříjemné věci řešit.
Do funkcí a na kandidátky navrhujme lidi, o kterých budeme přesvědčeni, že to jsou to čestní, charakterní a pracovití komunisté, kteří si uvědomují svou zodpovědnost i za ekonomiku strany.
Soudružky a soudruzi, uplynulé období od převratu je prodchnuto řadou pokusů a omylů dostat se mezi normální občanskou veřejnost. Ruku na srdce, žádný SPaS nás nespasil. Izolovanost našich odborů od pracujících pokračuje. Spokojeně si hovíme ve své ulitě.
V posledním období to dokonce dospělo tak daleko, že nás za naši nečinnost chválí i antikomunisté. Jsme prý klidná síla, říká Bělobrádek. Nechte je dožít, říká Zeman. Ještě že jsme je nezakázali, říká Klaus.
Poznatek šestý: Chválí-li tě nepřítel, děláš něco špatně.
Není v této zemi rodiny, kde by někdo nebyl od druhé světové války členem komunistické strany. Všichni prospěcháři jsou, samozřejmě, dávno v těch druhých stranách. A ti, co obětovali život a práci lepší budoucnosti, dnes leckdy v chudobě podporují stranu alespoň tak, jak mohou. Naším snažením ale, nemůže být odírání nebo vzdělávání našich nejstarších členů. Před nimi se můžeme jen a jen po slovanském vzoru hluboce uklonit.
Poznatek sedmý: Je zásluhou socialistické generace skutečných komunistů a jejich vlivu na své rodiny a okolí, že je komunistická strana stále největší politickou stranou s nemalým vlivem ve společnosti.
Ale nám dnes musí jít o čtyřicet procent jakoby politicky inertních, vzdělaných a soudných lidí. Tady nejde o to, jestli Sparta nebo Slávie. Tady jde buď o plnohodnotný život nebo o živoření; o mír nebo o válku.
Naše strana, vědoma si vážné společensko-politické situace v Evropě, majíce zkušenosti z činnosti Národní fronty i protiválečného hnutí, musí podpořit v práci všechny vlastenecké organizace bojující proti nebezpečí neofašismu a války. To, co se děje v Brně, ale i na dalších místech republiky, je výsměchem padlým komunistům i rudoarmějcům. Pro ně již dávno Benešovy dekrety neplatí. A stejně nenápadně jako sudeťácký neofašismus se bude asimilovat muslimský fanatismus u nás.
Nemůžeme být v klidu. Nesmíme být klidná síla. Jsme komunisté, lidé zvláštního ražení, kteří nesklánějí zbaběle hlavu a jdou vždy v první linii.
Nevím, zda některý z našich předních funkcionářů a poslanců sfáral za horníky v OKD, ale určitě jsme tam být měli.
Fórum vlasteneckých organizací musí s naší podporou jak ekonomickou, tak ale především politickou, burcovat lidi z letargie. V současném vládním a televizním antikomunismu je celkem pochopitelné, že se mnozí bojí otevřeně přihlásit ke komunistickým myšlenkám. Ale titíž se nebojí stát na Václaváku a žádat vystoupení z NATO, postavit se proti nebezpečí války, bojovat za mír pro naše děti a vnoučata.
Poznatek osmý: Největšími spojenci KSČM v současnosti jsou vlastenecké organizace.
Soudružky a soudruzi, strana má před sebou hodně úkolů. V poslední době se nám toho moc nepodařilo. Názorově se dále štěpíme. Silami již moc neoplýváme. A proto by ke zlepšení stavu měla přispět i banka mozků a nápadů.
Revoluce je dcerou vzdělanosti a idejí. Tak jsem nazval jedno vystoupení Fidela Castra před mnoha lety na univerzitě v Caracasu. A proč to připomínám? Pokud nebudeme mít komunistické ideály, pokud nebudeme uvědomělými komunisty, pokud se nebudeme obecně všichni, ale především aktiv pěti tisíc členů nedůchodového věku, ale zejména přední funkcionářský aktiv a poslanci vzdělávat, tak nejen že nebudeme na kvalitativní změny připraveni, ale my ani tu revoluční situaci nepoznáme. A pak rozhodující roli převezmou hnědé košile a jim podobní.
O absolutním nesouladu a nepřipravenosti svědčí výsledky práce ústředního výboru. My debatujeme, jestli má být ústřední výbor méněčlenný, či zda má být určený nějaký klíč nebo zda početnější okresní organizace nemají mít více členů ÚV, ale přece o to vůbec nejde. Jde o výsledky politické práce strany jako celku. A já mám pocit, že ústřední výbor není nejvyšším orgánem mezi sjezdy, není nositelem revolučnosti komunistické strany ani nositelem nových nápadů a myšlenek v boji proti kapitalismu, ale že je ve vleku několika funkcionářů a jejich aparátu. Myslím, že by se měl ústřední výbor nad výsledky své práce zamyslet.
Myslím, že lidi moc nezajímají závěry ústředního výboru k energetice a jaderné závislosti, jako spíš proč jsou rozdíly v cenách energií podle místa bydliště a dodavatelů, když ji potřebujeme všichni stejně a proč za celospolečensky rozhodující oblasti nezodpovídá stát…
Poznatek devátý: Ústřední výbor musí být složený z nejobětavějších a nejrevolučnějších komunistů, musí řídit stranu jako celek, úkolovat přední funkcionářský aktiv a kontrolovat práci aparátu.
Jednou z dalších profilujících oblastí práce strany by měla být mezinárodní spolupráce komunistických a dělnických stran. Ale obnovení či vytvoření Nové komunistické internacionály se bojíme. Dejme podnět na konstituování obnovy komunistické internacionály.
Poznatek desátý: Bez koordinované činnosti komunistických a dělnických stran kapitalismus neporazíme.
V kádrových otázkách si dovedu ve vedení strany představit, že předseda nebo předsedkyně ústředního výboru zodpovídá i za zahraniční politiku, že první místopředseda ke všem vnitrostranickým oblastem zodpovídá i za ekonomiku, že místopředseda pro ideologickou práci zvládne řídit i odborné zázemí a další místopředseda bude zodpovídat za volby, komunální politiku a občanský sektor. Definitivní kompetence by měl na druhém jednání schválit ústřední výbor. Jedno je však jasné. Jedině změna ve vedení strany může změnit k lepšímu i výsledky naší práce.
Poznatek jedenáctý: Předseda, první místopředseda a dva místopředsedové ústředního výboru jsou dostačující, pokud bude kvalitní řízení, dobrá dělba práce, schopný aparát a dodržování leninských principů stranické práce a principu demokratického centralismu.
Soudružky a soudruzi, nežijeme ve vzduchoprázdnu. Sny a ideály jsou jedna věc a realita druhá. Jedno je však jasné. Komunisté ustupují ze svých revolučních ideálů jen pod vlivem třech příčin. Jednou je neschopnost vedení strany a volených orgánů, tou druhou nebezpečí války, ohrožení míru a národa. A tou třetí vlastní smrt. Život je jeden z nejtěžších! My nežijeme ale nanečisto. To není žádná generální nebo kostýmní zkouška. Buď jsme komunisty dnes, anebo nejsme. A nic si nenalhávejme. I když postupně zmizíme jako strana, jak si to nakonec přejí naši političtí protivníci, tak myšlenky našich předků i klasiků o spravedlivé společnosti, ty komunistické ideály, budou tady existovat vždy. I když nás umlčí, zavřou, zakážou…
Poznatek dvanáctý: Myslet… nám zakázat nemohou.
Soudružky a soudruzi, buďme dobří a moudří. A těmi můžeme být, když budeme uvědomělí a obětaví, když se budeme vzdělávat, když se poučíme ze svých chyb, když budeme stát po boku nejslabších, když nebudeme mít strach a budeme se prát za lepší svět a budeme hrdí na to, že jsme komunisté.
Proto říkám zcela otevřeně. Volební hesla můžeme mít různá a jakkoliv lákavá pro voliče, ale jedno jediné je pravdivé: „Kdo nevolí komunisty, podporuje agresivitu, násilí, fašismus, válku!“
A poznámka nakonec. Doufám, že až si za pět let budeme připomínat sté výročí založení komunistické strany, nebude to znamenat návrat do lůna sociální demokracie, ale jasný nárůst autority komunistického hnutí u nás.
Děkuji za pozornost!
Milan Havlíček, předseda OV
Sjezd očima internetového diváka
Tak jako zřejmě řada dalších členů strany jsem využil možnost sledovat průběh IX. sjezdu KSČM na internetu. Ocenil jsem, stejně jako před čtyřmi lety, že bylo tímto způsobem umožněno širokému okruhu zájemců, samozřejmě především z řad členů strany, se takto nepřímo účastnit celého tohoto pro stranu významného jednání. Byla to příležitost získat bezprostředně informace o sjezdu, učinit si představu o jeho průběhu a současně i možnost konfrontovat vlastní názory s názory delegátů vystupujících v diskusi.
Na zhodnocení výsledků a přínosu IX. sjezdu pro další činnost strany je třeba určitý čas. Znamená to prostudovat sjezdové materiály, v rámci možností vrátit se k diskusním vystoupením delegátů, posoudit v nich obsažené návrhy a náměty na zlepšení stranické práce, a hlavně promyslet jak realizovat úkoly stanovené sjezdem.
Proto dnes mohu vyjádřit spíše jen dojmy vyvolané sledováním jeho průběhu. Se zájmem jsem vyslechl úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa a uspokojilo mě, na rozdíl od některých našich okresních funkcionářů, jeho opětovné zvolení do této funkce. Třeba i proto, že jeho označování za pragmatika považuji jednoznačně za klad, protože řeči o revolučním řešení současné situace ve společnosti jsou jen chiméry marxistických idealistů. Dokonce jsem i přivítal zvolení Josefa Skály místopředsedou pro ideologii, propagandu a mediální činnost, protože nyní bude mít možnost přeměnit svoji kritiku nedostatků v těchto oblastech v činy.
Trochu mě znechutily hrátky kolem odstupování kandidátů do nejvyšších stranických funkcí. Myslím si, že každý by měl svoji případnou kandidaturu předem řádně zvážit a pak za svým rozhodnutím stát. Vždyť např. Ivanu Hrůzovi muselo být od počátku jasné, že ve volbě předsedy ÚV nemá šanci. Proč tedy ta komedie s odstoupením korunovaná doporučením, aby jeho příznivci dali hlas Josefu Skálovi? Byl to záměr a snaha posílit vyhlídky tohoto kandidáta na úspěch? A o hromadném odstupování kandidátů před volbou místopředsedů ÚV raději nemluvit. Co jim bránilo kandidaturu odmítnout už těm, kteří je navrhovali, nebo tak mohli učinit už před sjezdem? Mělo toto divadlo přispět jen k jejich zviditelnění?
Ze samotné diskuse na sjezdu mám smíšené pocity. Zdá se mi, že se stále opakujeme, uvádíme jen nedostatky, v lepším případě co by bylo třeba, ale chybí to podstatné, jak a co konkrétně pro nápravu udělat. Do nekonečna hovoříme o nedostatečné ideologické práci, o aktivizaci základních organizací, o získávání mladých, orientaci na dělnickou třídu, o potřebě většího počtu žen ve stranických a veřejných funkcích, využívání internetu v kontaktu se základními organizacemi atd. Jenže jen mluvíme, ale jak to řešit nevíme nebo neumíme. Přitom hovořit na některá z těchto témat se stalo dokonce „in“.
Tak např. ideologická práce, téma z pohledu některých diskutérů zřejmě dokladující jejich vyšší intelektuální úroveň, je prý naším nejslabším článkem. Jenže jedna věc je prosazování jednotlivých forem ideologické práce a druhá jak to provést v praxi, když je zde realita – vysoký průměrný věk členů strany spojený s psychickými a fyzickými omezeními. Kolik z těchto členů je ještě schopno se vzdělávat a angažovat v propagační a agitační práci? A v řadě případů už nejde ani tak o schopnost jako zejména o ochotu. Je zde fenomén pasivita, jehož existence je potvrzena v činnosti, lépe řečeno nečinnosti většiny základních organizací. Takže jedna věc je o ideologické práci hovořit a druhá jí uskutečňovat. Ale o všech těchto věcných problémech v práci strany bude jistě v rámci hodnocení sjezdu hovořeno.
Chtěl bych se ještě ve stručnosti zastavit u některých věcí, které se mi na sjezdu z pohledu nezúčastněného diváka nelíbily. Především sjezd je bezesporu významná společenská událost a jako taková vyžaduje mimo jiné odpovídající oblečení. U mužů to jednoznačně znamená oblek a košile s vázankou. Nelíbilo se mi nejen to, že v předsednictvu (do sálu záběry nebyly) byli funkcionáři s rozhalenkou a dokonce jen v košili (jako v hospodě u piva), ale ani neustále odbíhání, přecházení a bavení se, dokonce ve stoje přímo za diskutujícím. Je to hrubý projev neúcty k tomu, který hovoří. Často však zřejmě pobíhali i delegáti v sále, což se projevovalo stíněním kamery. Ti se dokonce vyznamenali před obědem, kdy někteří nevyčkali výzvy předsedajícího k ukončení zasedání a zahájili běh na krátkou trať do jídelny (asi vítězové dostávali větší porci).
Za nevhodné považuji oslovování některých delegátů či hostů řídícím jednání křestními jmény, což vyvolává dojem jakéhosi vyznamenávání přízní některým z nich. Nemyslím si, že je šťastná praxe vyvolávat a představovat diskutující jménem, příjmením a číslem mandátu, aniž by bylo řečeno, odkud delegát je, případně, za koho hovoří.
Zaujala mě ještě jedna věc. V době jednání sjezdu, kdy docházelo k hlasování a ruce viditelně zvedla většina delegátů, bylo využíváno osvědčené rčení „optická většina pro“ a záležitost byla schválena. Jenže se našel nespokojenec (patrně neukojený skrutátor), který požadoval vždy hlasy sčítat. Jenže k mému překvapení si delegáti zřejmě neuvědomili důsledek (časovou náročnost a zbytečnost) a tento návrh schválili. Od tohoto okamžiku se všechna hlasování „pro, proti, zdržel se“ počítala. Bylo celkem 11 skrutátorů, každý z nich třikrát vykřikl nějaké číslo, takže se vždy ozvalo 33 čísel. Přitom naprosto zbytečně v případech, kdy většina zdvižených rukou s delegačním lístkem byla zřejmá. Např. při hlasování o Statutu rozhodčích komisí bylo 258 delegátů pro, 27 proti a 15 se zdrželo, tedy jasná většina pro. Podobně třeba u schvalování ÚV hlasovalo 323 delegátů pro, 1 proti a 6 se zdrželo. Takže na návrh nějakého „pilňouska“, kterému delegáti překvapivě podlehli, docházelo k zbytečnému časově náročnému sčítání. A výsledek? Máme k dispozici sice přesné, ale z hlediska využití naprosto zbytečné údaje.
Na závěr ještě úsměvný zážitek. Ukázalo se, že mezi delegáty se najdou i filutové, kteří vědí jak se bez větší námahy zviditelnit. To se jednoduše přihlásí do diskuse, požádají o prodloužení doby na své vystoupení a vzápětí je odvolají s požadavkem zařadit jejich příspěvek do protokolu sjezdu. V praxi to vypadá tak, že řídící jednání oznámí: „Do diskuse je ještě přihlášeno dvanáct delegátů, z nichž soudruh x.y. žádá o prodloužení doby vystoupení.“ A okamžitě dodá: „Soudruh x.y. se svého vystoupení vzdává a diskusní příspěvek předá do protokolu.“ Takže ten nemusí ani pusu otevřít a jeho jméno okamžitě, dokonce dvakrát, zaznamená téměř pětistovka přítomných v sále a další desítky či stovky diváků sledujících sjezd na internetu. Bezesporu slušný výsledek, který by bratři Slováci určitě komentovali slovy „to bolo vraj prefíkané.“ Jenže pokud jde o mne, byl jsem nevystoupením soudruhu x.y. opravdu zklamán. Jde o mého „přítele“, na jehož diskusní příspěvek jsem se opravdu těšil. Budu si tedy muset počkat až na protokol ze sjezdu. Ale jak k tomu přijdou ostatní členové strany, z nichž naprostá většina protokol číst nebude?
Tolik ve zkratce mé dojmy ze sledování průběhu IX. sjezdu KSČM. Poučil jsem se, dokonce místy i pobavil, a nyní očekávám jednak výměnu názorů na sjezd, ale především jak se podaří realizovat jeho závěry v práci strany v příštím období.
Jaromír Dočekal, člen ORoK
Pět oblastí možného rozvoje naší strany – kandidátské vystoupení
Jsem rád, že máme spousty kandidátů a že řada z nich je mladých. To ukazuje, že máme jako strana co nabídnout, že máme budoucnost. Doufám, že ať již sjezd dopadne jakkoliv, že budeme všichni jednotně a aktivně realizovat politiku komunistické strany. Dovolte mi představit pět možných oblastí rozvoje naší strany
1. Kádrová politika a ideologická práce – ze sjezdu by měla vyjít strana taková, že jí bude vést akceschopný tým, který bude schopen veřejnosti jednoznačně a zásadově formulovat stanoviska a postoje, který bude mít oporu a podporu i na nižších článcích. Musíme působit jako jedna strana – jedna linie, jeden cíl, což ale neznamená nemožnost diskuse - naopak, buďme živým organismem, pracujme s širší databází členů a sympatizantů, databází vědomostí, postojů - společně s odborným zázemím i kraji. Nepřešlapujme, mějme tah na branku.
2. Řízení a operabilita – Netvořme rozsáhlé elaboráty, které se opakují v pravidelných intervalech, ale snažme se o maximální jasnost a stručnost. Mnoho našich výstupů vypadá, že se „vlk nažral a koza zůstala celá“. Každá informace musí mít svůj směr a své užití…
S tím souvisí kampaně. Nemělo by existovat, abychom prosazovali v parlamentu chvályhodnou daňovou progresi nebo zdanění církevních restitucí a neměli k tomu odpovídající kampaň, která by rezonovala společností. Leták v Haló novinách zkrátka nestačí. Dokázali jsme to částečně při církevních restitucích, radaru, protiválečném hnutí, česko-německé deklaraci, pokračujme v tom a rozvíjejme naše metody.
3. Reálnost cílů – Jsem ve straně od roku 1995 a opakovaně řešíme v organizaci i na okrese stejné problémy po celých 20 let, stejné úkoly a usnesení se stále menší nadějí je vyřešit. Místo abychom si přiznali skutečný stav, akceptovali ho a navrhli jinou cestu – prostě místo dveří použijme okno. Zkusme to jinak.
4. Penetrace do veřejnosti – Zaměřme se nikoliv jen na získávání členů, ale sympatizantů a hlavně na práci s nimi. Udržujme databázi kontaktů z kampaní, našich činností ve spolcích a organizacích, pracujme s adresáři, newslettery. To není o nové technice a investicích, to je i o systému práce a využití toho, co máme. Vždyť jak se sympatizanti a blízké spolky, iniciativy zapojili do přípravy sjezdu?
S tím souvisí ono „PR“ – public relations. Je důležité být vidět, být slyšet. Z vlastní zkušenosti vím, že každý drobný mediální úspěch v kraji je vykoupen velkým úsilím, obrovskou energií.
5. Aktivita - Udržujme malý akceschopný tým kolem každého okresního výboru, který bude schopen v okrese dělat petiční stánky, předvolební akce, kulturní akce, ale i akce pro děti. A ať je k tomu i náležitě technicky vybaven. Mimoparlamentní aktivita je obrovsky důležitá. Musíme využívat synergické efekty působení na různých úrovních a musíme k tomu mít odpovídající zázemí.
Soudružky a soudruzi, děkuji za nominaci, vážím si toho.
Na podzim mě čekají důležité úkoly v krajských volbách i senátu. Zvažte proto, kde mě bude strana více potřebovat.
Zdeněk Štefek
Rady člověka stojícího stranou
Jen krátce
A jsem tu opět s Vámi, milé čtenářky a čtenáři našeho Zpravodaje, milé soudružky a soudruzi, já váš Dan, člen OV KSČM Praha-východ, abych se opět s vámi podělil o své myšlenky a postřehy týkající se stranické práce.
Byl jsem totiž na Prvního máje požádán naším tajemníkem a mým kamarádem, soudruhem Šrámkem, abych takto dal na papír své názory ohledně příprav nadcházejícího sjezdu KSČM, dále též oslovení delegátů našeho okresu formou „zdola“ a dle možností i zapojeni se do politické předvolební a předsjezdové diskuse.
Položme si otázku takto. Co chybí naší straně, aby účinněji pronikla mezi masy neprivilegovaných, pracujících i sociálně slabých občanů, jakožto i často politizujících a velkokapitálem a státní lupičskou byrokracii ničených drobných a středních podnikatelů i drobných úředníků? Co ničí naše životy, výdělky i rodiny a proti čemu je třeba bojovat?
Na konkrétně položenou otázku znám konkrétní odpověď, a tou jsou exekutorské úřady. Je to neuvěřitelná, státem a zákonem posvěcená mafie Coza Nostra po česku, která bere nezasloužené odměny za nevybrané jízdné či drobné pokuty. Vše si tato hydra naúčtuje – samotnou pokutu, soudní výlohy, DPH, korespondenci a hlavně odměnu exekutora. Jak absurdní to příměr. Tak dlužník si osobně platí státního úředníka, který ho připravuje o těžce získaný osobní či podnikatelský majetek v hodnotě 10 až 60krát vyšší, než byl jeho dluh či pokuta. Už před 100 lety, v dobách Jaroslava Haška a jeho Švejka platilo, že na chudý lid musí být přísnost a že malé zloděje věší. A to myslím zcela vážně s ohledem na dnešní dobu. Jak je možné, že krachující OKD dluží státu na daních přes 4 miliardy korun a že slavný velkopodnikatel Zdeněk Bakala dál vesele chodí po světě? Kde byli soudci a exekutoři v době, kdy tato ostudná kauza vůbec začala? Nikde, všichni tito mafiáni z toho profitovali.
Navrhuji proto poslancům za KSČM pro parlamentní práci:
1) Navrhnout v PS PČR zrušení Exekutorské komory a exekutorům, jakožto pouhým vykonavatelům soudních rozhodnutí určit fixní plat nepřevyšující odměnu soudce okresního, nejvýše krajského soudu.
2) Všemi prostředky podpořit návrh zákona předloženého vládní koalicí o snížení odměn exekutorů řádově o desítky procent.
3) Zaúkolovat naši odbornou komisi ÚV KSČM pro ekonomiku a rozvoj vypracováním strategie právní ochrany občanů v hledáčku exekutorů.
4) Rozšířit profinancování a zpopularizování sítě bezplatných právních poraden pro občany a živnostníky.
A takto se pomalu dostávám k další hrůze našeho současného politického a společenského života a tím jsou církevní restituce. Podotýkám znovu, že tu vůbec o žádné restituce nejde, protože ty proběhly již v devadesátých letech a to včetně restituční tečky 25. 2. 1948. I sama ODS si v roce 1997 prosadila restituční tečku.
Ale nyní je všechno jinak. Mafiánská partokracie ODS, KDU-ČSL a hlavně TOP 09 si za ministrování Miroslava Kalouska odsouhlasila v parlamentu penězovod do Vatikánu v hodnotě čtvrt milionu korun. Tedy cizímu státu, jemuž zejména po devadesátých letech nedlužíme ani halíř, a to bez ohledu na Benešovy dekrety, které uznala celé struktura EV jakožto základ celé demokratické československé poválečné státnosti.
Navrhuji proto:
1) Pověřit zahraničně-politický výbor KSČM návrhem žaloby na protiústavnost církevních restitucí k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu a jeho přednesení v obou komorách PČR se zdůvodněním napadání statusu a myšlenek EV i jejího demokratického poválečného uspořádání.
2) Zejména v předvolební kampani zintenzivnit petiční a veřejnou kampaň proti restitucím.K tomuto bodu podotýkám, že my komunisté, musíme k celému tématu přistupovat citlivě a ohleduplně už jen proto, že jednak musíme respektovat svobodu vyznání obyvatelstva a i to, že mezi věřícími je i mnoho občanů s levicovými názory. Spíše jen dokazovat, jak restituce jen zatěžují drobné farnosti a diecéze a jak se na tom kapsuje špička církve a Vatikán. Vždyť farnosti jen dostaly nevyužitelné a ztrátové pozemky a budovy, jichž se stát takto zbavil. I čínští a kubánští komunisté uznali nutnost práce mezi věřícími.
Třetí a již závěrečný bod mého pojednání je nejdůležitější moment komunistického hnutí: principiální antifašismus a antimilitarismus. Nechci tyto myšlenky donekonečna rozvádět, a proto přejdu hned k praxi:
1) Navrhnout v PČR, obou komorách, vyhlášení referenda o našem vystoupení z NATO.
2) Na totéž téma uspořádat petiční kampaň.
3) Kriticky přehodnotit účast našich vojáků v misích mimo zemí a území ovládaných Islámským státem, zejména v Afghánistánu.
Napsal jsem tyto body jakožto myšlenky navazující na soudruha Lenina, který v předvečer VŘSR vydal práci s názvem Rady člověka stojícího stranou, kde predikoval myšlenky, cíle, principy a postupy nadcházející revoluce. Se slavným spisovatelem se nemohu nikterak rovnat, ale k jeho myšlenkám se rád vracím. Byl bych proto velmi rád, kdyby i tento příspěvek byl otištěn a kdyby si jej přečetl náš KVŠ.
Dan Bierónski, člen okresního výboru
Ze života ZO KSČM
Slavili jsme. Připomínali jsme si 71. výročí osvobození vlasti. Občané našeho okresu nás (komunisty) mohli vidět a slyšet v Říčanech, Brandýse nad Labem, Staré Boleslavi, v Čelákovicích, Sedlčánkách, Záluží, Přezleticích, v Jenštejně, Odolena Vodě, Klecanech i na dalších místech.
Věnovat se oslavám 71. výročí ukončení II. světové války, uprchlíkům, návštěvě ministra kultury Hermana na sudetoněmeckém sjezdu, spolupráci s Ruskem či Čínou?
Rozhodl jsem se věnovat své myšlenky osvobození naší vlasti Sovětským svazem a spojenci a ministru kultury Hermanovi. Jeho návštěva na výše uvedeném sjezdu mi připadá v době oslav osvobození jako facka do tváře milionům mrtvých v druhé světové válce. Samotná přítomnost ministra Hermana, za podpory sociální demokracie i předsedy vlády p. Sobotky, je pokračováním politiky….“vždyť se vlastně tolik nestalo …“.
Srovnávat nacistické zločiny s odsunem Němců po II. světové válce odporuje dějepisu, který učí, že první dekret prezidenta Beneše je již z 16. 5. 1945 a z dokumentu Postupimské dohody 2. 8. 1945. Odsuny vycházely z dohod mezi spojenci. Vycházely z událostí, které zavinili nacisté. Je třeba říci, že ani Židé, Češi, Poláci či Romové a další národové nebyli iniciátory vyhlazovacích zvěrstev nacistů. Každý by si měl uvědomit, že nebýt Rudé armády a spojenců, tak bychom dnes byli díky Němcům v lepším případě jejich otroky. To, že na tom jsou ekonomicky lépe, není zásluha toho, že by lépe pracovali, ale je to zásluha mezinárodního kapitálu s podporou USA a v minulých padesáti letech snaha zničit socialismus.
Proto je potěšující, že i na našem okrese probíhaly oslavy osvobození v Říčanech, Čelákovicích, Sedlčánkách, Záluží, Brandýse n/L., ve Staré Boleslavi, Odolena Vodě, Jenštejně, či Přezleticích.
Stanislav Šrámek, člen VV
K pietním aktům v Klecanech
Začátkem května proběhly vzpomínkové pietní akce k ukončení druhé světové války. V proslovech byly připomenuty hrůzy vyvolané fanatikem Hitlerem, který chtěl ovládnout Evropu a vytvořit čistou germánskou společnost. Jak lehko lze ovládnout masy lidí, kteří jeho jménem páchali ty nejhorší a nejkrutější zločiny na mužích, ženách i dětech.
Zamysleme se nad dnešní dobou. Říkáme, že nechceme války, chceme žít v míru, mít spravedlivou společnost. Popravdě! Nejsme si jisti, že tato doba přináší to, co chceme. Neklid v Asii, války v Sýrii a dalších zemích, kde se opět umírá, a Amerika s Ruskem se předvádí na záchraně.
Strašákem Evropy se stávají teroristé z těchto oblastí. Pokládáme si otázku, kdo za tím stojí? Kdo rozděluje a staví Evropu do pozice strachu a ekonomickému krachu? Jak bude Evropa vypadat za několik let?
Je plno otázek, ale není, kdo by je dokázal upřímně a po pravdě zodpovědět. Plno nás starších, zkušených tuší, odkud vítr vane. Nejsmutnější na tom je, že větší část populace v naší zemi je opěvuje a nedá na ně dopustit. Co můžeme my, komunisté, pro to udělat, když nás neposlouchají a naše názory zpochybňují tím, že ve sdělovacích prostředcích dějiny soustavně zkreslují?
Závěrem chci říci, že v našem městě jsme se sešli dvakrát. V sobotu 7. května na náměstí V. B. Třebízského u pomníku obětí druhé světové války a v neděli 8. května na místním hřbitově u pomníku rudoarmějců, kde jsme my, komunisté, spolu se sympatizanty, uctili památku všech padlých a šesti rudoarmějců, kteří jsou zde pochovaní.
Mě osobně zabolela nízká účast na obou pietních aktech a především nezájem střední a mladé generace.
Jarmila Brožová, předsedkyně ZO KSČM Klecany
Pietní akt v Říčanech
Tak jak se stalo v Říčanech již tradicí i letos, 9. 5. 2016, uspořádala ZO KSČM Říčany slavnostní shromáždění při příležitosti 71. výročí osvobození Československa Rudou armádou.
Již před půl desátou postupně přicházeli členové KSČM i sympatizanti k říčanskému hřbitovu.
V 10 hodin se všichni seřadili do průvodu a za zvuků pochodu „ Svatá válka“ šli společně položit věnce a kytice k hrobům zde pochovaných Rudoarmějců.
Pietní akt začal poslechem čs. státní hymny. Soudruh Pavel Posolda, místopředseda OV KSČM Praha východ, pronesl krátký projev. Na závěr si všichni přítomní vyslechli (i zazpívali) Internacionálu.
Předsedkyně ZO KSČM Říčany poděkovala všem přítomným za účast a zároveň je pozvala k podzimním volbám.
Eva Atassi, člen OV
Oslava 1. máje 2016 v Čelákovicích
Akce v rámci májových oslav, které naše MěO KSČM každý rok pořádá, jsme již tradičně zahájili Prvomájovým setkáním občanů na předzahrádce restaurace Atheny u příležitosti Svátku práce na celém světě. Po počáteční hymně ČSR přivítal přítomné hosty i občany Čelákovic a okolních obcí předseda organizace Vladimír Duník, který zejména vyzdvihl milou účast dvou přítomných vážených občanek Čelákovic, exstarostky města paní PhDr. Zdeňky Tiché a kandidátky do Krajského zastupitelstva Středočeského kraje paní Mgr. Lenky Grygarové. Na setkání zavítali do našeho města i současní krajští zastupitelé a kandidáti do nadcházejících krajských voleb za KSČM - Mgr. Zdeněk Milata, Ing. Pavel Posolda a člen VV KV Praha Lukáš Vrobel. Ti ve svých krátkých vystoupeních připomněli historii tohoto svátečního dne, jeho poslání a důležitost, ale i reálnou současnost. Krátce se zmínili i o důležitosti a významu nadcházejících krajských voleb.
Na závěr oficiální části zazněla nepsaná hymna pracujících - Píseň práce a poté již převzala pomyslnou taktovku kapela Pohoda, která umocnila příjemnou atmosféru celého odpoledne. V závěru akce nás navštívil i současný poslanec Parlamentu ČR JUDr. Stanislav Grospič, který v Čelákovicích tradičně končí dlouhou šňůru prvomájových akcí. Slunečné počasí, velmi milá obsluha a dobrá nálada občanů, jejichž zájem předčil naše očekávání, to byly hlavní atributy této vydařené akce.
Závěrem bych se zmínil o jedné zajímavosti. Pavel Posolda, který pozitivně hodnotil účast na setkání, mi při jednom rozhovoru sdělil: „To máš tady celou základní organizaci, viď?“ „To se hluboce mýlíš, kamaráde,“ odpověděl jsem „ na členy naší MěO by mi stačily prsty na obou rukou.“ Když jsem letmo spočítal naše členy, došel jsem k číslu osm, z přítomných asi 70 občanů.
Oslavy 71. výročí konce 2. světové války v Čelákovicích
Letos jsme oslavy konce Druhé světové války zahájili již 8. 5. dopoledne položením věnců u všech pamětních míst obětem v Čelákovicích spolu s představiteli města. Odpoledne jsme pak před radnicí položili věnec u pomníku Padlých se zástupci jiných politických stran i vedením města. Tradičním pietním aktem v Sedlčánkách, v předvečer 9. 5., jsme uctili památku padlých věnci a kyticemi šeříku u pomníčku před školou a poté v parku u pomníku Rudé armády. Po hymnách ČSR a SSSR k občanům promluvil poslanec parlamentu ČR Stanislav Grospič, s nímž k nám přijeli i další milí hosté - členka OV KSČM Praha-východ Zdeňka Hajleková, kandidáti do krajských voleb Zdeněk Milata a člen KV KSČM Jaroslav Stradiot. Stejně důstojnou atmosféru měl i pietní akt konaný 9. 5. v Záluží. K pomníku Rudé armády s čestnou stráží sovětského vojáka v dobové uniformě se přišli poklonit a položit věnce a kytice šeříků tajemník velvyslanectví Ruské federace Alexey Molkov, poslanec parlamentu ČR Stanislav Grospič, kandidáti pro krajské volby Lenka Grygarová, Zdeněk Milata, Tereza Humpolcová a Jaroslav Stradiot. Čestným hostem byl i zástupce Klubu Českého pohraničí a člen OV KSČM Praha – východ Jaroslav Hudec. Kromě hostů, členů naší organizace a občanů města, se pietního aktu zúčastnili i zástupci Brandýsa, Úval, Nehvizd a Říčan. Všem zúčastněným včetně mnoha přítomných občanů přednesl vzkaz velvyslance Ruské federace pan tajemník Molkov, jehož projev v češtině sklidil zasloužený potlesk. Za hosty vystoupil s připomenutím důležitosti a významu tohoto svátečního dne poslanec PČR Stanislav Grospič. Za pořadatele Vladimír Duník, MěO KSČM Čelákovice
Vladimír Duník, člen VV
PORADA FUNKCIONÁŘŮ dne 13. 7. 2016 v 8:30
- informace ze zasedání ÚV KSČM
- zhodnocení aktivity našich základních organizací, poslanců a zastupitelů
- stav členské základny
- informace vyšších stranických orgánů