Zpravodaj 6/2019

Máme za sebou volby do EP…

 Skončily volby do Evropského parlamentu a my pokračujeme místo tří europoslanců (ss. Konečná, Maštálka, Kohlíček) jen s Kateřinou Konečnou. Dosáhli jsme výsledku 6,94 %, což je daleko pod výsledky posledních eurovoleb 2014 (10,98%) a i pod výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 2017 (7,76 % = 393.100 hlasů).  

První pohled říká, že to jde s naší stranou nadále z kopce, i přes mimořádný sjezd, sebekritiku, snahu o nápravu, probíhající konference.

Nepochybně je důležité si ale uvědomit i jiné úhly pohledu – dosáhli jsme absolutními hlasy skoro stejného výsledku v počtu obdržených hlasů jako v posledních eurovolbách – 164.624 proti 166.478. 

To je při porovnání s trendem poklesu členské základny i při sestupné tendenci posledních několika voleb nezanedbatelný fakt, i když vezmeme v úvahu, že v roce 2014 kandidovala samostatně ještě KSČ (8549 hlasů). A také to, že dva subjekty, které nám berou hlasy, ANO a SPD (tehdy ještě Úsvit), byly teprve na vzestupu a Piráti, kteří zejména pro nejmladší generace představují, bohužel, také alternativu (z 4,78 % na 13,95 %), dále pokusy typu BOS (nově 2583 hlasů).  A to nemluvím o celkovém politickém klimatu, kdy se primitivní antikomunismus mění na organizovaný, „vědecký“ s cílem komunisty prostě současně s maximální medializací jejich nedostatků a chyb jednoduše dorazit…

Na hodnocení je jistě ještě brzy. Ale vnímám, že naše kampaň, která byla odlišná od dosavadních kampaní, ukázala mnohé, na čem se dá stavět i co je nutné změnit či dokonce odmítnout.

Pozitivně hodnotím:

·         svěží a jednotnou grafiku kampaně. Grafický manuál umožnil identifikaci všeho až na úplně nejnižší úroveň.

·       Neoficiální program vycházející ze schváleného velkého programu, který se prostým jazykem soustředil na naše klíčové priority,

·         myšlenku štafet do všech okresů, prezentaci a vybavení používaných vozů,

·         speciální webové stránky, krátká videa, facebookovou prezentaci, bannery, personifikované, ale unifikované materiály kandidátů i osobní nasazení řady z nich.

Katka Konečná a její tým dokázali skutečně hodně.

Vyhodnotit musíme samotnou kandidátku, především zpětnou vazbu v podobě preferenčních hlasů.

Vnímám, že i u nás padaly výhrady k podobě, jakou zvolil, podotýkám, zcela demokraticky, ÚV KSČM. Mnohým se zdálo, že snaha omladit, působit nově, byla moc „přestřelená“ a že jsme měli více akcentovat zkušené kandidáty, že velké skoky nám ubírají na stabilitě a jistotě. Jistě i o tom budeme diskutovat, ale je jasné, že bez generačních obměn a nových tváří to dál stejně nepůjde. Nyní máme mladé kádry, se kterými můžeme pracovat, a to je dobré znamení.

Vyhodnotit musíme i pokus o sjednocení levice. Společná kandidátka s SDS, KSČ a dalšími subjekty byla prozíravá. Nedokázali jsme ale na ni získat mnohé osobnosti, jak to zvládla třeba SPD. Jí se také podařilo „vyluxovat rybníček“, v němž byli lidé (včetně našich potenciálních voličů) kritičtí k EU, NATO nebo lidé akcentující témata národních zájmů a suverenity.

Dotáhnout je třeba volební štafetu. Poučit osádky vozu, popř. dodat do vozu člena štábu, který bude ovládat všechny možnosti využití dodaných komponent i harmonogram akce. Zabývat se akceschopností a náplní štafet v jednotlivých okresech, aby byla zajištěna maximální efektivita výjezdů, včetně předcházející i následné propagace. A zajistit dostatečný počet kandidátů – v některé, zejména počáteční dny to bylo s jejich účastí horší.

Dotáhnout je třeba i působení v kyberprostoru – ne v oblasti placené cílené reklamy, ale v oblasti zapojení jak kandidátů, tak i členů.

Za dlouhodobou zásadní bolístku vnímám neexistenci konkrétních cílových skupin, na které chceme působit a jejichž zájmy chceme hájit, (jako bychom hájili zájmy všech nebo úžeji zájmy dolních 10 milionů), jejich přesné specifikace minimálně v několika kritériích, protože jedině tak můžeme zaměřit konkrétní kampaně a sledovat i zpětnou vazbu. Vypadalo to často, že se zaměřujeme na mladé, ale je otázkou, zda tam nejsou náklady (a tím nemyslím jen finanční) na získání jednoho hlasu s omezenými silami neúměrně vysoké a zda jsme nepominuli naše obvyklejší cílové skupiny.

S tím souvisí i kritika oné použité petice, která byla vytvořena jen jako další možnost pro působení na veřejnosti. Neměla charakter součásti gradující kampaně s konečným datem sběru petic a mediálním využitím výstupu.

Z hlediska našeho okresu Praha-východ se musím vyjádřit zejména ke štafetě 20. 5. 2019.

Bylo chybou věnovat jeden den dvěma okresům – jediná výjimka v celé republice a navíc okleštěně, protože dle pozdějších informací se v ten samý den měla stihnout ještě akce v Praze od 16 hod.

Na nabitý program ve 2+1 okrese doplatili taky kandidáti, kteří se nakonec početně zmenšili a rozdělili, takže jsem na náš okres zůstal sám. Celý den jsem měl jako doprovod s. Šrámka. Určitě jsme měli co nabídnout na celý den, zejména v ranních nebo pozdně odpoledních hodinách. Dopoledne 20. 5. jsem byl na Praze – západ. Pršelo, ale propagační předměty a volební noviny šly pod deštníkem rozdávat a lidé chodili. Odpoledne od 13:00-14:00 byla v Brandýse neustávající průtrž. Po hektickém přejezdu zaplněným pražským okruhem se nakonec jen propagačně projel pomalovaný volební mikrobus kolem brandýského náměstí a předal nám volební materiály.

Stále silně lilo a „psa by z auta ven nikdo nevyhnal“.

Samozřejmě, že ani lidé v tomto počasí po náměstí nechodili. Proto jsme následné akce zrušili a do Čelákovic jeli jen předat obdržené materiály, kterých už bylo po dopoledním programu omezené množství. Že se tam náhodou na 30 minut vyčasilo, byl skoro zázrak, takže se alespoň něco rozdalo, ale volební mikrobus již logicky vrátit na původní trasu nešlo…

Čas nevrátíme.

Kus práce jsme v kampani udělali a já bych chtěl jménem celého okresního výboru všem našim členům a sympatizantům v okrese poděkovat. Za nasazení, výlepy, rozdávání, diskuse, hovory s příbuznými, povzbuzování anebo i za akt volby.

Jsme schopni se poučit z vlastních chyb při kampani. Máme lidem co nabídnout a představujeme jediné řešení pro tuto zemi a pro tento svět.

Pravda vítězí.
Jen si někdy dává pěkně na čas…
Zdeněk Štefek

Volby do EP v okrese Praha – východ dle volebních let

Volby 2019 do EU ve Středočeském kraji

Volební štafeta 20. 5. mezi 13:00 -14:00 na náměstí v Brandýse n. L., kde byla taková průtrž mračen, že náměstí bylo celou hodinu téměř liduprázdné a propagační materiály nešlo v dešti vůbec rozdávat, protože by byly rozmáčené, ale především ani nebylo komu.
 

Střípky z předvolební štafety v Čelákovicích

Štafeta s volebním mikrobusem byla naplánována pro náš okres na pondělí 20. května spolu se sousedním okresem Praha-západ, kde měla proběhnout dopolední část štafety.

Na okresním výboru jsme vytypovali tři největší města našeho okresu: Brandýs – Stará Boleslav, Čelákovice a Říčany.

Už při plánování trasy jsme konstatovali, že výběr termínu ve všední den a v pracovní době není pro takovouto akci vhodný. Volební vůz s kandidáty měl do našeho města přijet z Brandýsa po

14 hodině. Na tuto dobu jsme zajistili místo na náměstí před radnicí.

Až do onoho pondělí, kdy se příroda postavila proti nám, bylo příjemné májové počasí. Od rána se ze zatažené oblohy snášel hustý, vytrvalý déšť. Ne, že by to nebylo potřeba, neboť dlouhodobý vláhový deficit byl více než patrný. A protože toho dne bylo deštivé počasí pravděpodobně na celém území našeho kraje, tak to významně ovlivnilo a narušilo průběh štafety. Pro vytrvalý déšť v Brandýse bylo rozhodnuto, že dále už předvolební mikrobus pokračovat nebude, a tak do našeho města dorazil z kandidátů pouze Zdeněk Štefek vlastním vozem.

Na téměř liduprázdném náměstí jsme během půl hodiny, kdy přestalo pršet, oslovili asi 20–30 občanů, jimž jsme předali naše volební noviny a drobné propagační předměty, které Zdeněk přivezl s sebou. Z nich asi nejvíce splnily svůj účel tradiční propisovačky a reflexní pásky, děti neodmítly naše rudé balónky. Co se vůbec nepovedlo a logicky občané, i děti odmítaly, byla sada čtyř kraťoučkých pastelek („vajglů“), které prakticky nešly ani uchopit do ruky dospělého. Z mého pohledu naprosto neúčelně vyhozené finance.

Po půl hodině opět začalo pršet, a tak jsme byli nuceni akci ukončit. I když ji výrazně ovlivnilo nepříznivé počasí, hodnotím ji jako neúspěšnou, jako jednu z nejhorších, jichž jsem se zúčastnil.

Po skončení akce, když přestalo pršet, jsem roznesl v okolí svého bydliště do schránek občanům, které z větší části osobně znám, cca 200 kusů volebních novin, které nám z akce i prvomájového setkání zůstaly, protože opět pošta ve většině částí našeho města tyto noviny nedoručila. I když to pravděpodobně nijak významně neovlivnilo volební výsledek, přesto jsem to považoval za účelnější než odpolední nepovedenou akci.

Jsem si velmi dobře vědom toho, že tuto a podobnou činnost může a dělá jen několik jedinců a do budoucna se situace bude ještě zhoršovat.

Pokud se výrazným způsobem nezmění vystupování a jednání našich nejvyšších představitelů a poslanců na veřejnosti, tak asi nemůžeme čekat nějaké podstatné zlepšení tohoto nepříznivého stavu.

Vladimír Duník, Čelákovice

Volby do EU

Čekal jsem víc. Asi jako každý volič KSČM. O to více se musíme semknout kolem sebe a podporovat naše vedení. Musíme více přesvědčovat lidi v obcích, mluvit s nimi. Eurovolby jsou vrchol, ale za rok a půl nás již čekají krajské a senátní volby.

V mnoha obcích se staví vodovody, kanalizace, školy, ale i zavírají provozovny. Zapomíná se, že s důchodem 9000,- či výplatou 17000,- vyhrávají jen ti bohatí, kteří se s námi nemusí.

My místní, okresní, prostě musíme být v obcích vidět a tím určitě Kateřině Konečné a našemu vedení nejvíce pomůžeme.   

Ať žije Komunistická strana Čech a Moravy!

Stanislav Šrámek, člen ZO KSČM Brandýs nad Labem

Kolotoč voleb se točí dál...

Máme zase po jedněch volbách, tentokráte do Evropského parlamentu.

U komunistů se překvapení nekonalo. Ideová i programová nejednotnost členů a sympatizantů komunistické strany se projevila i ve výsledku voleb.

Polovina z nás šla disciplinovaně k volbám, i když nikoho z kandidátů (až na drobné výjimky) z výsledků politické práce neznala, a druhá polovina, na protest proti Evropské unii a výsledky její práce v posledních letech, nešla volit vůbec.

S trochou nadsázky lze říci, že i kdyby byl na prvním místě naší kandidátky „medvídek Pú“ nebo „Jára Cimrman“, tak by byl za určitých podmínek zvolen.

Z pohledu Středočeského kraje odevzdali voliči pro komunistickou levici 19 929 hlasů (v r. 2014 to bylo 20 636 hlasů pro KSČM). Nejvíce hlasů obdrželo ANO 60 881 hlasů. Kdybychom ale obdrželi stejný počet jako při předminulých krajských volbách (71 975 hlasů), tak bychom měli ještě o 11 tisíc hlasů více jak vítěz. A podobně by to dopadlo i v jiných krajích.

     Určitou vypovídající schopnost mají preferenční hlasy některých našich kandidátů. Kdyby byla správně postavena kandidátka, tak by bylo pořadí podle preferencí trochu jiné. Ústřední výbor na návrh výkonného výboru, kterému to doporučilo grémium, schválil kandidátku v rozporu s přáním našich voličů. Jedním z vnitrostranických úkolů pro ústřední výbor by mělo být přijetí univerzálního stanoviska k preferenčním hlasům a kroužkování. Jestliže některé okresní a krajské výbory prosazují kroužkování a ostatní ne, protože věří ústřednímu výboru, že poskládal kandidátní listinu nejlépe, jak pro stranu mohl, tak dochází k situacím podobným, jaké by nastaly například v Anglii, kdyby půlce řidičů řekli, že se nově jezdí vpravo a tu druhou nechali jezdit vlevo. Ani regionální přístup není to nejšťastnější řešení, jestliže tvrdíme, že na volitelných místech mají být ti nejlepší z nejlepších.

Objevují se i názory tvrdící, že kdyby na druhém místě byl kandidován bývalý místopředseda ÚV KSČM Josef Skála, šlo by mnohem více lidí k volbám a měli bychom dva kandidáty. Ale to jsou pouhé spekulace – stejné jako ty, co se ptají, proč vznikají nová hnutí a strany mající podobný program jako náš a kandidují za ně a volí je někteří naši členové a sympatizanti.

Mám obavu, aby sociální demokracie nezkonfiskovala jeden z návrhů Marxisticko – leninského odborného klubu, aby se levice ve volbách rozhodujících o bezpečnosti, samostatnosti a národně kulturní svébytnosti mnohem více semkla kolem vlasteneckých organizací, vlasteneckých stran a hnutí a získala pro faktické zachování existence národů žijících v České republice co nejvíce podporovatelů i voličů. Pokud totiž nezvolíme příštím prezidentem skutečného vlastence, tak to s naší zemí půjde z kopce mnohem více než dnes.

Náš poslanecký klub by se také mohl zamyslet, zda nepřipravit návrh úpravy zákona o volbách. Aby příkladně tak životně důležité volby, jako jsou do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde se rozhoduje o zákonech dotýkajících se všech obyvatel naší vlasti, nebo do Evropského parlamentu, kde se rozhoduje o naší bezpečnosti, ekonomické stabilitě a kulturně civilizační vyspělosti – nestanovit jako volby pro všechny voliče povinné.

Dřív, než se nadějeme, tu budou v příštím roce další dvoje volby – do krajských zastupitelstev a do třetiny senátu.

Skokové zdražování poštovného, ale i veškeré další propagace s volbami související zmenšuje ekonomické možnosti předvolební kampaně, a tak je oprávněným požadavek, aby krajský a okresní volební štáby začaly neprodleně konat.

Důležitý bude každý nápad, který by dobrému volebnímu výsledku napomohl. Zaslouží si to všichni naši krajští zastupitelé, kteří několik posledních volebních období poctivě pro občany Středočeského kraje pracovali a dosáhli mnoha dobrých výsledků.

M. Havlíček, člen ORK P-v

Ohlédnutí za květnovými svátky, oslavami a pietními akty

V květnovém Zpravodaji vzhledem k přípravě voleb do EU jsme se příliš květnovým výročím nevěnovali, což je škoda. Národ, který si svou nelehkou historii nepřipomíná a zapomíná na ni, ji zpravidla prožije znovu.

1. máj v Čelákovicích

Oslava tohoto významného mezinárodního svátku patří již dlouhá léta k tradičním akcím pořádaným každoročně naší Městskou organizací KSČM.

Setkání občanů s Májovou veselicí začíná pro členy výboru již dopoledne přípravou a výzdobou zahradní restaurace MOUNT. Kromě bannerů pořadatelů – KSČM a LKŽ a státní vlajky jsme letos ozdobili i stoly, které se brzy zaplnily téměř do posledního místa. Díky rozkvetlému šeříku a šikovným rukám našich děvčat jsme tak navodili pro účastníky setkání příjemnou májovou atmosféru.

Po tradičním zahájení Československou státní hymnou přivítal Vladimír Duník přítomné občany
a hosty jménem pořadatelů: KSČM Čelákovice, OV KSČM Praha-východ, KČP a LKŽ.

V úvodu vystoupil člen ÚV, předseda klubu zastupitelů KSČM našeho kraje, místopředseda OV KSČM Prahy – východ a kandidát pro nadcházející volby do Evropského parlamentu Zdeněk Štefek. Ve svém krátkém projevu připomněl důležitost a historii dnešního dne, nezapomněl ani na nadcházející měsíc lásky, v závěru vysvětlil důležitost voleb do EP a vyzval k podpoře našich kandidátů. Po něm krátce k přítomným promluvil i předseda OV KSČM Praha – východ Pavel Posolda.

Oficiální část jsme ukončili tradičně Písní práce.

Poté se své role ujalo očekávané DUO AMOROSO, které svými písničkami vytvořilo tu správnou a pohodovou atmosféru. Pro účastníky jsme letos připravili i jedno překvapení v podobě drobného občerstvení. Na stolech něco slaného k pivu či vínu, sladký perník ke kávě, k chuti přišla i výborná gulášová polévka nebo opečený buřtík.

Někteří účastníci setkání si s chutí zatančili. Zavítal k nám i krajský zastupitel Zdeněk Milata i poslanec Parlamentu ČR Stanislav Grospič s manželkou, kteří u nás tradičně svou prvomájovou pouť napříč republikou končí.

A protože nám vcelku přálo počasí, tak s potěšením můžeme konstatovat, že se letošní Májové setkání opět vydařilo.

Dvě vady na kráse bych ale přece jen našel. Prvomájové setkání občanů pořádá naše organizace tradičně již téměř 30 let jako jediná v celém okrese. Jedním z uváděných spolupořadatelů je i OV KSČM Praha – východ. Čas, úsilí a finance vynaložené k zajištění nejsou zanedbatelné. O to více je smutné a mrzí nás to, že se setkání nezúčastnil nikdo z celé okresní organizace, kromě místních a oficiálních hostů Zdeňka Štefka a Pavla Posoldy.

     Zdeněk Štefek se bezprostředně po svém vystoupení musel rozloučit, protože podle plánu jeho prvomájová pouť končila v Berouně, kde měl být v 15 hodin, takže si ho přítomní občané vůbec neužili. Vzhledem k tomu, že od nás odjížděl v půl třetí, musel by mít k dispozici vrtulník, aby se dostavil do Berouna včas. Ten si však dovolit jako strana nemůžeme, nehledě k tomu, že by tyto velké vyhozené finance naprosto pozbývaly smysl. Spíše by bylo vhodné příště při plánování trasy jednotlivých hostů používat mozek a zdravý selský rozum.

Vladimír Duník, MěO KSČM Čelákovice                

Květen v našem okrese 

Každý rok je měsíc květen pro nás členy KSČM určitě zvláštní. Slavíme Svátek práce, osvobození Československa od fašismu, připomínáme si IX. sjezd KSČ, prostě události, které v novodobých dějinách ovlivňovaly a ovlivňují život v naší zemi. Článek píši tak, jak jsem květen prožíval letos, jsem ročník 1957. Snažil jsem se zejména 1.a 9. května osobně podílet na akcích KSČM. Proto jsem se byl podívat na oslavách 1. května v Praze, kde vystoupení s. Marty Semelové bylo velmi poučné. Její myšlenka: ..."Kapitalismus nemá na problémy světa lék, ani mít nemůže“, je jistě inspirující nejen pro členy strany.  Osud tomu chtěl, že jsem se potkal s předsedou ZO KSČM Odolena Voda Pepou Čermákem, a světe, div se. Přijel se šesti členkami své organizace. Potkal jsem tam i bývalého člena našeho OV KSČM N.Trabulsiho. Měli jsme si co říci. Vrcholem pak pro mne bylo požádání o rozhovor bývalého generálního tajemníka KSČ s. Jakeše. Cením si toho, že krátký rozhovor neodmítl a já jsem si odnesl jeho hlavní myšlenku-nesmíme se dát.

1.máj v Čelákovicích byl založen na jiném principu, ale prostě přišlo 40 lidí, a i když bylo řečeno v hodnocení, že se jednalo o uzavřenou akci ZO KSČM, důležité je, že byla.

Připomínat v naší straně 9. květen 1945 je možná nošením dřeva do lesa. Nakonec položení květin v Brandýse, Staré Boleslavi, Čelákovicích, Záluží, Sedlčánkách, Říčanech, Přezleticích, Jenštejně a jinde je dokladem, že nezapomínáme. Nesmíme se prostě bát jít na ulici a nebát se, že nás někdo uvidí. 

K 9. květnu je třeba ale říci, že bohužel, a já jsem přesvědčen o tom, že jsou v naší zemi lidé, kteří rádi prohlásí, že Československo Rudá armáda neosvobodila, ale okupovala. Naopak podepíší, že nás osvobodila armáda USA.

Snad to sem nepatří. Stojí ale za to připomenout, že před pár dny skončilo mistroství světa v ledním hokeji na Slovensku. Přikládám foto, které jsem dostal od jednoho našeho člena, jak si připomněli hokejisté, členové národního mužstva Ruska své padlé ve 2.svět. válce.

O výsledku mistrovství nediskutuji. Ale umíte si představit, co by se dělo ze strany pravičáků, kdybychom v boji o třetí místo vyhráli? 

V úvodu jsem připomněl IX. sjezd KSČ v roce 1949, prostě událost, jejíž závěry jsou podobné naší době, s tím rozdílem, že tehdy vytyčovaly cestu, jak budovat socialismus.

My musíme nejprve porazit kapitalismus. Socialismus je náš cíl. Ať žije Komunistická strana Čech a Moravy!

                                                                               Stanislav Šrámek

Pietní vzpomínka u pomníku v Kojeticích

a na hřbitově v Brandýse nad Labem

Pietní akt ve Staré Boleslavi

V letošním roce jsme se sešli na hřbitově ve Staré Boleslavi u pomníku Rudé armády již v neděli 5. května. Pomník a jeho okolí jako každoročně velmi důstojně upravil předseda ZO ve Staré Boleslavi Miroslav Maštera.

Po položení kytice k pomníku promluvila k přítomným Zdeňka Hajleková.

Na závěr jsme si zazpívali českou hymnu a poté se přesunuli o několik metrů dále k rodinnému hrobu bratrů Kohoutových, Karla a Františka, kteří zahynuli na konci 2.světové války.

Karel Kohout se narodil 30.12.1919 ve Staré Boleslavi jako syn slévačského dělníka. Po maturitě studoval na Vysokém učen technickém a po uzavření vysokých škol pracoval jako účetní firmy Schubert – mlýny Brandýs nad Labem. V době obsazení republiky byl členem sociálně demokratické mládeže a zapojil se do ilegálního odboje. Místem jeho působení bylo okolí Mnichova Hradiště, kde pracoval ve skupině Střed. Od roku 1944 se skrýval a jeho osud se naplnil 23.3.1945, kdy se stal obětí dodnes neobjasněného zatčení. Během pročesávací policejní akce pod dozorem mělnického a mladoboleslavského gestapa proti tzv. Řepínským partyzánům, byl spolu s dalšími dvěma partyzány a 13 sovětskými zajatci chycen v lokalitě Babí rokle a odváděn stráží do Nové Vsi. Při pokusu o útěk byl údajnými gestapáky postřelen do břicha-dle nových poznatků to byli příslušníci Jungvolku. Na následky zranění druhý den (24.3.1945) zemřel v mladoboleslavské nemocnici. Gestapo ihned zatklo jeho bratra Františka Kohouta (narozen 19.10.1914), malíře pokojů v Zelenči, a 2.5.1945 ho v Terezíně popravilo.

Čest jejich památce!

Pietního aktu se zúčastnila neteř bratrů Kohoutových s rodinnými příslušníky.

O jejich oběti jsme se dozvěděli až letos díky informaci Marie Krumpolcové z knihy Petra Ence.

Zdeňka Hajleková, Stará Boleslav

Z pietního aktu v Říčanech

 <-  Účastníci pietního aktu v Říčanech - schází se nás sice málo, ale stále si důležitá data naší historie připomínáme.

 Eva Atassi, Říčany

Oslavy vítězství a ukončení 2. světové války v Čelákovicích

Položením kytice rudých karafiátů 8. května 2019 u pomníku Padlým na náměstí v Čelákovicích jsme začali šňůru pietních aktů u příležitosti ukončení 2. světové války a osvobození Československa od fašistických okupantů. Památku obětí jsme následně uctili položením květin i na dalších pamětních místech ve městě. Téhož dne jsme se sešli tradičně v předvečer 9. května u pomníku na náměstí v Sedlčánkách. Na jednu stranu potěšila, ale zároveň zarmoutila převaha hostů. 

Kromě několika místních členů a občanů se pietního aktu zúčastnil poslanec Parlamentu ČR a místopředseda ÚV KSČM Stanislav Grospič s manželkou, člen ÚV Zdeněk Štefek s manželkou, host nejvzácnější, tajemník velvyslanectví Ruské federace v Praze Roman Mayorov s rodinou a člen našeho OV Jaroslav Hudec ve slavnostní uniformě, se kterým přijeli i kamarádi oblečení v dobových uniformách.

  U pomníku obětem obou světových válek jsme položili kytice a šeřík a přesunuli se do parku u Labe.

Za zvuku Pochodu padlých revolucionářů u pomníku s čestnou stráží jsme se poklonili památce padlých a položili kytice květů.

Po Československé státní hymně a hymně Ruské federativní republiky přivítal Vladimír Duník jménem pořadatelů vážené hosty a přítomné občany.

     Poté k účastníkům pietního aktu promluvili a význam tohoto dne připomněli: tajemník velvyslanectví Ruské republiky v Praze Roman Mayorov, poslanec Parlamentu České republiky a místopředseda ÚV KSČM Stanislav Grospič a člen ÚV KSČM, kandidát pro volby do Evropského parlamentu, Zdeněk Štefek.

Pietní akt jsme ukončili Internacionálou.

Podle stejného scénáře, jako byl pietní akt v Sedlčánkách, se odehrál i pietní akt v Záluží.

Opět tradičně v den vítězství, 9. května, v den, kdy byla ukončena nejstrašnější válka v dějinách lidstva, jsme položili květiny k pomníku v Parku Rudé armády.

Znovu jsme měli tu čest přivítat mezi námi vzácné hosty – atašé velvyslanectví Ruské federace Stanislava Polovenka s manželkou, Stanislava Grospiče, Zdeňka Štefka s manželkou, člena OV KSČM Mladá Boleslav Karla Bricha a krajského zastupitele Zdeňka Milatu.

K přítomným občanům promluvili atašé velvyslanectví Ruské republiky Stanislav Polovenko, poslanec PČR Stanislav Grospič a člen ÚV KSČM Zdeněk Štefek.

                                                    Jménem pořadatelů Vladimír Duník

Pohledy na přepisování historie 

9. května slavíme den vítězství, osvobození Československa a oficiální porážku nacistického Německa slavnou Rudou armádou, která zachránila především Evropu a slovanské národy před totální genocidou. V této válce, největší v historii lidstva, padlo celkem na 64 milionů nevinných lidí.

Sovětský svaz v této válce přišel o 24 milionů občanů a přinesl světu mír, abychom my mohli dnes žít!!

Je hanebné, jak se dnes překrucuje pravda a historie, a komu se připisují největší zásluhy o vítězství! Vzdejme hold pravým osvoboditelům, především slavné Rudé armádě a uctěme památku všech padlých, co položili životy za mír a za naše životy.

  V dnešním rozbouřeném světě je jedinou zárukou světového míru současné Rusko v čele s prezidentem Vladimírem Putinem!!  

  Za Komunistickou stranu Československa – Jiří Vábr

Iniciativa NE základnám ČR dlouhodobě dokazuje, že „Česká " televize – zpravodajství sofistikovaně prostřednictvím vysílání přepisuje v myšlení lidí dějiny a toto protiústavní jednání si navíc musí koncesionář platit.

  Iniciativa společně s dalšími organizacemi znovu připomenula u sousoší Sbratření oběti počty padlých vojáků, bez nichž by 9.5.1945 v Československu a ve světě nebyl mír.

 Reakce některých procházejících občanů v průběhu pietního aktu, jejich nenávist, dokazují mediální zlehčování německého nacismu s důsledkem vzniku soudobého neonacismu a cíleného šíření nenávisti a agrese masmédii.

 Iniciativa NE základnám ČR    

Vojín znovu neznámý

Na konci druhé světové války dostalo hodně dívek, které se v naší zemi v té době narodily, jméno Věra nebo Naděžda. Ta jména slovanského původu představovala Víru a Naději v to, že válečná jatka se už nikdy nikomu nepodaří znovu rozpoutat. Obliba rusky znějících jmen dávaných po válce i chlapcům vyjadřovala vděk vojákům Rudé armády, kteří naši vlast osvobodili. Počet těch, kteří zde v posledním roce války padli nebo zemřeli na zranění, dosahuje téměř 138 tisíc a stále není dopočítán, protože některé hroby v Karpatech dosud nebyly objeveny.

Osvobozovacího boje proti nacistům na území někdejšího Československa trvaly 235 dní a účastnili se jich i vojáci rumunští, na které mnohdy zapomínáme, ačkoliv osvobodili stovky obcí a desítky měst. Při tom jich padlo téměř 60 tisíc. A spravedlivě dodejme, že i polští vojáci se v závěru války podíleli na osvobozování protektorátu a že jejich ztráty včetně zraněných, zajatých a nezvěstných byly vyšší než v armádě americké. Ta bojovala na našem území dvacet dní a udávaný počet padlých vojáků je 116.

Neměli bychom zapomenout ani na padlé Vlasovců, kteří účinně podpořili Pražské povstání. Tři sta jich zemřelo v bojích a šest set dalších, usilujících o statut válečného zajatce, bylo Američany odmítnuto a skočilo v gulazích nebo bylo po vojenském soudu popraveno.

Od konce války už uplynulo 74 let, ale přepočítávání obětí jako by konce nemělo. Každý režim má potřebu ohýbat historii podle svých ideologických a politických zadání.

Náš minulý režim se snažil snižovat roli Američanů a zamlčovat podíl Vlasovců na osvobození. Současný režim naopak jejich oběti vyzdvihuje.

    Vysoké počty padlých rudoarmějců se redukovat nedaří, a tak jsou alespoň znevažovány názorem, že ztráty prý mohly být menší, kdyby tehdejší vedení Sovětského svazu mělo víc úcty k životům vlastních vojáků. Takové pokrytectví musí rozhořčit každého, kdo zná průběh války a ví, že bez heroismu oněch tzv. mužiků kouřících machorku by pancéřové divize nacistů zplanýrovaly Evropu a z rozmanitých kultur jejích národů by byly zachovány jen exponáty uložené v muzeích jako studijní materiál z doby před érou tzv. Nadlidí. Připadá vám to jako šílenost?

     Exkurze do někdejších koncentračních táborů jsou dostatečným svědectvím toho, že mechanika nacistů na “čištění“ evropského prostoru od „méněcenných ras“ fungovala na plné obrátky. A než přišel toužebně očekávaný den D, který byl stále oddalován, drželi naději na záchranu Starého světa ve svých rukou především rudoarmějci. A v každém z těch dnů s malým d umírali i civilisté.

     Vzpomeňme na utrpení obyvatel v obklíčeném a hladovějícím Leningradu. Aby však byl obraz 2. světové války úplný, připomeňme si také dva americké atomové záblesky nad Hirošimou a Nagasaki, které způsobily před samým koncem války smrt statisíců japonských civilistů.

     To nebylo plýtvání lidskými životy ve snaze zamíchat znovu karty a vyložit nové křížové eso, když svět teprve stavěl kříže nad hroby a chystal se na proces s válečnými zločinci v Norimberku?

     Někteří historici a politologové se domnívají, že druhá světová válka byla pokračováním té první, jejíhož cíle nebylo dosaženo. Toto hledisko předvídá, že ani šedesát milionů mrtvých, které si druhá světová válka vyžádala, neodradí obchodníky se smrtí od nového opravného dělení světa.

Ten stále stejný cíl se dnes jmenuje Ruská federace.

Komunistickou ideologii někdejšího Sovětského svazu už dávno zavrhla. Stále však provokuje něčím, co si udržela. A to je rozloha tohoto největšího státu světa. Obrovské území bohaté na přírodní zdroje včetně vody. Nejcennější zdrojem Ruské federace jsou však její obyvatelé. Lidé, které nenávistná propaganda karikuje, protože nechápe, z čeho pramení jejich síla, odhodlanost a nepokořenost.

I v dnešní Ruské federaci je samozřejmě pátá kolona. Televizní „pravdodajci“ nám ji cpou před oči jako skupinu mučedníků bojujících za lidská práva a demokracii. Zatímco potomci těch, co v poslední světové válce bojovali a umírali za naše právo na život, dnes nesou fotografie svých rodičů a prarodičů v početných průvodech Nesmrtelného pluku, plánují obchodníci se smrtí další světovou válku.

Předválečná propaganda spočívající v šíření nenávisti k Rusku a k Rusům deformuje naše myšlení obavami z ruské agrese. Když se však podíváme na mapu zachycující rozmístění vojenských základen ve světě, pochopíme, kdo koho obkličuje a ohrožuje.

Mnozí z nás to ale nechtějí vidět a proklamovaná nenávist k Rusku jim dělá dobře.

Už téměř třicet let.

Každé výročí 21. srpna je dnem nenávist, i jakoby smutek a lítost nad starou křivdou nestačily. Důvod, proč nestačí a proč je dnešní Rusko stále obviňováno za příkoří, kterého se na naší zemi dopustil předchozí sovětský režim za asistence armád čtyř dalších spřátelených států, je ale zástupný.

Je to zástupná nenávist za vlastní selhání v době následné normalizace, kdy špinavou práci za okupanty dělali naši lidé. Někteří pamětníci to ve skrytu duše vědí, ale protože nedokážou sami sobě odpustit, udržují se v hněvu na dnešní Rusko. Vděčnost jejich rodičů Rudé armádě za osvobození naší vlasti od nacismu se tak stává něčím překonaným, zatímco nenávist proti současnému Rusku je předávána už i dětem.

Upírat mrtvým statečnost a kádrovat živé podle rodokmenu je však nejen zbabělé, ale především hloupé.

Ono je to i nebezpečné.

Dokud budeme setrvačně hledět na dnešní Rusko černými brýlemi zástupné nenávisti, nebudeme schopni a ochotni rozpoznat, že v současném rozkolísaném světě je to právě rozvážná politika Ruska, která udržuje naději na mír. Není náhodné, že v ruštině je slovo svět a slovo mír vyjádřené totožně.

Lenka Procházková

Slivice u Příbrami

11. května proběhl u Památníku Vítězství na Slivici pietní akt, který připomněl poslední velkou bitvu druhé světové války v Evropě.

Za Středočeský kraj uctili památku obětí radní Robert Bezděk, Karel Horčička a předseda Výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Zdeněk Štefek: "I letos musím ocenit bohatý program, který poutavou formou přibližuje historické události všem generacím. A musím opět poděkovat organizátorům a jmenovitě zejména řediteli Hornického muzea v Příbrami panu Velflovi."

     U památníku proběhla také prezentace historické i soudobé vojenské techniky. Vrcholem akce byla ukázka bojů na Příbramsku v květnu 1945. V bojích byly k vidění i zajímavé kousky historické techniky, na straně hitlerovského Německa například samohybné dělo SdKfz 11, obrněná vozidla SdKfz 247 a 221, terénní vozidla KdF či motocykly BMW a DKW. Na straně vítězů tank T34/85, obrněná vozidla BA-64, terénní automobily, řada vojenských motocyklů K-750, M-72, BMW, R-71, u americké armády nákladní vozy GMC, Dodge a samozřejmě Jeepy.

     Svou činnost představil také 13. dělostřelecký pluk Jince, Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje i Policie ČR. Na akci se podílela i Armáda ČR, obec Milín, město Příbram, Hornické muzeum Příbram, kluby vojenské historie a Český svaz bojovníků za svobodu.

                                                                                       Pavlína  Hladíková

Pietní akt Středočeské KSČM a dalších na Slivici 8. 5, vpravo oficiální 11. 5.

Jaroslav Hudec obdržel vyznamenání na Olšanech

Při příležitosti 100.výrocí založení pohraničních vojsk obdržel Jaroslav Hudec pamětní medaili v Praze na Olšanech. Gratulujeme!

Co nás čeká a nemine... výroční členské schůze

Letošní rok začal pro náš okres Praha-východ celookresním aktivem, který zvolil delegáty na dvě celostranické konference. Ta dubnová „k politicko-organizátorské práci; řízení strany a ekonomice strany“ s ne moc dobrým, (resp. žádným) výsledkem se již konala. Ta druhá „programová“ se uskuteční 8. června v Nymburce.

Koncem února a v březnu jsme na několika místech v okrese oslavili svátek našich žen a v květnu pak především 1. máj a 74. výročí osvobození vlasti od fašismu. Naše delegace pokládaly květiny u památníčků na mnoha místech v okrese i na Olšanech v Praze u pomníku Rudoarmějce.

Jako komunisté okresu Praha-východ jsme se podíleli a účastnili mnoha akcí vlasteneckých organizací.

Červnová porada funkcionářského aktivu by měla jasně stanovit úkoly pro druhé pololetí 2019. Vzhledem k tomu, že ústřední výbor rozhodl o svolání XI. sjezdu KSČM na 18. a 19. duben příštího roku a schválil kroky tomuto sjezdu předcházející, čekají nás již v září a říjnu výroční členské schůze, následně okresní konference a počátkem roku 2020 krajské konference strany.

Pro výbory základních organizací KSČM z toho vyplývají nemalé úkoly. Musí především zvolit způsob přípravy, zabezpečení a průběhu těchto schůzí a nahlásit na okresní výbor nejpozději v srpnu termíny a místo konání těchto „výroček“.

Výroční členské schůze by měly projednat nejen analýzu své vlastní politické práce; zvážit možnosti působení v místech do budoucna; zhodnotit schůzovní činnost; výběr členských příspěvků; zajištění voleb, kádrové zabezpečení spojení s okresním výborem a členem ÚV, ale také navrhnout své delegáty na okresní konferenci; kandidáty do okresního výboru, na předsedu okresního, členy krajského a člena ústředního výboru. Výroční členské schůze ale budou také rozhodovat o ještě závažnějších věcech. Budou se vyjadřovat a usnesením přihlašovat k připravovaným sjezdovým dokumentům. Jsou to především návrhy úprav Stanov strany; řízení strany; otázky dotýkající se ekonomiky strany a také Programové otázky. Zároveň musí výroční členské schůze vyhodnotit práci našich krajských zastupitelů a navrhnout pro okresní a krajskou konferenci KSČM kandidáty pro volby do krajů, které se budou konat záhy po XI. sjezdu a prázdninách. Nejspíš ve druhé polovině září či první víkend v říjnu 2020.

Základní organizace by neměly na nic čekat a v klidu se na výroční členské schůze i jednání okresní konference připravit. Určitě se jim vyplatí, když se budou v hojnějším počtu účastnit pravidelných měsíčních porad funkcionářů, ale i jednání okresního výboru, které je pro naše členy otevřené.

O klíči delegátů na okresní konferenci rozhodne okresní výbor ještě v červnu.

O tom, zda bude okresní konference volební či současné orgány jen potvrdí, rozhodne samotná konference.

Dá se předpokládat, že okresní výbor pro základní organizace připraví nejen základní dokumenty schválené pro VČS ústředním výborem, ale i takovou zjednodušenou „kuchařku“ na pomoc členské základně. Možná to bude v podobě srpnového či zářijového zpravodaje.

Lehký úkol nečeká ani okresní výbor. Musí schválit politicko-organizační zabezpečení okresní konference a připravit podklady pro VČS a okresní konferenci, vyvodit závěry z obou celostranických konferencí a promítnout je do práce okresní organizace atd.

A jak my ateisté říkáme: „Pán Bůh nám chuť nechal, ale sílu vzal“. Proto ke splnění všech úkolů potřebujeme klid a rozvahu. Určitě nám nepomohou rozbroje, pomluvy a intriky. Vzhůru tedy ke splnění nelehkých úkolů.

M. Havlíček, člen Stč. KV KSČM

Hokejová zborná na Slavíne

Dnes na Deň víťazstva nad fašizmom na Slavín v Bratislave si došla uctiť padlých vojakov celá ruská hokejová zborná.

Tu vidno, aký neuveriteľný duchovný a mravno-etický rozdiel je medzi nielen západnou civilizáciou, ale aj medzi slovanskými národmi. Keď porovnáme náš (slovenský) hokejový zväz, ktorý zdegradoval symbol našej štátnosti slovenský štátny znak a nahradil ho ohnutými palicami, a správanie ruskej zbornej, tak je nám jasné, že my, ako jeden zo slovanských národo, sme zdegenerovali v duchovnej a etickej oblasti neuveriteľne.

 Mali by sme sa pozastaviť a zamyslieť, pokiaľ je ešte čas. Je to neuveriteľná hanba nás všetkých, lebo my vychovávame deti bez úcty k dejinám, vlastnej kultúre a k vlastnému štátu.

Koľko rodičov si ide uctiť padlých vojakov spolu so svojimi deťmi na Deň víťazstva alebo SNP (Slovenské národní povstání 29.8.1944) alebo na Bradlo Štefánika – spolu s Masarykem zakladatele Československa?

Fly to kill – lítej, abys zabíjel

V úterý 28. 05. 2019 večer ve 20:00 dala ČT 2 svým posluchačům možnost seznámit se s naprosto fantastickými možnostmi amerického letectva v příští válce, kterou britští tvůrci pořadu, jak z jeho dikce jasně vyplývalo, považují za jistou a nevyhnutelnou.

Ještě štěstí, dýchlo na vás z uvedeného dílka, že do ní půjdeme s těmito zázračnými letadly, rekordně rychlými, nesestřelitelnými a vytrvalými (uletí na jedno pozemní tankování dlouhé tisíce kilometrů, unesou nepředstavitelné tuny bomb atd.), takže příští válka proti ruskému i čínskému rivalovi bude víceméně procházkou, dávali nám vědět jak američtí konstruktéři uvedených nových typů letadel, tak američtí letci, kteří je na manévrech už nesčetněkrát odzkoušeli, ale zvlášť na nich bylo znát, jak je už jen pouhé cvičení nudí a jak rádi by je vyměnili za skutečný nekašírovaný souboj kdesi nad Černým mořem, nad Moskvou či nad Čínským mořem.

Ani jediná zmínka o tom, že by snad ještě existovala možnost nadcházející válku odvrátit, či že by se vyplatilo o něčem takovém uvažovat, v pořadu – a to ani v náznaku – nezazněla. Jen síla, odhodlání a chuť konečně to už rozbalit a ukázat světu, co americký maník a dokonalém americkém stroji dokáže světu předvést.

Pořad se jmenoval: Křídla války: letadla pro 21. století a zabrousil i do slavné minulosti amerického válečného letectva, do jeho nasazení v Iráku, v Afghánistánu, v Libyi – a též v Jugoslávii. A stalo se, že jak kameraman zabíral americká letadla připravená pro bombardování Bělehradu, zaznamenala kamera i nápis na trupu jednoho z nich: FLY TO KILL. Čili lítej, abys zabíjel.

Brutalita toho vzkazu mě zarazila. Vzpomínal jsem na fotografické či filmové záznamy německých letadel z poslední války, ale krk bych dal na to, že takto otevřený krvežíznivý nápis jsem ani na letadlech až dosud uznávaných největších hrdlořezů historie, ani na jakýchkoli jiných jejích válečných vozidlech, nikdy nezahlédl.

Ne, to musela přijít až první země demokracie a svobody, aby nám sdělila, proč létat.

Lubomír Man

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Lubomir-Man-Fly-to-kill-litej-abys-zabijel-583257

Středisko vzdělávání Jana Švermy

Na Středočeském kraji začal fungovat ombudsman

Na Středočeském kraji začal fungovat od května "ombudsman", který má pomoci občanům Středočeského kraje řešit stížnosti a problémy, na které v právní džungli a v nejisté době nebudou mít vlastní síly. Jako komunisté vnímáme potřebu systémového řešení právní pomoci občanům dlouhodobě.

Situace gradovala minulý rok, kdy krajské zastupitelstvo poskytlo finance na právní pomoc obětem H-systému sdružených v SBD Svatopluk. Na obdobnou pomoc poškozeným klientům OKD na Kladně, kterou jsme navrhovali, však se již podpora nenašla.

Také tisíce dalších spoluobčanů zůstávají bez pomoci, jsou pouhými oběťmi nejen řady privatizačních kauz a zlodějin, ale i různých šmejdů či pouhých složitých úředních postupů nebo špatných rozhodnutí.

Aktuálně jsou bez větší podpory třeba nájemníci bytů v Milovicích, které chce vlastník (město Čelákovice) prodat, což by mohlo přinést sociální otřesy v regionu....

Zřízení "ombudsmana" na rozdíl od kritizující opozice, která zřejmě zastupuje ty, co mají rodinné právníky, rozhodně podporujeme.

Respektujeme výsledek výběrového řízeni a budeme "ombudsmana" posuzovat dle výsledku jeho práce. Že ji bude dost, o tom nepochybujeme. Že řada podnětů bude mimo kompetenci kraje, vnímáme také, ale "ombudsman" by měl minimálně poradit, na koho se obrátit a spolupracovat i s oficiálním úřadem ombudsmana a dalšími orgány a institucemi.

Klub zastupitelů KSČM Zastupitelstva Středočeského kraje

Letní celorepublikové akce KSČM

·         6. 7.2019    -  Setkání občanů na Kozím Hrádku – 604. výročí upálení M. J. Husa, park Pintovka

·         3. 8.2019   -  Přátelské setkání Čechů, Moravanů a Slováků, Lázek

·         17. 8.2019 -  Setkání občanů a mládeže na moravsko-slovenském pomezí, areál Dubňany

·         24. 8.2019 -  Slavnost česko-slovenské vzájemnosti, areál rest. Sokolík nebo  Sady B. Smetany, Místek

Červnová výročí

1. 6.              Mezinárodní den dětí

1. 6. 1942      německými fašisty popraven Vladislav VANČURA, český spisovatel (* 23. 6. 1891)

3. 6. 1991      vyšlo první číslo novodobých Haló novin

3. 6. 1931      se narodil Raúl CASTRO, bývalý prezident Kuby

5. 6. 1947      USA vyhlásily plán pomoci evropským zemím – Marshallův plán

10. 6. 1942     vyhlazení obce LIDICE. Muži zastřeleni, ženy odvlečeny do koncentračního tábora. Většina dětí zahynula v KT Chelmno v Polsku nebo byla odvezena na převýchovu do Německa. Obec byla srovnána se zemí.

12. 6. 1848     červnové povstání v Praze (12. 6. – 17. 6. 1848) – boje na barikádách

14. 6. 1948     Klement GOTTWALD byl zvolen prezidentem ČSR (24. 6. 1948 až 14. 3. 1953)

14. 6. 1798     se narodil František PALACKÝ, český historik, politik (+ 26. 5. 1876)

16. 6. 1919     vyhlášení Slovenské republiky rad (existovala do 7. července 1919 na větší části území východního a jižního Slovenska i na okrajové části severního Maďarska)

16. 6. 1963     první kosmonautka světa ve vesmíru – Valentina Vladimirovna TĚREŠKOVOVÁ

19. 6. 1946     Edvard BENEŠ byl manifestačně zvolen prezidentem ČSR

21. 6. 1621     na Staroměstském náměstí popraveno 27 českých pánů – vůdců stavovského povstání

21. 6. 1945 podepsán dekret o konfiskaci zemědělského majetku Němců, Maďarů, zrádců a nepřátel

22. 6. 1959     zemřel český spisovatel Václav ŘEZÁČ (* 5. 5. 1901)

22. 6. 1941     hitlerovské Německo zaútočilo na SSSR, začala Velká vlastenecká válka

23. 6. 1955     I. celostátní spartakiáda

23. 6. 1960     II. celostátní spartakiáda

24. 6. 1942     vypálena obec LEŽÁKY (33 obětí, včetně žen, 13 dětí odvlečeno, přežily pouze dvě)

25. 6. 1942     byl popraven novinář a atlet Evžen ROŠICKÝ (* 15. 10. 1914)

26. 6. 1908     se narodil Salvador ALLENDE, chilský prezident, zavražděn při vojenském puči generála Pinocheta 11. 9. 1973

28. 6. 1919     ve Versailles podepsána mírová smlouva s Německem

28. 6. 1947     zemřel národní umělec, český básník, Stanislav Kostka NEUMANN (* 5. 6. 1875)

29. 6. 1945     podepsána smlouva mezi ČSR a SSSR o odstoupení Zakarpatské Ukrajiny SSSR

Pietní vzpomínka k 77. výročí vyhlazení obce Lidice

15. června 2019

Z programu pietní vzpomínky:

10:00 - 10:40 Kladení věnců u společného hrobu

10:40 - 10:45 Státní hymna

10:45 - 10:50 Přivítání hostů ředitelkou Památníku Lidice

10:50 - 10:55 Hlavní projev předsedy poslanecké sněmovny

10:55 - 11:00 Modlitba vojenského kaplana

11:00 - 11:05 Závěrečné slovo zástupce OO ČSBS Lidice, přeživší lidické tragédie paní Marie Šupíkové a starostky obce Lidice

11:05 - 11:10 Poděkování ředitelky PL a pozvání k přehlídce dětských pěveckých sborů

/paralelně samostatná akce LKŽ a KSČM/

11:10 - 11:15 Vystoupení pěveckého sboru Sluníčko

11:15 - 11:40 Přesun účastníků okolo sousoší dětí k muzeu

Celostátní přehlídka dětských pěveckých sborů „Světlo za Lidice“

11:30 – 11:40 Přijetí vedoucích sborů

11:45 – 12:00 Slavnostní zahájení

Humor závěrem:

Zpravodaj vydává OV KSČM Praha-východ. Naše web stránky: tresnicka.kscm.cz
Elektronická pošta ov.prvych@kscm.cz Telefon 222 897 460 nebo mobil 725 646 019.