V. FIlip: Zamyšlení k prezidentským volbám na Ukrajině

22. 4. 2019

Dne 21 dubna 2019 proběhlo na Ukrajině druhé kolo prezidentských voleb. Podle očekávání zvítězil nezávislý kandidát Volodimir Zelenskyj, kterému dalo hlas více než 70 % hlasujících voličů. Na Ukrajině tím skončila etapa prezidenta Petra Porošenka. Ale pro Ukrajinu to bylo, žel, nejhorší období celé postsovětské historie.

Petr Porošenko získal svůj prezidentský mandát v důsledku převratu v roce 2014, jež je znám jako Euromajdan. Prezidentem se stal místo Viktora Janukoviče, který byl násilně svržen a donucen uprchnout z území Ukrajiny. Když se pan Porošenko ujímal mandátu, sliboval zakončit občanskou válku na Donbase „v průběhu dvou dnů“, hospodářsky a politicky pozdvihnout Ukrajinu. Výsledky období jeho vlády jsou katastrofální. Průměrná mzda Ukrajinců se od roku 2014 snížila ze 416 dolarů na 319, průměrný důchod ze 183 dolarů v roce 2014 na 90. Zatímco v roce 2014 představovaly náklady Ukrajinců na jídlo a bydlení 52 % jejich výdajů, dnes je to téměř 80 %. Kurs ukrajinské měny poklesl z 8 hřiven za UDS na dnešních 27 hřiven za USD. Státní dluh vzrostl za stejnou dobu ze 40 % HDP za pět let na dnešních 73 %. Ze země emigrovalo více než 9 000 000 občanů.

Na východě Ukrajiny dodnes trvá občanská válka. Občané Doněcka a Luganska a vlastně i celé Ukrajiny, trpí válečným konfliktem, zatímco pan Porošenko a s ním spřátelení oligarchové pohádkově zbohatli.

Katastrofální výsledky své politiky se P. Porošenko pokoušel eliminovat podporou fašizmu, nacionalizmu, omezováním náboženské svobody a vězněním politických oponentů. V průběhu vlády Petra Porošenka jsme tak byli svědky heroizace válečných zločinců Stepana Bandery a Romana Šuchijeviče, věznění takových, kteří byli prohlášeni za hrdiny Ukrajiny, jako např. Naděždy Savčenkové, která na základě smyšleného obvinění strávila ve vazbě přesně jeden rok a byla propuštěna teprve 16. dubna 2019. Byli jsme svědky, v moderní demokratické společnosti nepřípustného, protěžování provládní Pravoslavné církve Ukrajiny, podporované Konstantinopolským patriarchátem, na úkor tradiční Ukrajinské pravoslavné církve. Byli a jsme také, žel, svědky takzvané „dekomunizace“ Ukrajiny, která má ve skutečnosti podobu rozdmýchávání nenávisti k Rusku a k etnicky ruské části obyvatel Ukrajiny. Náš národ měl s analogickou propagandou zkušenost v období Protektorátu, kdy s „židovsko – bolševickými plutokraty“ bojovali ministr lidové osvěty Emanuel Moravec a říšský ministr propagandy Joseph Goebels.

Politika pana Porošenka natolik znechutila občany, že ve druhém kole prezidentských voleb přesvědčivě zvolili prezidentem Ukrajiny pana Zelenského. Stalo se tak přesně to, na co jsme mimo jiné upozorňovali v souvislosti s nedávnou návštěvou ministra zahraničí, pana Petříčka na Ukrajině, totiž, že politika současné vlády Ukrajiny je nejenže nemorální, ale i v příkrém rozporu s přáním a očekáváním občanů Ukrajiny a česká diplomacie by jí neměla podporovat.

Výrazný volební úspěch pana Zelenského je tak především důsledkem toho, že ukrajinští voliči hlasovali proti Petru Porošenkovi, který do druhého kola prezidentských voleb postoupil s pomocí rozsáhlých manipulací s pravidly voleb. Výsledek prvního kola ovlivnilo i to, že se voleb nemohli zúčastnit obyvatelé částí Doněcka a Luganska, stejně tak, jako 2 500 000 ukrajinských emigrantů, kteří se nacházejí na území Ruské federace. Pokud by volby na Ukrajině proběhly v prvním kole čestně a demokraticky, v druhém kole bychom pravděpodobně byli svědky skutečné volby občanů mezi dvěma politickými alternativami, z nichž jedna by byla reprezentována panem Zelenským, druhá panem Bojko, který kandidoval s programem ukončení občanské války a obnovení vztahů s Ruskem.

V době, kdy na Ukrajině probíhala volební kampaň, Ukrajinská televize vysílala seriál „Služebník lidu“, ve kterém hrál hlavní roli právě pan Zelenský. Představoval obyčejného člověka, jež se stane prezidentem a přivede svojí zemi k blahobytu. Dnes na panu Zelenském leží obrovská odpovědnost: naplnit sen Ukrajinců o šťastné budoucnosti, kterou si lidé, žijící v této zemi, potýkající se od rozpadu Sovětského svazu s nekončícím úpadkem, zaslouží. Seriál „Služebník lidu“ byl pohádkou pro dospělé, které Ukrajinci uvěřili. Nám nezbývá, než jim popřát, aby se pohádka stala skutečností.

Autor: 
Vojtěch Filip, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předseda ÚV KSČM