55. výročí letu prvního člověka do vesmíru
12. dubna tomu bude padesát pět let, kdy se uskutečnil první let člověka do vesmíru. Byl jím občan Sovětského svazu major Jurij Alexejevič Gagarin (*1934 - +1968).
Celý svět tehdy sledoval kosmické soutěžení mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými, které začalo 5. října 1957 vypuštěním první umělé družice Sputnik 1. Dalo se čekat, že v brzké době poletí do kosmu i člověk. Když ale tato chvíle skutečně nastala, celý svět doslova oněměl úžasem.
Proč v době prvních kosmických letů byl Sovětský svaz o krok napřed před Spojenými státy americkými? Bylo to dáno tím, že se vedení Sovětského svazu, reprezentované Nikitou Sergejevičem Chruščovem (*1894 - +1971), rozhodlo zaměřit na rozvoj raketových nosičů jaderných zbraní, které pokládalo za jeden z nejdůležitějších odstrašujících prostředků probíhající “studené války“.
Sovětský svaz však nevycházel z ničeho. V carském a později Sovětském Rusku žil a pracoval jeden ze zakladatelů kosmonautiky Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (*1857 - +1935), který položil teoretické základy letů do vesmíru. Již v 30. letech, za II. světové války a zvláště po ní se v Sovětském svazu intenzivně rozvíjela raketová technika. Toto odvětví vyžadovalo obrovské náklady v několika oblastech: např. vývoj nových materiálů schopných odolávat vysokým teplotám, konstrukce raketových motorů a řídící techniky.
Uvědomme si, v jaké hospodářské situaci se Sovětský svaz za války a po ní nacházel. Země utrpěla nesmírné lidské ztráty. Závody, které se nestačily evakuovat za Ural před blížící se frontou, byly fašisty zcela zničeny. Práci mužů, kteří se nevrátili z války, musely vykonávat ženy. Vládl zde nedostatek všeho.
Přesto i v této nesmírně těžké době se rozvíjela vědecká a průmyslová odvětví, díky nimž postupně získával Sovětský svaz technologickou převahu nejprve nad fašistickým Německem, která výrazně přispěla k jeho vítezství a která byla později využita při rozvoji raketové techniky. K sladění veškeré činnosti vedoucí k úspěšnému dobývání kosmu bylo nutno mít v čele osobnost s vysokými teoretickými i organizačními schopnostmi. Sergej Pavlovič Koroljov (*1907 - +1966)byl důkladně obeznámen s dílem K. E. Ciolkovského a rozhodujícím způsobem se podílel se na konstrukci prvních sovětských raket. Díky němu, ostatním vědcům, technikům, dělníkům i vojákům pracujícím v raketovém průmyslu se Sovětskému svazu podařilo úspěšně uskutečnit první lety do vesmíru.
Ale vraťme se k Juriji Gagarinovi.
Můžeme říci, že jeho let vzbudil vlnu nadšení po celé zeměkouli. V novinách i televizi bylo možno spatřit usměvavou tvář mladého muže-kosmonauta, kterému v době letu bylo pouhých 27 let. Je skoro symbolické, že jeho první zahraniční cesta vedla právě do Československa, které bylo v té době nejvěrnějším spojencem Sovětského svazu. Byl zde vítán s ovacemi. Obdržel naše nejvyšší vyznamenání – Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR, kterou pak neustále nosil na své slavnostní vojenské uniformě. Jurij Gagarin poté zavítal do mnoha zemí světa a všude byl vřele přijat. Fotografie z těchto setkání zaplňovaly stránky světových novin. On však stále zůstával skromným člověkem. Byl si vědom toho, že byl vybrán z mnoha jiných adeptů, kteří se v Sovětském svazu připravovali na cestu do kosmu. Pokračoval ve studiu a úspěšně absolvoval Žukovského vojenskou akademii v Moskvě. Dále se připravoval na lety do vesmíru… Jeho život však předčasně ukončila havárie při cvičném letu na proudovém letounu 27. března 1968, kdy zahynul spolu se svým instruktorem Vladimírem Serjoginem.
A moje osobní dojmy? Pro mne let Jurije Gagarina představuje především vzpomínku na ony šťastné dny mého dětství, mládí mých rodičů a ostatních blízkých. A tak mi to zůstane v paměti. Pro ty, kteří tuto událost neprožili, pak budiž vzpomínkou tento krátký článek. A jako připomenutí oné události před padesáti pěti lety uvedu úryvek písničky autorů Jaromíra Hniličky a Pavla Pácla, kterou poprvé zazpíval 12. dubna 1961 Gustav Brom s názvem „ Pocta astronautovi” nebo též „Dobrý den, majore Gagarine“.
Jan Hádek, člen OV KSČM Praha-východ
Co očekávám od sjezdu?
Před rokem se konala v Praze manifestace proti transatlantické smlouvě TTIP. Byla to celoevropská akce. V ten den se konaly manifestace po celé Evropě. Žádné pozvánky, ani plakáty. O manifestaci jsem se dověděl při každodenním „brouzdání“ na internetu, když jsem večer prohlížel zpravodajské servery, co je nového doma a ve světě.
Sešlo se několik set mladých lidí – džíny, barevné punčocháče, barevné vlasy, trička s Che Guevarou. V průvodu skandovali „Kapitalismus, špína a hnus“, „Za spravedlivou práci spravedlivou mzdu“ a další velmi podobná hesla. Členy KSČM jsem tam neviděl, ale komunistů srdcem tam bylo určitě hodně. Jenom si neumím představit, co by asi dělali na členské schůzi ZO….
Na okresní konferenci v Mělníce v diskusi řekl jeden ze soudruhů: „Kdyby mi bylo třicet nebo čtyřicet, nenacházím ve sjezdových dokumentech nic, proč bych měl volit KSČM“. Dávám mu tímto za pravdu.
Sjezd předložené dokumenty nezmění. Jsou a zůstanou bez propagační hodnoty. Není v nich nic, co by zaujalo ty mladé, kteří jsou ochotni jít do ulic a skandovat antikapitalistická hesla. Ani ty další. Není žádný předpoklad, že sjezdové dokumenty změní negativní trendy – úbytek členů strany, růst průměrného věku, pokles počtu ZO, pokles počtu kandidátek v obecních volbách, pokles počtu obecních zastupitelů, naopak růst počtu těch, které KSČM a její program vlastně nezajímá. Procentní výsledek v parlamentních a krajských volbách je jenom maska, za kterou se schovávají straničtí dinosauři (nebo kapři, jak je libo).
Změnu můžou přinést jenom lidé. Očekávám nové vedení, nové teze, novou rétoriku. Každý stranický dokument, každý veřejný projev představitele strany musí mít propagandistickou hodnotu, srozumitelnou, uchopitelnou a vysvětlitelnou členem strany v každodenním životě, v práci, na ulici i v hospodě. Přestaňme s politikou udržování kapitalismu v chátrání, postavme budoucnost jako etický cíl – co je lepší? Solidarita nebo egoismus? Sdílení nebo chamtivost? Mír nebo válka? Socialismus nebo Elysium?
PS: Elysium je název filmu o postkapitalistické budoucnosti, kde existují dva druhy lidí: velmi bohatí, kteří žijí na nedotčené umělé kosmické stanici s názvem Elysium, s vlastní atmosférou a gravitací, ve velkorysých zahradách, vilách a v přepychu, miliardy ostatních živoří na zničené Zemi. Ti bohatí jsou ochotni udělat cokoli, aby si zachovali svoje postavení. Jak se ve filmu ukáže i zavraždit každého, kdo se pokusí získat místo na Elysiu. Nevím, kolik členů strany ten film vidělo, ale mladí, ti mladí ho viděli téměř všichni…
Pavel Posolda, člen OV
Co očekávám od IX. sjezdu?
Když jsem byl mladý a mířil na svůj první sjezd strany do Žďáru nad Sázavou, byl jsem plný očekávání a respektu. Pro mladého komsomolce byl sjezd komunistické strany svátkem, na kterém se setká s největšími mozky a aktivisty strany, s řadou zahraničních delegací, složených často i z legendárních jmen komunistického hnutí. Sjezd pro nás představoval místo, kde bude nemilosrdně odhalen viník celosvětového chaosu, kde bude představena alternativa a cesta k ní. Místo, kde najdeme své velké učitele.
Vystřízlivění přišlo brzy. Realita ukázala mnohé problémy naší strany, které se pak promítaly i do dalších sjezdů. Problémy, které jsme se papírově sice snažili řešit, ale často se vlk nažral a koza zůstala celá. A nesouviselo to jen se zvoleným vedením strany, jak se často zjednodušuje, ale s přístupem na všech úrovních, od okresů po ÚV. Neboť všechny kroky byly opakovaně konzultovány a pak demokraticky schvalovány. Ač jsme chtěli, alespoň většinově, problémy řešit, nedařilo se.
Usnesení střídalo usnesení, popsaly se stohy papírů. Zbytečně. Strana a mládež, práce se sympatizanty, úbytek členské základny, parlamentarismus, aktivita na veřejnosti, chytání témat, vzdělávání, vystupování, vztah k minulosti, krátkodobé a dlouhodobé cíle.
S každým sjezdem jsem byl starší a očekávání větších měn bylo menší. Neřešené problémy se ale prohlubovaly. Na povrchu jsme sice úspěšná strana dle výsledků voleb i počtu členů, ale pod povrchem to začíná být pěkně bouřlivé.
Může to změnit IX. sjezd, když už nyní z krajských konferencí víme, jaká proběhla obměna funkcionářů a že připravované sjezdové materiály nemají v členské základně zrovna ohlas? Mohou stranu změnit nové tváře v čele nebo je setrvačnost stranických procesů nad jejich síly? To skutečně nevím. Každopádně je třeba, aby stranu po sjezdu vedl akceschopný tým, který bude mít podporu členů i veřejnosti. Abychom dokázali jasně a srozumitelně vést naše kampaně a měli reálné cíle. Abychom se zaměřili i na sympatizanty a měli na každém okrese akceschopný tým pro práci mezi lidmi.
Zdeněk Štefek, člen ÚV
Z 18. zasedání ÚV KSČM
19. března se konalo v Praze již 18. zasedání ÚV KSČM. Věnovalo se zejména ekonomickým otázkám, ale zároveň bylo i přerušeno kvůli slavnostnímu shromáždění u Pečkárny při příležitosti výročí 15. března 1939.
Po schválení nezbytných organizačních bodů byl zahájen obsahový blok, který byl zaměřen na úvodní vystoupení, stanovisko k aktuální politické situaci, k informaci o stavu a vývoji členské základny strany k 31. 12. 2015, návrhy na kandidáty do Senátu a na přední kandidáty pro volby do zastupitelstev krajů.
Ekonomické otázky byly věnovány návrhu rozpočtu ÚV KSČM a KSČM na rok 2016, patřičných stanovisek revizních komisí (včetně informace o kontrole autoprovozu ÚV KSČM, pro což hlasovalo 58 členů ÚV KSČM) a také vyhodnocení hospodaření za rok 2015 a výroční finanční zpráva.
Z organizačních otázek bylo projednáno vyhodnocení diskuse 17. zasedání ÚV KSČM, zprávy z jednání VV ÚV KSČM i personální doplnění Komise mládeže, Komise žen a stínové vlády.
V úvodním vystoupení předseda ÚV KSČM začal analýzou současného stavu společnosti. Na první pohled se sice vládě a zemi daří, ale jen na první pohled. Růst je třeba v oblasti automobilového průmyslu, ale v případě krize v tomto sektoru nejsou žádné záchranné brzdy. Stavebnictví sice zaznamenalo vzestup, ale je pomalý, ovlivňují to také neprůhledné dotace. Zemědělství zaznamenalo ztráty vlivem sucha a vláda dosud nerozhodla o vyplacení podpory. V dopravě se převedly rychlostní komunikace na dálnice, ale neřeší se převod dopravy na železnici. Ve školství jsou závažné příklady šikany a místo nich vláda řeší inkluzi a likvidaci státního školství. Společenský život se pro mnohé smrskl na nakupování a reklamy. K tomu se přidává rozklad koalic v obcích i uvnitř hnutí.
Církevní restituce jsou problém. KSČM předložila alespoň návrh jejich zdanění. Prostřednictvím médií jsou předkládány zástupné problémy, nárůst xenofobie a fašizace. Ohledně problému migrace je třeba říci, že Evropa kapitulovala před Tureckem. Je ale i několik dobrých zpráv – třeba stahování ruských sil ze Sýrie… Nebo stabilizující role Číny ve světě mírovými, diplomatickými a ekonomickými prostředky.
Musíme se i vážně zabývat nadcházejícími volbami. Hlasy v okolních státech získávají fašizující strany a hnutí a nikdo se nezabývá jejich financováním. Zda se při návštěvě Le Pena v Praze také někde neponechaly prostředky v řádu desítek milionů na podobná hnutí… I německé volby ukázaly, jak se při špatném vládnutí může zrodit fašismus.
Boj proti fašismu máme ve stanovisku, ale vede se i na půdě OBSE, kde s. Grospič má dnes úkol řešit fašismus na Ukrajině, na půdě parlamentu i v ulicích…
Musíme vystupovat jako jednotná akceschopná síla, která zná řešení. Která ví, co dělat, jak a s kým.
Je třeba připravit kandidáty do zastupitelstev i do Senátu – rozhodnutí o správném kandidátu může padnout i po zjištění protikandidátů.
S. Dolejš uvedl vlastní stanovisko, které má výstižný nadpis: „Boj proti fašismu a za národní svobodu je stále aktuální.“ Je v něm závěrečný text: „KSČM je strana internacionální. Víme, co je solidarita, umíme pomáhat slabým a bezbranným a nebojíme se to nahlas říci. Nepřikloníme se k těm, kteří šíří xenofobii a strach. Současně ale nedáme naší národní identitu a tisíciletou kulturu pošlapat. A jsme připraveni za ni i bojovat.“
S. Šimůnek se věnoval stavu členské základny. Je nás k 31. 12. 2015 42 994 členů. Za rok došlo k úbytku o 3851 člena. Pouze 6137 členů je v produktivním věku do 60 let. A 347 členů do 30 let.
V roce 2016 bylo přijato 326 členů, což je o 213 méně než v roce 2014.
Po přestávce uvedl s. Šimůnek seznam kandidátů do Senátu a vedoucí kandidátek do krajů. Kandidáti měli možnost se stručně představit. Kandidátka byla schválena s tím, že ve volebních obvodech č. 19 (Praha 11) a č. 79 (Hodonín) ještě kandidáti nejsou vybráni.
První diskusi zahájil s. Chmara z Loun. Všechny trápí, jak vystupuje na veřejnosti náš hrot. Třeba v otázkách migrantů, církevních restitucí, školství, převracení dějin. Nemáme dostatečnou propagaci.
S. Štěpán z Hradce Králové navázal na předřečníka. Rozdali před týdnem přes 1000 výtisků Haló novin, kdy se naši poslanci zdrželi v otázce zákona o elektronické evidenci tržeb. Nedokázali to vysvětlit lidem…
S. Krajča podotkl k migrační krizi, že i mezinárodní komunistické hnutí se snaží k tomu vystupovat kolektivně. Vzniklo společné prohlášení komunistických stran zemí, které jsou migrační krizí zasaženy. Prohlášení podepsalo už přes 5 desítek stran. Upozornil i na nevhodné používání slov jako „protektorát“. Doporučuje používat „tzv. protektorát“, protože protektorát neuznala ani strana, ani Československo. Pozval všechny na demonstraci před ambasádou Ukrajiny proti zákazu tamní KS, která se koná 11. dubna v 17h.
S. Milata se připojil ke kritice vystupování představitelů strany – cesta s. Ondráčka neměla být jen soukromou. Musíme říkat pravdu. Měli bychom se opřít do koncesionářských poplatků a veřejnoprávních médií.
S. Filip sdělil, že stanovisko k elektronické evidenci tržeb bylo v Haló novinách odůvodněné, nebyly odstraněny vady. S. Ondráček si sám prohlásil cestu za soukromou, nepředložil ji do VV ÚV KSČM. Poděkoval všem předsedům KV, kteří respektovali kádrový pořádek (ženy a mladí), řada otázek by se měla řešit na úrovni krajů, ne na úrovni ÚV.
S. Ondráček se vyjádřil ke svým cestám na Ukrajinu v říjnu a listopadu – byl tam se souhlasem ukrajinské vlády jako pozorovatel voleb. Pak jel na konferenci na Ukrajinu, ale byl vrácen zpět – nebyl ale zadržen. O další cestě s. předseda věděl před odjezdem, ale byla soukromá cesta do Doněcké oblasti.
S. Semelová připomněla, že nejsme vidět ani slyšet, že to chce naše PR řídit z centra, není to věc jen jednotlivých krajů a okresů.
S. Filip si postěžoval, že taky není spokojen s prací I. oddělení, které má toto zajišťovat. S. Milatovi schází mediální výstupy, třeba o tom, že komunistům na Ukrajině byla znemožněna účast ve volbách… S. Kovačik apeloval na jednotnou stranu a jeden provaz.
Ekonomické materiály představila místopředsedkyně ÚV KSČM Miloslava Vostrá. ÚV KSČM má rozpočet ztrátový, výnos 108,8 milionu, náklady 110,6 milionu Kč. Celá strana má rozpočet ztrátový ve výši 6,4 milionu Kč, výnosová část je 181,68 milionu Kč a nákladová 188,12 milionu Kč. Ztráta bude kryta aktuální hotovostí. Je způsobena především volbami a sjezdem.
Dle výsledků hospodaření jsme v roce 2015 skončili v jednotce ÚV KSČM se ziskem 17,8 mil. Kč (výnosy 111,9 mil. Kč a náklady 94,1 mil. Kč). Za celou stranu je zisk 26,8 mil. Kč (výnosová část splněna na 106% - 189,6 mil. Kč, nákladová splněna na 103,8% na 162,8 mil. Kč).
Předsedkyně ÚRK Zdenka Lišková doporučila materiály schválit.
S. Bohatce ze Svitav znepokojila informativní zpráva o stavu autoprovozu ÚV KSČM. Proč se prý situace neřešila dříve, když zpráva uvádí, že k chybám docházelo i v předcházejících letech?
S. Peška z Liberce hovořil o krajských a okresních rozpočtech – okresy těžko mohou hospodařit vyrovnaně.
S. Štefek vystoupil k tématu nákupu počítačů, s. Petelík se přidal ke kritice autoprovozu, blok uzavřel s. Filip, že při kritice by měl být dán prostor i kritizovaným – což bude řešit začátkem dubna VV ÚV KSČM.
S. Šimůnek stručně seznámil přítomné s materiály v bloku organizační otázky.
Schváleny byly změny v komisi žen i komisi mládeže, ve stínové vládě dostala gesci zahraničí s. Konečná a gesci životního prostředí s. Pěnčíková.
S. Říha se v diskusi zeptal, kdo může přispět do Haló novin, protože prý někteří lidé mají zákaz. Dotkl se i permanentní kampaně, kterou chtějí dělat – proč se třeba nezveřejňují tiskové zprávy, které mají?
S. Milata se zeptal s. Konečné, jaký má názor na Libyi, když v EP hlasovali ohledně rezoluce každý z europoslanců jinak. Podle s. Konečné jsou již teď názory našich poslanců konstantní.
Diskusi shrnul s. Kováčik a s. Filip. S. Žurek se ještě obul do vyhodnocení diskuse z posledního ÚV KSČM, že je to k ničemu, když ho dostáváme po 3 měsících a jen stručné.
Pak se projednávalo usnesení, včetně návrhu s. Milaty, který chtěl zvýšit schodek rozpočtu o 1 mil. Kč na audiovizuální dílo o minulosti. V plánu práce VV ÚV KSČM na druhé pololetí bude k tomu úkol, jak bylo přislíbeno. Návrhová komise nedoporučila teď uvolnit onen milión, návrh neprošel.
Končili jsme výjimečně dříve - k 15. hodině.
Zdeněk Štefek, člen ÚV
Jsem moc revoluční?
Zúčastnil jsem se shromáždění k 77. výročí okupace Československa Německem dne 19.3.
Snad mohl být ze strany předsedy ÚV KSČM s. Vojtěcha Filipa projev více revoluční, ale to může být věcí názoru. Chybělo mi však jakékoliv připomenutí naší revolučnosti, státnosti, jako jsou transparenty, státní vlajky, na kytici scházela stuha, kdo ji věnoval. Přesto, že akce byla ozvučená, hymna se musela zpívat apod. Vystoupení s. plk. Emila Šneberga, vedoucího Památníku Pečkárna, bylo velmi poučné a pravdivé.
Jako pamětník událostí velmi podrobně hovořil o počátku německé agrese, průběhu války v Praze, ale i způsobu mučení českých vlastenců právě zde v Pečkárně Němci. Když se podíváme na historii od 2. světové války, musíme vzít v potaz, kdo toho nejvíc zničil, kolik zabil lidí, kdo komu odpustil reparace. Rovnice je jednoduchá. Byly to USA a západní Evropa Německu. A dnes můžeme opět konstatovat, že historie se opakuje. Pouze s tím rozdílem, že se zatím v Evropě moc nestřílí, ale rozhoduje Německo s podporou Evropské unie a USA. Pro nás musí být jasné, že si o svých věcech musíme rozhodovat sami. Zastávám názor, že přátele si vybíráme a Němci to určitě nejsou.
Šrámek Stanislav, člen OV KSČM
Z vystoupení místopředsedy PSP Vojtěcha Filipa
Dne 22. 3. 2016 jsme byli všichni vyděšeni informacemi z Bruselu. Den po té vystoupil náš nejvyšší představitel Vojtěch Filip na téma migrační krize. Dovolil jsem si jeho stenografické vystoupení použít. Přiznám se, že při četbě mrazí v zádech.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: „Děkuji, pane předsedající.
Vážený pane premiére, členové vlády, paní a pánové, než začneme, tak své úvodní slovo zarámuji třemi citáty. Proto jsem si vzal s sebou nějaké dokumenty.
Začnu citátem našeho Mistra Karla Gotta, který přednesl před několika lety: "Jsem přesvědčen, že zvlášť v posledních stoletích nejde v oblasti politiky o žádné omyly lidí. Naopak, politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Stejné banky podporovaly toho, kdo rozpoutal a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně."
Karel Gott navazuje v podstatě na více než sto let stará slova Nahuma Goldmanna, který v roce 1915 řekl: "Smysl a historické poslání naší doby lze shrnout do jedné věty. Jejím úkolem je stanovit nový řád a nově definovat úlohu lidstva. Současný společenský systém musí být nahrazen jiným a tato přeměna spočívá ve dvou krocích: zničení starého řádu a nastolení nového. Nejdříve bude třeba odstranit jakékoliv hranice, je třeba zrušit veškeré tradice a vytrhnout jednotlivce z jejich přirozeného prostředí. Stáří bude znakem nemoci. Moci, které vykonávají tuto negativní úlohu naší doby, jsou kapitalismus v oblasti ekonomicko-sociální a demokracie na politicko-duchovním poli. Dílo dokoná teprve vojenský duch."
A teď se vrátím do současnosti. Dovolím si netradičně se zabývat prohlášením Daniela Maese, který je duchovním a prohlásil to v Radiu Vatikán, kdy konstatoval, co je v Sýrii: "Před šesti lety jsem přišel do Sýrie s mnoha předsudky a podezřeními. Kontakt s místními obyvateli ve mně však způsobil kulturní šok. Přiznávám, že individuální a politické svobody nebyly v Sýrii příliš rozvinuté, tento nedostatek ale vrchovatě vyvážilo harmonické soužití mnoha náboženských obcí a etnik, či nulová zločinnost. Země nebyla zadlužena, nebyl tu žádný bezdomovec, naopak byly zde přijaty stovky tisíc uprchlíků z okolních zemí a bylo o ně postaráno stejně jako o zdejší občany. Každodenní život byl navíc ekonomický úsporný, potraviny laciné, školy, univerzity a nemocnice byly zadarmo i pro nás cizince patřící k syrské mnišské komunitě, jak jsme sami zakusili."
Tuto idylku ale násilně přetnula občanská válka, kterou podle belgického kněze rozdmýchali cizinci, nikoliv Syřané.
"Na vlastní oči jsme viděli, jak cizinci, nikoliv Syřané, organizovali manifestace, které byly filmovány katarskou televizí Al-Džazíra a potom vysílány do celého světa s falešným výkladem, že syrský lid se bouří proti diktatuře. V nastalém chaosu vláda rozhodla, že nebude chránit svá ropná ložiska v poušti, ale její absolutní prioritou se stala ochrana obyvatelstva."
Dnes jsme byli svědky útoku v Bruselu. Můžeme říkat, že válka v Evropě začala útokem na Charlie Hebdo v Paříži nebo v Bruselu. A já říkám, že válka proti Evropě začala dávno, nejpozději v dubnu 1999 napadením Jugoslávie. ***
Tento brutální, z mezinárodního práva neodůvodnitelný, válečný zločin vlastně začal válku proti Evropě, která se stala skutečným konkurentem tehdy nejsilnější ekonomiky světa Spojených států amerických. Spojeným státům americkým nemůže vyhovovat půl miliardy ekonomicky činných lidí s vysokou životní úrovní, s technologiemi, které jsou obdobné jako ve Spojených státech, a 350 milionů Američanů se, samozřejmě, bojí takové konkurence. Proto přijali teorii chaosu a začali bojovat proti Evropě. To je realita. A my jsme tady přijímali různá usnesení, různé kroky, které nikdy nevedly k tomu podstatnému: aby buď Česká republika, a od roku 2004 my jako Česká republika, jako součást Evropské unie, jsme pracovali na tom, že Evropa bude mít vlastní definovaný zájem, který bude odlišný od zájmů našich konkurentů. A v rámci budování multipolárního světa není nic jiného možné.
Pokud přistoupíme na to, že budeme papouškovat cizí zájmy, nikoli zájmy České republiky, případně zájmy našeho společenství, o kterém jsme v rámci referenda dobrovolně rozhodli, tak nejsme schopni udržet ani naše vlastní zájmy, ani Evropskou unii. Podstata této války totiž tkví právě v tom, že v teorii chaosu se stane válčištěm znovu Evropa, tak jak to ti, kteří definovali ty příští kroky v roce 1915, tzn., že v Evropě bude válčiště a některé vybrané banky na tom budou vydělávat tím, že budou financovat ty, kteří válku rozpoutali, ale zároveň ty, kteří se budou muset bránit.
Ano, už se to bankám dvakrát vyplatilo. V první světové i ve druhé světové válce. Vzpomeňte si jenom na nejznámější příklady druhé světové války, smlouvu mezi Spojenými státy americkými a tehdejším Sovětským svazem o půjčce a pronájmu, kdy řada zbraní byla dodávána vodní cestou do přístavu Murmansk a většina těchto kolových vozidel byla ze Spojených států amerických, než je v Sovětském svazu začali vyrábět, a také je tehdejší Sovětský svaz doplácel až do roku, myslím, 1960. Po té vlastně začala teprve ta obrovská krize, jak karibská, tak berlínská.
A my jsme nyní ve stejné situaci. Evropa je ve stejné situaci, protože jí nezbývá nic jiného, než se bránit teorii chaosu, než se bránit tomu, aby jednotlivé evropské národy byly vykořeněny, byla zničena jejich více než tisíciletá kultura, abychom se vzdali toho, co je nám vlastní. A my se budeme bavit, promiňte mi, o tom, jestli jsme dostatečně přijali s poklonou kapitulační dohodu mezi Evropskou unií a Tureckem. To je kapitulace.
Vážené dámy, vážení pánové, není možné přikyvovat na to, že aby splnil spojenecký stát v rámci Severoatlantické smlouvy, tedy Turecko, že bude dostávat peníze od ostatních, že bude plnit své povinnosti k ochraně vlastní státní hranice, a to ještě hranice mezi Evropou a Tureckem. Prohlášení, které jsme slyšeli, že NATO do toho nemáme vůbec zapojovat, že se NATO netýká migrační vlna, je přece nesmyslné. Stejně tak bylo nesmyslné a nepravdivé, že NATO není schopno uhlídat vnější schengenskou hranici. Prosím vás, to je směšné prohlášení. Nejsilnější armády světa nejsou schopny pohlídat hranici mezi Tureckem a Řeckem? Námořní hranici ve Středozemním moři? To je směšné prohlášení, tomu nemůže uvěřit ani největší hlupák. Pokud by tomu však uvěřil, tak v tom případě věří tomu, že tato vojenská síla je ve světě k ničemu, případně k obraně některých cizích zájmů, které s našimi zájmy nemají nic společného.
A v tomto ohledu tedy nemohu jinak, než k celé migrační krizi říct, že podstata není v tom, jestli se teď budeme nebo nebudeme dohadovat s Tureckem, nakolik bude plnit své spojenecké závazky, ale budeme se bavit o tom, jestli jsme schopni jako "28", jako Evropská unie, jako další, kteří jsou na trase, kteří ještě v Unii nejsou, jako je Makedonie, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, jestli jsou schopni společný zájem najít v tom, že se bude řešit příčina krize. Příčina krize přece tkví ve vyvolané válce v Afghánistánu, v Iráku a ve vyvolané válce v Sýrii. Syrský lid skutečně válku nevyvolal. A v tomto ohledu jsem přesvědčen, že si musíme jasně říct, jestli čtyři roky působení cizích armád a prohlášená vojenská podpora tzv. umírněným islamistům, kteří pokaždé, když byli vyzbrojeni, přešli na stranu al-Nusra nebo chcete-li Islámského státu, jestli skutečně vedla k tomu, že se bude řešit příčina krize, nebo jestli tu krizi vyvolávala, případně prohlubovala a tak zvedala migrační vlnu, protože migrační vlna nepostihuje Spojené státy americké. Migrační vlna postihuje Evropskou unii, včetně České republiky. Ano, může pan premiér, a má v tom pravdu, říci, že migrační vlna z těchto arabských států zatím, podotýkám zatím, Českou republiku míjela. Ale jak dlouho to bude trvat, nikdo neumí odpovědět.
A v tomto ohledu tedy je třeba říct, že je naší povinností jako českých politiků, a já o to žádám předsedu vládu, aby jasně definoval zájem České republiky, zájem shodný s ostatními zeměmi "28", že je třeba řešit příčiny krize, že je potřeba odmítnout všechny falešné argumenty o tom, že je možné, bez toho, aniž by došlo k mírovému urovnání v Sýrii, byť třeba vojenskou silou pod patronací OSN, najít cestu k tomu, že tito lidé, kteří utíkali před válkou, se budou moci vrátit. To je naše povinnost. Ne přemýšlet o tom, jestli kvóta je taková nebo maková. Promiňte mi, to je, jako když budete chtít zalepovat lepicí páskou díru, kterou udělal kulomet. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že skutečným zájmem je definice zájmů České republiky, definice zájmů Evropské unie o tom, aby se vyřešila tato krize. A pokud nejméně dva členské státy Evropské unie, jako Francie a Anglie, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti, nebudou přispívat k tomu, že vojska OSN budou řešit situaci v Sýrii a v Iráku, tak se nemůžeme zbavit příští migrační vlny, protože pokud tam bude válka, pokud tam bude genocida Jezídů, křesťanů a dalších lidí, kteří tam jsou, Kurdů, tak v tomto ohledu nikdy nemůžeme říci, že migrační vlna skončí. A prosím, buď se budeme starat o skutečně vážné věci nebo si tady budeme vytírat zrak. Podotýkám, že citáty jsem uvedl zcela záměrně, abychom si uvědomili, v jaké jsme situaci. Buď jsme v situaci, že si budeme přátelsky plácat po ramenou, jak to vláda dobře udělala nebo si řekneme, že tento krok je sice možný, ale nedostatečný.
Nemohu říci, že jsem spokojen s návrhy na usnesení, které jsou zatím předloženy, ale v každém případě si myslím, že tři jsou k nepodpoře, ostatní k podpoře jsou, protože vedou k tomu, že minimálně eliminujeme alespoň část nebezpečí, které čeká české občany. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z celého sálu.)
Žaluji
Zdeněk Štefek
Bolest a krev, zděšení, slzy,
z Bruselu vítr studeně vane.
Město Atomia vstalo moc brzy,
v plamenech teroru od rána plane.
Mrtví nás varují, mrtví se ptají:
Proč utrpení, proč umírání?
Za řekou Acherón odpověď znají.
Živí však mlčí a přichází lhaní…
Z Bruselu, Paříže, Londýna, Oděsy,
z Moskvy a Beslanu a z dalších míst,
nevinných stovky jmen – oběti nás děsí-
každý rok stále víc musíme číst.
Kdo stvořil Al-kajdu, An-Nusrá, Daéš?
Kde je ta pravda, kdo vinen je za lež?
Kdo stvořil Majdany, arabská jara,
převraty, agrese, ohnul lidská práva?
Lidice, My Lai výstrahou být měly.
Orange plyn, napalm, zpustošená zem.
Zvony smrti však znovu vždy zněly.
Z bezpečí, míru se stal jenom sen.
Selekce podivná ovládla svět.
Špatný je Krym, ne Kosovo.
Vadí prý Putin, ne Pinochet,
pochody SS, v „rudých“ olovo.
Vždy, když jde o zdroje, o trhy nové,
z nevinných vinní jsou, z katů jsou bratři.
Z pravdy lež stává se a pouhým slovem
lidem je kradeno vše, co jim patří.
Žaluji, žaluji!
Za bomby, agrese,
války a lhaní
vinen je kapitál!
Mír místo války!
Chléb místo zbraní!
Pozvánka
Společnost Ludvíka Svobody a Klub českého pohraničí Středočeského kraje a Prahy zvou na přátelské setkání konané v roce 75. výročí napadení Sovětského svazu, zahájení Velké vlastenecké války a 71. výročí osvobození Československa od fašismu, které se uskuteční v úterý 19. 4. 2016 od 14:00 v sále č. 76, 1. patro, Politických vězňů 9, Praha 1
Okresní setkání vlastenců
V úterý 22. března se členové Klubu českého pohraničí, příznivci a vlastenecky smýšlející lidé z okresu Praha-východ sešli na výroční schůzi této vlastenecké organizace.
Jednání zahájil a řídil předseda Okresní rady KČP přítel Jaroslav Roman.
V úvodní části krátce zrekapituloval jedenáctiletou činnost KČP na okrese Praha-východ. Podal i celkový přehled o současné činnosti celostátní vlastenecké organizace a přiblížil strukturu klubů v republice.
Na jednání byly stanoveny Hlavní cíle naší okresní organizace pro rok 2016. Je to především aktivní pomoc při organizování 7. celostátního Setkání pohraničníků v sobotu 25. června 2016 v Nymburce u příležitosti 65. výročí přijetí Zákona o ochraně státních hranic. Dále příprava a zabezpečení Vzpomínkového shromáždění a odhalení pamětní desky ve středu 28. září 2016 v Čelákovicích u příležitosti 65. výročí zavraždění Jaroslava Honzátka teroristickou skupinou bratrů Mašínů. A také zajištění účasti našich přátel na společném dubnovém a říjnovém setkání Středočeského KČP a Středočeské Společnosti Ludvíka Svobody.
V další části jednání byli oceněni někteří naši členové vyznamenáními NR KČP. Ing. Karel Janda (čestný předseda KČP) spolu s předsedou Středočeské KR KČP Jiřím Pokorným předali vyznamenání a ocenění Národní rady KČP našim funkcionářům: Janu Novotnému - Medaili KČP I. stupně „Za zásluhy o rozvoj KČP“; Jaroslavu Romanovi - Medaili KČP II. stupně „Za zásluhy o rozvoj KČP“; Václavu Kuchtovi - Medaili KČP III. stupně „Za zásluhy o rozvoj KČP“ a Marii Princové - Plaketu KČP „Za obětavou práci pro vlast“.
V bohaté diskusi, do které se zapojili všichni přítomní, zaznělo několik podnětných návrhů.
K úkolu zajistit vzpomínkové setkání 28. září proběhla např. diskuse o organizaci tohoto slavnostního aktu. Bylo projednáno, co je třeba připravit, zajistit a smluvně zařídit. Pamětní deska, jak informoval M. Havlíček je již ideově připravována; jednání s ředitelem muzea o spolupráci probíhá (Vl. Duník - příprava historického pojednání o události); žádost o příspěvek na pamětní desku (dotaci) z fondu hejtmana SK zajistí předseda Stč. KR KČP - J. Pokorný (pomůže i náš člen Zd. Štefek, radní SK); finanční podporu bude třeba hledat i mezi sponzory a poslanci; o pomoc s právními smlouvami nutnými k instalaci pamětní desky, zajištění věcného břemene a další – požádáme JUDr. Marii Nedvědovou; jednání probíhají o hlavních řečnících na tomto setkání - je nutné najít „správného“ člověka pro proslov, aby dokázal jasně vyjádřit protest proti násilí, fašismu, válce, tak aby to nikdo nemohl zneužít a aby to mohlo být mediálně v předvolebním období správně využitelné.
Byla jednomyslně schválena pracovní skupina - M. Havlíček, Vl. Duník a J. Pokorný - která musí okamžitě pracovat na zabezpečení všech úkolů s akcí 28. září souvisejících. Skupina bude průběžně informovat NR KČP.
Do přípravy VII. celostátního setkání ochránců československých státních hranic v Nymburce dne 25. 6. 2016 jsou delegováni př. Havlíček, Kuchta, Princová.
V závěru diskuse byl také připomenut nemalý význam vlasteneckých organizací pro současné období. Zároveň ale bylo konstatováno, že nemohou nahrazovat svou činností ani spojenectvím s jiným vlasteneckými organizacemi volební politické strany či vytvářet politická hnutí.
Na závěr byli př. Havlíčkem všichni pozváni na SETKÁNÍ pořádané Společností Ludvíka Svobody a Klubem českého pohraničí Středočeského kraje v úterý 19. dubna 2016 od 14 hodin v budově Ústředního výboru KSČM, konané u příležitosti 75. výročí napadení Sovětského svazu nacistickým Německem a 71. výročí osvobození Československa od fašismu.
Marie Princová
Ze života ZO KSČM - K zamyšlení
Na únorovém zasedání výkonného výboru OV byly mimo jiného projednávány plánované akce v rámci májových oslav. V souvislosti s tím jsem si znovu uvědomil jednu zásadní věc. Velkou pozornost věnujeme přípravě a provedení různých akcí, ale zcela pomíjíme vyhodnocení výsledků, které jsme chtěli dosáhnout. Zpravidla celou záležitost naplánujeme, uskutečníme, ale už se nezabýváme tím, jak dopadla, co přinesla, jestli byl vůbec splněn účel, pro který jsme jí zorganizovali. O případném vyhodnocení poznatků a zkušeností nemluvě. Zkrátka uděláme si pomyslnou čárku za projevenou aktivitu, ale to, jaký byl výsledek a přínos, nás už tak nezajímá.
Takovým příkladem mohou být dnes některými našimi funkcionáři stále oblíbené petiční akce. Není tak velkým problémem postavit stánek, nalepit pár hesel, rozložit petiční archy a začít odchytávat více či méně k podpisu ochotné spoluobčany. Úspěch záleží pochopitelně na celé řadě faktorů na samotných organizátorech většinou nezávislých. A výsledky? V uplynulých dvaceti pěti letech byly námi zorganizovány desítky petic, z nichž zřejmě většina nebyla pro nezískání potřebných deseti tisíc podpisů použitelná. Alespoň podle toho, jak se po nich slehla zem, tedy aniž bychom se kdy dozvěděli reakci na ně. Snad s jedinou výjimkou, kterou byla, dá se říci, maxi petice proti radaru v Brdech. A tak pro mě zůstává záhadou, proč se počet petičních stánků ve vlastnictví okresního výboru ztrojnásobil a nadšení některých funkcionářů pro jejich využívání stále neochabuje. Zřejmě pod dojmem, že musíme dělat, že něco děláme.
Za zamyšlení by bezesporu stály i formy naší předvolební agitace a propagandy z hlediska jejich účinnosti, bez ohledu o jaké volby se jedná. Například výlep plakátů se stává časově a zejména finančně náročný, a pro úbytek a rostoucí nedostatek výlepových ploch stále složitější. Domnívám se, že bychom to měli vzít na vědomí a také posoudit, proč v posledních letech je u ostatních politických subjektů tato forma volební kampaně na ústupu a někdy nahrazována velkoplošnými billboardy.
Obdobně by přehodnocení vyžadovalo využívání letáků a propagačních materiálů do poštovních schránek. V bytových domech je běžné uzavírání vchodů a tím znemožnění přístupu ke schránkám, u nichž bývají často umístěny odpadové nádoby k odhazování nevyžádaných tiskovin. A v satelitních městečkách se stalo téměř pravidlem, že poštovní schránky jsou opatřeny zákazem vhazování propagačních materiálů, takže jeho případné porušení vyvolá spíše negativní reakci.
Nejde však jen o formy použitých propagačních materiálů, ale především o jejich obsah. Je trestuhodné vydávat podobné tiskoviny, jako byly na podzim minulého roku Středočeskou krajskou radou KSČM vytištěné noviny zaměřené, myslím zbytečně předčasně, na volby do krajského zastupitelstva. Jednalo se o barevný, obsahově nezáživný, upovídaný plátek, který musel nepřečtený s nechutí odložit i skalní komunista. Měli bychom si přiznat, že naše propagační materiály, v porovnání s jinými, často propadají. Možné porovnání nabízí například aktuální sociálnědemokratická propagační tiskovina „Srdcem“, která přichází v těchto dnech do našich domácností. Přestože se v ní sociální demokraté bezostyšně chlubí většinou tzv. cizím peřím, je třeba na první pohled ocenit její stručnost, přehlednost, čtivost a hlavně to, že zřejmě upoutá pozornost.
Jakási nedotaženost v naší činnosti, tedy organizování různých akcí bez následného vyhodnocování jejich výsledků a přínosu, se netýká jen těch směrovaných do veřejnosti. I ve vnitrostranických záležitostech často vykazujeme věci nesplňující zcela svůj účel a existující do určité míry jen formálně.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Třeba náš okresní Zpravodaj, který sice pravidelně vychází, ale obsahově zdaleka neplní své předpokládané zadání. Jako vnitrostranická tiskovina by měl odrážet život v okresní organizaci, informovat o dění ve straně (když Haló noviny už nejsou stranické), napomáhat v práci základních organizací, stejně jako našim zastupitelům. Místo toho často řeší podružné celostátní otázky politického života a zabývá se aktuální mezinárodní situací.
Stejně tak bychom mohli hovořit o fungování naší okrskové organizační struktury existující více méně formálně, protože neplní základní cíl, tj. prostřednictvím vedoucích okrsků (členů okresního výboru) zabezpečovat osobní kontakt se základními organizacemi, přesněji s jejich předsedy. Za současné situace ve straně je to jediný způsob, jak být s nimi ve styku a tím zabezpečit nejen jejich informovanost o dění ve straně obecně, o práci vyšších stranických orgánů, zejména okresního výboru, ale také poskytnout pomoc při plnění aktuálních úkolů. Ve většině případů je to, mimo Zpravodaj, jediný způsob kontaktu okresního výboru se základními organizacemi.
Shrnuto, měli bychom se soustavně zamýšlet nad efektivností naší stranické práce. A jednou z možností, jak ji zlepšit, je podle mého názoru nutnost nejen různé akce organizovat (orgány ustavovat), ale také posuzovat jejich výsledky. Jinak děláme zbytečnou práci, akce pro akce, abychom si „udělali čárku“ a vykázali nějakou činnost.
Jaromír Dočekal, předseda ORoK
Najdete nás na akcích:
neděle 1. května - Celorepubliková oslava 1. máje - Svátku práce v Praze v 9 hodin na Výstavišti Praha (pro organizace, které nepořádají vlastní akce, jako Odolena Voda)
neděle 1.května - Slavnostní shromáždění občanů s Májovou veselici ve 14 hodin před restaurací ATHENY, v parku u Kulturního domu v Čelákovicích, hraje oblíbená kapela POHODA
středa 4. května - pietní shromáždění v předvečer Pražského povstání v 18 hodin Náměstí T. G. Masaryka u pomníku Padlých v obou Sv. válkách v Říčanech
sobota 7. května – účast spojená s položením kytice při pietním aktu na Nám. Třebízského organizovaném MěÚ Klecany
neděle 8. května – účast spojená s položením kytice v 9 hodin na pietním aktu na Masarykově náměstí u památníku padlých z obou světových válek organizovaném MěÚ Mnichovice
neděle 8. května - pietní akt v 10 hodin u památníku obětem II. světové války na hřbitově ve Staré Boleslavi
neděle 8. května – pietní akt u hrobu rudoarmějců v 16 hodin na hřbitově v Klecanech
neděle 8. května - položení kytice u památníku Padlých v 18 hodin v Odolena Vodě
neděle 8. května - pietní akt v 18 hodin na Mírovém náměstí v Sedlčánkách u pomníku padlým, po té přesun do parku u Labe, po té u pomníku Rudé armády proběhne pietní akt
pondělí 9. května - pietní akt v 10 hodin na hřbitově u pomníku padlých rudoarmějců v Říčanech
pondělí 9. května - pietní akt v 17 hodin u památníku obětem II. Světové války na hřbitově v Brandýse n/L
pondělí 9. května - pietní akt v 18 hodin před Parkem Rudé armády v Záluží, po té pochod účastníků k pomníku Rudé armády, kde proběhne pietní akt.
Oznámení
Výbor MěO KSČM Čelákovice a OV KSČM Praha – východ s velkým zármutkem oznamují členům a přátelům, že navždy opustil naše řady bývalý předseda MěO Čelákovice, dlouholetý člen MěV KSČM a okresní funkcionář, poctivý člověk – komunista, soudruh Oldřich Bér ve věku nedožitých 86 let. V jeho osobě ztrácí naše společnost nejen občana a kamaráda, který nezkazil žádnou zábavu, ale především milujícího manžela, tatínka, dědečka a pradědečka, člověka, který celý svůj dlouhý plodný život věnoval lidem a společnosti, ve které žil.
Soudruh Oldřich Bér navždy zůstane žít v našich myslích a srdcích.
Čest jeho světlé památce!
Ženy si svůj svátek zaslouží.
Oslava tohoto významného dne zaujímá své pevné místo v kalendářním plánu akcí naší Městské organizace KSČM. Ne jinak tomu bylo i letos. Zdá se to až neuvěřitelné, ale uplynulo již dvacet dlouhých let od chvíle, kdy jsme se poprvé sešli v jednacím sále Technických služeb města na „Posezení s přáteli“ u příležitosti svátku všech žen celého světa – MDŽ.
V sobotu 12. března odpoledne se ve zcela zaplněném a vyzdobeném sále sešlo na 60 účastníků, převážně žen. I když jsme dostali informaci o tom, že po městě kolují zprávy, že akce je pouze pro zvané, tak ve 14 hodin už bylo velmi těžké najít volné místo u stolu.
U vchodu vítal účastníky jménem organizace náš nejmladší člen a každé ženě předal kytičku karafiátů. Předseda MěO přivítal účastníky posezení jménem pořadatelů. Přivítal zejména milé hosty, poslance PČR Stanislava Grospiče s manželkou Alenou, kteří přijeli do Čelákovic přímo z Parlamentu spolu s Lenkou Grygarovou a Majkou Princovou, kde se dopoledne zúčastnili oslavy MDŽ organizovanou LKŽ, členy OV KSČM Praha-východ Alenu Novotnou a Jaroslava Hudce, jenž svou parádní uniformou předlistopadového člena veřejné bezpečnosti ověnčenou více než desítkou odznaků odbornosti a vyznamenání přitahoval pozornost většiny účastníků. Posledním, o to více překvapivým hostem, kterého jsem velmi rád na setkání přivítal, je bývalá starostka města Čelákovice Zdeňka Tichá.. V krátkém úvodu byla, mimo jiné, připomenuta původní myšlenka tohoto svátku, kterou byla zejména rovnoprávnost mužů a žen, volební právo žen a odstranění diskriminace, a minulost, ale i žhavá současnost tohoto významného dne.. Poté taktovku převzal vedoucí skupiny POHODA a na parket vstoupily první dvojice, mezi nimiž se obratně pohybovali mladí obsluhující chlapci. Chutné občerstvení, příjemná hudba, která nezůstala nic dlužná svému názvu, a pohoda účastníků, to byly hlavní atributy dokreslující příjemnou kulisu tradičního, ženami oblíbeného odpoledne.
Za pořadatele MěO KSČM Čelákovice
Vladimír Duník, člen VV OV
Názor a námět k zamyšlení
Dovolím si citovat slova Moniky Hoření, že jí málem spadly brýle z nosu po výrocích učitelky I. stupně ZŠ v třídě V. B, která tvrdila, že Evropu od Hitlera osvobodily USA.
A nyní k poslednímu Zpravodaji. Nevím, proč metér a předseda OV KSČM v jedné osobě se domnívá, že články podobného ražení jako „Otevřený dopis předsedovi ÚRoK“ od s. Jaromíra Dočekala do Zpravodaje nepatří. Podle mého názoru právě naopak. Členové strany přece chtějí být poctivě a pravdivě informováni nejen o pozitivních, ale i negativních jevech, které patří ke každodenní práci naší strany. A útoky na s. Dočekala v minulých číslech Zpravodaje od pisatelů, kteří nejsou ani členy strany našeho okresu, ty M. Havlíčkovi nevadily? Vůbec se nedivím s. Dočekalovi za jeho reakci. Odpověď KRoK na jeho stížnost je, troufnu si říci, pohrdáním. O to více mne překvapuje, že takový člověk, který se pod tímto paskvilem podepíše, je znovu zvolen předsedou KRoK. To jsme na tom v kraji opravdu tak špatně? A proto jsem stále více přesvědčena o tom, že nám v dnešní době vůbec nemohou pomoci žádná školení, protože jak všichni dobře víme, těch jsme za celý náš stranický život absolvovali nepřeberná množství. Kolik z členů strany bylo absolventů VUML nebo VŠP, kolika školeními marxismu – leninismu jsme prošli a kolik opravdu poctivých soudruhů a soudružek ve straně po převratu zůstalo? Z těchto faktů se musíme neustále poučovat. Jen poctivou prací bez osobního prospěchu, a to podtrhuji, a ve prospěch prostých lidí opět získáme podporu v naší práci.
Na závěr bych se chtěla vyjádřit k zveřejněným materiálům, průběhu a diskuzi z VČS v Čelákovicích. Po prostudování celého třístránkového elaborátu z pera s. Duníka jsem došla k závěru, že by s. Duník mohl od hodiny dělat poradce předsedovi ÚV KSČM. Jen mi trochu chybí v jeho ambicích, které neustále prosazuje, tak trochu zpětná vazba v jeho snažení. Pokud vím, preference, co se týká podpory KSČM v Čelákovicích neustále klesají. A právě nad těmito příčinami by se měl osobně i sám s. Duník zamyslet. A ještě jednu připomínku. V únorovém Zpravodaji nás s. Duník seznámil s konáním besedy s M. Havlíčkem na téma „Kuba“. K tomu jen poznámku. Vím, že se na jednáních zastupitelstva oslovují přítomní paní a pane. Ale že by se ve Zpravodaji mělo děkovat panu dr. Havlíčkovi za besedu, to mně hlava nebere. Jsem na toto asi přece jen trochu háklivá.
Protože v současné době nemám jinou možnost se vyjádřit k výše uvedeným tématům, využívám této příležitosti, neboť to považuji za svou stranickou povinnost. Děkuji za zveřejnění ve Zpravodaji.
Se soudružským pozdravem „Čest práci“
s. Eva Nováková
Belgická strana práce (PTB)
Bruselské teroristické útoky: mezi vztekem a nezlomností
V úterý 22. března vyslal slepý teror Islámského státu vlny šoku napříč Bruselem i v širokém okolí. Teroristické bombové útoky, jeden na bruselském letišti a druhý na stanici metra Maalbeek, nedaleko budov EU, zavinily nejméně 31 mrtvých a 250 zraněných, mnoho z nich vážně. Mezi oběťmi jsou manipulanti se zavazadly na letišti, traťový personál v metru, turisté a dojíždějící, obyčejní lidé všeho druhu, jednotlivci i rodiny různých národností, přesvědčení a původu.
„Jejich životy zmařili barbarští fanatici“, řekl v první reakci Peter Mertens, předseda PTB (Belgické strany práce). „Neexistuje absolutně žádná omluva pro tyto zbabělé teroristické činy, zaměřené na zničení našeho společného žití. Teroristé Islámského státu chtějí vnucovat svůj světonázor vzájemné nenávisti, zvyšujícího se rozdělení, větší militarizace a nových válek. Ale neuspějí, protože jim v cestě stojí solidarita a nezlomnost. Jako v dojemném případě Alphonse Youlaiho, černého nosiče zavazadel, který pomohl šesti nebo sedmi lidem uniknout od noční můry na bruselském letišti. Jako v tisících zpráv ve společenských médiích se společným tématem (hashtag; výraz známý především uživatelům sítě Twitter) #Iwanttohelp (chci pomáhat): lidé nabízející odvoz z Bruselu, místo k přespání nebo dárcovství krve. Už v den útoků se stovky lidí spontánně shromáždily na Bourse Place v centru Bruselu, kde irácký hráč na oud (středomořská forma loutny; pozn. překl.) Hossein zpíval píseň o naději.“
Dirk De Block, předseda PTB v Bruselu, a Youssef Handichi, člen Bruselského parlamentu za PTB a bývalý řidič autobusu a odborář, bezprostředně vzkázal po twitteru, tweetl: „Nenecháme ty zbabělce zničit, co jsme společně budovali“, a vyjádřil tak náladu, rozšířenou mezi bruselskými obyvateli. V Bruselu i v mnoha dalších městech po celé Belgii jsou v těchto dnech drženy hlídky, pochody a shromáždění solidarity, na nichž se aktivně podílí i PTB.
Dnes ale také musíme klást mnoho otázek, a bude muset být dáno mnoho odpovědí. Od pařížských útoků z loňského listopadu se lidé v Bruselu musí vyrovnávat s těžce vyzbrojenou armádou v ulicích. Teď docházejí k názoru, že to určitě nepomohlo vyhnout se teroristickým útokům. Úřady obviňují celé komunity z toho, že jsou semeništi terorismu, která je nutno důkladně „vyčistit“, čili takto dávají v sázku demokratická práva jejich obyvatel, místo aby použily konkrétní a výběrová opatření, zaměřená přesně na teroristy a jejich síť. Další problémy se dostávají do popředí s ještě větší silou, než před bruselskými útoky. Jak se vypořádat s rasismem a vyloučením, diskriminací a nerovností, když zároveň podněcujeme a posilujeme lidovou jednotu a odpor proti vládním úsporným opatřením? Jak prosadit spravedlivý a trvalý mír na Středním východě a především v Sýrii, pomocí dialogu a vyjednávání se zapojením všech místních a oblastních aktérů místo vojenské alternativy a dalších bomb a ničení? Jak účinně porazit Islámský stát a jeho ultrareakcionářskou ideologii, pokud nepřevezmeme finanční a týlové podpory, již neustále dostává přes Saúdskou Arábii, státy Zálivu a Turecko, což jsou všichni spojenci NATO? Protože ve střednědobém termínu se dokážeme účinně postavit teroru a válce, nenávisti a rozdělení, rasismu a vyloučení jen jejich vymýcením základních příčin.
PTB 23. března 2016 (překlad Vladimír Sedláček 24. 3. 2016)