Otázka čtenáře Parlamentních listů Ondřeje Přibyla:
Dobrý den, v odpovědi na jeden z nedávných dotazů jste napsal, že vláda ČSSR v listopadu 1989 čelila brutálním výhrůžkám i ze strany SSSR. Mohl byste, prosím, uvést o jaké výhrůžky se jednalo. Předem děkuji za odpověď.
Moje odpověď:
Tehdejší vedení čelilo spoustě podrazů Gorbačovova komanda. Příkladů jsou mraky, nabízím aspoň pár. Docela příznačný je i ten z prostředí, v němž jsem tehdy pracoval sám. Nedávno vyšla v Moskvě publikace ke 100. výročí Komsomolu. Je to série osobních vzpomínek jeho někdejších hodnostářů. Dva z nich, působící v roce 1989 v Praze, se tam honosí, jak za našimi zády běhali za V. Havlem a jeho práčaty už před 17. listopadem - prý "připravit půdu pro svobodu". Právě to mají za epochální vyvrcholení svých komsomolských let.
A. Jakovlev, Gorbačovův Jago - a podle Krjučkova agent CIA už od doby, kdy dělal velvyslance v Kanadě - bombardoval ÚV KSČ vyděračskými telefonáty "Co tam ten Jakeš ještě dělá?" Ministr obrany Václavík šel pár dní po intrikánském švindlu na Národní do televize, aby tu prohlásil, že je připraven bránit ústavní pořádek. Pár minut po návratu mu telefonoval vysoký důstojník sovětské armády na našem území a tázal se ho, proč to dělá. Na ministrovu odpověď, že přísahal na to, co v ústavě stojí, následovala šokující reakce: "Chceš snad, abychom na sebe hleděli z tankových věží, stojících proti sobě?"
Ten nátlak nezačal až po 17. listopadu. I za velice krotkou kritiku "perestrojky" dostali někteří, po intervencích gorbačovské galerky, padáka už předtím. Například ten, kdo byl bezkonkurenčně nejkvalifikovanějším členem vedení Státní plánovací komise, byl poté, co si dovolil nazvat věci pravým jménem i při návštěvě v Moskvě, sesazen už v létě 1989.
Je toho mnohem víc - i ještě obludnějšího. Mnohdy však spojeného s lidmi, kteří stále žijí. A tady se sluší zachovat bobříka mlčení.
