V dětství jsem si moc přál stát u sochy »Mať Rodiny«. Ten sen se mi splnil až toto pondělí, kdy jsem byl v Kyjevě a konečně jsem si řekl, že tentokrát neodjedu, aniž bych se nepoklonil obětem Velké vlastenecké války. Moc dobře si totiž uvědomuji, že nebýt hrdinství nejen Rudé armády a sovětského lidu, ale všech, kteří bojovali s tímto strašným zlem, všichni ti, co porazili toto největší zlo v dějinách lidstva a odvrátili tím genocidu dalších národů, které měl Hitler v plánu a hlavně v zadání realizovat, tak by většina z nás nebyla vůbec zrozena. A dokonce ani ti dnešní oživovatelé nacionalistické politiky nejen na Ukrajině, ale všude na světě.
Uvědomuji si to o to více, poněvadž jsem viděl v Kyjevě tuto neděli »marš« nacionalistů, banderovců, ale i skupin s jednoznačně nacistickými znaky, symboly a hlavně nadřazeným chováním vůči svým bratrům Rusům. Viděl jsem před třemi lety demonstraci v Německu, kde bylo asi na dvě stě padesát tisíc lidí. Tady v Kyjevě na pochodu »Dni bojovníků« jich bylo dvojnásob. Docela mě to ohromilo. Zároveň jsem si uvědomoval, že Ukrajina má v současnosti asi třicet osm milionů obyvatel. A na tuto šovinistickou demonstraci síly byla svezena podstatná část pochodujících z celé Ukrajiny. Nicméně k současné »politice« vládní garnitury to asi stačí. Vše bylo pod rouškou ukrajinského vlastenectví.Já jsem taky vlastenec, ale vlastenec není xenofob, šovinista a opravdu krutý násilník. Nakoukl jsem do Wikipedie a zjistil, že máme asi pět základních vlasteneckých forem (mimo to na Wikipedii je taky kdejaká manipulativní hloupost). Tou poslední je takzvaný morální patriotismus. Tvrdím, že vlastenectví bude takové, jaké je budeme sami umět definovat, dalším generacím předkládat a uplatňovat. Mne učili vlastenectví tím, že mám pomáhat druhým a bránit své kulturní hodnoty, pokud možno bez toho, abych se povyšoval nad kohokoliv a kteroukoliv zemi, národ či skupinu. Co si mám myslet o kyjevské politice, když urážejí své ruské bratry a hladoví po jejich krvi? To je vlastenecký přístup? Věřte mi, že pokud by povstali z hrobů ti, co položili život za naši budoucnost v boji proti fašistickým zvěrstvům, byli by určitě s těmito novými banderovskými líhněmi velmi rychle, ale opravdu velmi rychle hotovi. A proto jsem se těmto obětem toto pondělí s hlubokou a velikou úctou poklonil právě u památky »Mať Rodiny«.
Roman BLAŠKO