Nevím sice, jak přesně vzniklo rčení "od nevidím do nevidím", ale vím, že čeští pracující by jej měli mít uvedené na výplatní pásce za dvojtečkou v kolonce: odpracovaná doba. Naše země totiž patří k těm s nejdelší pracovní dobou nejen v Evropské unii, ale i ve srovnání s dalšími rozvinutými státy světa. Nicméně zůstaňme v Evropě, a to ve střední, a podívejme se, co o tom říkají tabulky Českomoravské konfederace odborových svazů.
Tak třeba Rakušan podle nich odpracoval za rok 2017 o 167 hodin méně než Čech. Němec rovnou o 424! A když se na to podíváme přes počet pracovních dní, tak Rakušan chodil v tentýž rok do práce o zhruba 23 dní méně, Němec dokonce o téměř 60 dní! A aby té soli do ran našich zaměstnanců nebylo málo, mrkněme se na odpracované roky za celý život. I tentokrát se ohlížíme po roce 2017. Oproti zmíněným sousedům na jihu chodil Čech do práce o 4 roky déle, ve srovnání se severními sousedy hned o celých 11 let! Promiňte mi ty vykřičníky, ale jistě uznáte, že jsou na místě.
Jak jsou na tom Češi se mzdami a platy, o tom si nikdo, myslím, iluze nedělá. Dost dobře na to poukazuje kampaň odborů: konec levné práce.
Z předchozích řádek tak trochu vyplývá, že před třiceti lety nastartovaný kapitalismus v Česku zneužívá slabost českých pracujících pro charitu. V tomto případě charitu ve prospěch zaměstnavatelů. I tohle by mělo být jedním z hlavních témat letošních oslav "sametové revoluce". Ale oslavy neoslavy, tohle nemůže a nesmí mít dlouhého trvání. Odborová angažovanost naštěstí zjevně sílí a levice, mám na mysli tu opravdovou, tlačí nebo podporuje zákony jednoznačně ve prospěch pracujících. Od zvyšované minimální mzdy, po týden dovolené navíc pro všechny. Konec levné práce by měl jít ruku v ruce s koncem dlouhé práce