Zpravodaj 1/2020

Vážené soudružky, soudruzi, čtenáři našeho okresního zpravodaje,

dovolte mi, popřát Vám všem a také všem lidem dobré vůle do nového roku 2020 zdraví, lásku rodiny a přátel, optimismus a odhodlání udělat pořádný kus práce.
Nikoliv náhodou jsem pro novoroční přání vybral pohlednici s hodinami, na kterých je  za pět minut dvanáct.

Protože opravdu je za pět minut dvanáct.
Počet členů okresní organizace se za posledních pět let snížil z 367 na 253.
Průměrný věk dosáhl 77 let.

Je naprostou realitou, že z 25 evidovaných základních organizací zhruba polovina je schopna uspořádat členskou schůzi, ale jenom jedna organizace víckrát do roka. Přitom podle čl. 46 Stanov, by se měla členská schůze konat nejméně jeden krát čtvrtletně……

Je naprostou realitou, že 90% členů neplní nejméně jednu z čtyř povinností podle čl. 25 až 28 Stanov. Ne proto, že by nechtěli, ale proto že věk nebo zdravotní stav už to nedovoluje. Nepatří jim výčitky, patří jim poděkování za celoživotní práci, za to, že zůstali věrni své „legitimaci“, že mají ideály spravedlnosti a solidarity pořád ve svém srdci.

Nevěřím, že náš okres je výjimkou. Možná v průmyslových centrech s dělnickou tradicí je situace lepší, ale jako celek ztrácíme. Ztrácíme členy, kádrové rezervy se tenčí, trend volebních výsledků jednoznačně ukazuje, že není otázkou, zda klesneme pod 5%, otázkou je kdy.

Pokud si položíme otázku, zda existuje řešení této situace, znamená to jasně říct, co máme udělat hned, co v nejbližších týdnech a co do jednoho roku.

Na prvním místě je program. Máme na to už jenom týdny.

Především musíme na nadcházejícím sjezdu přijmout nový, skutečně marxistický politický program. Musíme přitom zapomenout na slovník minulých programů a překonat touhu zaměňovat politický program za množinu volebních slibů. Politický program je vize společenského přelomu, ideou pro všechny, které současný kapitalizmus okrádá a které se okrást chystá. Kapitál se prudce transformuje, akumulace aktiv u nejbohatších jednotlivců či globálních korporací dosahuje takové výše, že kapitál ztrácí svoji schopnost další akumulace tvorbou zisku a důležitější než zisk je trvalá renta. Jeho cílem je ovládnutí veřejného prostoru – dopravy, školství, zdravotní péče, důchodového systému a čeho jsme svědky v poslední době – ochrany životního prostředí.

Máme v předsjezdové k diskuzi tři návrhy. A i když jsem spoluautorem jednoho z návrhů, nehodlám ho „tlačit“ za každou cenu.  Jsem přesvědčen, že autoři z Marxisticko-leninského klubu, kolektiv Josefa Skály i zástupci aparátu ÚV si mají sednout za jeden stůl a do sjezdu připravit společný návrh. Doufám, že okresní konference ve svém usnesení přijme výzvu všem třem kolektivům ke vzájemné spolupráci.

Potřebujeme rovněž volební témata – stručná, srozumitelná a hlavně splnitelná. To ale nepovažuji za úkol sjezdu, je to úkol pro nové vedení strany a pro odborné zázemí, které si utvoří.

Nové vedení strany.

Záměrně říkám nové vedení strany. Nezpochybňuji politickou práci soudruha Filipa a jeho místopředsedů za posledních patnáct let, ale nevěřím jim, že jako kolektiv mají schopnost zvrátit katastrofický trend volebních výsledků. Promarnili šanci z posledních tří sjezdů. Že máme reálný podíl na levicových opatření vlády? Ano, pro občany je lepší tato vláda než jakékoliv slepence s pravicí, kam dnes nepochybně patří i piráti, ale to nám v příštích volbách nepomůže. Volební výsledek nezávisí na mínění okresních funkcionářů a delegátů konferencí. Vedení strany se už nemůže zbavit image sice zdatných, přesto zákulisních parlamentních vyjednavačů hluboce zabořených do parlamentních křesel.

Jestli něco máme udělat hned, tak zvolit vedení s charizmatem tvůrců. Tváře, které budou podepsané pod novým politickým programem, mluvící jazykem současnosti o řešeních dnešních i budoucích.

Zapomenout nesmíme na vnitřní organizaci strany. Strana už není politickým uskupením, jehož základem jsou základní organizace zastřešené okresními a krajskými výbory. Musí dojít: i) ke slučování základních organizací do funkčních celků, které budou umět vzájemně komunikovat mezi sebou bez vertikální struktury výborů; ii) soustředění již neaktivních členů do skupin spíše „sympatizantů“; iii) k vytvoření reálných podmínek pro politickou práci nových členů.

A to je úkol s horizontem jednoho roku.
Pavel Posolda

Pět minut po dvanácté?

V naší straně o potřebě změny stranické práce diskutujeme hodně dlouho. Víme, jak stárneme, že se nedaří získávat mladé, že je nás stále méně. Že po dalších a dalších neúspěšných volbách ubývají i peníze. Sjezd po sjezdu konferenci po konferenci si dáváme úkoly a vyzýváme se k aktivitě. Navrhované úpravy stanov, ale i některé kroky, které se v orgánech přesto podaří schválit, však celkovou situaci naší strany neřeší. Konzervaci současného stavu přispívá i model, v kterém by si při mnohých změnách museli kapři vlastně vypustit svůj rybník.

Dle mého názoru se musíme podívat pravdě do očí. Nikdo by neměl chtít rušit okresy, naopak. Okresy se budou stávat vlastně určitou obdobou základní organizace, s aktivem členů a sympatizantů kolem sebe. Pokud někde budou fungovat i základní organizace, tím lépe. Ale je tedy nutné zpružnit i formy členství – mimo kluby a zaktivované ZO při okresním výboru umožnit mít i individuální členy a registrované sympatizanty. My máme výhodu našeho zpravodaje, pokud bude udržen, měl by vedle emailů a SMS systému plnit páteřní informační funkci okresu. Racionalizací však v naší straně bude muset zřejmě projít systém sekretariátů – možná budou společné pro více okresů, kde je to možné, možná budou otevřeny jen v některém dni v týdnu, kdy je bude objíždět funkcionář, kterému budou vybrané okresy svěřeny.

Opakovaně říkám, že bychom měli orientovat svou činnost na získávání sympatizantů, nikoliv členů za každou cenu, protože – co pak s tím členem, že? I ten sympatizant by si zasloužil určitého patrona, kontakty na profesně či zájmově blízké soudruhy či soudružky.

Co se týká práce na veřejnosti – budu se opakovat – prioritně zanalyzovat naše cílové skupiny, vytipovat témata, která se jich bytostně dotýkají a stanovit konkrétní kampaně, které se budou měnit v čase, i s úkoly pro všechny stupně strany – od obyčejných členů až po funkcionáře a poslance. Při kampaních využívat hlavně naše výhody – vědeckou analýzu současnosti i minulosti, dlouhodobé cíle, kterými se od ostatních odlišujeme. Jak to podat cílovým skupinám a přes jaká média a jakou formou, to bychom však měli nechat profesionálům, kteří s minimálními náklady informaci donesou, kam je třeba. To, že nemůžeme konkurovat jiným stranám štědrými sponzory, je jasné. Opět se budu opakovat, ale máme zase jiné výhody - pokud se jich tedy budeme držet. Morální profil zásadového a čestného komunisty a tisíce aktivních a poctivých dělníků strany. Historickou pravdu a i konkrétní vizi budoucnosti.

Zdeněk Štefek

A dodatek…

Po předchozím článku zbývá jen dodat, co v práci pro KSČM mohu udělat já. Rozhodně děkuji za důvěru všem, kteří mne někam navrhují, ale vím, že těch aktivit kolem strany mám již teď skutečně hodně a že se nedá sedět na více židlích a věnovat se všemu plně. Vím, že i rodina si žádá svůj oprávněný prostor – a nechtěl bych se dožít doby, kdy mi budou říkat, že káži o něčem prý lepším a nebyl jsem schopen mít ani čas na vlastní děti... Navíc se musíme jako zastupitelé teď věnovat usilovně poslednímu roku funkčního období, abychom pomohli straně, jak jen to bude možné.

Takže na svém zastoupení v orgánech strany nelpím, na sjezd by měl jet spíše ten, kdo se na tvorbě programových dokumentů podílel, já tam budu stejně jako „ajťák“. V obdobné pozici budu také na jednání ÚV KSČM, kde navíc pociťuji už určitou zbytečnost svého vystupování – asi stárnu?  KV KSČM – tam bych do krajských voleb byl stejně přizváván jako předseda klubu zastupitelů, takže i tam je prostor případně pro dalšího zástupce naší organizace. V okresním výboru pomohu, jak jen budu moci, ale můj časový hendikep i to, že to mám hodinu cesty k aktivním organizacím, prostě existuje. Krajské zastupitelstvo? Udělali jsme značný kus práce pro dolní milion Středočechů, byť se o mnohém v záplavě informací neví. Byla zajímavá zkušenost být v minulém období členem rady kraje s jednou gescí i být předsedou klubu zodpovědným určitým způsobem za činnost všech našich zastupitelů. Je stále i přínosné mít provázanost krajské problematiky s mou gescí kultury ve stínové vládě. Máme rostoucí databázi námětů na činnost. Máme programové cíle přesahující jedno období i rozdělanou práci. Máme směr, energii i vůli se na kraji rvát, ať již z lavic opozice nebo jiných. Stále, všemu navzdory. 

Zdeněk Štefek

Okresní konference KSČM Praha-východ se koná
v sobotu 18.ledna 2020. Zahájení 9:30.
Kde? Budova ÚV KSČM, Politických vězňů 9, Praha.
Zajištěno parkování. Hosté vítáni.

Co dělat pro práci OV

Nejsem fundovaný říkat, co se mělo a má dělat, stávající problematickou situaci popsali již jiní a lépe. Sám hledám nové cesty, jak pokračovat smysluplně v práci OV, jak udržet členskou základnu. To, že členská základna stárne a řada členů už není schopna vykonávat své stranické povinnosti je fakt, přestávají fungovat ZO a předsedové ZO jsou již posledními mohykány v místě, je také fakt a lepší už to nebude.

Souhlasím se Zdeňkem a Pavlem, že jsou potřeba nové postupy, nový pohled na práci OV a ZO.  Cesta, kterou vidím já, je slučovat ZO, to jest nefunkční ZO na větší a funkční organizaci. Tím v okrese vznikne jen několik ZO, především ve městech. Členové kteří nechtějí nebo nemají spojení do nové ZO by byly převedeni do ZO při OV. Členové ZO, kteří nemohou plnit povinnost člena by měli úlevy, na kterých se domluvíme a jejich činnost by spočívala jen v symbolickém placení členských příspěvků odesláním na účet OV nebo jinou dohodnutou formou.

Ukazuje se, že práce okresních funkcionářů a nejbližšího aktivu je základní pro činnost okresního výboru (dále jen OV). Jiný okres nebo nadřízená organizace není schopna udržet činnost OV k členské základně, proto odmítám návrhy typu sloučení okresů a podobně, různé stížnosti k nadřízeným orgánům na OV tuto myšlenku nevylučují.

Podporuji myšlenku zachování přenosu informací k členské základně formou Zpravodaje OV i za cenu menší četnosti, ale zasíláním všem členům členské základny, dále zajistit alespoň jednou v roce návštěvu členů, kteří již nemohou plnit své povinnosti pověřeným členem za OV (dříve okrskáři). Co se týče mé osoby, nejsem řečník, který umí ostatní strhnout k práci a neumím ostatním říkat co bychom měli udělat. Já mohu pomoct jen v tom co už jsem dělal. Několik let jsem po Milanovi Havlíčkovi dělal Zpravodaj OV, dokud mi to někteří neznechutily a já tuto činnost přerušil. Naštěstí se pokračování Zpravodaje ujal Pavel Posolda.

OV Praha-východ má webové stránky http://tresnicka.kscm.cz/ , kde zveřejňuji elektronické články a kde pravidelně zveřejňuji i Zpravodaj OV v elektronické podobě. Tento web OV realizuji od samého počátku jeho existence a než mi to bylo zakázáno, tak jsem aktualizoval všechny weby Středočeských OV a Středočeský KV. Samozřejmě, pokud budu mít důvěru, budu i nadále vykonávat funkci Webmaster okresního webu OV Praha-východ a budu platným členem OV.

Vladislav Zima, člen OV

Jsme před okresní konferencí a před našim sjezdem

V České republice jsme stále ještě parlamentní stranou a nemáme to o nic lehčí, než komunisté – sice v jiných - prvorepublikových podmínkách. Také byl tvrdý kapitalizmus, přišla vleklá hospodářská krize (nyní máme ještě mírnou recesi ale s muslimským světem v pohybu), nastupovalo hnědé nebezpečí fašizmu a všichni bojovali proti Sovětskému svazu, který se pokoušel o novou cestu rovnosti pro většinu. To vše vyvrcholilo 2.světovou válkou a dohodou mocností o další poválečné budoucnosti. Pro velkou část naší členské základny a jejich sympatizanty – samozřejmě i odpůrce a „novodobé historiky“ – toto období znamená i celoživotní aktivní činnost. Nikoliv „dobu temna a destrukce“. Po 75 letech jsou zde znovu snahy o přepisování dějin, o nastavení jiných hodnot v neprospěch většiny a příkladem ve všem je i naše Evropa a my v ní.

KSČM od svého založení a Kladenským programem sdělila veřejnosti „co je a co chce“, z čeho se poučila, co bylo chybami v minulosti a co je pro budoucnost pro ni nepřekročitelné. Proto to však musíme veřejnosti sdělil znovu a zřetelně – zejména nastupujícím generacím.  Naše organizační struktura již od převratu nevychází z územně výrobního principu a základním článkem se víceméně stává okres a kde téměř všichni ve zvolených funkcích – alespoň v našem okrese - pracují jen na základě svého přesvědčení. V komunálních volbách jsme schopni postavit naši kandidátku spíše výjimečně – na našem okrese to jsou už pouze 4 obce! Při volbách celostátních či krajských však KSČM obdrží hlasy téměř ve všem volebních místech a to bez vlivu okresní stranické organizace. Vliv sdělovacích prostředků je znatelný na výsledku, i když polovina voličů své právo nevyužívá a my mále pouze levicové HaNo s malým nákladem.  Ale o tomto „trendu“ pouze řadu let mluvíme.

Koncem února budou parlamentní volby na Slovensku a už bez KSS! Krátce si připomeňme jejich „zkušenost“: Novelou volebního zákona ve SR byla zavedena „volební kauce“, aby se zabránilo účasti v politické soutěži malým a účelovým stranám a hnutím. KSS to tehdy podpořila /jinak by to bylo schváleno i bez jejich hlasů!/ v době, kdy od ní odešla část poslanců a založili si svůj „Úsvit“. A dnes je už tento „princip“  také doběhl, protože KSS již nemá finanční prostředky ani na výši této kauce atd. Proto stojí mimo volební kampaň a možnosti, byť není TICHO, ale „není u toho“!

Vzpomeňme si, když se na levici z poslanců KSČ /kromně takových, kteří “prozřeli“ či jinak zradili!/ odtrhl Levý blok- Mečl, Ortman atd., když „na svém“ trvá KSČ –Štěpánovci, když vznikla Strana demokratického socializmu a následně všude měla pracovat SPaS,  kdy jsme si sami způsobili ekonomické problémy se sídlem v Praze, atd – to vše  s následkem poklesu počtu krajských zastupitelů a poslanců v PČR, Senátu i v EP. Obdržené hlasy a počet poslanců z kandidátek KSČM má pro nás i snižující výši finančních prostředků ze státního rozpočtu! Realitou zůstává fakt, že politika je závislá především od finančních prostředků a od mediálního vlivu. V parlamentní demokracii byly, jsou a budou volby prostředkem k získávání vlivu na rozhodování o věcech veřejných. Nejen nyní, ale už dlouhodobě pracujeme v mediální izolaci.

Dalo by se říci: jak jsou „chytří a praktičtí ti demokrati“!, a my jsme asi zůstali u původních metod a forem práce, bez vzdělávání a bez své zálohy v mladé generaci.

Jako komunisté víme, že současný společensko-ekonomický systém je chybný, zlý a protilidový a že je nevyhnutelné hledat antikapitalistickou alternativu. (To dnes ví i většina dříve cinkajících, ale nové mladé generace jsou „nasyceny“ jinou propagandou a „onen socializmus“nepoznaly. To období totiž ukázalo prakticky ve všech oblastech lidské činnosti, že „jiná cesta je možná“, ale za vytvoření určitých podmínek – vnitřních i vnějších  - a jiného charakteru vlastnictví.)  Naše teoretické konference to dokládají. Tedy chybí co a jak dál.

Proto jsme zavázáni svému přesvědčení a běžným lidem – tedy většině, za kterou usilujeme bojovat. V tom je poslání i srozumitelného programu (dříve to byl MANIFEST Komunistické strany), který právě ta většina také pochopí /i přes „blahobytný život v dostatku“/ a bude ho následně podporovat při správě věcí veřejných. Z něho pak bude vycházet v daném období a pro příslušný typ voleb volební program strany. Postupná generační výměna (nejen členské základny, ale i sympatizantů, kterým „srdce bije nalevo“ vytváří svými spolky antisystémovou levicovou sílu) sebou nese i potřebnou změnu dosud námi používané komunikace, ve prospěch využívání elektronizace života. K ní nepochybně patří využívání sociálních sítí pro komunikaci s veřejností a to diferencovaně v centru a případně v kraji v působnosti na zákonodárství a v místech /obcích, městech/ při obhajobě praktické realizace oprávněných zájmů a potřeb většiny v jednotlivých oblastech jejich životních podmínek a bezpečného života.

Naplňovat povinnosti aktivního komunisty lze sice dle stanov   „v některé ze základních organizací“! se pomalu stává alibizmem., zejména, když si to chceme „statisticky dokazovat“. Sám osobně chci pokračovat v aktivním členství a v podpoře akcí vlasteneckých spolků, jež by měly tvořit pevnější jednotnou levicovou frontu s koordinovaným pracovním plánem /mnohdy jsme to my sami a další sympatizanti/.   Konkrétními akcemi by nás také veřejnost měla na ulici vidět a slyšet.  Z předchozí praxe chci být straně nápomocen činností v odborném zázemí. Škoda, že odborné zázemí je v centru členěno dle potřeb „stínové vlády“, ale nemá v krajích obdobné složení.  Bez takové návaznosti se snižuje jeho účinnost.

Václav Kuchta

Okresní organizace KSČM Praha-východ – stav dne 2.1.2020

Z jednání Národní rady KČP

V sobotu dne 21. 12. 2019 zasedala v Praze Národní rada KČP. Na jednání se sešly zástupci všech krajů této největší společenské organizace v ČR s vedením ANS a dohodly se na vzájemné spolupráci.

Ústředním heslo KČP zní: „Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast“.

KČP se věnuje zejména historii pohraniční stráže socialistického Československa, hlásí se k tradici chodského hraničářství, k dědictví husitského revolučního hnutí a národního obrození, k Masarykovým, Štefánikovým, Benešovým a dalším myšlenkám budování společného státu dvou bratrských národů Čechů a Slováků. Deklaruje podporu dobrých vztahů se všemi národy na principu rovnoprávnosti a respektování státní svrchovanosti v souladu se základními lidskými a občanskými právy.

V období svého vzniku v roce 1992 klub podporoval zachování společného česko-slovenského státu. Vystupoval proti členství České republiky v NATO i v EU, proti podepsání Lisabonské smlouvy, proti vybudování americké radarové základny v ČR a proti zapojování českých vojáků do zahraničních misí (zejména Afghánistánu) bez souhlasu OSN. 

Aliance národních sil je konzervativní socialistický proud české politické scény. Vzhledem k historii naší země je prakticky vyloučeno, aby autentický národní konzervativec neměl smysl pro socialistické hodnoty. ANS prosazuje ochranu tradičních civilizačních a přirozených hodnot – tedy tzv. hodnotový konzervatismus. Jde o návrat k osvědčeným hodnotám minulosti (což je konzervatismus) a to znamená i o návrat k sociálním výdobytkům socialistického hnutí zčásti dosaženým již před více než 100 lety, které však po roce 1989 neustále likvidují tzv. neoliberálové.

Společným cílem KČP a ANS je vytvoření konkrétní politicko-akční koalice k záchraně národního státu a obhajoba historické pravdy. Oba subjekty se svým inspiračním a pracovním potenciálem a svými prohlášeními snaží ovlivňovat politické dění a celonárodní diskusi a vnášet do občanského prostředí nové impulzy, myšlenky a témata, která jsou buď záměrně opomíjena či zcela účelově a protinárodně pojímána ze strany mainstreamových médií i naprosté většiny polistopadového politického establishmentu.

Kytička pro Koněva

Zástupci naší okresní organizace (V. Kuchta, L. Hejný, M. Havlíček a další) položili v sobotu 28. prosince u sochy maršála Koněva kytice a zapálili svíčky na jeho počest. Akce byla zároveň protestem proti zvěrstvům funkcionářů ODS a TOP.

Ivan Stěpanovič Koněv, významný sovětský vojevůdce, maršál Sovětského svazu, hrdina SSSR a hrdina ČSSR se narodil 28. prosince 1897.

Vzpomínka na Zápotockého

Ve čtvrtek 19. prosince se zástupci středočeských komunistů sešli u památníku Antonína Zápotockého v Zákolanech. Za okresní organizaci KSČM Prahy Východ položil rudou kytičku Zdeněk Štefek.

Významný kladenský rodák je neodmyslitelně spojen s odborovým, odbojovým, protifašistickým a komunistickým hnutím. Narodil se 19. prosince 1884 v rodině Ladislava Zápotockého právě v Zákolanech, kam byl jeho otec za svou politickou činnost z Prahy vystěhován.

Od 15. června 1948 do 21. března 1953 byl předsedou naší vlády, od 21. března 1953 do 13. listopadu 1957 byl prezidentem naší republiky.

Z 9. zasedání ÚV KSČM

14. prosince se konalo v Praze 9. zasedání ÚV KSČM. Na programu mělo úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM, stanovisko k aktuální politické situaci, teze programu KSČM k volbám do krajských zastupitelstev a Senátu, návrh úpravy vzorového volebního řádu pro volbu krajské kandidátní listiny a Návrh zásad bytové politiky KSČM.

Z ekonomických otázek změnu limitu v pokladně OV KSČM, návrh rozpočtu OJ ÚV KSČM na rok 2020 i návrh rozpočtu KSČM na rok 2020, stanoviska ÚRK KSČM k návrhům rozpočtu a mzdový řád KSČM.

Z organizačních otázek vyhodnocení diskuze z 8. zasedání ÚV KSČM, zprávu z jednání VV ÚV KSČM od 8. zasedání ÚV KSČM a kontrola plnění usnesení 8. zasedání ÚV KSČM, návrh rámcového plánu práce VV ÚV a ÚV KSČM na I. pol. 2020 a personální doplnění Komise mládeže ÚV KSČM. Podána byla též informace o plánu činnosti Institutu česká levice na rok 2020.

V úvodním vystoupení předseda ÚV KSČM s. Filip:

• shrnul cíl zasedání – udělat další krok ke sjezdu i krajským volbám.
• Mezinárodní situace je složitá – Británie odchází z EU, dominovat bude duo Francie – Německo. Politika mezinárodního dialogu se mění v politiku konfrontace a ČR v tom hrajeme negativní roli, třeba v případě nákupu vrtulníků z USA. Výměna světového hegemona je téměř u konce a v multipolárním světě Evropa jedním z hegemonů není…
• Je otázka, zda a jak dlouho bude KSČM pokračovat v toleranci vlády, zda nebude třeba aktualizovat toleranční patent.
• Vnitropolitická situace je také vážná – ti, co usilují o český majdan, zkouší, co vše společnost a policie vydrží – obsadili už i nádraží. Jsou to posluhovači cizích států, posilují. Hrozí další válka. Přepisují se dějiny. My reagovali na Koněva a zatím nebyli úspěšní, ale není to jen Koněv, jsou to i Řeporyje, památník nacistům v Jizerkách atd.
• Musíme se snažit řešit vše zdola, jinak se to dočká označení, komunistického, proruského. Starat se o věcné problémy (řešíte vztah s Čínou, ale neřešíte byty).
• Pro krajskou problematiku se udělalo v rozpočtu hodně – více peněz na zdravotnictví a krajské nemocnice, na mzdy, vodohospodářskou infrastrukturu, i na bydlení. Tématem bude ale i školství, stávka se příliš nepovedla. Volební program ej dobrý základ, musíme být opatrní na vytváření nových subjektů a prezentovat historii překabátěných. Měli bychom na levici postupovat společně, pamatovat na to při okresních i krajských konferencích.

Z 90 členů ÚV KSČM bylo přítomno 70.

S. Grospič uvedl stanovisko ÚV KSČM odmítající přepisování dějin (doma i v Evropském parlamentu), které otevírá cestu fašismu a také šířeji probral zásady bytové politiky. S. Šimůnek pak přednesl úvodní slovo k tezím krajského programu i doporučenému volebnímu řádu pro krajské kandidátní listiny. Program vychází ze závěrů porady s krajskými předsedy klubů a výborů 26. října.

  Diskusi začal s. Dolejš, který chce při jednání s Babišem klást důraz na konkrétní plnění priority bydlení. Uvedl i příklad Prahy. Pak jsem vystupoval já, shrnul jsem program do tří oblastí a vyhodnotil působení na kraji.

S. Číž navrhl změnit poslední usnesení k volební kampani – zajistit na úkor prostředků pro okresy plošný roznos volebních materiálů Českou poštou, S. Semelová by chtěla výsledky činnosti Institutu české levice, chodí na pražské zastupitelstvo, interpelují, upozorňuje na rostoucí antikomunismu, který bude ještě vyšší při 75. výročí osvobození. Věnovala se též kampani ke Koněvovi, 28. prosince bude akce Kytička pro Koněva od 15 do 16h. Bytový fond v Praze klesl o 84%, nově Praha může vstupovat i do družstev.

s. Hrůza by rád přišel s praktickým plněním priorit před vládou, en až po, chce tedy bytovou otázku zapracovat do legislativního plánu klubu. Kritizuje, že není právní analýza postavení sochy Koněva.

S. Moučková upozornila, že by krátkodobý program strany měl být krátký.

S. Bohatec dokončil práci na stavu naší země od 1985-1990, věnoval se taktéž nehoráznému usnesení Evropského parlamentu – tlaky proti Rusku jsou již od roku 1850.

S. Říha dodal, že sluníčkáři se snaží antikomunismus stupňovat i u nich, chtějí 2% na zbrojení. Měli bychom zvednout otázku zrušit NATO. Zabýváme se zdravotnictvím, ale v lékárnách nejsou léky.

S. Klimša konstatoval, že po tolika porážkách vedení strany je stálé stejné a aktiv spí. Nic jsme neudělali k 30. Výročí 1989, priority neumíme úspěšně prodat, návrh o neziskovkách předložila SPD atd. Navrhl rotaci poslanců, jen pro 2 období.

S. Konečná shrnula hlasování v EP o oné rezoluci, kterou podpořila i SPD.

S. Ambrož se věnoval bytové problematice – situaci ovlivnila nejen privatizace, ale i restituce. Není akcentováno v materiálu to, že socialismus se držel zásady práce za lidmi, dnes jdou lidé za prací.

S. Ondráček hájil činnost poslanců, proč prý chtějí Pražáci pomoc od ostatních, když mají své právníky a poslance. Istanbulská úmluva i zbraně mohou názorově rozdělit stranu.

S. Hrůza konstatoval, že nečlenové UV – poslanci na UV KSČM nechodí. S. Petelík se opřel do vedení a poslanců, že to oni ovlivňují nejvíce veřejnost – s. Filip reagoval, žer také lidé dole, starostové, zastupitelé, mohou udělat hodně.

Odpoledne uvedl s. Ort ekonomické body, hledají účetní na ÚV KSČM. Limit pro pokladny OV KSČM je navržen nově na 10 tis. Kč. Rozpočet KSČM je plánován ztrátový 28,4 mil. Kč, náklady na volby jsou něco přes 24 mil. Kč. Výnosy 157 mil., náklady 186 mil. Kč.  21 organizačních jednotek (včetně krajů) bude v roce 2020 hospodařit se ztrátou větší než 100 tis. Kč.

S. Říha rozpočet kritizoval, nereálné jsou vybrané příspěvky, k mzdovému řádu není ekonomická část, kde na to vzít. Nesouhlasí též s nižším limitem pokladny. Limit jako nesmyslný pro velké organizace potvrdil i s. Hrůza. Nesmyslnost takových ztrát potvrdil i s. Ambrož, administrativně technická náročnost pro předsedy způsobila, že na Praze 3 nebyl předseda zvolen. S. Filip připomněl, že usnesení je o připomínkách, neschvalujeme konečnou verzi.

S. Šimůnek zahájil další část uvedením organizačních materiálů, s Konečná představila návrh na novou předsedkyni Komise mládeže – s. Prokšanovou z Prahy, která také vystoupila.

Další diskuse se stočila k auditu oprav výtahů na ÚV KSČM, k rekonstrukci domu ve Slaném. S. Varga dodal do diskuse, že mzdový řád neřeší nic, neplní se úkoly konferencí.

S. Grospič pak představil ústně plán činnosti Institutu (plán bude na lednovém VV ÚV KSČM)– v roce 2019 se účastnil konferencí Otevřená budoucnost, akce Transformu ve Vídni, akce Nadace R. Luxemburgové, konference Nepodmíněný základní příjem, měl vlastní akci – debatu o modelech socialismu i k 30. letům od listopadu 1989. Plánuje se sociologický výzkum o levici, mapovat vztah komunistů a sociálních demokratů, budou se věnovat osvobození Československa, boji o Lidový dům, Benešovým dekretům, socialistické ústavě, ateismu v 21. Století, otázce světového názoru, osobnostem V. I. Lenina, B. Engelse i Ho Chi Minovi. Rozšířit se má knihovna Šmerala i o studovnu, vydat se má Formánek, digitalizovat knižní fond. Plánují se nějaké překlady. S. Navrátil avizoval, že pokud bude pamětní list k osvobození, tak by měl být brzy, protože na Moravě byly obce osvobozovány již v dubnu. A navrhl věnovat se i prosincové stávce 1920.

U s n e s e n í

9. zasedání ÚV KSČM dne 14. prosince 2019 v  Praze

Ústřední výbor Komunistické strany Čech a Moravy po projednání:

I.Schvaluje

1. Stanovisko k aktuální politické situaci;
2. Teze programu KSČM k volbám do krajských zastupitelstev a Senátu;
3. Úpravu Vzorového volebního řádu pro volbu krajské kandidátní listiny;
4. Zásady bytové politiky KSČM;
5. Rozpočet organizační jednotky ÚV KSČM pro rok 2020;
6. Rozpočet KSČM pro rok 2020;
7. Výši pokladního limitu v pokladnách OJ KSČM ve výši 10.000,- Kč;
                                                                   Zodpovídají: předsedové KV a OV KSČM
                                                                   Termín: od 1.1.2020, trvale

8. Vyhodnocení diskuse z 8. zasedání ÚV KSČM, konaného 14.9.2019;
9. Zprávu z jednání VV ÚV KSČM od 8. zasedání ÚV KSČM a kontrolu plnění usnesení 8. zasedání ÚV KSČM;
10. Rámcový plán práce VV a ÚV KSČM na I. pololetí 2020;

II.Bere na vědomí

1. Úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM;
2. Stanovisko ÚRK KSČM k rozpočtu ÚV KSČM pro rok 2020;
3. Stanovisko ÚRK KSČM k rozpočtu KSČM pro rok 2020;
4. Informaci o plánu činnosti Institutu české levice na rok 2020;
5. Pracovní verzi Mzdového řádu KSČM;

III.Uvolňuje

1. s. Ladislava Šedivého z funkce člena ÚV KSČM za okres Tábor;
2. s. Marii Pěnčíkovou z funkce předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM na základě její rezignace;
3. s. Pavlu Švepeš Šlahúnkovou z funkce členky Komise mládeže ÚV KSČM;

IV.Potvrzuje

s. Václava Eberta do funkce člena ÚV KSČM za okres Tábor;

V.  Volí

1. s. Petru Prokšanovou do funkce předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM;
2. s. Annu Vaculíkovou do funkce členky komise mládeže ÚV KSČM;

VI. Ukládá

1. Využít Teze volebního programu k volbám do krajských zastupitelstev a Senátu v roce 2020 dle konkrétních podmínek k přípravě krajských volebních programů a dalších volebních materiálů;

Zodpovídají: s. P. Šimůnek, předsedové KV KSČM
                                                       Termín: únor 2020

2. Zaslat připomínky k pracovní verzi Mzdového řádu:
                                                                   Zodpovídají: předsedové OV a KV KSČM
                                                                  Termín:  31.1.2020

3. Poskytnout Návrh zásad bytové politiky KSČM OV a KV KSČM a využít jej pro tvorbu volebních programů a v práci zastupitelů;
                                                                   Zodpovídá: s. Grospič, předs. OV a KV KSČM
                                                                  Termín: 18.12.2019

4. Předložit ÚRK KSČM všechny potřebné dokumenty k provedení řádné a úplné kontroly rekonstrukce výtahů, realizované v sídle ÚV KSČM;
                                                                   Zodpovídá: s. Václav Ort
                                                                   Termín: 20.12.2019

VII. Žádá

1. Poslanecký klub KSČM, aby zapracoval Zásady bytové politiky KSČM do Plánu legislativní činnosti klubu;

2. Poslanecký klub KSČM, aby interpeloval předsedu vlády ČR, ministry zahraničí a kultury ve věci přepisování dějin, které poškozují vztahy ČR – Ruská federace, konkrétně ve věci záměru odstranit pomník maršála Koněva a vybudovat pomník vlasovcům;

3. Předsedkyni ÚRK KSČM s. M. Pěnčíkovou, neprodleně po provedené kontrole rekonstrukce výtahů a projednání jejích výsledků ve VV ÚV KSČM, prostřednictvím EDD informovat o výsledcích kontroly a případných navržených opatřeních členy ÚV KSČM;

VIII. Stanovuje

termín 10. zasedání ÚV KSČM na 28. března 2020 s programem:

• Informace o stavu a vývoji členské základny strany k 31. 12. 2019;
• Návrh jednacího a volebního řádu XI. sjezdu KSČM;  
• Návrh tezí Zprávy ÚV KSČM o činnosti strany v období od X. do XI. sjezdu KSČM;
• Schválení návrhů na kandidáty do Senátu pro volby v r. 2020;                        
• Informace o navržených vedoucích kandidátech pro krajské volby 2020;          
• Informace o stavu přípravy voleb 2020;                                                          
• Návrh změn Stanov KSČM;                                                                                  
• Návrh aktualizace programu KSČM po zapracování připomínek z VČS, OK a KK KSČM  a jejich vypořádání;  
• Návrh Hlavních úkolů KSČM mezi sjezdy; 
• Vyhodnocení hospodaření organizační jednotky ÚV KSČM za rok 2019;     
• Stanovisko ÚRK KSČM k vyhodnocení hospodaření organizační jednotky ÚV KSČM za rok 2019;      
• Výroční finanční zpráva KSČM za rok 2019;
• Stanovisko ÚRK KSČM k výroční finanční zprávě KSČM za rok 2019;
• Vyhodnocení diskuse 9. zasedání ÚV KSČM;                                              
• Zpráva z  jednání VV ÚV KSČM od 9. zasedání ÚV KSČM a kontrola plnění usnesení 9.   zasedání ÚV KSČM;

Náš kandidát do Senátu za volební obvod č .42 Kolín

Ing. Martin Škorpík, Kolín, 57 let, členem KSČM (KSČ) od roku 1985, OSVČ – stavební projektant.

Je místopředsedou OV KSČM; od roku 1990 nepřetržitě zastupitel v Zastupitelstvu Města Kolín; člen výboru pro hospodářský a regionální rozvoj, vědu a výzkum Středočeského zastupitelstva; člen dozorčí rady oblastní Nemocnice Kolín a člen školské rady na SOU a SOŠ stavební Kolín.

(Bylo schváleno na konferencích Kolín i Nymburk.)

EU CHCE VYMAZAT HISTORICKOU PAMĚŤ!
ŠÍLENOST!

Jinak totiž nejde nazvat dokument Evropského parlamentu 2019/2819 “o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy”, podle něhož rozpoutal druhou světovou válku Sovětský svaz a Německo.

Mám trošku strach, aby nám za pár let neříkali, že to byl vlastně jen Sovětský svaz, který mohl za II. sv. v. a že Německo nás vlastně zachraňovalo. Mimochodem se v dokumentu také dočteme, “že v některých členských státech zůstávají na veřejných prostranstvích pomníky oslavující totalitní režimy” (ano, myslí se dle této logiky i maršál Koněv), v jiném článku zase to, jak je EU a NATO skvělé a umožnilo státům skvělou budoucnost…

A teď se podržte: PRO TENTO PASKVIL HLASOVALO  20 z 21 Z ČESKÝCH EUROPOSLANCŮ. Já jediná – Kateřina Konečná za KSČM – jsem byla proti. Trošku mě překvapil přístup poslanců SPD, kteří vždy tak bojují proti náboženské integraci, protože i jejich hlasy tuto hrůzu podpořily – navzdory tomu, že vyzývá státy k boji za “společnost, jež integruje etnické, náboženské a sexuální menšiny”. Inu po činech poznáte je.

Kateřina Konečná

Proč přijímá Evropský parlament usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy?
Přesné znění dotčeného odstavce zní:

Evropský parlament,
……
M.2. zdůrazňuje, že druhá světová válka, nejničivější válka v dějinách Evropy, byla zahájena v bezprostředním důsledku neblaze proslulé smlouvy mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o neútočení ze dne 23. srpna 1939, která je rovněž známa jako pakt Molotov-Ribbentrop, a jejích tajných protokolů, jejichž prostřednictvím si tyto dva totalitní režimy s celosvětovými dobyvatelskými ambicemi rozdělily Evropu na dvě zóny vlivu;

Dějiny nejsou posloupností faktů, dějiny jsou posloupností navzájem se prolínajících a ovlivňujících procesů.
Abychom pochopili konkrétní historickou událost, je třeba znát historická fakta mnoho let, někdy mnoho desetiletí nazpátek.
Vysvětlovat druhou světovou válku jako důsledek paktu Ribentrop-Molotov, uzavřeného týden (!) před napadením Polska je hanebnou lží.

Politici nemůžou vést války sami o sobě.
Potřebují populus ochotný zmáčknout spoušť.
Populus má zapomenout:

• že příčinou 1. světové války nebylo sedm kulí v Sarajevu, že příčinou nebyli zlí císařové František Josef a Vilém, kteří napadli hodného krále Jiřího a hodného cara Mikuláše. Skutečnou příčinou byl střet kapitálu starého, vzešlého ze staletí koloniálních výbojů, drancování území „hic sunt leones“, včetně válečných zločinů, zločinů genocidy a zločinů proti lidskosti (kam zařadit obchodování s otroky?) a nového kapitálu, vzešlého z dravého kapitalizmu 19. století;
• že Sovětské Rusko čelilo ihned po svém vzniku v průběhu občanské války 2017-2024 přímé či nepřímé intervenci 22 států. Že Brestlitevským mírem ztratilo zhruba 1 milion kilometrů čtverečních (Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii, území s přibližně čtvrtinou obyvatelstva i průmyslu a většinu uhelných dolů).
• že Německo Versailleskou mírovou smlouvou bylo odsouzeno zaplatit válečné reparace 132 miliard zlatých marek. Ztratilo část svého území v Evropě a všechny své kolonie. Německá armáda byla omezena na 100 tisíc mužů. Žádné tanky, žádné těžké dělostřelectvo, žádné letectvo, žádné ponorky a žádný generální štáb. Vojenské námořnictvo bylo omezeno na 15 tisíc mužů a mohlo mít pouze šest bitevních lodí.  Podmínky Versailleské smlouvy vůči Německu byly motivovány nejenom obavami z příštího vývoje, ale podle některých historiků také touhou po odplatě za porážku ve francouzsko-pruské válce  letech 1870-1871 a za ztrátu Alsasko-Lotrinska. Versailleská smlouva způsobila značné ochromení německé ekonomiky na začátku dvacátých let 20. století a měla zničující dopad během velké hospodářské krize od roku 1929 až do první poloviny třicátých let. Podle některých historiků tak byly zapříčiněny nástup nacismu a následné převzetí moci Adolfem Hitlerem.
• že maršál Ferdinand Foch, vrchní francouzský velitel, když se seznámil s podmínkami versailleské smlouvy, vyřkl svoje proroctví: „To není mír, ale příměří na dvacet let.“
• že Francie a Anglie sice  prosadily smlouvu ponižující Německo, ale nedokázaly na její plnění natrvalo důsledně dohlížet. Nakonec se v roce 1936, když Hitler vojensky obsadil demilitarizované Porýní, nezmohly ani na diplomatický odpor. Tato jejich nečinnost - politika appeasementu - byla jednou z příčin dále vzrůstající německé agresivity a v konečném důsledku i vypuknutí druhé světové války.
• že vrcholem politiky appeasementu byla Mnichovská dohoda, do dnešního dne především pro občany Československa symbol zrady a zbabělosti anglické a francouzské vlády.
• že Hitler byl pro všechny vlády ve třicátých letech gentlemanem, se kterým uzavíraly dohody a smlouvy:

1. Prohlášení o nepoužití násilí mezi Německem a Polskem (tzv. pakt Pilsudski – Hitler podepsán v roce 1934;
2. anglo – německá námořní dohoda z roku 1935. Británie poskytla Hitlerovi možnost mít své válečné námořnictvo;
3. společná anglo – německá deklarace Chamberlaina a Hitlera podepsaná 30. září 1938 (na základě iniciativy Chamberlaina);
4. Francouzsko – německá deklarace podepsaná 6. prosince 1938 v Paříži ministry zahraničních věcí Bonnetem a Ribbentropem;
5. smlouva mezi Litevskou republikou a Německou říší, podepsaná 22. března 1939 v Berlíně ministrem zahraničí Litvy a opět Ribbentopem, o tom, že se Klaipedský kraj znovu spojuje s Německou říší;
6. smlouva o neútočení mezi Německou říší a Lotyšskem ze 7. června 1939.

• že smlouva mezi Sovětským svazem a Německem tak byla poslední v řadě těch, které byly podepsány jinými evropskými zeměmi. Sovětský svaz se odhodlal k podpisu tohoto dokumentu až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti a byly odmítnuty všechny návrhy Sovětského svazu na vytvoření společného bezpečnostního systému  antifašistické koalice.
• že první výstřely druhé světové války padly už v říjnu 1935 v Habeši při italském vpádu. Následovala španělská občanská válka 1936-1939 a  vpád Japonska do Číny v červenci 1937. Po dobytí Nankingu 13. prosince 1937 po několik týdnů bylo obyvatelstvo vystaveno teroru, během kterého docházelo k popravám, mučení a hromadnému znásilňování. Celkový počet obětí se odhaduje až na 300 000, byla to předzvěst hrůz, přicházejících do Evropy.

Americký deep state je odhodlaný válčit za zájmy amerických korporací do posledního Evropana.
Nejdříve je nutné vytvořit obraz nepřítele. A prvním krokem je vymazání kolektivní paměti.

Pavel Posolda

ROZHOVOR s Kateřinou Konečnou

Minulost nebyla černobílá. Miliony lidí žily za socialismu v nových bytech, chodily do práce s jistotou, že uživí rodinu, jezdily na dovolenou, na chaty…

„Můžeme se svobodně rozhodnout, u které banky se doživotně zadlužíme, můžeme svobodně zvolit politiky, kteří okamžitě po volbách odloží své volební programy a pak na ně svobodně nadávat, svobodně si vybrat obchodní řetězec a v něm svobodně koupit předražené druhořadé potraviny, nebo můžeme svobodně sledovat tuneláře typu Bakala nebo Kožený, jak si užívají svých peněz. Já si svobodu představuju trochu jinak,“ hodnotí českou situaci třicet let po změně  Kateřina Konečná.

A připomíná, že uznání chyb a omluvy za ně nedokázal žádný kapitalismus na světě, ale komunisté ano. Sama by ráda slyšela omluvu po třiceti letech od ODS, ČSSD i lidovců za okradení občanů o národní bohatství při privatizaci.

Připomínáme si třicáté výročí od pádu komunistického režimu. Co výročí znamená pro vás a jak si ho připomenete vy? 

Hlavně on to nebyl komunistický režim, ale v názvu nesla naše země přídomek socialistická. I když se to jeví jako detail, tak by občané měli vědět, že komunistický režim, jak ho viděl Marx s Engelsem – tedy jako svobodnou společnost, kde jsou si skutečně všichni rovni a kde každému je umožněn rozvoj bez ohledu na jeho původ, zatím de facto nikde realizován nebyl. Ale jinak oslavovat nebudu. Oslavují obvykle ti, kteří mají co slavit.

Lidé, které hájím, na listopadových událostech obvykle netěžili. Neprivatizovali, neodkláněli, netunelovali, nedrancovali, neobraceli kabáty. Chápu ale, že pražská kulturní scéna za mohutné podpory médií to má jinak. Ti asi slavit budou.

Jak jako členka KSČM vnímáte neustálé srovnávání tehdejší Komunistické strany Československa se současnou KSČM? „Já už na pohádky nejsem, ale slyšeli jste už tu pohádku o tom, že se ta hnusná strana se slovem komunistická v názvu, co se nikdy neomluvila a pokračuje v politice KSČ, opět sápe k moci? Slyšeli? Každý den od roku 1990, že? Mě už trochu nudí,“ řekla jste mi v jednom z rozhovorů. Jaké rozdíly kritici podle vás odmítají vnímat? 

Tak prvně třeba tím, že komunistické hnutí bylo jako jediné schopno sebereflexe, uznání chyb a omluvy za ně. To žádný kapitalistický systém nikde na světě nikdy neudělal – ať za koncentrační tábory Velké Británie v Indii nebo třeba za kapitalistického vraha a diktátora Pinocheta. Ráda bych také konečně po třiceti letech slyšela se omluvit ODS, lidovce i ČSSD za okradení občanů o národní bohatství při privatizaci.

O událostech v listopadu 1989 se velmi diskutuje. Nejvíce poslední dobou o tom, kdo měl na událostech ve skutečnosti největší podíl. Co si o tom myslíte vy? 

Největší podíl, což už opatrně přiznávají i někteří politologové – většinou ti, kteří nejsou finančně zaháčkování na pozicích bývalých disidentů – má samozřejmě geopolitická situace. Události v NDR, Polsku a vlastně v celém východním bloku, spolu s neschopností části tehdejších funkcionářů a s nespokojeností občanů, byly hlavní hybnou silou. Nikoliv několik desítek disidentů. I když chápu, že si tento historický přerod rádi přisuzují. Skutečnost je ale jiná.

Čeho si oproti minulému politickému režimu v současnosti nejvíce vážíte? Co by se už nikdy vrátit nemělo? 

Nesmí se vrátit omezení cestovat do zahraničních zemí.

Komunistická strana má v průzkumech kolem sedmi osmi procent. Každopádně dlouhodobě její podpora klesá. Jak tento trend změnit?

To je zapříčiněno mnoha faktory. Jednoznačně si myslím, že musíme být srozumitelnější, pružnější a komunikativnější. Mluvit k lidem jazykem, který je jim vlastní.

Češi starší 40 let dle průzkumu z 38 procent tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Jak je to možné? Už také zaznělo, že stále působí jakási komunistická propaganda… 

Co se pražské kavárně nehodí, je komunistická propaganda nebo práce ruských a čínských agentů. Tomu já už se jen směju. A jak je to možné? Zkrátka minulost nebyla černobílá, jak ji novináři rádi ukazují. Miliony lidí žily v minulém režimu spokojené životy v nových bytech – mimochodem za posledních třicet let předchozího režimu se jich postavilo dvakrát tolik než za stejnou dobu toho stávajícího; chodily do práce s jistotou, že za odměnu uživí sebe i rodiny; jezdily na dovolenou, na chaty a podobně. Ne každý je ochoten plivnout na svou práci i na práci svých předků.

Dokážeme odkaz 17. listopadu správně předávat mladším generacím? 

To skutečně musíme. Je to jeden ze dnů, kterým se české země zapsaly do světové historie v souvislosti s rokem 1939, kdy fašistické Německo uzavřelo české vysoké školy. A samozřejmě jsou důležité i listopadové události roku 1989. Připomínám, že na těch náměstích, ve fabrikách i jinde stáli v mnohých případech samotní členové tehdejší KSČ, kteří požadovali změny a posun dopředu. Opustit vše nedobré a ve fungujícím pokračovat. Ostatně i podle názoru občanů zachyceného v závěru roku 1989 v průzkumu veřejného mínění si návrat kapitalistického režimu přála pouhá tři procenta obyvatel. V tomto ohledu by měly být mladším generacím připomínány i proklamace listopadových protagonistů – třeba to, že už nebudeme součástí žádného vojenského paktu, že úroveň západních zemí doženeme do několika let, že se nebude privatizovat, že nebude inflace, že nebude nezaměstnanost… a mohla bych pokračovat dále. Jak tomu odpovídá realita, na to ať si každý odpoví sám.

Nakolik si mohou užívat svobodu ti, kteří každodenně řeší základní lidské potřeby? Důchodci, zdravotně postižení, bezdomovci, samoživitelé, zadlužení, rodiny, nezaměstnaní… Zapomínají politici na někoho, a jak nastartovat nutné změny – například důchodovou reformu. Je vůbec v české politice společný konsensus možný? 

Skutečná svoboda ve světě, kde jsou jediným měřítkem peníze, je jen pro ty, kteří je mají. Jinak je to pozlátko. Byť dobře působící. Pokud existuje svoboda volby, která je podmíněna nutností „na to mít“, pak pro ty, kteří „na to nemají“, takový typ svobody postrádá významu. Ano, můžeme se svobodně rozhodnout, u které banky se doživotně zadlužíme; můžeme svobodně zvolit politiky, kteří okamžitě po volbách odloží své volební programy a pak na ně svobodně nadávat; svobodně si vybrat obchodní řetězec a v něm svobodně koupit předražené druhořadé potraviny, stejně tak jako si svobodně můžeme koupit obyčejnou žárovku a tvářit se, že je to tepelný zdroj; svobodně také můžeme zvolit, kterého z předražených mobilních operátorů zvolíme, nebo svobodně můžeme sledovat tuneláře typu Bakala nebo Kožený, jak si užívají svých peněz. Já si teda svobodu představuju trochu jinak…

Jaký vliv má minulý politický režim na to, že si většina lidí nedokáže nic ušetřit? Souvisí to nějak? Jsme v práci s financemi dostatečně gramotní? 

Samozřejmě finanční gramotnost – zejména v souvislosti se všudypřítomnými půjčkami – je velmi důležitá. Nemyslím si ale, že by lidé neušetřili proto, že jsou finančně negramotní. Ať – většinou velmi dobře placení – ekonomové řeknou, jak mají lidé z důchodu nebo z minimální, ale i mediánové mzdy ušetřit. Zároveň s tím, když mají zaplatit nájem nebo hypotéku za předražené bydlení, případně léky či náklady související s výchovou dětí.

A jak jsme na tom se svobodou médií? Soukromá média jsou v rukách podnikatelů či politiků. Veřejnoprávní média se teď – hlavně Česká televize – dostala pod palbu kritiky kvůli hospodaření, objektivitě, nezávislosti i kontrolním mechanismům. Vyžaduje současný systém změnu? 

Zpravodaj vydává OV KSČM Praha-východ. Naše web stránky: tresnicka.kscm.cz
Elektronická pošta ov.prvych@kscm.cz Telefon 222 897 460 nebo mobil 725 646 019.