ZPRAVODAJ
OV KSČM Praha-východ
prosinec 2017
Manifest – Říjen – A co my?!
Sedmého listopadu jsem obdržel mnoho emailů a eSeMeSek k největšímu dosud vítězství pracujících na světě. Podobaly se jako vejce vejci. Jedna od mého přítele, také horníka jako jsem já, navíc Hrdiny nositele Řádu práce. Cituji: „S prázdnikom VŘSR! Venceremos! My už ne, ale naše vnoučata. Čau Jarda.“
Víte, my, horníci, jsme se stručně a jasně vyjadřovali ještě dříve, než byly mobily a začaly se psát SMSky. Ono totiž pod zemí, na figuře, nelze podle jakési pofiderní a své době poplatné etikety sametovým hlasem a se správnou artikulací konstatovat: „Promiňte, pane kolego, mám obavu, že Trompeterovo pásmo a přírodní zákony se proti nám spikly a ono to tu trochu osýpá a uhelna začíná být nebezpečnou. Neměli bychom se poradit a raději ustoupit do bezpečné vzdálenosti, jak nám to ukládají bezpečnostní předpisy?“
Horník zkrátka ví, že „po malejch jdou velký“ a vykřikne: „Uteč, vole!“ a to tak důrazně, jak to jen jde. A on to ten můj kamarád havíř, tak jak to cítil taky napsal.
A proč to říkám?
Musíme k lidem mluvit jasně!
Na poslední konferenci jsem zakončoval své vystoupení dvěma hesly: „Socialismus není o chudobě, ale o spravedlnosti!“ a druhé permanentně volební: „Kdo nevolí komunisty, volí násilí, nespravedlnost, fašismus a válku!“
Dnes zápas o lepší svět nemůžeme vzdát. Bylo by to zbabělé vůči všem revolucionářům před námi, před našimi předky a bylo by to zbabělé i před našimi dětmi a vnuky, i když dnes mají leckdy jiné názory a záliby.
Na každé životní křižovatce si pokládám dvě základní otázky: „Co by tomu řekl můj táta?“ a „Co by tomu řekli horníci?!!“
Horníci by byli jako vždy struční. Ti prostší by sklouzli k antikomunismu. Ti znalejší a objektivnější by jen suše konstatovali: „Jak vás má někdo uznávat a volit, když o vás nic nevíme... Udržujete kapitalismus v chátrání... Jsme rádi za to, co máme, vy se o lidi nezajímáte...“
Havlíček, (myslím tím ten Borovský Karel), by lakonicky připomněl: „Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohy zláme!“
Můj táta by vycházel ze znalostí a zkušeností i z celoživotního revolučního zápasu a k současné době u nás by řekl asi něco v duchu: „Má-li se v nové podobě vrátit komunistickému hnutí v České republice autorita a navrátit vedoucí úloha v boji proti kapitalismu, musí se strany, podle názvu komunistické, stát komunistickými podle Programu a obsahu své práce.“ A měl by, jako vždycky, pravdu.
Jsme na rozcestí. Komunistické hnutí u nás je roztříštěné. I Komunistická strana Čech a Moravy je na rozcestí. Dlouhodobý postupný pokles hlasů získávaných ve volbách je následkem trvalého snižování autority strany ve společnosti, které není zapříčiněno jenom poklesem členské základny, ale především odstupem od komunistického charakteru strany samotné.
Nehledejme jen viníky! Nesekejme hlavy!
Výsledky však ukázaly, že jako celek, jsme my, komunisté, pracovali špatně. Je to možné doložit na mnoha všem dobře známých příkladech. Od malého zájmu mladších, přirozeně revolučních lidí o vstup do strany nebo třeba „jen“ o spolupráci s námi, komunisty v odborných oblastech … přes neschopnost postavit jednoduchý, jasný, ale nepodbízivý volební program; sobecký a regionální přístup k ekonomice a hospodaření strany; dokončení střednědobého programu na desetiletí s propagandisticky poutavými „hesly dne“ či vypořádání se s vlastní minulostí až po každodenní neplnění Stanov a základních úkolů politické práce včetně té kádrové.
Několik posledních volebních výsledků ukázalo, že formy a metody naší práce, naše volební programy, naše vystupování na veřejnosti i ve sdělovacích prostředcích, naše tiskoviny a mnohé další… neprobouzí v našich potencionálních sympatizantech a voličích zájem o nás vědět více a s námi probojovat spravedlivější společenské uspořádání u nás.
Nesvádějme propady ve volbách na voliče. Nehledejme zdůvodnění a alibi pro vlastní neschopnost, neumětelství, nekritičnost, nečinnost…
My, komunisté, máme velkou výhodu. Jsme dialektičtí materialisté. Známe metodu poznání společenského vývoje. Hlásíme se ke všemu dobrému a pokrokovému v naší historii i celosvětovém komunistickém a dělnickém hnutí. Tak pracujme na svém uvědomění a komunistickém přesvědčení a nebuďme zbabělci!
Jestliže jsme členy komunistické strany, která má ve vínku nesmiřitelný boj s nespravedlivým kapitalismem, tak se neschovávejme za hesla o modernosti a vstřícnosti k myšlení a jazyku dnešní generaci. To by z nás byly velice rychle politické mrtvoly, k čemuž se také věrolomnými ústupky mílovými kroky blížíme.
Nejsme pupek světa. Zkušenost bratrských komunistických stran, které nalítly pozlátkům podpory či dokonce spoluvládnutí za kapitalismu, hovoří jasně… skončily v propadlišti dějin.
Neschovávejme se za leninskou taktiku a strategii, když jsme líní, bojácní a morální kodex komunisty má pro naše funkcionáře menší hodnotu než protektorátní bankovky.
Kde je naše komunistické uvědomění, když nehledáme společně cestu vpřed, ale štveme se navzájem, intrikujeme a pomlouváme jeden druhého.
Cestou z tohoto jakoby začarovaného kruhu není nicnedělání a postupná úplná likvidace naší komunistické strany, jak se to děje v současnosti.
Cestou je vyjádření jasné vůle po nápravě chyb a nedostatků a návratu ke skutečně komunistické politické práci.
Narovnejme páteř před svým okolím, před svými dětmi a vnoučaty a začněme se chovat jako komunisté. Dlužíme to naším předkům i milionům kapitalismem zavražděných před námi. Mnohem více to ale dlužíme generacím, které přijdou po nás.
Nehledejme alibi a zdůvodnění, proč to či ono nejde! Nehledejme konspirace zaprodanosti a spojení s cizími či domácími nepřáteli. Ve chvíli, kdy začneme komunisticky pracovat, tak všichni ti věrolomní, jen hubou mlátící, odpadnou sami. Hledejme společně cestu jak z tohoto kritického stavu ven. Sdružujme se, scházejme se, raďme se… Do rezervací pro turisty, jak indiány ve Spojených státech, nás nedostanou. Dokud dýcháme, klidu jim nedáme.
A k tomu je potřeba shrnout všechny náměty a připomínky. Uspořádat objektivní kritiku, provést analýzu své popřevratové činnosti a předložit řešení nastalé situace. Například:
- S komunistickou náročností vyhodnotit práci členů všech volených orgánů,
- Provést komunistickou analýzu politicko-organizátorské a ideologické práce i ekonomiky celé strany.
- Dát dohromady na všech stupních morálně čisté, uvědomělé a vyspělé revolucionáře, připravené jít do čela boje za návrat autority komunistického hnutí u nás. Osobnosti schopné naslouchat lidem, pracovat v týmu, obětovat se, mající reálné nápady a zkušenosti a připravené pracovat permanentně na sobě, potlačovat voluntarismus a ješitnost i přehnané ambice.
- Vyzvat na všech stupních ty, kterým se nepovedlo vyvést stranu ze svrabu, aby odstoupili a umožnili pracovat těm, co chtějí dostat komunistickou stranu do možná klidnějších, ale hlavně komunistických vod.
- Postavit nejprve krátkodobý (na šest až deset let) Program strany. Předložit nejprve všechny úkoly a nedostatky k řešení a do čela strany zvolit ty, kteří řeknou, jak a s kým tyto cíle chtějí splnit.
Nejde o funkce. Jde o týmovou práci lidí, kteří mohou a především chtějí v jednotném duchu „spolu pracovat“!
Setrvat ve stávajícím stavu a se stávajícím funkcionářským vedoucím aktivem – znamená cestu do pekel. Změna znamená život! Ale změna v celé straně a nejen ve vedení. Změnu musí aktivní uvědomělou prací podpořit i funkcionáři v okresech a větších základních organizacích. Jinak půjde jen znovu o Potěmkinovu vesnici.
Pro nás dnes, stejně jako před téměř devadesáti lety, bezezbytku platí heslo, kterého se mnozí funkcionáři základních organizací, okresů, krajů i ústředního výboru, bojí. Heslo, pod kterým možná spousta sociáldemokratů v nás, uspávačů hadů i funkcionářů - herců z té skutečně komunistické strany časem odejde, ale bez kterého není cesta vpřed. A tak vyzýváme všechny skutečné čestné a poctivé komunisty: „Nebojme se! Nesmí jít o pašalíky! Nemáme co ztratit!“
Pojďme společně vpřed pod osvědčeným heslem: „Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě!“
Milan Havlíček
Pražská konference
U příležitosti 170. výročí vydání Komunistického manifestu a 100. výročí uskutečnění Velké říjnové socialistické revoluce uspořádali čeští komunisté 42. Pražskou teoreticko-politickou konferenci s mezinárodní účastí pod názvem O TEORII A PRAXI KOMUNISTICKÉHO HNUTÍ.
Plný sál přítomných v sídle KSČM uvítal zástupce ruských, ukrajinských, maďarských, řeckých, čínských, korejských, portugalských, vietnamských, britských, polských, slovenských, francouzských, italských, rakouských a německých komunistů.
Konferenci řídil zástupce pražských komunistů Pavel Degťar. Na úvod zazněla Internacionála. V úvodním proslovu promluvil tajemník Pražského krajského výboru KSČM Viktor Pázler, který současně přivítal zahraniční hosty i domácí osobnosti komunistického hnutí a poděkoval všem pořadatelům za přípravu konference.
Hlavní referát, předznamenávající rozsáhlou diskusi, přednesl místopředseda ÚV KSČM Josef Skála. Nejprve připomněl význam a dosah revoluční historie lidstva pro současnost a podrobněji se věnoval všem čtyřem kapitolám Komunistického manifestu. Celé znění referátu je zveřejněno na webových stránkách Pražského krajského výboru KSČM.
Celkem bylo předneseno 24 diskusních příspěvků, z toho přesná polovina zástupci hostů ze zahraničí. Některá vystoupení byla velmi zajímavá, proto je zde uvedu přednostně a stručně. Jinak všechna budou uvedena ve sborníku, včetně těch, které z časových důvodů byly odevzdány písemně a na konferenci nezazněly.
Jeden z nejzajímavějších příspěvků přednesli Tatiana Desiatova a Sergej Timochov z Ruské federace. Byly věnovány především současné politické situaci v Rusku. Tam vládne vysoká sociální nespravedlnost charakterizována například tím, že 200 současných vládců vlastní celkem 90 % národního bohatství.
Kromě toho neustále hrozí nebezpečí tzv. oranžové revoluce. Rusové prý vydrží všechno, ale současná krize může lehce vytvořit výbušnou situaci.
Zástupce řecké komunistické strany Elias Nasir uvedl, že strana je úzce spjatá s řeckým lidem. Prohlásil, že buržoazie ztratila již dávno svou pokrokovou sílu, neprovádí žádné reformy, jen radikální změny a to hlavně v neprospěch pracujících. Chybí způsob, jak získat efektivní spolupráci s občany, jejich důvěru a podporu. Celosvětově hrozí propojení regionálních konfliktů do nebezpečné další světové imperialistické války. Pokrokové síly v každé zemi musí vypracovat svou linii boje za lepší zítřek tak, aby bylo možné tyto linie v co nejvíce zemích internacionálně propojit.
Na konferenci promluvil i bývalý generální tajemník KSČ Miloš Jakeš. Hned v úvodu svého vystoupení zdůraznil, že odkaz Říjnové revoluce a Manifestu neztratily svůj původní význam. Socializmus sice prohrál, ale ne všude – viz příklad Číny, Vietnamu, Venezuely a Kuby. I Nikaragua se hlásí k socializmu. Bohužel je pravdou i to, prohlásil s. Jakeš, že války vždy revoluci pomohly. U nás se lidé, ale i komunisté, bojí dnešní novodobé inkvizice. Konstruktivní opozice je zatlačena do kouta. My komunisté mluvíme nejasně, přitom se nemáme za co stydět. Komunisté nebojují. Chybí víra v to, že můžeme věci měnit. Média hájí současné vládce – ti se ani nemusí moc snažit. Chybí jasná stanoviska naší strany, přitom máme na své straně dostatek argumentů, jen je potřeba je vhodně použít.
Zástupce čínské velvyslankyně Chen Jian Jun hovořil o velkých zkušenostech Číny s budováním specifické cesty k socializmu ve své zemi. Zdůraznil, že ve světě dochází k zásadním změnám, které budou mít vliv na vytváření podmínek vzrůstajícího mezinárodního významu Číny.
Portugalský zástupce Luis Carapinha uvedl, že význam VŘSR je veliký pro všechny země, ale nelze kopírovat vše, co se tehdy stalo v Rusku. V každém případě revolučnost pokrokové strany musí být propojena s lidovými masami. Připomněl slavnou historii své strany, především 40. léta a rok 1974. Nesmíme upadat do osidel reformizmu.
Na konferenci společně vystoupili Viktoria Georgijevska a Jevgen Gerasymenko z Ukrajiny, jejichž příspěvek si netroufnu tlumočit a spíše využívám této příležitosti k tomu, abych čtenáře okresního Zpravodaje upozornil na možnost přečíst si ho v očekávaném sborníku.
Milan Krajča informoval o úspěšném setkání 25 tisíc mladých lidí na Světovém festivalu pokrokové mládeže, které se nedávno konalo v ruské Soči.
Vyslaný zástupce komunistů Velké Británie Daniel Cosby hovořil o velmi složité historii pokrokových sil v jeho zemi. Konstatoval, že britská Labour Party je stranou imperialistickou a její představitel Jeremy Corbyn, ač je u proburžoazních médií jakkoli populární, je kapitalistickým reformátorem. Dokázal však za krátký čas zreformovat téměř nevolitelnou Labour Party. S. Cosby nazývá svou KS stranou knihomolů. Prý je tak i nazývají zvenčí. Ale říká, že bez teorie praxe dělat nejde. Naším cílem je revoluce podle ruské VŘSR, říká zástupce komunistů VB.
Zástupce polských komunistů Zbigniew Wiktor v úvodu svého vystoupení konstatoval, že současná moc v Polsku komunisty nepřetržitě delší dobu vyšetřuje a trestně stíhá. Současně uvedl, že strana pracuje na teoretickém zdůvodnění převzetí zkušeností ruských bolševiků.
Představitel vedení slovenské Komunistické strany Ivan Luljak vyzvedl význam Říjnové revoluce jako významný mezník dějin, kdy poprvé vedla stát dělnická třída. Na Slovensku (a určitě nejen tam) dlouhodobě funguje psychologická manipulace ve vysvětlování Října. Buržoazní propaganda oblbuje občany lživými hodnoceními revoluce jako marginální záležitostí. Diskutující si stěžoval na nedostupnost sovětské literatury.
Představitel francouzské komunistické strany Christophe Pouzat navázal na předchozího řečníka v tom, že i ve Francii reakční klika již léta profanuje ruskou revoluci. S ohledem na zkušenosti svých soudruhů říká, že se mohou spolehnout na revoluční zkušenosti ruských bolševiků. Odmítl oportunizmus, zdůraznil nepodléhání kapitálu EU a odmítl její přístupy. Odmítl Evropskou levici – rozkolísává nás a brání naší revolučnosti. Seřadil francouzskou reakci – Macron a Le Pen v jedné lajně. Přimlouval se k obnovení mezinárodního komunistického hnutí.
Náš přední komunistický ekonom Ladislav Šafránek krátce glosoval říjnové parlamentní volby jako šok pro autentickou levici. Kritizoval odložení povolební analýzy jako chybné. Volba staronového předsedy poslaneckého klubu KSČM byla trapná. Strana zažívá více než desetiletou stagnaci. Ve straně chybí vzdělávání kádrů a promyšlená propaganda. Deset let bylo slibováno celostranické vzdělávání a skutek utekl. Sveřepě trváme na dodržování a plnění kladenského programu strany, ale za 25 let se situace změnila více než dost. Je nanejvýš nutné oddělit se od sociálních demokratů, abychom nebyli jejich béčkem.
Známý představitel italského komunistického hnutí Roberto Gabriele se ptal, jaká je role komunistického hnutí v Evropě. Je potřeba brát ke zkoumání celou historii a nejen její části – to je správná vědecká metoda. Komunistické hnutí nezahájilo diskusi o otázce historie svého hnutí.
Hlavní myšlenkou představitele komunistů Rakouska Helmutha Fellnera bylo, že vzestupy a pád Sovětského svazu je nevyčerpatelná studnicí zkušeností pro nás – co bychom měli dělat a čeho se vyvarovat.
Gregor Holender z německé komunistické strany hovořil o likvidaci socialismu po smrti J. V. Stalina a jak Chruščov zlikvidoval sovětskou ekonomiku.
Milan Havlíček – předseda OV Praha-východ hovořil ještě o Manifestu a pak o tom, zda ve straně děláme to, co máme. Pokud neuděláme analýzu politicko-organizátorské a ideologické práce ve straně, jak připravíme nastávající sjezd?
Předseda Středočeského krajského výboru Stanislav Grospič informoval o své účasti na poradě komunistických a dělnických stran v Petrohradě. Zamýšlel se nad otázkou, jaká bude budoucnost KSČM, co určitě musíme udělat. Je potřeba podporovat odbory, ale ne ty „žluťácké“.
Na závěr diskuse vystoupila Marta Semelová – předsedkyně pražské krajské organizace KSČM. Položila hned na začátku sugestivní otázku – proč nejsme my komunisté přitažliví pro lidi? Odcizili jsme se, balíme vše do hromady slov, nejsme radikálnější (očekává se to od nás), neumíme věci říkat jednoduše, lidé nám nevěří. Mládež je dezorientována a nemá sociální zkušenosti. Vše je převráceno – hrdinové jsou vrazi a vrazi jsou hrdinové. Je potřeba mluvit s mladými lidmi. Nesmíme řešit rozpory, které mezi sebou máme, přes média.
Na závěr schválili přítomní účastníci konference předloženou deklaraci.
Julius Masár, ZO Čelákovice
(Poznámka metéra: Po dlouhé době měl jednací sál výzdobu odpovídající stánku českých komunistů. V průběhu jednání se muselo dodat ještě několik židlí. Z naší okresní organizace se konference zúčastnilo celkem deset osob. Marxisticko-leninský odborný klub spolu s Okresním výborem Praha 1 vydal u příležitosti konání mezinárodní konference pro účastníky Marxův a Engelsův Manifest komunistické strany. Sborník přednesených i nepřednesených vystoupení, včetně přijaté Deklarace obdrží zdarma ještě do konce letošního roku všechny naše základní organizace pro vlastní potřebu, ale především na pomoc pro přípravu delegátů okresní a krajské konference.)
Ze zasedání krajského výboru
V sobotu 25. listopadu se uskutečnilo slavnostní zasedání Středočeského krajského výboru KSČM. Již 15. setkání totiž zároveň znamenalo oslavu několika jubilantů a půljubilantů. S tím mimochodem trochu souvisí i objednávka dárkových sklenic, které obdrží každý okresní výbor. Po procedurální ch otázkách se probíraly informace z vyšších stranických orgánů, zejména z VV ÚV KSČM, které se konalo 9. listopadu a zabývalo se podporou KSČM v oblasti sociálních služeb, kandidátkou do Senátu v obvodě Trutnov Ivou Řezníčkovou, hodnocením voleb i seminářem o tom, co ukázaly volby v řadě evropských zemích. VV ÚV dále schválil X. sjezd v termínu 21. 4. 2018 v Nymburce, doporučuje vyhlásit sjezdovou známku ve výši 30 Kč, souhlasil i s reorganizací, kterou předloží pracovní komise 8. 12. 2017.
Krajský výbor se zabýval i činností krajských zastupitelů, podpořil předložené personální návrhy do komisí, výborů a dalších orgánů včetně dozorčích rad nemocnic. Věnoval se i koordinaci akcí krajské organizace – zejména LL demonstraci v Berlíně 13. a 14. ledna 2018 a MDŽ ve spolupráci s SFEL-R v Nymburce 10. - 11. března 2018. Předloženo bylo čerpání rozpočtu organizace za 3. kvartál 2017. Příjmy se plní na 86,73 % (z 881 tisíc Kč), výdaje na 83,52 %, sice máme na účtu přes dva miliony Kč, ale budeme muset šetřit, což ostatně ukázal i následně schválený rozpočet na rok 2018, který počítá s příjmy i výdaji ve výši 751 000 Kč.
Hodně diskutované bylo hodnocení voleb do Poslanecké sněmovny, které se po diskusi podařilo krajskému volebnímu štábu shrnout z podkladů jednotlivých okresů do stručných tezí. Stručnější byla část věnovaná volbě prezidenta – krajská organizace nedala konkrétní doporučení, i když vyšší orgány i jednotlivci doporučili podpořit Zemana jako v podstatě jediného levicovějšího kandidáta mezi ostatními.
Zdeněk Štefek, člen Stč. KV KSČM
Ještě „Volby 2017“
Někdo to rád horké - Studená volební sprcha
Výsledek předčil i největší pesimisty, ale nakonec není až tak překvapující, alespoň pro někoho ne. Je na čase, abych zveřejnila dopis, který jsem adresovala osobně předsedovi strany 2. 5. 2014 těsně před volbami do evropského parlamentu. Již tehdy bylo zřejmé, kudy se vedení strany a poslanecký klub rozhodly stranu vést:
„Milý Vojto, ráda bych Tě seznámila se svými závěry, ke kterým jsem dospěla na základě své účasti na právě probíhající předvolební kampani. Se smutkem vyslovuji závěr, že počet voličů, kteří v těchto volbách vyjádří svým hlasem sympatie KSČM, bude, bohužel, podstatně menší než v minulých letech. V některých případech není absolutní procento ve volbách odrazem kvality práce strany. Např. pokud se strana soustředí na posílení organizací a neinvestuje energii do konkrétních voleb, může ztratit nějaká procenta, ale dlouhodobě bude tento „ústupek“ pozitivní. Podobně můžeme hodnotit také např. bolševizaci strany za první republiky. V konkrétním případě letošních „evropských“ voleb se nejedná o tento případ.
Volební program, jak byl navržen a odsouhlasen, podle mého názoru působí v kampani kontraproduktivně. Nedává kandidátům žádnou možnost definovat téměř nic, co odlišuje KSČM od ostatních stran. KSČM si ve svém volebním programu zvolila – možná s nejlepším úmyslem - stejnou cestu jako sociální demokracie. Mezi mladými lidmi, kteří patrně nejsou našimi voliči, je dokonce přezdívána „sociální demokracií, družstvo B“. V programu se, v rozporu se závěry sjezdu, nezmiňuje strategický programový cíl přechodu k socialismu, je proklamována podpora podnikání, bankovního sektoru, není ani připuštěna možnost lidového vlastnictví výrobních prostředků; pracující, neprivilegovaný člověk je strčen do kapitoly sociálních kroků zmírňujících kapitalistickou politiku. Program se mi jeví jako snaha zalíbit se podnikatelské střední vrstvě a příliš nepopudit představitele velkého podnikání. Tito však mají vlastní strany. Nepotřebují KSČM. Tím, že se strana vzdává neprivilegovaných, tito nemají na politické scéně žádného reprezentanta, který by a priori bojoval za jejich politická, občanská a lidská práva. Jedná se však o společenskou většinu!!!
KSČM se svými volebními proklamacemi v ničem neodlišuje od sociální demokracie. Často je tento způsob argumentace podporován volebním úspěchem řeckého uskupení Syriza. Ale už není bráno v potaz, že v Řecku je úplně odlišná situace: Syriza přejala úlohu sociální demokracie po totálním rozkladu PASOKu, který se diskreditoval obdobím své téměř 30leté vlády. Není náhodou, že mnoho bývalých politiků z PASOKu našlo útočiště právě v Syrize, která se těší absolutní podpoře prakticky všech soukromých masmédií. V letech, kdy PASOK vládl nebo se o vládu ucházel, třepotala se Syriza (Synaspismos) na 3 procentech a vždy si oddechla, že se vůbec dostala do parlamentu.
Na komunistické hnutí má aplikace reformistické politiky, tedy stejné politiky a argumentace, kterou používají strany typu sociální demokracie, úplně opačný dopad. My máme jinou historickou úlohu. Buď uděláme vše pro její realizaci, nebo zmizíme ze scény dějin. Na straně kapitálu pro nás není místo. Naše snahy jsou v tomto směru marné, jak je možné ilustrovat množstvím příkladů komunistických stran s podobnými ambicemi.
Ani argumentace s možným sjednocením levice, kam se v ČR počítá i sociální demokracie, bez ohledu na léta její proimperialistické a antikomunistické politiky, nepředstavuje reálnou cestu. Sociální demokracie se dobrovolně nezatíží naší, pro buržoazii nepopulární minulostí. Dnes si to nemůže dovolit. (Naše spolupráce s třídní levicí, jako je např. SDS, SPaS je naopak pozitivním spojenectvím.)
Domnívám se, že ještě dnes, kdy nás od voleb dělí tři týdny, je čas zamyslet se nad tím, zda by nebylo třeba přehodnotit vedení kampaně. Případný propad volebních preferencí KSČM bude působit i v nadcházejících volebních kláních a tato tendence bude pokračovat. Od začátku jsem měla výhrady k programu, který považuji za velmi opatrnický. Nemám žádnou ambici dostat se do evropského parlamentu. Nedělám osobní kampaň. Nevyzývám ke kroužkování, naopak vyzývám k volbě KSČM jako takové. Svoji kandidaturu chápu jako účast na zápasu KSČM za splnění svých strategických cílů. Ideologické důvody, které mě k tomu vedou, se zakládají na studiu dialektiky dějin, nejedná se o „hloupost“ nebo zaslepenost. Moje životní a pracovní zkušenosti mě také naučily, že člověk musí dělat věci jinak než ostatní, aby měl úspěch. Bohužel, kampaň KSČM se v ničem neliší od kampaní ostatních stran, ale se svou minulostí a tradicí nemá v populaci přirozeného voliče: staří lidé, pracující, mladí, podnikatelé, ženy najdou v programu KSČM vše, co najdou i u ostatních stran, kde to dostanou i s exkluzivitou nezatíženosti minulostí.
Na druhou stranu apelování na závěry sjezdu, argumentace opřená o naše třídní dialektické marxistické analýzy se setkává u našich voličů s pozitivní odezvou.
Mám mnohaletou zkušenost z mnohem tvrdšího volebního boje a dokážu odhadnout klima mezi voliči i to, jak na ně působí slova jejich kandidátů. Obracím se na Tebe, protože úspěch KSČM ve volbách považuji za klíčový jak pro občany ČR, tak celé Evropy.
Nehodlám poučovat a skutečně bych byla velmi ráda, kdyby mé úvahy byly mylné.
Se soudružským pozdravem Věra Klontza Jaklová“
Moje argumentace nebyla tehdy vůbec brána v potaz. Byla proti mně i většina spolukandidátů, kteří se již viděli „za vodou“. Argumentovala jsem ve stejném smyslu i po volbách – na stranickém fóru, v ZO, na mítincích, na městském výboru, na konferencích a na sjezdu (http://www.rudyprapor.cz/2017/06/01/co-bych-chtela-sjezdu-rici-kdybych-m...), po krajských volbách (http://www.ksm.cz/nazory-polemika/jak-dopadly-krajske-volby-aneb-dva-kro.... html) a vůbec všude. Vedení se vždy staralo a postaralo, abych já i mně podobné hlasy byly umlčeny, nebyly brány v úvahu, naopak se na ně ukazovalo jako na ty, kteří stranu poškozují a nechápou, co to je moderní strana. Jsem přesvědčená o tom, že vedení by mělo odstoupit. Přední funkcionáři nesou vinu na volebním výsledku, jedná se o logický následek a důsledek jejich rozhodnutí, jejich výběru, jejich opatření, jejich politiky. Systematicky bylo bráněno stranické demokracii, umlčována opozice. Problém není v necelých 8 %, ale v tom, že strana nechala pracujícího člověka a ostatní citlivé složky společnosti na holičkách pro osobní prospěch a požitky plynoucí z funkcí. Volební výsledek „zaručuje“, že práva, životní úroveň, osobní i kolektivní svobody pracujících se budou dále zhoršovat, přičemž KSČM systematicky vyklidila pozice třídního obhájce a organizátora dělnické třídy (dodávám, že je mi úplně jedno, že na dělnickou třídu se už ani v KSČM ledaskdy nevěří). Nepřípustné jsou také povolební proklamace nejvyšších představitelů o vyjednávání
s vítěznou stranou. Byť tichá podpora prokapitalistické, protilidové politiky je trestuhodná. Vedení KSČM nemá mandát, aby obrátilo hlasy svých voličů proti nim!
Stejně jako bylo již před lety zřejmé, že vedení KSČM není schopné sebereflexe, nemůže a ani nechce změnit politický směr, na jehož tobogán stranu přistrčilo a také, že bude-li strana pokračovat ve stejné politice jako dodnes, po příštích volbách si zatančíme na jejím hrobě. Co tedy dělat? Je třeba, aby se všechny prosocialistické, třídní síly v KSČM zorganizovaly, mobilizovaly a okamžitě se pustily do organizování dělnického lidového hnutí na úrovni odborů, masových organizací, mezi lidmi obecně. Je třeba podpořit všechny k marxismu se hlásící mládežnické organizace a konečně vytvořit marxisticko-leninsky fungující stranu. Pokud to nebude KSČM, nedá se nic dělat. Je možné, že bude muset být vytvořen nový subjekt. Jinak musíme přijmout postup protilidové politiky, dalším zhoršování životních podmínek lidových vrstev, s postupem fašizujících tendencí, vzrůstáním válečného nebezpečí bez možnosti obrany. Věra Klontza – Jaklová
Rady člověka stojícího stranou
Já, níže podepsaný Dan Bierónski, člen OV KSČM Praha-východ, zdravím tímto svým pojednáním všechny aktivní členy KSČM, kteří se podíleli na přípravě voleb za náš okres i všude mimo něj. Zároveň též zdravím i všechny statečné sympatizanty i naše voliče, kteří dokázali hlasem pro nás vyjádřit svůj nesouhlas s ohavnostmi kapitalismu i jeho establishmentu, a to i přes přetrvávající antikomunismus ve společnosti.
Nutno však podotknout, že volby pro levici dopadly neúspěchem. Našich 7,76 % hlasů a přibližně stejný výsledek ČSSD (pokud tuto stranu vůbec ještě lze považovat za levicovou), je pro nás výzvou a výstrahou zároveň.
Začněme tím horším a tím je ta výstraha. Je pravda, že odhady volebních výsledků KSČM pro tento rok činily 16 až 17 %, ale skončili jsme na polovině. Není to dobré a honem asi nebude. Ptát se po příčině tohoto neutěšeného stavu je jistě namístě, ale na problematiku tohoto kalibru je opravdu nutné jít od lesa. Nechci a nebudu tu rozebírat úvahy o tom, že se nám tenčí členská základna, že se zvyšuje celkový věkový průměr, že strana jako celek vymírá a že za 20 let tu po KSČM zbude prázdná množina. A i kdyby to byla pravda, tak toto není pro nás úhelný kámen pohledu. Pravda je relativní i absolutní a mění se podle měnící se politické, ekonomické i mocenské situace ve společnosti. Je to jen souhlas našeho myšlení a vnímání s proměnlivou objektivní situací ve společnosti. Tolik klasici marxisticko-leninské filozofie, jmenovitě soudruzi Marx a Engels. KSČ v odboji vždy nacházela kádry.
Avšak neúspěch tu je a je potřeba postavit se k němu čelem. Já sám za sebe navrhuji tři základní postoje a principy, jež mohou KSČM, zahnanou do obrany, opět přivést na výsluní politické scény a získat jí takto důstojné místo v parlamentu i ve společnosti. Těmito tématy jsou: I.) nepanikařit a být v klidu, II.) přehodnotit a zaktivizovat náš volební program, III.) restartovat veřejnou a masově politickou práci. Ale již se nechci rozepisovat o filozofii a chci přistoupit ke konkrétním tématům.
Ad 1. Nepanikařit a neztrácet hlavu. Je to opravdu nesmírně důležité, protože pravice a hlavně ODS a SPD čekají na jakýkoliv projev naší slabosti, aby nám mohly nasadit psí hlavu a vytlačit nás na smetiště dějin, přinejmenším mimo parlament a senát, a nastolit tu pravicovou, protilidovou a protidělnickou diktaturu.
Pro nás komunisty je taková varianta absolutně nepřijatelná, protože by automaticky popřela téměř 100 let existence i práce komunistického hnutí v naší zemi, včetně podílu strany na osvobození a budování vyspělé socialistické společnosti v poválečných letech za hektické práce gottwaldovské (?) KSČ. Zároveň by takováto varianta hrubě existenčně ohrozila samu existenci KSČM a možná i životy jejích členů. Ale nečmárejme honem čerta na zeď a pojďme dále.
Jsem důsledně oproti všem výzvám typu odstoupení soudruhů Filipa a Dolejše z funkcí předsedy a místopředsedy KSČM. Tento můj názor je diktován prakticky i teoreticky. Z praktického hlediska tu mohu snadno uvést, že zatím nemáme organizačně, ideově i politicky a ekonomicky schopný management, který by je nahradil. Máme tu soudruhy Šimůnka, Skálu i Semelovou, kteří by jistě mohli zaujmout reprezentativní funkce ve straně, ale všeho do času.
Z teoretického hlediska chci dát ještě příležitost Dolejšovu Teoreticko-analytickému pracovišti (TAP), aby lépe propracovalo možnosti české společnosti na cestě k socialismu. Ať se soudruzi učí od s. Gottwalda o české cestě k socialismu, jež popírala krutost sovětské reality v meziválečných letech a stavěla se psychologicky jinak. A já jim velmi rád přinesu perfektní materiál – KG-1936-1946. Tam je vše popsáno.
Navrhuji proto, aby existenci našeho vedení neřešily nic neříkající a hlavně nekompetentní výzvy, jež jenom zvyšují obrátky hrozící vnitropolitické krize. Ale aby byl svolán řádný vnitrostranický sjezd, jenž po prezidentských volbách příští rok objektivně zhodnotí příčiny a důsledky současné politické krize a neomezí své jednání jen na personální otázky.
Nepanikařme. Toto heslo budu v rámci svého příspěvku opakovat ještě několikrát. Je to více než důležité, abychom si naprosto objektivně uvědomili příčinu porážky levicového hnutí v ČR.
Ale to jsem se trochu přepsal. Není to totální porážka levice, ale její dočasný ústup před objektivní situací. Nikdo, ani KSČM a tím spíše ČSSD, nepronásleduje ani nezastrašuje. Alespoň zatím o ničem takovém nevím. V čem jsou tedy příčiny onoho zdánlivě nepochopitelného ústupu oněch dvou stran z politického výsluní? Anebo spíše tří.
Tak za a) je tu příznivá ekonomicko-politická situace, kdy se střední, tedy nejpočetnější společenská struktura přestala obávat dopadů ekonomické, ale i politické a bezpečnostní krize. Masy drobných a středních podnikatelů, svobodných povolání, úředníků, ale i důchodců a rentiérů si za blahovolné vlády pánů Sobotků a Zemana velmi pomohly. Byla daňová opatření ve prospěch neprivilegovaných, byla opatření ve zdravotnictví včetně zrušení regulačních poplatků, byla navyšována minimální mzda i starobní důchody, a to pravidelně. Zároveň byly pro českou ekonomiku otevřeny východní trhy do Číny, Ruska, Kazachstánu i Saúdské Arábie pod taktovkou prezidenta Miloše Zemana. O jeho osobě nemám valné mínění (viz jeho projevy o nutnosti namlít muslimy do masokostní moučky), ale dokázal tímto na dlouhou dobu připravit ČR perspektivu trvale udržitelného rozvoje (TUR).
Jak na tuto situaci reagoval malý český člověk? Soudruh Gottwald ve své době tím mínil českou buržoasii v období Mnichova – poznámka autora. Úplně jednoduše. Byl spokojen s tím, co se děje, jak jeho konta narůstají, jak si může dělat, co chce a být nadřazený „těm dole“. Je mu naprosto jedno, jaký politický establishment se o toto přičinil. Pro něj je přijatelnější hnutí ANO, které mu nechá jeho prebendy, a že daně a zdravotní a sociální pojištění po něm nechce, než KSČM a ČSSD, které rukou společnou a nerozdílnou prosazují sociální partnerství a po buržoasii chtějí milionářské dávky i majetková a daňová přiznání. Malý český člověk si neuvědomil, že technokratická EET jakkoliv nastavitelná – z dílny jeho guru Andreje Babiše – ho bude deptat více než projekt sociálního smíru reprezentovaný KSČM a snad i ČSSD.
A dost již o tom a přecházíme k podbodu b). A tady chci naprosto nekompromisně připomenout politickou odpovědnost ČSSD a jmenovitě pana Sobotky za současný a hlavně zbytečný ústup levice z politické první linie. V politických oblastech se pohybuji již od mládí, od převratu 1989, ale nic takového, co předvedl pan Sobotka v květnu 2017 (v době mých 50. narozenin, pozn. autora) se svou nesmyslnou demisí vlády, jsem dlouho nezažil. On, který se po březnovém sjezdu ČSSD, kde společně s Chovancem, Zimolou i méně známými funkcionáři sociální demokracie vytvořil vládní kamarilu a v podstatě iluzi vůdců národa, tak na mé narozeniny 3. 5. 2017 oznámil celému světu demisi celé vlády kvůli Babišovu Čapímu hnízdu. Komu čest tomu čest. Jako vrcholný politik, tedy premiér, měl spoustu jiných možností, ať jednání koaliční rady, přes podání žaloby k Nejvyššímu či Ústavnímu soudu, až po prosté parlamentní jednání vyzývající Babiše k vysvětlení oné kauzy. Následovalo odvolání Babiše z funkce ministra financí i odchod Sobotky z funkce předsedy ČSSD. Pan Sobotka takto znevěrohodnil českou levicovou politickou scénu, protože šlápl do úsměvu závěrům březnového sjezdu ČSSD.
A třetí neméně významný faktor je tu nástup levného populismu v podání SPD, Pirátů a nejspíš i ODS. Malého českého člověka straší imigranty, politickou nestabilitou i ohrožením jeho prebend. Z programu SPD i Pirátů mi není nic moc jasné. Zákon o referendu je sice snad průchozí sněmovnou i senátem s odřenýma ušima, ale co se tím řeší? Kapitalistická společnost potřebuje stát, protože není schopna jinak řešit své každodenní i dlouhodobé problémy ani fungovat jako civilizovaná společnost. Státní orgány mohou bezprostředně předávat svou moc pracujícímu lidu až v době budování všelidové společnosti dávno po proletářské revoluci. Viz V. I. Lenin – Stát a revoluce. Stejně podobně je potřeba hodnotit program Pirátů, o němž nevím vůbec nic. Proto nepanikařme.
A jak z toho marasmu ven? Pro KSČM je potřeba existence tří nosných bodů:
a) propracovat svůj politický program ve směru obhajoby sociálních práv pracujících i dalších občanů,
b) zintenzivnit myšlenku proletářského internacionalismu a dle svých možností bojovat proti sankcím vůči KLDR i neustávající blokádě Kuby,
c) zintenzivnit masově politickou práci, hlavně veřejná vystoupení KSČM i mimo volební období.
K podbodu a) Je třeba obnovit levicový a hlavně sociální program KSČM. Je potřeba na všech úrovních zastupitelských i veřejných bojovat za zachování sociálního charakteru ČR, včetně zachování a průběžného zvyšování minimální mzdy, pravidelné valorizace důchodů, zachování sounáležitosti zaměstnavatelů i zaměstnanců a zachování kulturní úrovně těch druhých. Je potřeba kriticky přehodnotit čerpání dotací do zdravotnictví, školství, dopravy, veřejné správy, orgánů soudů a policie, ale i životního prostředí i příspěvkové a neziskové sféry. A to vždy tak, aby se zmíněné prostředky dostaly k občanům. A ne do něčích kapes.
Je proto i potřeba zvýšit maximální účast občanů na rozhodování politických, společenských a ekonomických problémů společnosti. Vodítkem k tomuto tématu nám tímto může být i poválečný program gottwaldovské KSČ, která se snažila zapojit pracující lid i drobné živnostníky a rolníky prostřednictvím demokratických struktur – tedy přes MNV, ONV, KNV až po celostátní zastupitelstva do budování sociálně spravedlivé poválečné společnosti.
Zároveň svoji gottwaldovskou úvahou takto polemizuji i se zvláštní teorii o tzv. přímé demokracii a zákonu o referendu. Je to z lůna Tomia Okamury, tedy subjektu tvrdě pravicového, nevyjadřujícího možnosti ani zájmy naší společnosti. Účast ve volbách, včetně komunálních i parlamentních, je nízká i přesto, že se tam řeší důležité státoprávní i ekonomické otázky. Neumím si představit reprezentativní referendum občanů o tom, jestli vodovod povede lépe přes Přípotoční nebo Pobřežní ulici. Referendum slouží jen k politické reprezentaci tunerů a tunelářů typu Tomia Okamury.
Soudruh V. I. Lenin otázku přímé volby zástupců pracujícího lidu do výkonných funkcí nikdy přímo nenastolil. Pro něj byla rozhodující v nerevoluční době, ve které se i my plně nacházíme, parlamentní práce ve Státní dumě, ale i příprava revolučních akcí. Uvádím tu jednu jeho větu ze Státu a revoluce – je potřeba přetvořit parlamenty ze žvaníren v pracovní instituce. Pro něj byla otázka všelidové a přímé demokracie odsunuta až na dobu, kdy rozhodující masa pracujících bude schopna samostatně řešit všechny krátkodobé i dlouhodobé programy. Pro tuto dobu tu nejsou řádné podklady. Poslední věta není z mé dílny, ale z jeho.
A dostáváme se tímto k dalšímu tématu a tím je bezpečnostní a zahraniční politika strany. Jsme dítky proletářského internacionalismu, a proto se ještě na všech úrovních stavíme proti nesmyslným sankcím vůči KLDR a blokádě Kuby. Zmíněné reakce jen zvyšují potenciální válečné nebezpečí na Korejském poloostrově a eskalují druhou, mnohem nebezpečnější etapu studené války. KLDR si svým ostrým postojem jen vynucuje uznání územní celistvosti země a zachování jejího stávajícího společenského zřízení.
Kim Čong Un si však musí uvědomit, že nekráčí plně v leninských stopách budování mírové zahraniční politiky socialistického státu. V. I. Lenin vydal již v památných listopadových dnech před 100 lety proslulý Dekret o míru, jímž prezentoval svůj návrh válčícím imperialistických státům k uzavření okamžitého spravedlivého míru bez anexí a kontribucí, jenž umožní bojujícím vojáků všech zemí návrat domů. Zároveň ve svých dílech z předchozího období nekompromisně zakázal vývoz revolucí do okolních, hlavně silnějších zemí. Soudruzi Trocký i Kim Čong un si toto neuvědomují a to ke své zkáze. Tak proletářský internacionalismus opravdu nefunguje. Ale to si musí Severokorejci vyřídit mezi sebou, dokud mají čas. Ale i tak přeji KLDR mnoho úspěchů v budování socialismu.
Zároveň se takto stavím oproti pokračující blokádě Kuby. Je to tupý anachronismus minulé doby. Kuba nemá své vojáky, jako dříve, v Grenadě a v Angole. Je to sociálně spravedlivý, demokratický, dobrovolnický stát založený na obecném vlastnictví výrobních prostředků. Pokud to Donald Trump nepochopil, ten americký jestřáb, pak určitě papež František I., který Kubu navštívil, tam byl vřele vítán, setkal se s Raulem Castrem a sám si potom odnesl mnoho podnětných výzev, hlavně v sociální oblasti. Proto se stavím za to, aby se naše stranická reprezentace v Evropském parlamentu okamžitě zasadila o zrušení či alespoň zmírnění sankcí vůči KLDR, protože to jistě povede ke snížení válečného napětí na Korejském poloostrově, ale i k uvolnění politických programů v zemi. Totéž platí i o Kubě, kde tato země má světu co nabídnout. Je to špičková destinace, velkopěstírna třtinového cukru i chutného a zdravého, na vitamíny bohatého tropického ovoce. Je to pro svět přátelská země.
A dost již zahraničí. Pro KSČM, jako pregnantní levicovou stranu, je rozhodující sociální potenciál. Je potřeba spolupracovat s dělníky, závodními radami a odborovými organizacemi. Je potřeba zachovat sociální vymoženosti předchozí vlády.
Hlavně je potřeba se nebát a vyjít do ulic v čele odborářských mítinků a demonstrací i občanských levicových shromáždění. Je potřeba obnovit komsomolský duch KSČM 90. let, kdy se tato strana nebála veřejně protestovat proti asociální politice Klausovy vlády a nakonec se v památných listopadových dnech přičinila o jeho pád. Howgh. Myslím si, že nastávající éra pravicových vlád pod taktovkou Andreje Babiše nám toto umožní. Dan Bierónski, člen OV
Proč se „dostali“ Piráti do parlamentu?
Prvním důvodem je skutečnost, že se jedná o nadnárodní organizaci řízenou americkou administrativou, za účelem likvidace české, potažmo evropské populace. Piráti jsou Sörösova mládež. Cílem je zničit celou jednu generaci, aby byl definitivně dokonán cíl, likvidace bílé, inteligentní populace, tak jako se to děje ve všech státech EU.
Dalším zásadním důvodem je to, že jejich hra na anarchii je velmi atraktivní pro mládež. Ostatně všichni jsme byli ve věku, kdy jsme nenáviděli své rodiče za to, že po nás vyžadovali poslušnost, zodpovědnost a sebereflexi, aby z nás vychovali osobnosti schopné obstát v dnešním světě a obhájit a docílit svých zájmů, jakožto samostatný jedinec. Je přirozené, že mládež se bouří proti všemu, včetně systému, a toho Piráti využívají ve svůj prospěch, zmanipulovat je pro své zvrácené cíle. Jejich hlavním zájmem je „zdegenerovat“ děti a mládež tak, aby pomocí tolerované anarchie vyrostli a dospěli v „debilní“, nesamostatně uvažující a rozhodující agresivní idioty.
Dalším zásadním důvodem, proč se přes zfalšované nelegitimní volby dostali do parlamentu, je cílená a řízená invaze muslimů do Evropy, což Piráti plně podporují a za což jsou financováni z nejvyšších politických kruhů zájmových skupin, jejichž cílem je likvidace bílé rasy v Evropě a degenerace hnědé rasy, která má, jak oni říkají promícháním neboli obohacením bílé a černé rasy vzniknout! Jasným důkazem je veřejná podpora hnutí Antifa. Už si uvědomujete a dochází vám, kdo se dostal do parlamentu?
Piráti a VOLBY
Převzato z dostupných informací na netu:
„Pirátské strany v jednotlivých zemích, včetně těch Českých, zastřešuje a koordinuje Internacionála pirátských stran (PPI), která vznikla v dubnu 2010 v Bruselu. Jedná se o levičáckou Nadnárodní organizaci podobnou Socialistické/Komunistické internacionále. Prezidentem Pirátské internacionály je Muslim Guillaume Saouli. Viceprezidentkou je Bailey Lamonová – levičácká aktivistka, která se hlásí k Anarchismu, Antifašismu a Socialismu. Existuje i společná Evropská Pirátská strana, která sdružuje Piráty z jednotlivých zemích a koordinuje jejich aktivity. Čeští Piráti mají v této straně také své zástupce. Už ze své podstaty jsou Piráti další PÁTOU KOLONOU v naší zemi – dirigovaní a koordinovaní nadnárodními neomarxistickými strukturami. Vítači, islamofily a multi-kulti fanatiky se to v Pirátské straně jen hemží. Samozřejmě to před volbami nedávali příliš hlasitě najevo, aby neodradili voliče. Piráti se účastnili řady proislámských a vítacích demo. Piráti uspořádali před volbami sérii koncertů a předvolebních mítinků, na kterých vystupovaly ty samé tváře, které byly v čele demonstrací VÍTÁME UPRCHLÍKY. Feťácký hudebník Jiří „Messenjah“ vystupoval na vítací demonstraci. Jan Vrobel byl jedním z lídrů proimigračních demonstrací. Oba teď pracují pro Piráty. Začnou kruté časy pro ČR s anarchisty a vítači našich islamistických vrahů.
Nejprve prezidentské hrátky
Od Zemana jsem byl tak 8 až 10 metrů. Přímo proti němu.
… má to v hlavě parádně srovnaný. Faktem bylo, že na první pohled vypadal daleko líp, nežli jsou obrázky běžně v tisku viditelné. Že by ho na akci tak moc maskéři vylepšili? Kdo tu kampaň platí a proč jenom ukazují Kalouse a Fialového s těma „kecama“?
Můj osobní zážitek. V Zábřehu byl včera Zeman. Bezva, žádné hloupé řeči, žádná zdravotní slabost, mluvil mi z duše. Nevěřte sdělovacím prostředkům, co o něm píší nebo i jaké záběry vysílají. Včera jsem si to konkrétně sám ověřil. Plné náměstí lidí, odhaduji 1500 až 2000. (Tolik chodí na Zábřežský jarmark), dvě tři červené karty, dva transparenty ve stylu stydíme se za prezidenta…, se kterými tam byli kloučci, které nikdo, (co jsem se ptal), nezná.
A v televizi na ČT1? Záběr na tribunu se Zemanem cca pět vteřin, záběr na lidi, šikovně natočený tak, že není zřetelné, kolik lidí tam vůbec je, cca pět vteřin a pozor (!), záběr na ten jeden jediný protizemanovský transparent, co na tom náměstí byl, tak dlouhý, aby si jej diváci mohli v klidu přečíst. No, kdybych tam nebyl a vše viděl jen v televizi, tak si řeknu, že i lidi v Zábřehu jsou proti němu.
Sviňárny, lži a účelovost novinářů. Už aby Babiš a Okamura s nimi zacvičili. S lůzou novinářskou. Takovou „demokracii“ nechci. Moje jméno první adresáti znají. Nepodepisuji se jen proto, aby mé iniciály nelétaly po internetu. Nestojím o to.
Horáčku, tady něco nehraje!
Horáček má podepsaný lustrák jen ředitelem Bezpečnostního odboru MV!
A to až roku 2014! My ostatní to máme podepsáno přímo ministrem vnitra! Něco tu smrdí - na jedné straně je evidován, na druhé straně má lustr podepsaný subalterním úřadou.
Čistý kandidát – SÁZKAŘ. Ještě, že se včas prokecl, leckdo by těm jeho blábolům o „nejlepších úmyslech“ věřil a skočil mu na špek. Psychopat a podvodník s minulostí veksláka, informátor STB a prominent za každého režimu… prý chce jít příkladem!
A ti vlivní, co mu kryjí záda dnes… ti s ním patří do jednoho pytle. Fuj!
Přibližně rok si tady dělá prezidentskou kampaň, (podporován tiskem), a dnes s tím vylezl na světlo v sebestředném životopise plném lží, dokládajícím jeho povrchnost, aroganci i psychickou poruchu: http://www.michalhoracek.cz/ kdo-jsem/zivotopis/
Fakta jsou ale jiná: Byl obviněn za falšování dokladů, díky kterým se mu nakonec podařilo vycestovat do USA … po návratu vše vyžehlila vlivná rodina! Tatínek vedl za komunistů několik divadel (vč. Národního), a tam mohl obstát jen pro minulý režim důvěryhodný, důkladně prověřený člověk.
Nyní to Horáček vyvrací trapně úsměvným odůvodněním, že „chtěl zničit komunismus“. Nazývejme věci pravým jménem: „Kdo lže, je lhář, kdo podvádí, je podvodník, kdo krade, je zloděj.“
Obvinění z kolaborace se snaží vyvrátit, ale všechny kopie spisů STB se zničit nepodařilo. Je tam veden jako Sázkař. A je jasné, že jenom za odměnu se tehdy mohl informátor (bonzák) udržet a být neviditelný v sázkařské komunitě.
Na diskusích občas vyplouvá na světlo i jeho další činnost veksláka. (Tak ten na hradě ještě nebyl!) Snad se novinářům podaří rozluštit i tuto další dobrodružnou etapu jeho života. Pokud je tady ještě nějaký novinář, co hledá pravdu…
Náš „čistý kandidát“ se v několika článcích chlubil, jak díky sázkám v 70. a 80. letech vydělával obrovské peníze… Jak to asi v době socialismu danil? Komu dával úplatky, co kde a na koho bonzoval, že se nedostal do vězení?
Zdravotní dokumentace dokládá, že autor zamlčel několik hospitalizací v blázinci…
Politická zkušenost: spolupracovník Havla a Kocába…
Rodina: Opustil manželku s dětmi…
Přitom ještě měsíc předtím, něž se provalilo, že má nemanželské dítě, tvrdil, jak jsou šťastná rodina… jeho paní, že je báječný společník a není důvod cokoliv měnit…
Migraci schvaluje a s islamizací Evropy souhlasí!!!
Vidíme, že bezpáteřní jedinci z bezpáteřních vlivných rodin proplouvají a kolaborují v každém režimu…
Bože, nedopusť, aby se tenhle člověk stal prezidentem naší republiky!!!
K volbě Drahoše
Tyto uzavřené a okultní organizace a kluby boháčů (Římský klub, Bilderberg, Trilaterální komise, Skull and bones, Wall street, zednáři, ilumináti aj.) a neziskovky jsou řízeny a placeny miliardáři (Soros, Rotschild, Rockefeller, Morgan, Warburg atd.), kteří připravují skrze politiku USA a EU nastolení Nového světového řádu (globální světová vláda - diktatura) a navrhují své osoby do nejvyšších politických funkcí zejména v USA a Evropě. Typická je mj. multikulturní politika smíchání evropského obyvatelstva s negroidně-arabskými rasami a migranty. V jejich cestě za vybudováním NWO jim zatím překáží hlavně Rusko, Čína a Indie.
Dnes neinformovaný občan ani netuší, odkud vyleze další nastrčená figura, ať má „X“ titulů. „Tak nám pro boj o prezidentování v ČR nasadili kluci mainsteramoví Jiřího Drahoše. Chemického vědce a co čert nechtěl: donedávna úřadujícího předsedu české asociace Římského klubu /CoR/……. A co to je ten Římský klub? Zednářské společenství, ovládané západní „černou šlechtou“ a přebohatými 13 iluminátskými rodinami z USA, jak uvádí Michael Morris v knize „Co nesmíte vědět“ (díl 1.). Je zajímavé, že ve stejné partě, ale v Německu byl zakládajícím členem i Petr Robejšek, o kterém se také uvažovalo jako o kandidátovi na prezidenta.
V Rakousku si tam zednáře posadili na trůn, v Německu Angela je v Atlantik-Brucke, kde se to zednáří jen hemží, a její hvězda vylétla vzhůru po návštěvě „mocných“ v Bilderbergu v r. 2006. Hollande je rovněž v jedné přední francouzské zednářské lóži. Současný Macron je přímo z líhně Rothschildů. No a nedávno v Holandsku vyhrál ten správný a správná vítačská multikulti strana.
Že by Rutte nebyl u nich v houfu? Tak proti tomu bych nevsadil ani floka! Oni to mají „kluci“ pod kontrolou a mají své připravené kádry na cokoliv.
Takže Jiříku Drahoši, jdeme do toho, média budou na tvé straně, to bude nářez!?
Průběh a význam Velké říjnové socialistické revoluce
Na přelomu října a listopadu 1917 bylo v Rusku stále více jasné, že Prozatímní vláda v ničem nehodlá plnit požadavky prostého lidu a pracujících, a že eseři a menševici si jen hledí svých zájmů. Prosazoval se též názor, že Prozatímní vláda chce vydat Němcům Petrohrad a požádat Dohodu o vojenskou intervenci.
Ústřední výbor bolševické strany, která si v sovětech i velkých městech rychle získávala většinu, se proto rozhodl provést ozbrojené povstání. Termín byl stanoven na 7. listopad 1917. Vyděšená vláda se tomu rozhodla předejít obsazením redakce a tiskárny bolševických novin 6. listopadu. A to byl její definitivní konec. V noci z 6. na 7. listopad oddíly dělnických Rudých gard obsadily strategické budovy, ulice, náměstí i železnici v Petrohradu.
A potom přišlo to hlavní. Po výstřelu z křižníku Aurora 7. listopadu revoluční námořníci, vojáci a dělnici zaútočili na Zimní palác. Nepočetná obrana hradních stráží a kadetů byla rychle zdolána. Prozatímní vláda byla zatčena a internována. Pouze její premiér Kerenskij dokázal uprchnout a v autě s vlajkou prchal z revolučního Petrohradu. I o tom byly natočeny filmy. Zemřel v 70. letech v USA.
Mezitím se sešel ústřední sjezd sovětů. Jeho složení se změnilo ve prospěch dělníků, vojáků a profesionálních revolucionářů. Sjezd se usnesl, že veškerá moc v zemi přechází do rukou sovětů. Zároveň vytvořil dělnicko-rolnickou vládu, radu lidových komisařů – ministrů v čele s V. I. Leninem. Vydal také první zákony – Dekret o míru, Dekret o půdě a Deklaraci práv národů. A o tom blíže.
V tom prvním se sovětská vláda obrátila na vlády, armády i obyčejné lidi s výzvou k ukončení bratrovražedné války mezi národy a s podmínkou okamžitého nastolení spravedlivého míru mezi evropskými zeměmi, bez anexí a územních nároků, i bez kontrarevolucí a vydírání. I v tom lze vidět humanismus sovětského zřízení, které se nedívalo na pracujícího člověka, na chudinu, na občana, ale i na celé národy jako na hříčky a loutky na imperialistické šachovnici, ale jako na plnoprávné subjekty dějin lidstva i planety Země.
Dekret o půdě znamenal ve své podstatě osvobození veškerého ruského venkova. Znamenal konec kapitalistického nevolnictví, (to feudální bylo zrušeno již v roce 1861), které vyhlazovalo hladem celé vesnice i oblasti (obec Bezvodná – Vývoj kapitalismu v Rusku – V. I. Lenin). Tímto dekretem byly vyvlastněny pozemky velkostatkářů a církve a předány do užívání prostým rolníkům i bezzemkům. Začala éra kolchozů a sovchozů.
Deklarace práv národů znamenala osvobození slabších východních národů. Rušila imperialistické ruské jho nad těmito oblastmi. Znamenala konec nabubřelé carské moci, která těmto zemím vnucovala svůj pořádek a zákony i prostřednictvím vojenské moci. Projevovalo se to zejména v Gruzii, kde Rusové svými děly a kulomety ničili pevnosti, vesnice i města. Soudruh Bedřich Engels se díky tomu vyjádřil o Rusku jako o barbarské mocnosti, před kterou se musí mít Evropa na pozoru. Ale zemřel v roce 1890, kdy byl soudruh Uljanov dvacetiletý a VŘSR se uskutečnila o dalších 27 let později. Tento dekret sovětů v praxi znamenal možnost získání svrchovanosti pro všechny národy bývalé carské říše a právo vybudovat vlastní nezávislé státy.
K významu – světodějnému – VŘSR nutno říci, že to byla první historická událost, která plně zrušila vykořisťování člověka člověkem a nastartovala průmyslový a hospodářský růst země. Byly tu postupně znárodňovány průmyslové podniky, banky i železnice a jejich majetek i správa se takto dostali do správy pracujícího lidu.
Z humánního přínosu VŘSR lze též uvést odluku církve od státu, zrovnoprávnění žen a hlavně účast pracujících na řízení státu a společnosti. K tomu prvnímu lze dodat to, že pravoslavná církev již přestala být největším feudálním vlastníkem všech dob i majitelem duší svých poddaných. Byla politicky odsunuta na druhou kolej, ale ne zlikvidována. Náboženství se tímto automaticky stalo soukromou věcí občana.
K zrovnoprávnění žen v ruské společnosti lze podotknout, že neměly ve východní společnosti téměř žádná práva. Jako dívky musely dřít na statku či v továrně, a potom si vzít za muže toho, koho nařídil despotický otec. A když ne, tak je čekaly důtky a pobyt ve chlévě. Toto Sověti zrušili.
Všechny společenské změny, o kterých je tu zmínka, se uskutečnily v podmínkách diktatury proletariátu, tedy společnosti a státu nového typu.
Z ideologického významu VŘSR je nutné pochopit zejména to, že VŘSR politicky, právně a humánně zrušila vykořisťování člověka člověkem a nastolila rovnost všech lidí. Je tu obzvláště nutné vyzdvihnout řídící účast bolševické strany na jejím poměrně klidném provedení. Pro ruské bolševiky byl světodějný úkol vybudování beztřídní, spravedlivé, komunistické společnosti. I proto byla na návrh soudruha Lenina bolševická strana přejmenována na komunistickou.
VŘSR se takto stala vyvrcholením obrovských rozporů uvnitř imperialistického řetězce jednotlivých zemí. Ukázalo se, že proletářská revoluce vítězí tam, kde tyto rozpory jsou neřešitelné a díky tomu dosavadní společnost ani její stát nemohou jít dále. Kapitalismus takto ukázal své prohnilé ledví, ale i možnosti jak toto řešit.
Z hospodářského hlediska dosáhla bolševická VKS(b) neuvěřitelných úspěchů. Již v polovině 20. let byl spuštěn plán GOELRO znamenající plnou elektrifikaci Ruska. Byly založeny tisíce a tisíce kolchozů a sovchozů na doposud plané, velkostatkáři okupované a bílými brutálními a nevzdělanými kozáky plundrované půdě. Ruský venkov, po tisíc let zapomenutá a prokletá pustina, se tímto znovu nadechl a počal svým obyvatelům dávat svou obživu. A nejen jim, ale celé zemi.
Z hlediska průmyslového rozvoje chci zejména uvést oblasti jako je Donbas, Kuzbas, průmyslové podniky v Leningradu, v Moskvě, Záporoží (s. Brežněv) i po celé jižní Sibiři. Přehrady jako Rybinská či Volgogradská, proti nimž je maďarský Balaton jen kapří rybník. Hlavně chci zmínit i těžební průmysl, který v zaostalých oblastech Ruska objevil ložiska ropy. Pro sovětskou společnost toto znamenalo klíčovou událost. Zásoby v Baku byly známé. Ropovod Družba dodnes zásobuje svým zdrojem nás i celou oblast.
Ani z vědeckého hlediska ruská společnost 20. století nikde nezaostala. Jsou tu dodnes známé výpočty profesorů Ciolkovského a Šternfelda ohledně vysílání kosmických raket. Jsou známé práce pánů Mendělejeva i Lomonosova. I když ti žili ještě před sovětskou érou.
VŘSR plně zhmotnila myšlenku V. I. Lenina, že všechny výdobytky vědy i země patří všemu pracujícímu lidu. Ukázala, že lid vedený marxistickou komunistickou stranou dokáže neuvěřitelné zázraky.
Diktatura proletariátu, myšlenkový produkt VŘSR, měla však mnoho nepřátel. Vnitřních i vnějších. Dokázala je porazit ve 20. i 40. letech. Dokázala, že lepší společenské zřízení je možné vybudovat po válečných hrůzách a pracujícímu lidu získat smysluplnou, jistou a perspektivní existenci. Ale již není. PROČ?
Dan Bierónski,
člen OV KSČM Praha-východ
Aktuální úkoly pro základní organizace a vedoucí okrsků
V posledních několika měsících jsme připomínali a upozorňovali vedoucí okrsků a funkcionáře základních organizací na nejdůležitější úkoly a činnosti související zejména se zajištěním voleb. K volbám se budeme vracet i v průběhu příštího roku. Ať již v souvislosti s dvojnásobným volebním debaklem, jeho analýze, stávající nelichotivou situací ve straně či návrhům na její řešení i volbám komunálním, které pro základní organizace, jež jsou připravené postavit kandidátky KSČM, budou zaujímat podstatnou část jejich činnosti.
Do konce roku nás čeká splnit ještě jeden důležitý úkol. Tím jsou výroční členské schůze. Ty by se měly uskutečnit do konce roku. Pro ty ZO, u nichž ještě neproběhly VČS, připomínáme, aby kromě zhodnocení činnosti a úkolů z ní vyplývajících nezapomněli na kádrové návrhy, které budou velmi důležité zejména pro zvolení nového okresního výboru a pro přípravu jednání okresní a krajské konference.
Výroční členské schůze KSČM by měly mimo jiné také schválit a zvolit:
- složení delegátů Okresní konference KSČM Praha-východ,
(která se bude konat dne 10. února 2018);
- náhradníky delegátů OK;
- návrhy na členy Okresního výboru KSČM Praha – východ;
- návrhy na předsedu Okresního výboru KSČM Praha-východ;
- návrh na členy Okresní revizní komise a jejího předsedu;
- návrh na členy Okresní rozhodčí komise a jejího předsedu;
- návrhy hostů na Okresní konferenci KSČM;
- návrhy na delegáty Krajské konference KSČM;
- návrhy na člena ÚV KSČM;
- návrhy na člena VV ÚV KSČM;
- návrh na delegáty sjezdu;
- návrhy na předsedu strany;
- potvrdit nebo zvolit výbor ZO, předsedu ZO.
Je samozřejmě jasné, že zdaleka ne všechny ZO jsou schopny uskutečnit výroční členské schůze, natož ještě zajistit výše uvedené úkoly. Je to pouze pomůcka pro ZO, kterou jednotlivé organizace mohou využít dle svých možností a schopností.
Vedoucí okrsků a členové OV by měli ve svých okrscích pomoci ZO, které budou mít výroční schůzi, s organizací a průběhem VČS.
Vladimír Duník, člen VV OV KSČM
Ve dnech 14. až 22. října se v ruském Soči uskutečnil XIX. Světový festival mládeže a studentstva, jehož hlavními tématy byl boj proti imperialismu, za mír a sociální spravedlnost.
Měl jsem tu čest, díky Městské organizaci KSČM Čelákovice a Okresnímu výboru KSČM Prahy – východ, být jedním z jeho přímých účastníků. Sešlo se zde více jak 20 000 levicově smýšlejících mladých lidí z celého světa, kteří měli jedinečnou možnost vyměnit si vzájemně své zkušenosti a názory na nejrůznější témata.
Naše delegace se vydala na cestu o několik dní dříve.
První dny po příletu a ubytování v moderně a pohodlně zařízených pokojích jsme se s kolegy z naší české výpravy věnovali organizačním záležitostem, akreditaci a registraci delegace.
Také jsme navštívili slavnou Stalinovu chatu, která sloužila od roku 1936 jako Stalinovo letní sídlo, a dnes je zde muzeum. Pro Rusy je tato historická postava vnímána rozporuplně. Pro nás to však byla zajímavá zkušenost a navíc se tato cesta stala první možností blíže se seznámit s nádherným městem Soči, o kterém se říká, že je druhým hlavním městem Ruska.
V den začátku festivalu 14. října se v mnoha městech po celém světě, např. v Nizozemí, Itálii, Brazílii, Japonsku, Číně atd., konaly nejrůznější tematické karnevalové průvody. Asi nejdelší, zhruba osm kilometrů dlouhý průvod s účastí okolo 45 000 moskevských studentů, uspořádali v Moskvě. Za povšimnutí jistě stojí, že v České republice, která mezinárodní setkávání mladých iniciovala již v roce 1947, se žádný průvod nekonal, a v médiích prošla tato významná celosvětová akce prakticky bez povšimnutí.
Následující den večer se přímo na největším olympijském stadionu v Soči konal úvodní zahajovací ceremoniál, kterého se k velké radosti všech přítomných, osobně zúčastnil ruský prezident Putin. Za svůj uvítací projev sklidil obrovský aplaus.
Po množství nejrůznějších umělců, zpěváků a tanečníků se třešničkou na dortu stalo vystoupení populární americké hudební skupiny OneRepublic. A pak už začal samotný festival.
Každý se zapojil do jeho dění podle svého zájmu a odbornosti. Čeští zástupci Mladých komunistů se zejména zaměřili na politickou část festivalu včetně osobních setkání s dalšími spřátelenými komunistickými i jinými levicovými stranami.
Rozsah festivalového dění a aktivit byl samozřejmě daleko širší a pestřejší. Bylo možné navštívit odborné přednášky nejen o boji za mír a sociálních tématech, ale velice zajímavé byly také přednášky zaměřené na ekonomiku, životní prostředí a hlavně technický rozvoj.
Ten se ostatně prolínal celým duchem letošního festivalu. Všech diskusí i kulatých stolů se účastnili přední ruští politici a odborníci. V příštích střípcích z festivalu vás seznámím se zajímavostmi a postřehy z těchto besed, ale i z každodenního života ve festivalovém Soči.
Matthew Grygar
Práci nám neberou roboti, ale firmy
Vytvářejí robotickou ekonomiku s levnými stroji, jež nepožadují mzdu ani zdravotní péči.
Někde ve vaší budoucnosti je robot. Ne nějaký z těch roztomilých malých, práci šetřících automatů jako vysavač „Roomba“. Vzdálena tomu, aby vás chránila před prací navíc, je tahle nová vlna robotů vnesena na vaše pracoviště, aby chránila podnikové bossy před tím, aby vás platili za to, že pro ně pracujete.
Ach tak, možná si myslíte - ne na moje pracoviště, já nejsem tovární dělník - mám vysokoškolský diplom a pracuji hlavou, takže žádný směšný přístroj, vykonávající mechanické úkoly, mi práci vzít nemůže.
Ale pozor, tohle jsou „myslící mašinky“, napěchované složitými nervovými sítěmi a superrychlými algoritmickými počítači, jež operují v synchronizaci a fungují mnohem víc jako shluk specializovaných buněk v lidském mozku. Tyhle inteligentní roboti mají rychle se rozvíjející schopnost pozorovat, číst a sebevzdělávat, a dokonce mohou vyrábět a učit další roboty.
Nejen že vytlačují dělníky z masa a kostí z továrních montážních linek, ale miliony z nich jsou teď umisťovány do odborných, řídících, tvůrčích a dalších povolání, o kterých se dříve předpokládalo, že jsou jistou doménou vysoce vzdělaných, lépe placených lidí… možná dokonce i vás.
Aby bylo jasno, nejsou to roboti, kdo vám bere práci, ale podnikoví šmelináři, spekulanti.
Vytvářejí robotickou ekonomiku, aby tak vytlačili vás i mne nepříliš drahými stroji, jež nepožadují vyšší mzdy nebo zdravotní péči, neberou si nemocenskou ani dovolenou a neorganizují odbory, neženou se do soudních sporů, nevolí prodělnické politiky.
Má to být plutokratická utopie, tvořená podnikovými elitami a pro ně - a oni na to tlačí tvrdě a rychle, v naději, že my lidé nepovstaneme dřív, než bude příliš pozdě.
Vaším nepřítelem nejsou roboti, ale podnikoví bossové, bankéři a různí podražci, kteří vlastní roboty, a pro všechny z nás, kterým hrozí, že budou odhozeni, je nejvyšší čas se vzbouřit proti jejich společensky destruktivní chamtivosti.
Jim Hightower 25. října 2017
Sloupkař „OtherWords“ (Jiným slovem) Jim Hightower je rozhlasový komentátor, spisovatel a řečník. Je také vydavatel populistického zpravodaje The Hightower Lowdown. http://www.intrepidreport.com/archives/22475;
překlad Vladimír Sedláček
Svobodní, jak jen si můžete dovolit
USA se svým systémem dvou stran jsou daleko. Až za mořem. Tady je to přece jinak! A vůbec, tohle zní jako ruská propaganda. Nebo snad … že by na tom něco bylo? Nejspíše podobnost čistě náhodná… (svobodné úvahy překladatele)
Předáci GOP (Grand Old Party; jiný název pro americké Republikány; pozn. překl.) chtějí chránit naši „svobodu“ být chudí, bezmocní, nemocní a nezajištění.
Přemýšlím o svobodě v pozitivních, toužebných pojmech - jako ve „Čtyřech svobodách“ Franklina Delano Roosevelta (svoboda slova, vyznání, svoboda od nedostatku, svoboda od strachu „pro všechny obyvatele světa bez rozdílu“ - pozn. překl.) nebo v povznášejících písních o svobodě, jež všeobecně zpívají utlačovaní.
Ale pravicoví ideologové vymysleli negativní představu „svobod“, odvozenou od jejich překrouceného pojetí volby jednotlivce. Můžete být „svobodně“ chudí, politicky bezmocní, nebo nemocní a bez péče; říkají - je to jen věc vašeho svobodného rozhodnutí a není záležitostí naší vlády jakkoli se míchat do vaší svobodné vůle.
Právě tohle probíhá coby filozofický rámec provázející dnešní republikánské kongresové předáky. Říkají například, že jejich plán odstranit pokrytí milionů Američanů zdravotní péčí a seškrtat tak základní výhody jako je mateřská péče pro další miliony je toliko záležitostí konzumního životního stylu v prostředí dobrého svobodného trhu.
Jak vysvětlil Republikán z Tea Party v Utahu Jason Chaffetz: „Američané si mohou vybírat. A tak by možná, spíše než si obstarat nový iPhone, do něhož se právě zamilovali a chtějí za něj dát stovky dolarů, možná by měli investovat do péče o své vlastní zdraví.“
Abyste si nemysleli, že Chaffetz musí být pouhý excentrický pitomec, tady je podobně hluboký postřeh předního sněmovního Republikána, mluvčího Paula Ryana: „Svoboda je schopnost koupit si, co chcete, abyste vyhověli svým potřebám.“
Ano, očividně jste tak svobodní, jak si můžete dovolit být. Jak na nás vybafl viceprezident Mike Pence, Trumpova filozofie „je to jen na vás“, je plně o „navrácení svobody a osobní zodpovědnosti do americké zdravotní péče“.
Jednoduchý názor GOP je, že dostat léčení manželčiny rakoviny by mělo být totéž jako koupení nových bot - svobodné tržní rozhodnutí zákazníků, kteří si vybrali svůj vlastní cenový bod, od přepychového obchodního domu Neiman Marcus po Goodwill.
A půjdete-li bosi, fajn, je to čistě vaše volba.
Jim Hightower, 2017
(překlad Vladimír Sedláček)
Výročí, na která bychom neměli zapomínat…
1. 12. 1896 – se narodil maršál SSSR, sovětský vojenský činitel Georgij Konstantinovič ŽUKOV (+18. 6. 1974)
2. 12. 1805 – bitva tří císařů u Slavkova
2. 12. 1989 – ČSLA začala odzbrojovat jednotky Lidových milicí
7. 12. 1941 – útok Japonců na Pearl Harbor
9. 12. 1871 – zemřel český malíř Josef MÁNES (* 12 5. 1830)
10. 12. 1904 – se narodil prezident ČSR a ČSSR Antonín NOVOTNÝ (+ 28. 1. 1975)
11. 12. 1941 – Německo vyhlásilo válku USA
12. 12. 1943 – podepsána Smlouva o vzájemné spolupráci mezi ČSR a SSSR
14. 12. 1945 – schválená směrnice z Postupimi o odsunu Němců z ČSR
14. 12. 1957 – zemřel český malíř, ilustrátor Josef LADA (* 17. 12.1887)
19. 12. 1884 – se narodil prezident ČSR Antonín ZÁPOTOCKÝ (+ 13. 11. 1957)
21. 12. 1879 – se narodil generalissimus Josif Vissarionovič STALIN (+ 5. 3. 1953)
23. 12. 2013 – zemřel Michail Timofejevič KALAŠNIKOV, sovětský konstruktér zbraní (* 10. 11. 1919)
23. 12. 1991 – zemřel Bořivoj ZEMAN, český filmový režisér (* 6. 3. 1912)
25. 12. 1938 – zemřel Karel ČAPEK, český spisovatel, novinář a publicista (* 9. 1. 1890)
28. 12. 1897 – se narodil sovětský vojevůdce, maršál SSSR Ivan Stěpanovič KONĚV, velel mimo jiné pražské operaci, velitel Varšavské smlouvy (+ 21. 5. 1973)
30. 12. 1952 – zemřel český spisovatel a novinář Ivan OLBRACHT (* 6. 1. 1882)
* * * * *
Blahopřání
Dne 7. prosince oslaví 65. narozeniny soudruh
VÁCLAV PAJMA
z Kojetic
* * *
Dne 13. prosince oslaví 95. narozeniny soudruh
JAROMÍR POKORNÝ
z Odolena Vody
* * *
Dne 20. prosince oslaví 70. narozeniny soudružka
DAGMAR VALTEROVÁ
z Klecan
* * *
Dne 22. prosince oslaví 85. narozeniny soudružka
EVA BUCHAROVÁ
z Kamenice
* * *
Dne 24. prosince oslaví 85. narozeniny soudruh
VÁCLAV ROŽÁNEK
z Čelákovic
* * *
Malá poznámka – Velké poděkování
Máme je v každé naší základní organizaci a zpravidla si vůbec neuvědomujeme, jak důležitou a nenahraditelnou práci vykonávají. Vždyť přece „jenom“ roznášejí pozvánky, vybírají členské příspěvky, nosí nám Zpravodaj a další informace.
Ano, píši o našich „desítkářích“, většinou nenápadných soudružkách a soudruzích, kteří nás všechny dohromady svou prací lidsky spojují. Bohužel jména všech našich desítkářů v okrese neznám, ale jeden příklad za všechny - Pavel Pohan z Brandýsa n/L.
A tak Vám chci všem alespoň takto poděkovat a popřát hezké svátky a hodně zdraví.
Zdeňka Hajleková, členka OV
Příští celookresní porada funkcionářů, členů a sympatizantů
se uskuteční ve středu 3. ledna 2018 od 8:30 hodin s programem:
Informace z jednání vyšších stranických orgánů (Zd. Štefek)
Nejbližší úkoly základních organizací a vedoucích okrsků (M. Havlíček)
Prezidentské Volby 2018 - aktuální úkoly (P. Posolda)
Příprava okresní konference (M. Havlíček)
Výměna zkušeností - různé
Volby 2018 - Připomenutí
Připomínáme všem základním organizacím, že mohou nejpozději do středy 13. prosince 2017 delegovat schopné lidi do okrskových volebních komisí za KSČM při prezidentských volbách, které se uskuteční 12. a 13. ledna 2018. Okrskové komise musí ve stejném složení pracovat i v případě druhého kola, které by se uskutečnilo 26. a 27. ledna 2018. Tiskopisy jste do ZO obdrželi poštou.
Jen připomínáme, že my komunisté nedelegujeme lidi jen ze sociálních důvodů, ale především proto, aby se neporušoval volební zákon. Naši zástupci musí znát nejlépe to všechno, co s činností okrskových volebních komisí souvisí! Za špatnou práci okrskových volebních komisí v říjnu při poslaneckých volbách nesou zodpovědnost také naši komunističtí zástupci v okrskových komisích! A i když jsou prezidentské volby pro okrskové volební komise mnohem snazší a rychleji spočítatelné, věnujme delegování zvýšenou pozornost. (MiHav)
Imigrace
Máme rádi imigranty – mějte nás taky rádi
Jmenuji se Maruška a chtěla bych žít u vás v Sýrii. Mám však pár zásadních požadavků:
1.) Chci, abyste ve vesnici postavili kostel s velikým křížem na střeše, aby mě Pánbíček našel.
2.) Zároveň prosím, abyste zakázali řvaní z mešity, protože tomu jednak nerozumím a také nechci být rušena, když si chci přispat.
3.) Chci, aby místní ženy nenosily ty černé oděvy, protože se jich bojím a uráží mě, když nevím, kdo v oděvu je. Se mnou problém nebude - mám jen pár letních šatů a plavky.
4.) Chci, abych měla v dosahu nějaký Steak house s vepřovým masem, protože ho miluji. A ať tam mají dobrou kořalku!
5.) Chci, aby mi vaše vláda přispěla na bydlení a stravu, protože jsem nikdy nepracovala a ani nehodlám. Jestli na to vláda nemá, tak ať trochu zvýší daně…
6.) Chci pak řídit nějakou firmu. Třeba stavební, kde je hodně mužů. Moc ráda je sekýruju.
Dejte mi, prosím, vědět, do kdy budou mé požadavky splněny. Já se zatím vydám na cestu a doufám, že cestovní výdaje mi zpětně uhradíte. Nebo pro mě raději pošlete nějakou svou organizaci, aby cestu urychlila. Věřím, že vaši kulturu obohatím a že se na mě budoucí spoluobčané těší!
Jsme přeci všichni tolerantní, tak nevidím žádný problém.
Okresní konference KSČM se blíží
Naše Okresní konference se uskuteční v sobotu 10. února 2018. Všichni navržení delegáti i navržení hosté obdrží předem tzv. „delegačenku“ a podkladové materiály.
Konference bude celodenní s důrazem na pracovní, soudružský charakter, volbu okresních orgánů a schválení (zvolení) delegátů krajské konference a sjezdu. Je proto třeba především delegátům okresní konference a navrhovaným funkcionářům věnovat na výročních schůzích pozornost.
Lednový Zpravodaj by měl být z větší části věnován názorům našich funkcionářů k řešení vnitrostranické situace a k otázkám výstavby strany, ale i k představení některých nově navrhovaných funkcionářů. Proto neváhejte a pište upřímně své názory a posílejte (předejte) je na sekretariát OV.
Přemýšlejme o zkvalitnění práce jak okresního výboru tak také základních organizací. Burcujme k větší ekonomické podpoře okresní organizace… Zvažme také pomoc vlasteneckým organizacím a naše zapojení v nich.
Přijďme na okresní konferenci připraveni, s produmanými návrhy a reálnými řešeními.
Bližší informace ke konání okresní konference najdete v lednovém Zpravodaji.
(MiHav)
Hlášení základních organizací
Všechny Základní organizace KSČM z našeho okresu obdržely osnovu zpětné Zprávy o konání výročních členských schůzí. To není o byrokracii, ani o zbytečném papírování. Objektivní a pravdivé hlášení ukáže skutečný obrázek o stavu našich základních organizací; o schopnostech samostatné politické práce; o schopnosti stranu podporovat ekonomicky; předkládat kádrové a především politické návrhy na řešení současné situace ve straně.
Nezapomeňte proto Hlášení do Vánoc odevzdat, i když bude vaše „výročka“ skromná a komorně laděná.
(MiHav)