Před nahlédnutím do politického maelstromu (a připomenutím dvou starých pohádek) chci přivítat spoustu nových čtenářů, kteří se přihlásili k mým bulletinům. Doufám, že se jim budou líbit; jestli ne, řekněte mi proč nebo je prostě nechte být.
Do tohoto maelstromu jsou vtaženy dva čluny, jež vedly každou německou spolkovou vládu od roku 1949. Květnové volby do Parlamentu Evropské unie daly „Křesťanské unii“ ubohých studených 28,9 %. Ačkoli je v Německu pořád největší, začínají se potácet. S brbláním na názory a zdraví Angely Merkelové (bystré oči a jazyky si už dvakrát všimly, jak se jí třesou [nejen; pozn. překl.] ruce) je už v plném proudu hon za novým kapitánem, bez slibných kandidátů v dohledu.
Její koaliční partner, SPD, jehož bouřlivé a jen tu a tam chrabré dějiny sahají až do roku 1869, se topil ve víru těchto evropských voleb s pouhými 15,8 %. Poslední průzkumy mu dávají 13 %. Jaký to pád pro někdejšího kormidelníka! Teď, když se Andrea Nahlesová s pokorou vzdala řízení zmítající se lodi, také naléhavě potřebují nového kapitána, jehož musí najít během tohoto léta a potom ho snižujícím se počtem členů nechat schválit.
Tato dvojice, i když stále společně vládne, už nepředstavuje většinu. I když jsou řádně volby už dva roky za námi, německý politický systém by vedl k předčasným volbám, kdyby obě strany odpadly a prohrály v Bundestagu hlasování o důvěře.
Skutečně se zdá, že odpadávají teď. Evropská rada, mocný kabinet EU, potřebuje nového předsedu, nominovaného hlavami všech 28 členských států a potom schváleného většinou ze 751 nově zvolených poslanců Evropského parlamentu. Po dlouhých dnech a několika nocích Angela Merkelová, pevnou rukou a německými silnými svaly, vyšla s překvapením: Ursula von der Leyen, přes pět let její ministryně obrany, i když nikdy nebyla poslankyní EP. Ačkoli pořád se sladkým úsměvem, její mrazivá, nelítostná agresivita mi připomíná zlou sněhovou královnu z pohádky Hanse Christiana Andersena.
Bylo tohle loučení Merkelové laskavostí vůči dlouholeté kolegyni, snad aby ji zachránila před ohavnými příběhy o korupci, jak její ministerstvo zaplatilo obrovské sumy shlukům pomocných vnějších konzultantů za rady téměř o čemkoli, dokonce i o nábytku do kanceláře? Výbor Bundestagu to momentálně prošetřuje. Nebo vykopla možného samozvance vzhůru a tudíž z cesty? Kdo ví… víme, že s partnerskou SPD to konzultované nebylo, a ta by možná ve vzteku hlasovala proti ní, i kdyby německým kandidátem zůstala. Zaviní to novou roztržku v koaličním utěsňování trhlin ve státní lodi?
Většina sdělovacích prostředků o takových záležitostech horlivě spekuluje, ale jen vzácně ukazuje zděšení nad jejími hrozbami a chlubením se vojenskou silou: „Poprvé od sjednocení nám stavy jednotek narůstají“ nebo „Když napětí nebo krize vyžadují rychlou organizaci přesunů jednotek na dlouhé vzdálenosti po Evropě, potom se musí plánovat přesně a provádět velmi rychle a účinně.“
V rámci německých důstojníků NATO teď bude velet „Vysoce připravená společná jednotka pro zvláštní úkoly“, již bude možné vyslat kamkoli během tří dnů. Sněhová královna při návštěvě jednotek umístěných v Litvě oznámila, že do roku 2021 bude Německo investovat kolem 110 milionů euro do litevské vojenské infrastruktury, a zdůraznila německý závazek rozmisťovat jednotky blízko Ruska, v oblastech, jež kdysi zplanýrovali její předchůdci. „Zůstaneme tak dlouho, dokud to bude bezpečnostní situace vyžadovat… Jsme jediná země evropského kontinentu, jež si výhledově zachovává přítomnost v oblasti Baltu na ochranu našich baltských přátel.“ A, vychválila se: „Jsme největším dodavatelem vojáků do Afghánistánu.“
NATO plánuje koordinaci s novou ozbrojenou paží EU, již von der Leyen vybudovala coby podřízeného partnera, ovládaného Německem. V březnu Evropská komise, již jak doufá povede, vyhlásila plány na zesílení a rozšíření dálnic, mostů a železničních tratí, aby se vojáci a tanky mohli rychle přesouvat ze západoněmeckých základen a přístavů na východ. Déja vu 1935! (Vzhůru zpět do 1935!)
Týden před její nominací se na jihozápadě Německas velkým úspěchem sešlo nějakých 5 000 mírumilovných lidí, aby proti takovému vývoji protestovali. V rozhovorech, zpěvu, tanci a protestních demonstracích požadovali uzavření obrovské základny americké armády v Ramsteinu, největší základny mimo hranice USA. Právě odtud nejvyšší generálové směrují jednotky do Afriky a na Blízký východ, a odtud příkazy, po kabelu posílané na bezpečná místa v Nevadě (při přenosu, nezbytném kvůli zemskému zakřivení) nasazují drony k zavraždění každého, o kom Pentagon rozhodne, že to je nepřítel, spolu se všemi muži, ženami a dětmi v dosahu. Svatby jsou ničeny, zemědělci vyhazováni do povětří, nesčetné hranice narušovány, nejnověji a nejnebezpečněji ty íránské.
„Když vidíte, jaká točna je Ramstein,“ chvástal se generál Mark August, když se rozhlížíte po asfaltu a vidíte obří letadla, pak pochopíte, že to je místo, kde uvádíme věci do pohybu, směrujeme je do Afriky, na Blízký východ nebo do východní Evropy.“
Protestní demonstrace teď probíhají každým rokem. Další jsou namířené proti základně leteckých sil USA u Bueckelu, kde je odhadem dvacet jaderných raket B61-3/4, každá třinácti- až dvacetinásobně silnější, než byla bomba nad Hirošimou. Německé letouny Tornado jsou tu také, připraveny je kdykoli okamžitě nést na východ.
Demonstranti, požadující ukončení takových hrozeb, jmenovali: „Kancléřka Merkelová a ministryně von der Leyenová tu nesou osobní zodpovědnost!“
Tábor v Ramsteinu byl větší, než v nedávných létech. Ale stěží mohl odrážet všeobecnou touhu většiny Němců po míru, navzdory trvající kampani sdělovacích prostředků, soupeřícími jen s těmi americkými, proti pomyslným ruským agresivním plánům.
Je smutné, že jediná německá strana s velkým ziskem v evropských volbách, Zelení, se nezvýraznila coby mírotvůrce. Na počátku, i když zdůrazňovala ekologické otázky, tíhla silně k levici, dokonce k radikální. Ale radikálové stárnou, a často i krotnou. Jejich ekologie začíná být poskvrněna podnikatelskými zájmy, když jsou v koalicích s pravicovými Křesťanskými demokraty jako v Badensku-Würtembersku, kde státní jediný ministerský předseda za Zelené, Winfried Kretschmann, je velmi přítulný k Daimler-Benz a Porsche, jeho stuttgartským sousedům. Podobný sňatek Zelených s „Křesťany“ vedl v Hesensku ke vzdání boje proti ničivému rozšíření obrovského frankfurtského letiště a proti kácení úctyhodného kusu Hambacherského lesa kvůli těžbě lignitu. V zahraniční politice Zelení často vedou poloton při agresvním vyhrožování Rusku. A přesto je mnozí vidí coby alternativu vůči oběma starším zavedeným stranám, a s atraktivními mladými předáky strana v květnových volbách do EP vylétla z 9,8 % před pěti roky na 20,5 %!
Co se týče ultrapravicové Alternativy pro Německo (AfD), její zisk v tomto hlasování byl nižší, než se mnozí obávali. Ale hrozba zůstává, zvlášť s blížícími se volbami ve východoněmeckém Braniborsku a Sasku. Vše se také surově zdramatizovalo nedávným zvražděním křesťansko-demokratického politika fašistou, který nenáviděl jeho odvážné hájení imigrantů a cizinců.
A Die Linke, jediná strana v Bundestagu odmítající expansi, militarismus, agresivitu? Ve volbách do EP spadla ze 7,4 % v roce 2014 na nebezpečně nízkých 5,5 %. Vnitrostranické spory, roztržka kolem strategie a fiasko ve snaze bojovat „na ulicích a v továrnách“ jí zabránily získat větší počet nespokojených voličů unijních a málo placených voličů SPD. Její účast v koaličních vládách východoněmeckých států, což někteří voliči vnímali jako „Establishment“, ji určitě připravila o hlasy. Je naděje, že se možná rozhoupe k léčení takových neduhů tvrdým bojem za kontrolu nájmů, dokonce za konfiskaci nenasytných nemovitostí; o tomto vývoji podiskutuji v budoucích Berlin Bulletins.
Jeden zajímavý místní vývoj možná některým čtenářům připomene pohádku bratří Grimmů, vydanou právě před 200 roky- o oslu, psu, kočce a kohoutovi, kteří, ohroženi zabitím kvůli vysokému věku se spojili, aby unikli tomuto osudu útěkem do Brém coby muzikanti, s hýkáním, štěkáním, mňoukáním a kokrháním. Cestou vyděsili tlupu loupežníků.
Ve volbách v dnešních Brémách, německém nejmenším, nejchudším státě, byla SPD přečíslena Křesťanskými demokraty poprvé od roku 1949. Vládní kůži si ale zachránila úplně stejně, ne hudbou ze dvorečka, ale tím, že se odvážila spojit ne se Zelenými, ale, poprvé v západoněmeckém státě, také s Die Linke, jež v brémském hlasování získala dost málo. Bude tahle trojkoalice fungovat? Mohou se místní levicové frakce SPD a Zelených sjednotit s radikálním vedením Die Linke a navzdory vysokým dluhům dosáhnout lepšího vzdělávání, bydlení a životního prostředí? Tenhle pokus bude sledovaný, zblízka a kriticky! Možná se tihle tři, alespoň v Brémách, sladí, aniž by udělali příliš mnoho kompromisů se všemi těmi vyhrožujícími lupiči. Nakonec pohádky často mívají šťastný konec!
Victor Grossman, Berlin Bulletin č. 160 9. července 2019
Překlad Vladimír Sedláček