Zpravodaj 9/2017

Mír – bezpečí - spravedlnost

Po horkém létu přichází neméně horký podzim. Vysokých hodnot ale již nebudou dosahovat teploty vzduchu, ale společenské klima. Blíží se volby, to ano, ale jak řekl klasik, kdyby volby v kapitalismu mohly něco změnit, už by je dávno zakázali. Nebo ne? Klima ale houstne nejen sílící volební kampaní. Do ní se zatím příliš nezapojujeme, protože, jak je naším zvykem, se chystáme teprve na závěrečnou fázi. A ta začne až po prodloužených letních dovolených… Plánujeme, jednáme, ladíme. Ano, měli jsme přes léto sérii tradičních akcí, setkání, ale naše vlastní, viditelná kampaň se skutečně rozjíždí pomalu.

Na domácí scéně jsme svědky postupného odhalování dalších kauz, které stojí za ekonomickým a politickým úspěchem miliardáře Babiše. A právě volby ukáží, jestli bude občanům stačit dobře napsaná kniha, kterou ale Babiš nepsal, nebo pár koblih k tomu, aby slepě podpořili další berlusconizaci naší země. Tedy provázání moci ekonomické s mocí mediální a politickou.

Koalice zmítaná vzájemnými rozpory již vládne jen silou vůle, a i když se jí před volbami daří schvalovat některé populistické kroky, jako je navýšení minimální mzdy, do zásadních systémových kroků má daleko. Schválila sice navýšení mezd v oblasti zdravotní a sociální, nicméně trvalo několik měsíců, než se jí podařilo poskytnout nedostatečné prostředky krajům, aby je mohly dále rozdělit přímo cílovým skupinám. Bezproblémově tak řeší pouze vrtění se v rámci NATO - schválením přítomnosti našich vojáků v Pobaltí a dalšími kroky ohrožuje nesmyslně bezpečnost občanů ČR. Nepřispívá k tomu ani chaotická servilní politika vůči orgánům Evropské unie či vůči Vatikánu v podobě tzv. církevních restitucí. Ostatně, stoupající ceny másla jsou jen špičkou ledovce. A rčení, že navýšená minimální mzda postačí k tomu, aby si lidé mohli nízkonákladovkou nakoupit levnější máslo v Anglii, ukazuje mnohem více z podstaty dnešní krize než ekonomické modely…

Pravda, nezaměstnanost u nás je nízká, ekonomika je na vrcholu, ale v kapitalismu nic netrvá věčně. A ani levná pracovní síla a koloniální postavení naší země nám nezaručí, že cyklicky přicházející krize projde netečně okolo nás. Spíše naopak.

Bezpečnosti nepřispívá ani celosvětová situace. Snad nikdy nebyl svět po rozpadu bipolárního světa blíže konfliktům než dnes. Blízký a střední východ, Ukrajina, Venezuela, KLDR, Rusko, všude jsme svědky dopadů destruktivní politiky světového četníka, který se v konfrontaci s klesající rolí Spojených států ve světové ekonomice, nejen ústy Trumpa, chová jako pes utržený ze řetězu…

Je na nás všech, aby byly u nás realizovány nikoliv kosmetické, ale zásadní změny v oblasti ekonomické, právní, sociální a bezpečnostní, které by posílily pozici naší země, naší ekonomiky, posílily dlouhodobou důstojnou životní úroveň občanů a kvalitu života. Je na nás, zda se ČR vydá mírovou cestou k bezpečnému světu… Že k tomu potřebujeme posílit pozice KSČM, je nám jistě jasné. Nejbližší příležitostí k tomu jsou právě podzimní parlamentní volby.

Zdeněk Štefek, místopředseda OV

Informace z jednání červnového a červencového jednání VV OV KSČM

19. zasedání VV OV KSČM se konalo dne 29. června 2017. Jednání řídil Vl. Duník. Úvod byl zaměřen na přípravu červencovo-srpnového a zaměření zářijového Zpravodaje.

Hlavním bodem jednání byla příprava voleb 2017. Diskutovalo se především o rozdělení volebních materiálů – letáků a plakátů do jednotlivých okrsků.

V další části se VV věnoval kontrole plnění úkolů usnesení z 8., 9. a 10. zasedání OV KSČM, která proběhla v letošním roce.

Zd. Štefek podal informaci z jednání vyšších stranických orgánů. Veškeré informace byly uveřejněny ve Zpravodaji.

Další část jednání byla věnována dopracování organizačního rozdělení okrsků a návrhům na jejich vedoucí.

Závěrem proběhla kontrola připravenosti červencové porady funkcionářů a současně nastíněna témata porady, která se bude konat počátkem září.

* * *

20. zasedání VV OV KSČM se konalo dne 27. července 2017. Jednání řídil Zd. Štefek. Úvod byl zaměřen na přípravu zářijového a zaměření říjnového Zpravodaje.

Hlavním bodem jednání byla opět příprava voleb 2017. Jednalo se mimo jiné o nákupu přenosné zvukové aparatury a rozkládacího stánku.

Opět, jako na minulém zasedání VV, byla provedena kontrola plnění úkolů z usnesení OV. Většina úkolů byla splněna. Nesplněné části usnesení jsou permanentně kontrolovány.

Dále bylo diskutováno organizační rozdělení okrsků. Konečná verze bude zaslána členům OV k připomínkování.

Další část programu byla věnována přípravě 11. zasedání OV, které se uskuteční ve středu 30. srpna 2017 od 16 hodin.

V závěru zasedání VV byla projednávána příprava zářijové porady funkcionářů.

J. Hádek – člen VV OV KSČM

Stručně o jednání krajského výkonného výboru

VV KV zasedalo ve čtvrtek 17. srpna.

Hlavními body byly volby a vzdělávací cyklus. Z voleb se připravovalo podrobně setkání s kandidáty, které je 31. srpna od 15:30. Diskutovalo se o volebních akcích, inzerci, výlepech a problémech, které se budou rozebírat na ÚOVŠ (výlepy v obcích).

V našem kraji kandiduje 26 subjektů.

Dle sociologa Lubomíra Vacka máme v kraji dobrou pozici, lepší než jinde…

U vzdělávání je problém s klesajícím počtem zájemců i jejich rozdílnou startovací úrovní. Měli bychom hledat všichni nejen nové, mladé, ale i zkušenější soudruhy, kteří se chtějí vzdělávat. A mít pro ně perspektivu, určitým polem zájemců jsou i kandidáti do různých voleb. Ti by mohli, v případě zvolení, slíbit mimo finanční podpory i organizační (třeba vést ZO či okres). Středočeské vzdělávání začne v sobotu 30. září 2017. 

Projednávaly se akce k VŘSR (krajská akce se uskuteční 7. listopadu), případný Pamětní list či odznáček a způsob distribuce, bude „dopilováno“ na VV KV 31. srpna.

Zdeněk Štefek

Volby

Základní body našeho Volebního programu 2017 pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Za poctivou práci spravedlivá odměna.

Minimální mzda na 50 % průměrné mzdy a omezení odlivu zisků do zahraničí.

Bydlení jako lidské právo.

Podpora obecní a družstevní výstavby a nízkonákladového bydlení.

Pravidelná valorizace důchodů podle skutečných základních potřeb seniorů.

Jedna státní zdravotní pojišťovna.

Špičková lékařská péče všem, více peněz na léčbu a platy zdravotníků.

Kvalitní vzdělání dostupné podle schopností a potřeb pracovního trhu.

Vyšší sociální a prospěchová stipendia. Ne inkluzi za každou cenu.

Stejně kvalitní potraviny jako za hranicemi.

Obnova norem pro výrobu potravin a posílení naší soběstačnosti.

Svobodná kultura i sport dostupné všem.

Nesmí být jen byznysem pro vyvolené.

Voda, nerostné zdroje i výnosy z nich musí patřit všem.

Páteřní síť energetiky, dopravy a jiných strategických odvětví do veřejného vlastnictví.

Inventura prodeje státního majetku a nepromlčitelnost privatizačních podvodů.

U majetku nad běžnou úroveň trvat na prokázání zdrojů.

Bezpečí doma i na ulici.

Funkční a akceschopné bezpečnostní sbory.

Řešit příčiny migrační krize.

Odmítnout vnucované kvóty na přerozdělování běženců.

Záruky míru ve světě.

Konec zahraničním misím v cizím zájmu, politice zbrojení, válek a provokací.

Ne nehoráznému daru církvím, lživě nazývanému restituce.

Přinejmenším zdanit a urychlit odluku církví od státu.

Zákon o obecném referendu.

Méně byrokracie, více demokracie a suverenity, prostoru pro občanskou iniciativu.

V Evropské unii spolupráce rovného s rovným.

Aktuální úkoly pro vedoucí okrsků a základní organizace

Nejdůležitější činností a tudíž prioritou všech ZO a vedoucích okrsků je pro následující dva měsíce (do voleb), aktivní volební kampaň a vše související pro zajištění co nejlepšího výsledku podzimních voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nezapomínejme, že i náš okres má svá želízka v ohni, která budou potřebovat naši pomoc.

Pro následující nejbližší období nás čekají zejména úkoly spojené s důkladným zmapováním možnosti propagace našich myšlenek, návrhů a, samozřejmě, kandidátů:

-              v jednotlivých obcích každého okrsku (možnosti prezentace v místním tisku, na výlepových plochách obcí a měst, na veřejných prostranstvích a s tím související finanční podmínky) pozor na změny v novelizaci zákona o propagaci politických subjektů na veřejnosti!

-              Zjistit počet a umístění výlepových ploch (placených i neplacených v obcích každého okrsku,

-              zejména pro ZO: zjistit, zda je v silách jednotlivých ZO zajistit výlepy ve svém nejbližším okolí a toto co nejdříve nahlásit vedoucímu okrsku, do nějž ZO spadá, popřípadě na sekretariát OV, a to telefonicky – 725 646 019, 602 394 150, mailem ov.prvych@kscm.cz.

-              Pro ZO a vedoucí okrsků: vytipovat vhodné kandidáty a náhradníky do okrskových volebních komisí ve své obci, ale i do co nejvíce obcí v nejbližším okolí, i když tam nemáme své vlastní ZO!

-              Pro ZO a předsedy okrsků: podle možností si na OV nebo prostřednictvím členů OV či předsedů okrsků, vyzvednout písemné formuláře pro delegování do OVK (nenechávat to na poslední chvíli!), využít k tomu i jednání OV 30. srpna a porady funkcionářů 6. září.

-              Pro všechny ZO: vytipovat a vytvořit tým spolupracovníků (i nečlenů), který bude schopen a hlavně ochoten zajistit roznos drobných propagačních materiálů (pokud nějaký bude k dispozici) a pomoci na případných předvolebních akcích.

-              Pro všechny členy: – aktivně působit ve svém nejbližším okolí na své spoluobčany, šířit naše myšlenky, návrhy a agitovat a přesvědčovat potenciální voliče pro podporu našich kandidátů.

-              Pro všechny členy a sympatizanty: k propagaci, prezentaci a agitaci využívat co nejvíce moderní sdělovací a mediální prostředky (mailovou poštu, internet, Facebooku…). Samozřejmě dle možností každého jednotlivce.

-              Všem členům a sympatizantům: připravit se psychicky i fyzicky na vrchol nevybíravé útočné kampaně (září, říjen 2017).

Nezapomenout a ohlídat:

- termíny jednotlivých úkolů a lhůt pro volby, uvedených ve Zpravodaji OV červenec – srpen 2017,

- včasnou kontrolu platnosti občanského průkazu, nebo pasu, bez neplatného průkazu totožnosti vám nebude umožněna volba!

- Vytipovat a kontaktovat občany ve svém okolí, kteří se, zejména ze zdravotních důvodů, sami nejsou schopni dostavit do volebních místností a tyto nahlásit (nejlépe písemně) u příslušných OVK v místě bydliště,

- pokusit se v co největší míře o propagaci a agitaci pro naše kandidáty v domech pečovatelské služby, domovech seniorů a ostatních sociálních zařízeních, přes známé a starší občany,

- pokud si nejsme na sto procent jisti, že budeme volit v okrscích příslušných našemu bydlišti, tak je nutné zažádat si o voličský průkaz v místě bydliště (týká se zejména dlouhodobě nemocných občanů hospitalizovaných mimo svou adresu, nemocných a starších, u nichž není jistota, že právě v době voleb budou v místě svého bydliště; občanů, kteří mají oficiální adresu mimo obec, ve které ve skutečnosti žijí; občany, kteří v době voleb nebudou v místě bydliště a v neposlední řadě i členů v OVK vykonávajících svou činnost mimo okrsek příslušný jejich bydlišti).

Volební kuchařka

Delegování členů a náhradníků do okrskových volebních komisí

-                tento úkon pro volby do PS PČR 2017 řeší Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, konkrétně § 14e, který je níže:

§ 14e

Okrsková volební komise

(1) Okrsková volební komise

a) dbá o pořádek ve volební místnosti,

b) zajišťuje hlasování a dozírá na jeho průběh,

c) sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování,

d) odevzdá volební dokumentaci do úschovy obecnímu úřadu, s výjimkou jednoho vyhotovení zápisu o průběhu a výsledku hlasování.

(2) Členem okrskové volební komise může být státní občan České republiky,

a) který v den složení slibu dosáhl věku nejméně 18 let,

b) u něhož nenastala překážka výkonu volebního práva podle § 2, a

c) který není kandidátem pro volby do Parlamentu České republiky.

(3) Každá politická strana, politické hnutí a koalice, jejichž kandidátní listina pro volbu do Poslanecké sněmovny byla zaregistrována ve volebním kraji, jehož součástí je volební okrsek, a každá politická strana, politické hnutí a koalice i nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci byla zaregistrována pro volby do Senátu ve volebním obvodu, jehož součástí je volební okrsek, může delegovat nejpozději 30 dnů přede dnem voleb 1 člena a 1 náhradníka do okrskové volební komise. Není-li takto dosaženo nejnižšího stanoveného počtu členů okrskové volební komise podle § 14c odst. 1 písm. c), jmenuje před jejím prvním zasedáním členy na neobsazená místa starosta. V případě, kdy počet členů okrskové volební komise poklesne pod stanovený počet v průběhu voleb do Parlamentu České republiky a nejsou-li náhradníci podle věty první, jmenuje starosta na neobsazená místa další členy komise.

(4) Delegování členů a náhradníků podle odstavce 3 se provede tak, že se jejich seznam osobně doručí nebo zašle starostovi, a to v listinné podobě nebo v elektronické podobě; o osobním doručení se sepíše úřední záznam nebo se potvrdí převzetí. Seznam musí obsahovat jméno a příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu člena, popřípadě náhradníka, a jméno a příjmení zmocněnce politické strany, politického hnutí nebo koalice, popřípadě jméno a příjmení osoby, která je k tomuto úkonu zmocněncem pověřena a která kopii tohoto písemného pověření k seznamu přiloží; v případě nezávislého kandidáta jeho jméno a příjmení. Dále může seznam obsahovat telefonní číslo, adresu pro doručování nebo adresu elektronické pošty člena, popřípadě náhradníka a údaj, do které okrskové volební komise mají být delegovaní členové a náhradníci zařazeni; pokud tento údaj chybí, zařadí je do okrskových volebních komisí starosta. Seznam podepíše zmocněnec politické strany, politického hnutí nebo koalice, osoba, která je k provedení delegování členů a náhradníků podle odstavce 3 zmocněncem pověřena, nebo nezávislý kandidát.

(5) Členství v okrskové volební komisi vzniká složením slibu tohoto znění: „Slibuji na svou čest, že budu svědomitě a nestranně vykonávat svoji funkci a budu se při tom řídit Ústavou, zákony a jinými právními předpisy České republiky.“ Slib skládá delegovaný nebo jmenovaný zástupce tak, že se podepíše pod písemné znění slibu; tím se zároveň ujímá své funkce.

(6) Členství v okrskové volební komisi zaniká

a) dnem ukončení činnosti okrskové volební komise (§ 52a a 77a),

b) úmrtím,

c) okamžikem, kdy předseda okrskové volební komise obdrží písemné prohlášení o vzdání se funkce člena okrskové volební komise; toto písemné prohlášení nelze vzít zpět,

d) okamžikem, kdy předseda okrskové volební komise obdrží písemné odvolání člena okrskové volební komise tím, kdo jej delegoval,

e) pozbytím státního občanství, nebo

f) ve dnech voleb, nevykonává-li člen okrskové volební komise svoji funkci a jeho nepřítomnost trvá déle než 2 hodiny.

(7) Zapisovatel je členem okrskové volební komise s hlasem poradním, při hlasování se do počtu členů okrskové volební komise nezapočítává. Zapisovatel může okrskové volební komisi předkládat návrhy; pořizuje zápis z jednání komise. Zapisovatel skládá slib ve znění a způsobem uvedeným v odstavci 5. Je jmenován starostou nejpozději 20 dnů před prvním zasedáním okrskové volební komise. Přestane-li zapisovatel vykonávat svoji funkci, musí být bezodkladně jmenován nový zapisovatel.

Představujeme kandidáty do Parlamentu

Mgr. Ing. Tereza Čechová Humpolcová, Ph.D.

Motto: Čestnost a pracovitost se musí lidem vyplatit!

30 let, bytem Tišice-Chrást, pedagožka, vedoucí analytického oddělení.

Vystudovala pedagogiku, informatiku a ukončila doktorandské studium zaměřené na lidské zdroje. Podařilo se jí také přispět k odbourávání stereotypních názorů na malé možnosti výuky programování u dětí a poradit ostatním učitelům jak na to.

Na základě dosavadních zkušeností a poznatků z výzkumů by se chtěla zaměřit na podporu vytváření nediskriminačních podmínek zaměstnávání absolventů škol, postižených a lidí předdůchodového věku. Považuje za důležité nejen reálnou možnost zaměstnání získat, ale za stejně významné nemuset v něm strpět nebo se podílet na neetickém jednání. Dále by se chtěla soustředit na oblast podpory dlouhodobě přehlížených skupin obyvatel – důchodců a rodin s dětmi.

Je vdaná a ve volném čase se věnuje turistice, běhu na lyžích a chovatelství.

Z rozhovoru v Haló novinách s kandidátem do PS PČR JUDr. Ivanem Hrůzou

V letošních volbách vás čeká kandidatura do Poslanecké sněmovny. Dají se tyto zkušenosti uplatnit?

Není to poprvé, co kandiduji. Upřímně si vážím velkého množství preferencí, které jsem dostal v předchozích volbách. Je to pro mne velký závazek, snažím se voliče nezklamat. Za prioritu považuji udržet kontakt s voliči, vnímat jejich potřeby, a především prosazovat důsledně politický program KSČM. Zůstat pouze v sevření Poslanecké sněmovny by bylo cestou do pekel. Současný společenský systém kapitalismu lidi (i ty nejchudší a v závislém postavení zaměstnanců) záměrně rozděluje. Musíme se s nimi spojit, postavit se společně proti aroganci moci. Hodně mi pomáhá znalost platného práva, což souvisí s mojí mnohaletou profesí podnikového právníka ve výrobní firmě a, samozřejmě, praxe zastupitele od roku 2006. Obchody v politice nedělám, říkám otevřeně, co si myslím, a měnit vystupování nehodlám.

Určitě máte i svůj volební program. Co v něm dominuje?

Máme na víc, než je obsaženo ve volebním programu KSČM. Od KSČM se očekává, že budeme radikálněji bránit diskriminované, potřeby pracujících, jejich práva a zájmy, že budeme usilovat o překonání současné churavé společnosti, která tak nebezpečně směřuje k válečným konfliktům. Máme programovou alternativu a chceme konkrétními činy přesvědčit veřejnost, zejména ty, kteří ztrácejí víru, že změna je možná. Komunistická levice musí svojí důsledností a zásadovým konáním obhájit svoji identitu, obnovit třídní zakotvení, vyjít ze stínu, nenaříkat, že se nám to, či ono nedaří. Čeká nás hodně práce.

Jakou oblast tedy považujete za svou parketu? A co byste v této oblasti změnil nebo udělal především?

Vedle politické činnosti jsem připraven znalostmi a zkušenostmi přispět ke zjednodušení právního prostředí. Právní normy bobtnají všemi směry. Počet i rozsah předpisů roste, obsah je častokrát komplikovaně srozumitelný i odborníkům. Právní řád se vzdaluje občanům i podnikatelské sféře. Má-li platit heslo, že to, co bylo ukradeno, má být vráceno, pak je potřeba začít pracovat na tom, jak vrátit naší zemi a lidem to pozitivní, o co po roce 1989 přišli. Soudím, že by bylo potřebné zaměřit se na právní úpravu efektivnější kontroly politické moci veřejností. Ústavně právní výbor by mi byl asi nejbližší.

(Vybral MiHav)

Výkonný výbor ÚV KSČM na své mimořádné schůzi 1. srpna 2017 posoudil novou situaci po sdělení obvinění Mgr. Jaroslavu Borkovi.

KSČM respektuje zákony České republiky, které zaručují všem občanům presumpci neviny. Ta by měla platit i pro vedoucího kandidáta v Karlovarském kraji Mgr. Jaroslava Borku, jehož vinu či nevinu musí posoudit nezávislý soud.

Jaroslav Borka ujistil Výkonný výbor, že se ničeho nezákonného nedopustil a VV ÚV KSČM nemá důvod mu nevěřit, i na základě vyjádření KV KSČM Karlovarského kraje, který ho za vedoucího kandidáta nominoval a vyjádřil mu opětovně důvěru. Jaroslav Borka je znám jako člověk pravdomluvný, bezúhonný a čestný.

Jaroslava Borku KSCM podpořila také vzhledem k tomu, že řadu lidí, ať už politiků či podnikatelů pouhé obvinění profesně i osobně v očích veřejnosti poškodilo, přestože nakonec soud prokázal jejich nevinu. Pokusy politicky někoho likvidovat vedly často k tomu, že stát pak musel škody kompenzovat.

Z jednání 8. zastupitelstva Středočeského kraje

Ve středu 23. srpna se mimořádně sešlo zastupitelstvo Středočeského kraje. Přítomno bylo 56 zastupitelů. Řešilo konečně přidělené prostředky na vládou schválené navýšení mezd v oblasti sociální a zdravotní. Po nezbytných procesních bodech se jednalo o programu – zastupitel Karel Horčička navrhl doplnit bod Informace o poskytování kotlíkových dotací. Pro zařazení bodu bylo ale (po opakovaném hlasování) jen 18 přítomných (včetně nás), proti 19, ostatních 24 se zdrželo, takže asi někdo přibyl. Do třetice to dopadlo tak, že pro bylo 18, proti 18 a zdrželo se 20 – návrh stejně neprošel. My se ústy předsedy klubu Zdeňka Štefka ptali, proč se zároveň neprojednávají další body, které spěchají, např. majetkové. Prý jich dle paní hejtmanky bude skutečně dost, ale až v zářijovém termínu…

Ve dvou materiálech bylo schváleno poskytnutí slibovaných 2 tisíc Kč na navýšení mezd pro sestry ve směnném a nepřetržitém provozu u lůžek pro letošní rok. Celkem se jedná o skoro 43 milionů Kč pro 29 zařízení v našem kraji, formu tzv. individuální dotace. Ministerstvo zdravotnictví sice prostředky slibovalo již v červenci, ale, bohužel, došly až nyní. Od příštího roku by tyto finance měly být zapracovány v Úhradové vyhlášce.

V oblasti sociální byly rozděleny dotace v rámci mimořádného termínu dotačního řízení na rok 2017 v celkové výši 141,42 milionů Kč, taktéž na navýšení mezd, prostředky byly poskytnuty MPSV (125,7 mil) a dále z nevyčerpaných účelově alokovaných prostředků v rezervě (15,7 mil). Rozděleny byly 456 poskytovatelům soc. služeb. V materiálu bylo zároveň schváleno i použití dalších případně obdržených prostředků z MPSV na stejný účel.

Ke zprávě o činnosti Rady se nediskutovalo. Jen se ke kotlíkovým dotacím vrátil opět zastupitel Horčička – nebyly ještě vypořádány závazky z minulého kola (a dokonce i z loňského roku) a nejasná je situace ohledně dodatečných prostředků pro ostatní žadatele, na které se nedostalo. Bude to dořešeno na příštím zastupitelstvu. Další dotaz padl na důvod zavření ORL oddělení v Příbrami, (odešel primář, ale je zachována ambulantní péče), a na pravidla přidělování prostředků z Fondu hejtmana.

Pak přišel bod různé, v rámci kterého se dotázal Zdeněk Milata náměstka Rakušana ohledně nelegální technoparty v Osečku na Nymbursku. Vyjádření kraje v médiích totiž byla značně rozpačitá. Starostové okolních obcí budou mít po prvním setkání i další setkání s Policií ČR, kde si problematiku vyříkají.

Nebývale krátké zastupitelstvo se konalo v náhradních prostorách, hlavní sál prochází rekonstrukcí.

Ing. Zdeněk Štefek, předseda Klubu zastupitelů KSČM Středočeského kraje

Našim dětem

Rosťa Mráz

Dožívám v kulisách,

za nimiž podvod a lest se skrývá.

Života smysl se mění v „kách“,

když nad pravdou se stmívá.
 

Vzpomínám často na dědu a strýčka.

Jim obě války život vzaly.

U varovných světel při dvou svíčkách

vám padlým sděluji, že vlast nám danou,

vládními zradami zas máme zaprodanou
.

Blýskavé tretky, sycená břicha

voličům stačila být pěkně zticha.

„Svoboda“ tak zakrátko

skončila nám, pohádko.
 

Spasitel na rudém oři

s pomocí již nepřiletí.

Srdce všech ať pravdou hoří!

Hlavně pro vás, drahé děti!

Aktiv Slovanského výboru

1. července 2017 je už dávno za námi, přesto bych ráda informovala o konání zajímavého aktivu, který byl toho dne uspořádán Slovanským výborem České republiky v budově ÚV KSČM pro všechny jeho členy, přátele a příznivce.

Na programu bylo seznámení s výsledky jednání ze zasedání Mezinárodní slovanské rady v Sofii 22. dubna 2017, a z první částí XI. Všeslovanského sjezdu v Moskvě 25. května 2017, konaného zároveň na počest jubilejního 150. výročí Slovanského sjezdu v Moskvě (1867). Druhá část jednání XI. Všeslovanského sjezdu se má konat letos na podzim v Bělehradě.

V průběhu jednání se hovořilo nejen o sjezdu, ale i o mezinárodních událostech a situaci u nás. Byly předneseny informace z některých krajů ČR o činnosti poboček Slovanské vzájemnosti.

Pokud máš, čtenáři, zájem o podrobné zprávy ze sjezdu, kde za českou delegaci Slovanského výboru (Stanislav a Alena Grospičovi, Eva Holečková, Jan Jelínek) přednesl zdravici poslanec Stanislav Grospič, dále o průběhu jednání sjezdu, ale i další souvislosti s tím, proč je nadále třeba rozvíjet všeslovanskou myšlenku, tak prosím čtěte Slovanskou vzájemnost (časopis Slovanského výboru - červen – červenec – září 2017). Měsíčník je vždy k dispozici na našem OV.

Aktiv mne velmi překvapil svým pestrým obsahem a pracovní atmosférou. Tento příspěvek má za cíl čtenáře informovat o konání akce a pokusit se vzbudit zájem o sledování tak užitečné a nelehké práce vlastenecké Slovanské vzájemnosti a případně vybudit ochotu nějak Slovanskému výboru pomoci. Myslím také, že by bylo dobré nepřehlédnout konání příštího aktivu a zúčastnit se. Budu se snažit včas pohlídat a připomenout termín.

Marie Princová

Kauza Čuba - chtělo by to více soudnosti

 V polovině června proběhla tiskem zpráva, že předseda Senátu PČR Milan Štěch obdržel dopis senátora Františka Čuby, ve kterém konstatuje svoji více než devítiměsíční nepřítomnost na zasedáních tohoto orgánu a oznamuje, že se vzdává platu, ale mandát si ponechá. Předseda Senátu odpověděl, že toto řešení není z právního hlediska možné a doporučil mu znovu zvážit své další setrvání ve funkci senátora. Toto řešení bylo F. Čubou odmítnuto s tím, že si mandát ponechá, úřadovat bude ze své kanceláře ve Zlíně, kde bude telefonicky k zastižení, a příjmy plynoucí z funkce senátora věnuje na dobročinné účely. Podle posledních informací se tak již stalo, načež Milan Štěch tuto situaci označil za trapné divadlo, které by mělo být ukončeno vzdáním se mandátu nebo čerpáním nemocenské, tak jak je tomu u všech občanů, kteří z důvodu nemoci nemohou do práce. Věnování senátorského platu na humanitární účely označil za nepříliš „košér“ řešení.

 Pro úplnost dodejme, že plat senátora Čuby, včetně náhrad a cestovného činí 122.000 Kč měsíčně, což znamená, že za posledních devět měsíců své nepřítomnosti v senátu bezpracně obdržel více než milion korun.

 Plnou podporu svého rozhodnutí dostal František Čuba od předsedy Klubu nezávislých senátorů Jana Veleby. Tento pětičlenný klub tvoří dva senátoři zvolení za Stranu práv občanů (J. Veleba a F. Čuba) a po jednom za Občané spolu-Nezávislí (J. Cieńciala), Severočeši (J. Doubrava) a KSČM (V. Homolka). Snaha senátora Veleby zabránit odchodu Čuby je pochopitelná, protože klub by zanikl (senátoři nemají náhradníky, musely by být nové volby). Tím by jeho členové přišli o služební automobil a kancelář dotovanou 65 tisíci měsíčně, předseda klubu o možnost přednostního vystoupení na zasedáních Senátu a Strana práv občanů o 900 tisíc ročně za Čubův mandát. Je tedy pochopitelné, že zachování Klubu nezávislých je pro předsedu a jeho členy silnou motivaci pro bránění svého nepracujícího člena.

 Zajímavá je však reakce veřejnosti. Buď naprostá podpora rozhodnutí Františka Čuby setrvat ve funkci, chápané jako čestné a moudré, nebo naopak nesouhlas, vytýkající mu neserióznost, vypočítavost a odsuzující především jeho vlastně bezpracný příjem, v současné době již značně převyšující milion korun.

 Zkusme se na celou záležitost podívat trochu objektivně. Františka Čuby si většina z nás váží. Oceňujeme ho jako zemědělského odborníka a především nezapomínáme, co dokázal a čím se proslavil v letech 1963 až 1990 jako předseda JZD Slušovice, v podniku, jehož roční obrat tehdy činil 7 mld. Kč. A to ještě v letech 2012 až 2016 byl zastupitelem a radním Zlínského krajského zastupitelstva a stále je poradcem prezidenta republiky pro oblast zemědělství a hospodářství.

 V současné době je nejstarším členem Senátu PČR. Má jednaosmdesát let a je tedy zcela pochopitelné, že jeho fyzická zdatnost stejně jako psychické schopnosti se snižují a celková pracovní výkonnost klesá. Není proto divu, že má zdravotní problémy, ale, bohužel, jak se ukazuje, má i problém sebereflexe. Tedy připustit si, že mandát senátora nemůže již vykonávat v plné rozsahu a už vůbec ne, jak si namlouvá, tzv. z domova. Není zaměstnancem voličů jeho volebního obvodu či kraje, ale zákonodárcem, jehož povinností je být přítomen na jednáních Senátu a zúčastňovat se projednávání a schvalování zákonů. To z kanceláře ve Zlíně dělat nelze. Výkon funkce senátora je tak vážně ohrožen, ne-li znemožněn, a proto jediným „čistým“ řešením je rezignace. Navíc nelze přece pobírat plat za neplnění základních povinnosti, a i když mu vlastně nepatří, ho ještě velkoryse nabízet na dobročinné účely. Proto považuji tlak na jeho odchod z funkce senátora za opodstatněný.

 V souvislosti s tím mě poněkud pohoršují výroky některých politiků a novinářů, kteří se snaží obhajovat setrvávání Františka Čuby v Senátu, přestože pro vážné zdravotní problémy a nemůže již delší dobu pracovní povinnosti senátora vykonávat. Mám na mysli například redaktora Haló novin Tomáše Cinku, který v pátek 16. června v článku nadepsaném Pracant, sice celkem oprávněné vyzdvihuje zásluhy jmenovaného senátora, ale současně obhajuje jeho dlouhodobý pracovní výpadek, podle mého názoru, nesmyslnými argumenty. Jedním z nich je například výrok, že Senát není Kolbenka, takže účast na jeho zasedáních není vymahatelná. Samozřejmě, že senátor není tovární dělník a není tzv. přikován k soustruhu, ale projednávání a schvalování zákonů rovněž vyžaduje jeho přítomnost a nemůže tak činit ze senátorské kanceláře či z domova. Je pravdou, že ve vymahatelnosti pracovní účasti zaměstnance a zákonodárce je sice rozdíl, což, jak víme, je v obou komorách Parlamentu hojně zneužíváno, ale nic to nemění na skutečnosti, že základní podmínkou práce senátora, stejně jak je tomu v případě poslance, je jeho přítomnost v Senátu. Přitom poukazování na prázdné poslanecké lavice při interpelacích je již zcela „mimo mísu“. Jejich podstatou jsou totiž dotazy poslanců na členy vlády, takže přítomnost ostatních je jen otázkou zájmu a dobrovolnosti. A co hlavně, interpelace se v Senátu nekonají.

 Rovněž tak práce a odpovědnost senátora nesměřuje jen k voličům jeho volebního obvodu, jak se soudruh redaktor mylně domnívá, ale ke všem občanům. Je sice pravdou, že někteří zákonodárci (v současnosti i někteří kandidáti do sněmovny) občas mají tendenci slibovat různé formy podpory voličům svého obvodu (i to tzv. porcování medvěda sněmovnou bylo zrušeno). Nevím, jestli tak činí z nevědomosti či vypočítavosti a podbízení se, ale zapomínají na to, že jejich hlavním úkolem je přijímat zákony ve prospěch všech občanů.

 Obdobně výrok soudruha redaktora, že je lépe podporovat politika, který nic nedělá, než toho který škodí, je poněkud scestný. Podporu si zaslouží pouze politik vykonávající svoji funkci poctivě. Ten nepracující nemá ve funkci co dělat a ten co škodí, patří za katr.

 Zásluhy senátora Čuby nechci v žádném případě zpochybňovat či dokonce znevažovat, což mi ale nebrání v tom, abych nesouhlasil s jeho odhodláním, že přes dlouhodobé a zřejmě vážnější zdravotní problémy i vyšší věk chce setrvat ve funkci senátora. Samotné rozhodnutí plat věnovat na dobročinné účely je sice hezké, ale trochu to připomíná rozdávání něčeho, co mi vlastně nepatří. Proto si myslím, že jediné a korektní řešení vzniklé situace je rezignovat na funkci senátora a uvolnit místo tomu, kdo ji bude schopen vykonávat v plném nasazení, bez jakýchkoli omezení.

 Znovu zdůrazňuji, že si senátora Františka Čuby velmi vážím. Za vše co vykonal, ať již jako předseda JZD Slušovice nebo v posledním období ve veřejných funkcích. Ale jeho rozhodnutí nadále zůstat za dané situaci ve funkci senátora nepovažuji za správné a odsuzuji i všechny ty, kteří jej v tom podporují.

 Na závěr malá úvaha. Možnost kandidovat do Senátu je podmíněna věkem 40 let. Nebylo by účelné stanovit i horní věkovou hranici pro volbu senátora, když dosavadní poznatky ukazují, že vyšší věk může přinášet různá fyzická i psychická omezení, která se mohou negativně promítat ve výkonu této funkce?

Jaromír Dočekal

P. S. V této souvislosti jsem si znovu uvědomil, že nám starším už občas chybí sebekritičnost a schopnost reálně uvažovat. Jen jako příklad. Nedávno jsem byl na obvodním oddělení policie, podle mého bezprostředního dojmu, diskriminován. Skončila mi platnost řidičského průkazu a při žádosti o výměnu mi úřednice oznámila vystavení pouze na pět let, oproti běžné praxi na deset. Spravedlivě, no spravedlivě, zkrátka jsem se rozčílil, že budu muset za pět let znovu žádat o nový řidičák. Teprve dodatečně mi došlo, že v té době bych měl mít už 91 let, pokud se toho dožiji, a o schopnosti řídit auto raději nemluvě. Zkrátka myšlení nás dříve narozených může být skutečně někdy nelogické. Takže výzva všem nám „mladým“ klukům, buďme sebekritičtí!

Kouření – aktuální téma současnosti

Poslední květnový den vstoupil v platnost tzv. protikuřácký zákon, který podstatně omezuje kuřáky v jejich „bohulibé“ činnosti. Bezesporu vítaný početnou nekuřáckou veřejnosti a s téměř revolučním odporem přijímaný obcí kuřáckou, významně podporovanou provozovateli pohostinských zařízení. Téma kouření dokonce zatlačilo do pozadí zejména pro novináře významnou záležitost, kterou byla prezidentská amnestie pro doživotně odsouzeného vraha Kajínka.

K napsání této úvahy mně vyprovokoval jednak můj negativní vztah ke kuřákům, který v sedmdesátých a osmdesátých letech dokonce nabyl formu výslovného nepřátelství. Důvod? Při mých služebních cestách a stravování ve většinou zakouřených restauračních zařízeních se často stávalo, že můj náhodný spolustolovník ukončil jídlo dříve, zapálil si cigaretu a kouř mi foukal přímo pod nos, což mě vždy tzv. vytočilo. Druhým podnětem je pak vyjádření komunistického poslance Vojtěcha Adama v Haló novinách, ve kterém k problematice kouření uvádí: „Samozřejmě jako lékař uznávám všechny faktory, které vedly k přijetí tohoto zákona, takže z lékařského hlediska ho vítám, na druhou stranu si ale myslím, že jde o výrazný zásah do svobody jednotlivce a osobně tento zákon považuji za nadbytečný“.

Při vší úctě, kterou k lékařům mám, si myslím, že se soudruh poslanec v tomto případě poněkud uřekl. Nechápu, o jaké svobodě občana, který obtěžuje své okolí kouřem, hovoří? A kde je svoboda nekuřáka? Snad stále platí, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Kuřák znepříjemňuje a do určité míry i zdravotně ohrožuje spoluobčany, takže je zcela logické, že je v této činnosti omezován i striktními zákazy. Kouř z cigaret znepříjemňuje život ostatním, ohrožuje jejich zdraví a je tedy naprosto v pořádku, že jsou přijímána i taková opatření, která omezují jakousi problematickou svobodu kuřáků. Přitom tato omezení v uspokojování jejich vášně pouze chrání větší část lidské populace před negativními důsledky kouření.

U poslance Adama mě ale překvapuje, že jako lékař si je určitě vědom škodlivosti aktivního i pasivního kouření, a přesto opatření obsažená v protikuřáckém zákoně považuje za nadbytečná. Tomu nerozumím a na rozdíl od něj, jako zapřisáhlý nekuřák, považuji protikuřácký zákon za naprosto opodstatněný. I když chápu různé komentáře a výhrady k některým jeho dílčím částem, mnohdy i poněkud úsměvné. Tak třeba mě docela pobavila spokojenost ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, že herci mohou na jevištích divadel používat cigarety jako rekvizitu. Nevím sice jak koho, ale myslím si, že případný zákaz „hulení“ herců na jevišti by diváky o dokonalý umělecký zážitek rozhodně neochudil. Navíc by se ušetřilo na dozorujících hasičích.

Určitá tolerance některých lékařů ke kouření je pochopitelná, vždyť i mezi nimi jsou kuřáci, přestože kdo jiný než oni jsou o škodlivosti kouření dokonale informováni. Pokud to ovšem nesouvisí s lobbováním ve prospěch tabákových firem, podobně, jak je tomu u alkoholu v případě lékařů doporučujících pro posílení zdraví konzumaci jedné či dvou skleniček vína denně. Je to v rozporu s názorem odborníka doc. MUDr. Jaroslava Skály, bývalého přednosty protialkoholní léčebny Apolinář, který jasně klasifikuje alkohol jako drogu, tedy látku návykovou. Takže z konzumenta popíjejícího pravidelně jednu či dvě skleničky vína denně se může postupem času stát piják či dokonce alkoholik.

Ale zpět ke kouření. V Mladé frontě se objevil článek, který dokumentuje skutečnost, že cigaretový dým poškozuje nejen fyzické, ale i duševní zdraví člověka. Firma Odour, zabývající se měřením zápachů u chemiček, papíren či čističek zjišťovala, jak silný zápach proniká z cigaretového dýmu do bytů nad hospodami. Kuřáci se totiž přesunují od hospodských stolů na chodník. A jaký je výsledek?

Kouř před restauraci stojícího hloučku čtyř kuřáků vytvořil v úrovni bytu nad nimi zápach překračující více než šedesátkrát limit. Dosáhl hodnoty 304 pachových jednotek, přičemž hraniční hodnota je kolem pěti jednotek. Jen pro srovnání, v okolí vepřína je tato hodnota oproti této zjištěné desetkrát nižší, což jistě o něčem vypovídá. Že by prasata smrděla méně než kuřáci? Faktem je, že zjištěná intenzita pachu již významně poškozuje zdraví obyvatel těchto bytů. Intenzivnější pach je totiž pro člověka nejen nepříjemný a obtěžuje, ale i stresuje, dráždí a stejně jako hluk ovlivňuje soustředění či kvalitu spánku. Člověk se mnohdy nemůže soustředit na jinou činnost, protože jeho psychiku plně zaměstnává obtěžující pach, jak dotvrzuje MUDr. Ivo Paclt, profesor Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty ÚK.

Takže vážení kuřáci, z pohledu nás nekuřáků skutečně páchnete, slušně řečeno, a svoji nepochopitelnou a odpornou činností jste na obtíž svému okolí. Člověk svoji závislost na kouření zpravidla získává v období dospívání, většinou z hloupé frajeřiny, i když, samozřejmě, ani v dospělosti to není výjimkou. Ale neumím si vysvětlit proč, navíc, když návyku na kouření podléhají i lidé vysoce vzdělaní. Ale kvalifikovanou odpověď by mohli dát spíše psychologové a psychiatři. Z mého pohledu laika je jen nepochopitelné, proč lidé takovému zlozvyku, jako je kouření, propadají.

Závěrem prohlašuji, že nově přijatý protikuřácký zákon vítám a jménem všech normálních lidí, myslím nekuřáků, vyzývám všechny slušné spoluobčany k důslednému boji za jeho dodržování. Je to bezesporu ku prospěchu nás všech.

Jaromír Dočekal

Zamyšlení…

Dostal jsem před časem email od kamaráda: „Četl jsem „Knihu snů Babiše“, což mnoho občanů asi dělat nebude. Četl jsem náš program i poslední „argumentaci k prioritám KSČM“, na kterých jsem se (přes odborné zázemí) trochu podílel a četl jsem i „náš názor“ na volební program ČSSD. Vesměs jde o slohová cvičení. Bohužel nebyl „publikován“ názor KSČM na program ANO a stručně řečeno - čím budeme i více zajímaví, aby volič přiznal, že komunisté jsou na straně rozumu a prospěšnosti pro většinu. Přečetl jsem i přiložený názor Martina Kollera, který není neobjektivní a pro nás nepříznivý - to čtou i mladí na internetu… A tak se ptám - jaký je Tvůj názor? S pozdravem V…“

* * *

...pravím vám, že to dřív projde velbloud uchem jehly, nežli by se bohatec zřekl svého bohatství a vstoupil do království nebeského.“

(Sv. Matouš, v. 19, Nový zákon)

Naposledy jsem přečetl více jak 100 stránek textu někdy v Moskvě před 40 lety, když jsem se snažil pochopit Marxův Kapitál, takže si nejspíš Babišův snář nepřečtu (možná až v penzi).

Z toho, co ale píšeš o Babišově knize, mně na mysl přichází tři věci:

První. Takovou „bibli budoucnosti“ jsem navrhoval poprvé na Kladenském sjezdu a neustále o tom přesvědčuji vedení strany, abychom měli vizi (propagandistický programový ucelený slovník, třeba i na web stránkách KSČM), aby všichni lidi u nás věděli, co chceme, kam směřujeme a jak toho chceme dosáhnout. To však bez jasného a srozumitelného komunistického programu není možné. K tomu je nutné mít banku nápadů, banku mozků, ideově a organizačně jednotnou a akční stranu a spoustu revolucionářů, skutečných komunistů v jejím čele. Pak je naděje navrácení autority komunistickému hnutí u nás a přitažlivosti našich ideálů a myšlenek širší veřejnosti. Bez toho se cvalem řítíme k našemu Žalovu.

Druhá. Zažil (a přečetl) jsem v pubertě knihy o budoucnosti světa od Kim Ir Sena, později od Mao Ce Tunga Rudou knížečku kulturní revoluce a na přelomu století „Zelenou knihu“ Muammara Kaddáfího. Nemalou roli ve své době hrál Hitlerův Mein Kampf. Všichni mají s Babišem jedno společné – hezky se to čte, klouže to jakoby po povrchu, je to logické, přitažlivě to vypadá, ale nikde není ukázána dialekticky ta druhá podstatná stránka věci.

Neukazují ani cestu, ani řešení, ani změny. A ty jsou nutné. Bez pokrokových a spravedlivých změn svět dopředu nepůjde. Ale změny budou vždycky někoho bolet.

Po celé přechodné období od toho kapitalistického až do toho beztřídního, budou ve společnosti existovat mezi sociálními skupinami s rozdílným přístupem ke společenskému bohatství antagonistické vztahy. Půjde jen o to, zda vývoj bude diktovat skupina boháčů a jim podřízených řiťolezců (tedy bude vládnout diktatura kapitálu), nebo bude vývoj vědomě a racionálně řídit většina společnosti vytvářející společensky potřebné a nezbytné hodnoty (tedy diktatura pracujících).

Jednotlivosti v Babsnáři, jsou spíše populistickými šidítky pro malé děti, než snahou o vytváření sociálně spravedlivé společnosti. Např. přímá volba poslanců je namířena sice proti všem politickým konzervativním uskupením, ale odskáčeme to především my - komunistická strana.

Podobný návrh jsem před mnoha lety předkládal na ústředním volebním operačním štábu a našim poslancům. Co brání to dostat do zákona pro komunální volby, třeba i zkušebně pro obce do dvou, tří, pěti tisíc obyvatel? Zkrátka tam, kde se lidé fakticky mohou znát? Vždyť to v mnoha obcích, kde se horizontálně stavěli vedle sebe všichni kandidáti se stejnými možnostmi, vlastně již dávno funguje. Ale ve „vysoké“ politice je to trochu složitější. Nemají všichni kandidáti stejné možnosti jako třeba herci, sportovci, ministři, zloději, umělci, mafiáni…

Plácnu příklad. Vezměte si třeba hudebníka Jiřího Zmožka. Všichni známe a máme rádi jeho písničky, ale on je - neskutečná svatá pata a antikomunista. Lidi ho klidně zvolí poslancem a on navrhne zákaz komunistického hnutí?! Podobně Herr Herman, Herr Bělobrádek…

Myslím, že základ demokracie i Ústavy ČR by mělo tvořit Všelidové referendum s povinnou účastí (!) osob starších určité hranice, kdy jsou schopni chápat spoluzodpovědnost za zákonná rozhodnutí pro budoucnost svou, národa i vlasti – možná od 21, možná od 18, ale možná i od 16 let věku.

Chceme migranty? Ano? Tak tady budou.

Chceme NATO? Ano? Tak v něm budeme.

Chceme legalizovat drogy? Ano? Tak tady budeme propleteni rodícími se „debílky“ atd.

Ale pokud referendum rozhodne jinak, tak to musí vláda řešit a k řešení neduhů současného imperiálního světa nevede jiná cesta, než o které hovoří Marx. Cesta od kapitalismu k beztřídní společnosti, tedy lidově demokratickou cestou k budování socialismu, oproštěného o již známé, pochopené a překonané chyby z té „zkoušky“ první.

Marx i Lenin ale jasně také říkají, že na této cestě se po celou vývojovou dobu budou projevovat stopy (mimikry) předcházející kapitalistické formace a bude probíhat permanentně reakční soupeření s nově vznikajícím společenským životem (viz rok 1968, 1989).

Všimněme si, že vlastně největší entuziasmus k životu v naší historii nastává vždy po skončení válek! To přeci ale neznamená, že k tomu abychom prosadili kvalitativní (tedy revoluční) změny budeme usilovat a podporovat války.

Třetí. V době končící civilizace (nedostatek surovin, potravin a nerostného bohatství, přelidněnost a zásoby atomových zbraní schopných každého člověka na planetě Země tisíckrát zabít…), ale zároveň blížící se 4.0 průmyslové revoluce, kde více než hlad hrozí duševní i fyziologické zakrnění a odumírání „homo sapiens sapiens“ jako druhu pro neschopnost zabezpečovat další rozvoj člověka a uspokojovat jej v pokroku libovolnou „činností - prací“.

V Puškinově parku na Puškinově náměstí v Moskvě, před jedním filmovým festivalem někdy v roce 1983, (byl tam kinosál pro tři tisíce diváků), byly umístěny moderní sochy začínajících umělců, které, samozřejmě, po festivalu musely být odstraněny nebo přesunuty do regionů. A tam byla jedna socha s názvem „Člověk budoucnosti“. Ošuntělá, scvrkající se mužská postava v záklonu, v povislém saku zastrčené srolované noviny a pijící (nasávající), v pravé ruce držící flašku s vodkou směřující k nebi. Při vzpomínce na tu skulpturu vidím dnešní mladou živočišnou generaci, která chce mít všechno, ale pracovat moc ne.

Již dnes u nás funguje zákon džungle. Jen si to nechceme připustit. A bude to čím dál horší. Jestliže pro nemalou část obyvatel je fakt, že někteří lidé u nás pobírají statisíce korun denně (!) normální (!) a zasloužené (!), tak nemůže tato společnost dopadnout dobře. Třídy a třídní boj si nevymyslel ani Marx, ani Lenin a ani Stalin. Sto let před Marxem je pojmenoval Hegel, ale i on již jen čerpal ze staletí před ním.

Nechci se zastávat Nitcheho a ani nacismu, který dělí lidi podle ras a křivosti nosu… Ale nejsem asi sám, kdo si klade otázku: Jak je možné, že někdo s maturitou mlátí do míčku vypletenou raketou šest zápasů po dvou až třech hodinách a dostane za to 70 milionů korun (!) a ještě mu lidé tleskají, a ženská s maturitou, která se musí vlídně usmívat u pokladny supermarketu, má doma tři hladové krky a starost jak zaplatit nájem, za stejný čas dostane tisíc korun? A proč to píšu?

Myslím, že v určité etapě vývoje civilizované společnosti jsou znalosti a schopnosti lidí přibližně stejné. Ale startovní čára i cílová páska jsou pro všechny jiné, rozdílně postavené. A už vůbec nejsou (a ani nemohou být) spravedlivé.

Nemůžou být všichni očními chirurgy, zubaři, hejtmany, kosmonauty… Jestli nás uživí tenisté a hokejisté a nepotřebujeme zemědělce… nepotřebujeme řemeslníky… tak prosím! Kolik asi můžeme mít generálních ředitelů ČEZu? Ale zkuste nakrájet takovému generálnímu řediteli na svačinu proužky ze starých tenisáků, jestli to bude jíst?!

Proto si myslím, že ohodnotit lidi podle určitých pravidel a obecných možností je správné. Ti „mimořádní“, talentovaní, bohem políbení, nezřídka i zdegenerovaní a nemocní s uvolněnými mimořádnými schopnostmi, by měli mít nikoliv mimořádné peníze, ale mimořádné podmínky pro tvůrčí rozvoj.

Argument, že přeci ten tenista musí být po skončení kariery z něčeho živ, může vyslovit jen člověk, který nikdy nesfáral na šachtě pod zem a neudělal tři odpaly na hajcmance (ocelová poddajná výztuž) do úpadu na hřeblák. Z čeho má být ten horník po dvaceti letech fyzické i duševní dřiny v podzemí při téměř stoprocentní relativní vlhkosti, 40 stupních horka, prašnosti a zplundrovaného zdraví živ?! To už tyhle presstitutky nezajímá?!

Jeden příklad za všechny. Pusťte si na internetu zpěváka Pavla Bartoně. Víte, jaký je jediný (!) rozdíl mezi ním a Karlem Gottem? Pár set miliónů korun na ziscích! A to prosím Gotta uznávám i jako slušného člověka a obecně nejsem závistivý člověk.

Před více jak půl stoletím jsem prožíval velkou lásku a jezdil jsem za ní vlakem z hlavního nádraží do Říčan. Jednou mi těsně ujel vlak a byl jsem nucen čekat na další spoj. Na nástupišti se houfovali čundráci mířící na potlach někam k Sázavě. Na jednom vozíku k přepravě bagáže seděl mladík, tak těsně po vojně, s kytarou a jakoby sám pro sebe hrál a zpíval. Bylo to v době, kdy se celá společnost rozdělila na Matuškovce a Gottovce. Zpěv neznámého trampa byl pro mne neskutečným zážitkem, který jsem v dalších desetiletích zažil mnohokrát, když některý z podobných umělců dosahoval mistrovských výkonů. Ale jednu věc jsem si tehdy uvědomil. Lidí, kteří u nás umí překrásně zpívat, je hodně, ale jen někteří patří mezi ty vyvolené mající to štěstí, že se tím mohou živit.

Dnes se zpěvem živí dokonce i lidé, kteří zpívat vůbec neumějí. A nebýt zvukařů a plejbeku, tak nevím jak by dopadli. Ale hlavně že „krafou“ do politiky… a národ jim to baští. No nic. Proti gustu žádný „dišputát“, ale mějme vždy na mysli jeden z největších objevů Marxe: „...prostou skutečnost, dosud skrytou pod ideologickými nánosy, že lidé musí jíst, pít, bydlet a šatit se, dříve než mohou provozovat politiku, vědu, umění, náboženství a tak dále; že tedy výroba bezprostředních hmotných životních prostředků, a tím každý daný stupeň hospodářského vývoje národa nebo epochy tvoří základnu, z níž se vyvinula státní zřízení, právní názory, umělecké a dokonce i náboženské představy lidí oné doby, a z níž proto také musí být vysvětlovány, a nikoli naopak, jak se dělo dosud.“

... A tak si před volbami kladu otázku. Proč bychom nemohli navrhnout, že minimální důchod či minimální mzda nesmí poklesnout pod polovinu průměrné mzdy v zemi??? Proč bychom nemohli navrhnout, když neprošel zákon o příživnictví, že lidé, kteří nepracují, si budou vše, co stát zajišťuje z daní pracujících, platit a hradit ze svého??? A to samé by mělo platit pro ty, co úmyslně a vědomě poškozují své zdraví???

Stěžujeme si na část mladé generace na jejich styl života, lenost, neschopnost, agresivitu…, ale vždyť proti tomu nic neděláme. Honba za penězi, auty, dovolenými, majetky obecně, nutí rodičky odkládat kojence do zařízení, kde jim nikdo základní sociální zvyklosti a charakterové vlastnosti vštípit lépe, než skutečná matka, nemůže. A tam, kde dříve zaskakovali prarodiče, to taky nefunguje. Babičky došly! Chodí do práce, aby zaplatily nájem, splátky, exekuce… A tak bych mohl pokračovat.

A proto závěrečné resumé. Vše, co kterýkoliv člověk potřebuje bezpodmínečně k životu, mu musí být zajištěno společností, ve které žije a naopak, on se na zdrojích tohoto zajištění musí celospolečensky prospěšnou prací v určitém stádiu svého života – podílet.

Tolik v krátkosti můj názor na populistické brožurky našich politických soků a jen připomínám: „Socialismus není o chudobě, ale o spravedlnosti!“ a „Kdo nevolí komunisty – volí nespravedlnost, násilí, agresivitu, fašismus, válku!“

Pepa Všímavý

Okénko do své historie

Já, váš Dan Bierónski, bych chtěl tímto seznámit členy našeho okresního výboru i členy redakční rady našeho Zpravodaje s určitými okolnostmi, jak jsem se stal komunistou a jak jsem přišel k marxistickému přesvědčení.

Již v šestnácti letech mě zaujaly myšlenky sociálně spravedlivé společnosti a také boj národů Afriky, Latinské Ameriky i Evropy proti diktátorským a fašistickým režimům. Moje matka Olga Bierónská, pozdější funkcionářka KV KSČ Středočeského kraje, mi k tomuto postupnému vzdělávání vždy dodávala potřebné materiály.

V roce 1986 jsem vyhrál na VŠZ Praha soutěž o znalostech mezinárodního dělnického hnutí. Pochopil jsem i tímto, že imperialismus není řešení pro lepší budoucnost lidstva. Pochopil jsem i to, že dělnická třída podle učení Karla Marxe musí porazit kapitalismus.

Ale dějiny komunistického hnutí se na přelomu osmdesátých a devadesátých let zadrhly. Víme, co byl 17. listopad i novodobý nástup kapitalismu. Já jsem však věrný ideálům komunistického hnutí a 25. 4. 1991 jsem vstoupil do KSČM v rámci našeho OV KSČM Praha-východ.

V roce 1993 jsem se stal mimo jiné i členem Komunistického svazu mládeže (věk 25 let). V roce 1995 jsem pomáhal zakládat 1. Pražský dělnický klub Komunistického svazu mládeže. A s ním přišla i odborářská demonstrace v listopadu 1997.

Potom ovšem přišly moje těžké stranické časy. OV Praha 10 zrušil ZO KSČM č. 576 soudruha Ivana Hrůzy a já byl formálně na dlažbě. Až v roce 2011 mi opět Praha-východ nabídla cestu k reaktivizaci. Já jsem tuto výzvu přijal a o dva roky později se stal členem OV KSČM Praha-východ a jsem jím dodnes.

Velice rád píši příspěvky k situaci našeho i mezinárodního komunistického hnutí i ke svým možnostem k tomuto úsilí přispět. Jsem optimista, protože naše KSČM je schopná v současných volbách dosáhnout 15, 18 i 20 %. Jsme v Evropě nejsilnější komunistická strana a to je pro mě ROZHODUJÍCÍ.

30. 8. 2017

Ahoj Dan

Nezapomínejte!

Angela Merkelová označila obyvatele české kotliny za xenofoby a rasisty

Přisadili si i bývalý francouzský „Američan“ prezident Hollande a rakouský ministr zahraničí Kurze. Dáma ovšem opominula fakt, že mimo historicky usazených Čechů v této zemi žijí bez problému Slováci, Poláci, Albánci, Řekové, Italové, Arabové, Vietnamci, Slováci, Rusové, Ukrajinci, Američané, Angličané, Australané, Mongolové a další národnosti. Navzdory tolik omílanému odsunu zde žijí i Němci.

Dovolím si paní Merkelové připomenout, že to byli její předkové, ne moji, kdo před pětasedmdesáti roky z Evropy udělali lidská jatka. Byli to příslušníci jejího národa, kteří přeměnili šest milionů Židů v prach a popel. Byli to vojáci německého wehrmachtu, kdo za sebou nechávali spálenou zem i její obyvatele. Byli to Němci, kdo mučili ženy a děti.

Rakušáci se dnes tváří, že oni nic, oni muzikanti, a že byli téměř Hitlerovou obětí. Když ho vítali při anšlusu záplavou květin a jásotem, toho svého milovaného rodáka z Braunau, to nebyli oni? Rakouská státní příslušnost mnohých velitelů koncentračních táborů také není pravdou?

Když jsem viděl dokumentární film z pohřbu válečného zločince Otty Skorzenyho v Madridu a Vídni, kde v roce 1975 (!) Rakušané hajlovali, měl jsem vlčí mlhu?

Pokud utekl vězeň z koncentračního tábora v Mauthausenu, byli sezváni ctihodní měšťané a sedláci z okolí na hon. Ano, na hon! Tak se tomu říkalo. Ozbrojeni kulovnicemi a brokovnicemi dědové a pradědové dnešních kazatelů dobrých mravů štvali krajinou naše předky. Rakušané byli elitou, Češi, národ určený k lovu a vyhlazení.

Velmi doporučuji návštěvu mauthausenského lágru s vyhlídkou na Alpy, resp. toho mála, co z něj zbylo. Uvidíte pece, v nichž pro pobavení rakouských dozorců byli upalováni vězni zaživa. Křik a nářek nešťastníků nazývali bodří wurstoví tatíci „andělské zpívání“. Možná tak zpíval i Karel Hašler, než ho umučili.

Při vchodu do krematoria si všimněte nenápadné železné tyče nad vchodem a na ní připevněného ocelového lanka. Na lanku byly věšeny malé děti. S pověstným rakouským pivním humorem se zařízení nazývalo „Houpačka“.

Uděláte-li si malou procházku pod lágr, do kamenolomu, spatříte další hrůznou kulisu špílců našich veselých sousedů. Strážní nutili skákat vězně z kolmé čtyřicetimetrové skalní stěny do vody malého jezírka na dně kamenolomu. Kdo váhal, toho zastřelili. Kdo skočil, byl „parašutista“. Mrtvý parašutista. Oh, k popukání! Večer, po skončení práce v lomu, každý vězeň musel vystoupat 186 strmých schodů k lágru s těžkým kamenem neseným v zátylku. Podalpští synci vymysleli hru „domino“. Prvního, který vyšel až nahoru, pažbou pušky praštili do obličeje. Ten upadl nazad a dominovým efektem popadalo dalších mnoho lidí, přičemž nesměli dvacetikilový kámen pustit z rukou. Na to, kolik tato hra bude stát životů, uzavírali dozorci sázky. Joj, to byly veselé časy…!

Pokud máte zájem vidět místa, kde ubili, umučili nebo upálili Rakušané někoho z vaší rodiny, musíte zaplatit! Ano, v Mauthausenu vás zkasírují jako u kolotoče a ještě vám, vy xenofobové a rasisti, zahrozí ministr Kurze ukazovákem a sníženými příděly peněz z EU. Máslo na temeni své hlavy pozapomněla i sladká Francie. Ta se nerozpakovala do německých koncentračních táborů dodávat Židy ve velkém. Když počet nežidovských běženců z jiných zemí, včetně Česka, dosáhl počtu 60 000 lidí (!), Francie v roce 1941 vyhlásila uprchlickou krizi a další lidé do země vpuštěni nebyli. Přitom – každý z válečných migrantů ve Francii musel prokázat, že má prostředky na živobytí. Pokud neměl, byl deportován do domovské země, tj. - většinou do Říše. Tím pádem do koncentráku, na šibenici, nebo rovnou před popravčí četu. Někteří čeští vojáci vzpomínají, jak na ně tupí Francouzi a Francouzky na ulici plivali a nadávali jim, že nebýt Československa, nebyla by jejich země zatažena do války. A jestli se chcete hodně zasmát, doporučuji ke čtivu válečné dějiny pařížského hotelu Ritz, kde se tvořila budoucnost poválečné Evropy. Pochopíte, odkud a proč se fašistická EU vzala.

Dovolím si paní Merkelové a ostatním kazatelům morálky připomenout, že žádný z mých předků nikdy nikoho nemučil, neloupil, ani si nepřivlastnil cizí zem nebo majetek. Jestliže má paní Merkelová post coitum výčitky svědomí a zve si domů hosty, je to její věc. Avšak nemůže si pozvat problematické přátele, a potom je ubytovat a nechat živit u sousedů. Já jsem nikoho nezval a nikomu nic nesliboval. Jsem pro, abychom přijímali děti, ženy a staré lidi bez rozdílu víry. Osočování od těch, kdo mají na hlavě žluklého másla pro několik dalších generací, mi vadí a je urážlivé. Paní Merkelová a páni Holland a Kurze by se za svoje výroky měli omluvit a prosit za odpuštění. Mocenské čachry opět působí lidem Evropy utrpení a bolest a smrt.

Petr Čejka

Připravujeme 42. teoreticko-politickou pražskou konferenci

V sobotu 1. července 2017 se konala pravidelná pracovní porada představitelů pořadatelských subjektů Pražských teoreticko-politických konferencí.

Na programu bylo: Vyhodnocení 41. a příprava 42. pražské teoreticko-politické konference a aktuální vnitropolitická a vnitrostranická situace před volbami do PS PČR.

Úvodní slovo k vyhodnocení 41. konference přednesl Pavel Degťar. V diskusi k tomuto bodu vystoupilo deset zúčastněných. Bylo konstatováno, že 41. pražská teoreticko-politická konference, která se konala 13. května 2017 u příležitosti nejvýznamnějšího výročí roku na téma „Svět 100 let po Velké říjnové socialistické revoluci, co a jak dál“, s cílem přispět k analýze současné objektivní situace, subjektivních podmínek, forem a metod další realizace odkazu VŘSR, tento cíl splnila. Konference se zúčastnili funkcionáři a aktivisté KSČM, KSČ a KSM z různých míst České republiky (od Karviné po Cheb). Nedostatkem byla poměrně nízká účast - reálně bylo přítomno 81 účastníků. Záměr, aby se z každého pořádajícího subjektu účastnilo nejméně pět funkcionářů, se nepodařilo tentokrát naplnit. (Z okresu Praha-východ bylo přítomno pět účastníků, z toho dva členové OV.) V diskusi k hodnocení konference byl zejména oceněn úvodní referát Věry Klontza-Jaklové, ale také naprostá většina diskusních příspěvků. Ohlasy na konferenci jsou pozitivní.

V dalším jednání se účastnící pracovní porady dohodli, že 42. PTPK se bude konat s mezinárodní účastí z obvyklého okruhu zemí. Konference bude u příležitosti 170. výročí zrodu Manifestu komunistické strany a 100. výročí VŘSR, a to 11. listopadu 2017 na téma „O teorii a praxi komunistického hnutí“, s cílem přispět k využití poznatků z realizace marxisticko-leninské teorie v činnosti komunistického hnutí pro jeho další cílevědomý rozvoj. Bylo odsouhlaseno, aby úvodní referát přednesl Josef Skála. Byl vznesen požadavek, aby pro konferenci byl připraven návrh závěrečné deklarace účastníků. Účastníci porady byli informováni, že nakladatelství Orego vydá při příležitosti konference Manifest komunistické strany.

Pro pořadatelské subjekty vyplývá úkol zajistit účast nejméně pěti účastníků a nejméně jeden diskusní příspěvek. Bylo rovněž doporučeno, aby každý subjekt přispěl k širšímu využití sborníků vystoupení na konferencích tím, že je mj. zakoupí ze svých prostředků pro funkcionáře svých orgánů i pro základní organizace.

MiHav

Čím a kým se rozbíjí 25 let český stát?

1. Nejprve se zesměšní celý národ

Jste nevzdělanci. V Nepálu je každý pasák yaků bakalářem. Tak se založí v každé opuštěné stodole soukromá vysoká škola, aby i holka tančící u tyče, či líný synek čilého podnikatele měl titul Bc (bakalář). Nejde o kvalitu, jde o statistiku. Klasické university opustí svou tradici Alma mater a zaplevelí se obory, o kterých uvažoval kdysi v Haliči Jára da Cimrman.

Názory a práce univerzitních profesorů, které titul ctí, převálcují mediálně nejrůznější „buznoexhibicionisté“.

Ze státních základních škol se inkluzivními a jinými věčnými experimenty vytvářejí budoucí školy pomocné, na nichž budou mít hlavní slovo nejrůznější metodičky z oborů inkluze, integrace, imigrace, a vypravěčky korektních pohádek o princi Bajajovi z Ugandy a jeho registrované partnerce Popelce z Damašku.

2. Pak je třeba zničit národní ekonomiku, hlavně průmysl

Nic neumíte. Všechno, co jste kdy vymysleli a vyrobili, byl neprodejný šunt. Nikdo ve světě nestojí o vaše nákladní tatrovky, motorky, sigma pumpy, letadla, obráběcí a textilní stroje, sklo a bižuterii. Zavřete své továrny a místo nich otevřete montovny. Aby se neřeklo, na chvíli necháme zazářit pár vašich slovutných „kapitánů průmyslu“. Ti se nakonec za pár let se svými Titaniky propadnou do septiku, protože nevěděli, že správný kurz určuje kompas a ne
teploměr.

Vy jste tak neschopní, že si ani neumíte načerpat minerálku ze své země, vy si dokonce neumíte ani nahnat pitnou vodu do vodovodních trubek. Ještě, že jsme tu my a za mírný bakšiš to pro vás uděláme sami.

Rozinky vyzobeme, ze zbytku uděláme sklady ojetých pneumatik, a co by nám mohlo konkurovat, odkoupíme, utlumíme a zavřeme.

A pokud se to českému „proletariátu“ nelíbí, tak bacha. Stačí jeden letecký most z Ulánbátaru a můžete se pakovat. Za devět měsíců se nám počet budoucích zaměstnanců ze země Olgoje Chorchoje zdvojnásobí. 

3. Zvláště důležité je zlikvidovat zemědělství a potravinovou soběstačnost

Začne se žvaněním, že celá desetiletí jsme jedli jedovaté potraviny. A s námi se trávili autobusy plné Rakušáků luxujících cukrárny ve Znojmě a dalších jihomoravských městech. A kolony Němců, kteří se v Karlových Varech či Mariánkách cpali kachnou se zelím a vzdychali Mein Gott, ta kachna voní po kachně.

K čemu vlastně potřebujete zemědělství? V Maroku je brambor a jahod, že vám je levně dovezeme a draze prodáme. K čemu sady? V Chile a Jihoafrické republice je tolik hrušek, že se pod nimi lodě prohýbají. Na Novém Zélandu je jablek jak euromravenců. Po Evropě bloudí kamiony s tunami kuřat, prasat a skotu a vy byste se chtěli mořit nějakou samovýrobou. Mléko je navíc nezdravé a jogurt dnes dokážeme udělat i z bramborového škrobu. Pěstujte naftořepku a budete druhý Kuvajt. A opuštěné kravíny a vepříny jsou přece nejlepší skleník pro pěstování bylinek typu Hanojská majoránka.

4. Ta nejdůležitější etapa je pak znesvéprávnění národa

Zformuje se banda speciálních věrozvěstů, kteří nám začnou vyčítat, jak jsme nemultikulturní šovinisté, kteří utlačují své spolubližní. K nim se připojí i saudskoarabský komisař a prohlásí „u vousu Prorokova, u nás se mají ženské líp, než ta vaše vykořisťovaná etnoskupina“. Neúspěch desítky let trvajících snah o integraci se vysvětlí tím, že při integrování byla pošlapána jejich práva na zachování specifických rysů jejich obohacující odlišnosti. A tak posilujeme zachování odlišnosti zvětšením průměru penězovodů a zvyšování počtu jejich aktivistických údržbářů.

Zásadou likvidace národa je ustupování rostoucím požadavkům všech exotických odlišností a označování opravdových hodnot za měšťácký přežitek staré Evropy.

5. Poslední etapou je vstup do celoevropské organizace

Protože v jednotě blbosti je síla.

Když ze samostatných „přiblblých“ jedinců dokážete vytvořit uřvaný dav, pak ze samostatných států nakonec dokážete vytvořit sebedestruktivní unii.

Současný příliv obžerných uprchlíků je jen poslední sloka unijní hymny Óda na radost. Jmenuje se rekviem za zbabělost.

* * *

Je těžké pochopit a rozumově vysvětlit takovou hlubokou a zrychlující se degradaci Evropy, která se žene do zkázy a ještě jí k tomu hraje orchestr z Titaniku.

Možná opravdu existuje Bůh, který si říká: Dal jsem vám, Evropané, svobodu volby. A takhle to dopadlo. Tak víte co? Jděte mi k šípku!

Koluje po internetu

Autolékárnička aneb Snad určeno pro poslance?

Mám řidičák od roku 1970 a lékárničku jsem nejen nikdy nepotřeboval, ale neviděl jsem ani jiného řidiče, že by ji někdy použil. Totéž nepamatuju ani jako bývalý hasič z povolání, občas se u takových zásahů nachomýtaje.

Navíc lékárničky, standardně dodávané za 250 korun před čtyřmi roky, jsou víceméně k ničemu. Nůžky, které v nich jsou, jsou jen ozdobou z kusu plechu. Člověk myslící si pomůže i bez lékárničky. Blbovi, který neví, kde a jak zaškrtit ránu, by i kompletní vybavení sanitky nebylo nic platné. Autolékárnička je jen nástroj buzerace řidičů a zajištění odbytu firmám, které se jejich kompletováním živí…, tak si to přečtěte…

Před asi čtyřmi roky jsme si já a můj syn, v souladu s tehdy novou vyhláškou, vyměnili autolékárničky, v ceně cca 250 Kč/kus.

Dnes jsem se dočetl, že se chystá zákon, který nařídí opět jejich výměnu, údajně kvůli prošlé čtyřleté expirační době. Mám takový skromný dotaz? Může mi někdo z připravovatelů tohoto zákona vysvětlit, jak se po čtyřech letech změní termoizolační vlastnosti termoizolační fólie nebo jak se za stejnou dobu změní schopnost nůžek stříhat náplast nebo obvaz?

To si nedovedu představit, byť jsem vysokoškolsky vystudovaný technik. Vždy jsem měl za to, že termoizolační fólie má zabránit unikání tělesného tepla, že nůžky jsou v lékárničce pro stříhání a nikoli kvůli jejich sterilnosti. Ostatně ani s tou sterilitou obvazů, náplastí, škrtidla a resuscitačních roušek to není v případě úrazů při autohaváriích tak zcela jednoznačné a pravdivost záměru zabránění infikování utrpěných poranění není jednoznačná.

Již sám mechanismus poranění v případě autohavárie neprobíhá ve sterilním prostředí a sterilními předměty, takže ještě dříve než dojde k ošetření rány, je tato již infikovaná. Jestliže při resuscitaci provede dýchání z úst do úst osoba s infekční plicní chorobou, žádná desinfikovaná rouška nezabrání přenosu infekce. Taková desinfikovaná rouška nezabrání přenosu plicní infekce ani v opačném směru, takže při tomto úkonu je stejně ohrožen i poskytovatel první pomoci. Nebo snad nějaký náš zákon zakazuje poskytnout dýchání z úst do úst nějaké skupině občanů?

Jako báňský inženýr jsem musel absolvovat i školení na HBZS v Ostravě - Radvanicích, kde nás školili lékaři s praxí při zachraňování životů při důlních haváriích. Ti nám vštěpovali zásady, že prvotní při poskytování záchrany je zabránění ztráty krve a následně podpora plicní ventilace a obnovení srdečních funkcí. Učili nás, že pokud nezabráníme vykrvácení, tak postiženou osobu nezachrání již nikdo a ničím na světě, takže je lepší zabránit krvácení třeba i posmrkaným kapesníkem a že dnešní medicína se dokáže s případnou infekcí vyrovnat, nedokáže ale napumpovat do mrtvoly novou krev.

Takové druhé přirovnání. Naše zákony obecně ukládají každému občanovi poskytnutí první pomoci v případě, že se vyskytne v místě nějaké nehody, ale se vší lidskou moudrostí nestanoví, že to mohou učinit jen sterilními prostředky. To by totiž automaticky znamenalo, že každý občan by musel na kterémkoli místě a v kteroukoli dobu být vybaven lékárničkou se sterilními prostředky a že by si musel lékárničku pravidelně po uplynutí expirační doby měnit. Nelze se proto našim občanům divit, že velmi často jsou neteční vůči zraněným osobám a místo poskytnutí pomoci raději z místa nehody zmizí, nebo dělají, že nic nevidí.

Za třetí. Jak by postupovaly naše orgány v případě, že by kontrolovaly vybavení automobilů cizinců, kteří by neměli provedenu výměnu autolékárniček podle tohoto nesmyslu, protože u nich tyto normy neplatí? To je bude někdo při přejezdu hranic informovat o nutnosti koupit si novou lékárničku, nebo jim to bude prominuto a tím budou naši občané znerovnoprávněni před našimi zákony?

Tak se mi zdá, že kromě proslulé plzeňské právnické fakulty musí někde existovat ještě i podobná lékařská fakulta plodící podobně uvažující zdravotníky jako PF v Plzni plodila právníky.

Ale možná je to tím, že mám jen technické vzdělání a že naši páni profesoři nám vštěpovali, kromě technických a přírodovědných věd i zásady logického uvažování.

Věřím, že by se výrobcům lékárniček takový zákon líbil a že by za takový nesmysl silně lobbovali. Stejně si myslím, že připravovaný zákon o povinné výměně autolékárniček je jejich práce. Jen kdyby bylo v naší republice asi 3 mil. registrovaných motorových vozidel a nová lékárnička stála jen 150 Kč, tak je to bratru 450 000 000 Kč co čtyři roky, aniž by se nějak starali o odbyt, protože ten by jim zajišťoval stát, dokonce formou zákona. A navíc a především, protože by se nejednalo o státní výdaje, ale výdaje soukromých osob, nemuseli by být výrobci ani obtěžováni výběrovým řízením.

PS. Náš hlavní inženýr na dole Gottwald měl takové pořekadlo: „Přírodní pohromy, války, havárie a nemoci jsou tragédie, ale skutečnou katastrofou je iniciativní, pilný a aktivní blbec!“ V posledních pár letech mi připadá, že je to situace v našich zákonodárných orgánech, před nimiž nás zatím ani Pán Bůh nebyl schopen uchrániti!

V Havířově 10. 7. 2014

A jedna ze života nakonec

„Dobrý večer paní řidičko, silniční kontrola. Víte, že vám nesvítí levý světlomet?“

„Vím.“

„Tak to bude za 1 000,- Kč!“

„Hmm, když já to neumím vyměnit.“

„Tak to bude za 1 500,- Kč!“

Řidička vytáhne z kufru náhradní žárovku a sladce se zeptá: „A vy to umíte vyměnit?“

Policajti se po sobě poněkud šokovaně podívají: „To nemyslíte vážně, že ne?“

„No máte na autě napsáno „Pomáhat a chránit…“, tak když to vyměníte, tak mi pomůžete a rovnou mě ochráníte, ne?“

„Paní řidičko!!! Dýchněte si a jeďte!!! A řekněte manželovi, ať vám to vymění!!!“

„No to teda jako ne… kvůli blbé žárovce si fakt manžela pořizovat nebudu!!!“

„Proboha jeďte už pryč!!!“

Tak hlasovali… a vy je volíte?!

Pro uvalení sankcí na Českou republiku za nepřijímání migrantů hlasovalo v EU 18. května 2017 těchto 12 vlastizrádců:

1. Telička ................. ANO

2. Ježek .................... ANO

3. Charanzová ........ ANO

4. Dlabajová ............ ANO

5. Zdechovský…..... KDU - ČSL

6. Šojdrová…............. KDU - ČSL

7. Svoboda ................ KDU - ČSL

8. Štetina .................. TOP09

9. Niedermayer ....... TOP09

10. Polčák ................. STAN

11. Ploc ...................... ČSSD

12. Poche ................. ČSSD

Tak hlasují naši volení zástupci v EU proti zájmům ČR.

Je to skvadra vlastizrádců, kteří by se měli vzdát občanství a zažádat si o německé, když s nimi táhnou za jeden provaz.

Dobrovolně hlasovat proti vlasti je vlastizrada a král by je za to nechal bez milosti popravit. Škoda, že nemáme krále.

Giovanni Sartori – princ v sociálních vědách

92letý Giovanni Sartori, jeden z největších politologů a sociologů přítomnosti zemřel.

Profesor nejprestižnějších amerických universit Stanford, Yale, Harvard aj. Byl Kissingerovým přítelem, Obama byl jeho žákem, respektoval ho i Ronald Reagan, o němž řekl: „Neměl vysoké vzdělání, ale úžasný politický talent a výjimečný praktický rozum“. V nedávném hovoru s il Giornale o islámu.

Profesore, čelíme islámské invazi?

Invazní vlna z islámských zemí se musí zarazit, islám nelze integrovat do evropské tradice. Říkám to řadu desetiletí.

Jste pravičák?

Levice, pravice, nezajímá mě to. Důležitý je smysl pro realitu. Studuji ty věci celý život. Snažím se pochopit politické, ekonomické a etické mechanismy, které řídí vztahy islámu a Evropy, abych mohl navrhnout řešení té katastrofy, které čelíme.

Jaká katastrofa?

Tvrzení, že lze mírovým způsobem integrovat obrovskou komunitu muslimů, věrnou teokratickému monoteismu, která odmítá akceptovat separaci politické a náboženské moci – katastrofální iluze. Tato nesmyslná fantazie povede k válkám čím dál tím otevřenějším a současnějším.

Proč?

Islám po třicetileté přítomnosti v západní Evropě odhalil pravou tvář. Jeho adepti jsou ochotni se vyhodit do povětří, a to pomocí nejmodernějších technologií. Islám se nevyvíjí, jde o teokratický monoteismus formovaný v 7. století, zcela nekompatibilní se západním monoteismem. Po vítězství Vídně v roce 1683 se tato realita ignorovala a čelíme jí s novou silou dnes.

Nelze kohabitovat?

Ne, západní společnosti jsou založeny na suverenitě lidu, islám na suverenitě Alláha.

Integrace muslimů do naší společnosti není možná?

Od roku 630 nezná historie jeden případ muslimské integrace do nemuslimské společnosti. Podívejte se na Indii nebo Indonésii.

Ve svých zemích muslimové žijí pod suverenitou Alláha bez problému, zatímco na Západě…

Muslimský imigrant na západě se stále ztotožňuje s tímto principem a odmítá západní etické a politické principy, nemůže se integrovat. V Anglii nebo Francii je třetí generace muslimů ještě fanatičtější a víc násilná než ty předchozí.

A multikulturalismus?

Co je to vůbec multikulturalismus? Nesmysl, nic takového neexistuje. Levice, která s tím termínem operuje, o islámu nic neví. Jejím diskursem je ignorantství. Číňané jsou Číňany několik tisíc let a perfektně v našich městech kohabitují i se svými zvyky a tradicemi. Podobně Evropané židovského původu. Nikdy ne muslimové. V soukromém životě ať si věří, čemu chtějí, ale politicky musí akceptovat naše zákony a lidovou suverenitu, jinak nemají na západě co pohledávat.

Jestli někdo z levičáků uslyší vaše úvahy, prohlásí vás za xenofoba.

Celá levice je skandál. Jsou zbabělí a ztratili původní ideologii, aby zůstali „progresívními“ zaštítili se hanebností typu „hranice všem otevřené“.

Co dělat?

Respektovat zákony a pravidla. Imigrace do Evropy již dál není únosnou. Každý migrant musí mít vízum, dokumenty, jasnou identitu. Ilegálové musí být odsunuti zpátky do svých zemí. Ti, kteří zůstanou, nemohou dostat volební právo, jinak muslimové vytvoří nebo ovládnou politické strany a v důsledku jejich vysoké porodnosti budeme ztraceni, během pár desetiletí to tu všechno ovládnou. Staneme se menšinou ve státě ovládnutého šaríí. Žil jsem třicet let v USA, měl jsem všechna práva kromě volebního a nevadilo mi to.

A co masívní transfer imigrantů po lodích?

Každá urgentní situace má své etapy. Jsme v poslední etapě: válečné. Jsme napadáni, a aby bylo jasno, musíme se bránit všemi zbraněmi, které máme k dispozici – letadly, torpédovat je atd.

Co to říkáte?

Říkám, že jsme ve válce, kdy druhá strany nerespektuje teritoriální vody. Pošleme letadla k libyjským břehům, potopme lodi v přístavech. Je to jediná reálná možnost, jak je odradit od invaze do Evropy. Po dvou, třech útocích přestanou.

Pro některé intelektuály je západ vždy viníkem.

Jsou stupidní, sebedestruktivní. Inkvizice byla tragédií, ale toto fanatické období západ před staletími překonal. Ne tak islám. Není schopen evoluce. Je to svět bez pohybu, nikdy nevstoupil do industriálního věku, ani ty nebohatší muslimské země. Mají obrovské bohatství v ropě, ale nic nejsou schopni vyrobit, všechno musí dovážet. Symbolem jejich civilizace je bazar.

Podle některých teoretiků mezicivilizační kontakt obohacuje?

Pokud existuje vzájemný respekt a vůle k soužití. Jinak nemůže jít o obohacení, ale o válku, kde nejmocnější zbraní je demografie, totálně v jejich prospěch.

A Evropa?

Už neexistuje. Nikdy jsem neviděl stupidnější instituci než je Evropská unie. Favorizuje masovou imigraci, devastuje evropské ekonomie a celou Evropu to dovede do nezaměstnanosti a chudoby.

Evropa podle vašich představ?

Konfederační, složená jen z původních sedmi zemí. Aktuální EU složená z 28 zemí a 28 jazyků je nesmyslem, nic neví o islámu a je totálně neschopná obrany, je směšná a nezodpovědná.

Jak to s islámem v Evropě skončí?

Máme lidské bomby, islámské mučedníky – svědčí to o tom, že se blíží vyvrcholení.

Pomluva nebo smutná pravda?

(Rozhovor s lékařkou o praktikách lékařů...)

Sedím v příjemném prostředí zastrčené kavárny nad vonícím šálkem kávy. Naproti mně sedí mile se usmívající půvabná žena. Říkejme jí třeba Věra. Po krátké přátelské konverzaci o dětech, přátelích a domácích mazlíčcích sklouzne náš rozhovor ke zdravotnictví.

Věra je profesí lékařka. A protože mě po chvíli jejího vyprávění začíná naskakovat husí kůže, dovolím si některé její poznatky z nekalých zdravotnických praktik ocitovat.

„Víš, Petře, ono ve zdravotnictví už dávno nejde o pacienta, ale výhradně jen a jen o prachy,“ říká Věra a pokračuje: „Provázanost výrobců léčiv (mnohdy nekvalitních a předražených) s lékárnami, nemocnicemi a lékaři je obrovská. Hlavním cílem je co největší spotřeba, i když se jedná o léky a služby, které pacient často vůbec nepotřebuje. Ceny těchto léků jsou i tisíckrát nadhodnocené. Mediální masáž, nezřídka cílená na ochranářské rodičovské pudy, je doslova zločinem.

Neustálá tvrzení, že ve zdravotnictví chybí peníze, jsou bohapustá lež. Ve zdravotnictví je peněz dost, ale utrácí se za předražené služby, vybavení a techniku, někdy až se 100% navýšením. Žádnou z nabízených vakcín proti chřipce, a nejen tu, bych si nikdy nepíchla, protože jim prostě nevěřím. Tyto preparáty pacienty před chřipkou ve velkém procentu případů vůbec neochrání. Je to obrovské plýtvání penězi. Na druhou stranu ale nejsou peníze na jiné potřebné oblasti a kvůli tomu mnohdy lidé i umírají. Mediální masáže, které dnes a denně chrlí výrobci léčiv na společnost, jsou tím nejhorším svinstvem, jaké znám.“

Po této argumentační smršti se Věra odmlčela, přisedla blíže ke stolku a decentně usrkla z napěněné kávy. Pozvedla hlavu a s posmutnělým pohledem ve svých krásných tmavohnědých očích se zeptala: „Mám pokračovat?“

„Jen do toho, napíši o tom blog, jestli dovolíš,“ konstatuji a s napětím čekám na pokračování.

„Majetková a organizační provázanost lumpáren je ve zdravotnictví tak velká, že personálu nezbývá nic jiného, než bezmyšlenkovitě poslouchat. Nikoho nezajímá názor personálu - buď budeš dělat to, co se ti řekne, nebo letíš a už si nikde neškrtneš. Doktoři mimo své zaměstnání v nemocnici mají své soukromé ordinace, ve kterých mizí jak zdravotnický materiál, tak léky a hlavně vytipovaní bohatší pacienti, kteří v případě nástupu do státní nemocnice mají prostřednictvím zmíněných doktorů a primářů nadstandardní péči.

Řeknu ti jeden smutný příběh, po kterém jsem se rozhodla z nemocnice odejít a založit si vlastní kliniku, ve které mohu dbát na dodržování Hippokratova slibu, který obsahuje základní etické principy lékařského povolání.

Pacient staršího věku obsluhující sestře při manipulaci nešťastně upadl a naštípl si lebku. I přesto byl chudák stařík z nemocnice odvezen domů, kde ho odpoledne našly jeho děti, jak mu z ucha teče krev a odvezly ho nazpět do nemocnice.

Při příjmu tatáž sestra, která úraz zavinila, ve chvíli, kdy se doktor zeptal, co se stalo, nad ležícím pacientem prohlásila: „Pán se doma ožral a rozbil si hlavu.“

Je sice pravda, že celý incident nakonec skončil u policie a následně u soudu, ale i toto je jeden z obrazů stavu našeho zdravotnictví.“

Já jen dodám, že je pro mne nepochopitelné, když při návštěvě doktora, od kterého pacient potřebuje pouze předepsat ne příliš podstatné léky, mu je vyhrožováno tím, že jestli se nenechá vyšetřit a nepodstoupí odběr krve, nepůjde na rentgen, CT a kdoví, co ještě, tak bude vyřazen z evidence. Při odchodu sestra nezapomene připomenout, ve které lékárně si má pacient milostivě napsaný recept vyzvednout. I s takovým přístupem se můžete v nemocnici setkat.

Na druhou stranu - když si dovolíte poznamenat, že zraněné koleno, jenž vám doktor „Cvach“ léčí měsíc, je stále nestabilní a za další měsíc ho donutíte, aby vás objednal u specialisty, který zatáhne za nohu a prohlásí:

„Máte utržené křížové vazy, Proč jste nepřišel hned, jak se vám to stalo? Mohl jste to mít při jedné bolesti a dnes byste již běhal jako dříve.“

... o čem to svědčí?

Nechci tímto článkem házet všechny nemocnice a lékaře do jednoho pytle. Výše citované skutečnosti ale napovídají, že se naše zdravotnictví nachází ve velmi vážné krizi etické a morální odpovědnosti. Určujícím faktorem pro vše jsou prachy, nikoli vyléčený spokojený pacient. Zdravotnická instituce přestává plnit službu pacientovi a on sám se stává nástrojem zneužívaným k rafinované cestě za nezaslouženým ziskem.

Na závěr k výše uvedeným nelichotivým příběhům přidám nadčasový citát Marka Twaina:

„Čas od času navštívím lékaře, nechám se vyšetřit, protože i lékař musí (z něčeho) žít. Potom dojdu do lékárny pro léky, protože i lékárník chce žít. Následně ty léky vyliji do kanálu - protože i já chci žít.“

Petr Havlíček

Otázka zní: Co s tím udělá ministr zdravotnictví? Neměl náhodou ministr Babiš pravdu, že ve zdravotnictví je peněz dost, ale tečou do kanálu?

Veřejná zakázka státu na imigrační služby

Vážení, najeďte si na stránky Ministerstva pro místní rozvoj ČR, vyhledejte veřejnou zakázku ev. č. 642794, otevřete si formulář 7601011042794, hodnota zakázky 520 500 000 Kč bez DPH, oddíl II.B - předmět zakázky, zveřejněno 22. 7. 2016.

Jde o zakázku na centralizované poskytování imigračních služeb, ovšem, jak to celé koresponduje s tvrzením politiků ČSSD Sobotky a Chovance -“žádní migranti!, žádné kvóty!“?

Už to máte? A teď se můžete rozčilovat!

Tak jsem si na ty stránky vlezl. A je to pravda. Takže Chovanec (bývalý plzeňský zelinář, poté rychlokvašený absolvent plzeňských práv – fakulta mafiánských praktik - a posléze pučista proti předsedovi vlastní strany) s gaunerem a vůči EU vstřícně předposr…ým podrazákem Sobotkou nám tvrdě a bez uzardění lžou do očí (předvolební tah, který ovšem propad preferencí nezastavil).

Tito zrádci národních zájmů mají ale smůlu, protože veřejné zakázky musí být uvedeny na portálech příslušných ministerstev.

Počítají přitom s tím, že lidi jsou pitomci a nebudou stránky studovat.

Velkohubě a drze tvrdí národu, že žádné kvóty pro imigranty nepřijali atd. A vidíte, oni mají již připraveno 520 milionů pro rok 2017 až 2019 - a počítají s přísunem migrantů.

A že to je pravda, tak se podívejte níže na výtah z té veřejné zakázky:

Období let 2017 - 2019

Státní integrační program je program zaměřený na pomoc oprávněným osobám při jejich začlenění do společnosti, a to zejména v oblasti bydlení, vzdělávání, odstraňování jazykové bariéry a pomoc při vstupu na trh práce.

Účelem této veřejné zakázky je výběr nejvhodnější nabídky na poskytování integračních služeb pro osoby s udělenou mezinárodní ochranou pro období 2017 – 2019.

Cílem této veřejné zakázky je zajistit generálního poskytovatele integračních služeb pro osoby s udělenou mezinárodní ochranou pro období let 2017 - 2019. Státní integrační program je program zaměřený na pomoc oprávněným osobám při jejich začlenění do společnosti a to zejména v oblasti bydlení, vzdělávání, odstraňování jazykové bariéry a pomoc při vstupu na trh práce.

Činnost generálního poskytovatele integračních služeb nemůže z povahy věci vykonávat ústřední orgán státní správy a je tudíž třeba jejím výkonem pověřit organizaci, která má v této oblasti zkušenosti a potřebnou kvalifikaci.

Úkolem generálního poskytovatele integračních služeb bude koordinace a zajištění integračních služeb oprávněným osobám formou subdodávky ve spolupráci se subdodavateli, kterými mohou být obce, nestátní neziskové organizace, církve a zaměstnavatelé. (Už vidím ty zaměstnavatele, jak se perou o naprosto nevzdělaná, líná a nekomunikující netáhla, jejichž jedinou snahou bude v lepším případě pouze znásilnit manželku a dcery šéfa!!!)

To nám to tedy Sobotka s Chovancem zase předvedli:

No a vidíte, příživníci z neziskovek mají díky těmto dvěma „vejlupkům“ zajištěn přísun peněz za něco, o čem už dopředu je jasné, že se, stejně jako v případě cikánů nestane!!! Muslimové se také NIKDY NEASIMILUJÍ A NIKDY NEBUDOU PRACOVAT!!!

A co je na tom nejhorší - neziskovky zase budou profitovat a bojovat za přísun dalších a dalších migrantů.

Zakázka je již potvrzena!

Poděkování České Televizi

(Názor divačky na zpravodajství ČT)

Vážení, jistě skoro celý národ nesmírně zajímá, kdo se s kým rozvádí, co zase vyvádí Slováček, jak je to s Jágrem a jeho novou přítelkyní, jestli Doležalová konečně chytla nějakého milionáře, jestli je už starý Trávníček znovu otcem, jak moc se daří Borhyové konečně najít životní lásku, podrobný a zároveň peprný životopis missek…

Ptám se: Koho to zajímá? Cožpak jsme ovce? Toto se dozvídáme z ČT! Co ale neuslyším z televize a co mě skutečně zajímá a pěkně štve, je, proč mi vyjde kubík vody na 182,- Kč. Tzn. vodné + stočné cca 80,-Kč, plus jakýsi paušál ve výši 1960,- Kč za loňský rok. Po dlouhém bádání jsem vyšla za blbce, který tomu nerozumí. Prý je to tím, že zdroje a distribuce vody vlastní zahraniční firma. 

Chci tímto sdělením poděkovat naší veřejnoprávní televizi a hlavně ČT24. Sice se nedozvím, který blb dovolil prodat takovou strategickou surovinu, jako je voda, zahraničním firmám, ale zato jsem skoro denně informována o tom, co dělá Kim Čong Un.

Ať se ČT zeptá toho Kim Čong Una, když jsou s ním pořád ve spojení! Prakticky každý den redaktoři vědí, co dělá jeho teta, co jeho strýc, kam šel a co řekl, takže bude určitě znát i toho blba, co tady prodal tu vodu!

Ze zahraničí

Ke Světovému dni uprchlíků

Institut pro lidská práva Akademie sociálních věd KLDR vydal v sobotu bílou knihu, která objasňuje příčinu největší světové uprchlické krize, která se stává každým dnem vážnější, u příležitosti 20. června, Světového dne uprchlíků.

Nyní, když počet uprchlíků celosvětově přesáhl 65 milionů, stal se jedním z nejzávažnějších problémů, kterým čelí mezinárodní společenství v sociálně politické a humanitární oblasti, aby se s tím vypořádalo a zaručilo jejich práva, uvádí bílá kniha a pokračuje:

Hlavní příčinu bezpříkladné uprchlické krize lze dnes připsat agresivní a loupežné zahraniční politice USA a dalších západních zemí. Veškerá zahraniční politika USA a Západu je založena na imperialistickém pohledu v tom, že se dívají spatra na jiné národy a potlačují je při sledování vlastních zájmů při naprostém nerespektování druhých, „logiky síly“ vedené zákonem džungle k ovládnutí všech zemí a národů světa silou a pohledem všeobjímajícího dolaru na hodnoty. Je to kvůli reakční vnější politice USA a Západu, že suverenita zemí je otevřeně porušována a byl vytvořen extrémní politický chaos a nepořádek, aby způsobil brutální porušování lidských práv v různých částech světa.
Uprchlická krize, která v novém století přivedla lidstvo k velkému strachu a neklidu, je nevyhnutelným produktem „války proti terorismu“, kterou Spojené státy rozšiřují po celém světě tím, že ji se západními zeměmi učinily důležitou součástí své zahraniční politiky.

Je zřejmé, že přetrvávající „válka proti terorismu“ charakterizovaná agresí a loupeží, kterou USA vedou k světové nadvládě, dále zvýší počet uprchlíků v cílových zemích a regionech.

Výskyt bezprecedentní uprchlické krize na celém světě je přímo spojen s „barevnou revolucí“, aktivně prosazovanou USA a Západem.

„Barevná revoluce“ je jednou z důležitých zahraničních politik USA a Západu, jejichž cílem je přivést všechny země a národy pod jejich nadvládu a asimilovat je pod vývěsním štítem „svobody“ a „demokracie“.

Reakční ideologická a kulturní otrava a poskytnutí prostředků protivládním silám americkými a ostatními západními zeměmi způsobily takové „barevné revoluce“ jako „růžovou revoluci“, „oranžovou revoluci“ a „tulipánovou revoluci“ v několika zemích východní Evropy a Asie, v důsledku čehož došlo v řadě zemí ke změnám režimu a sporům a občanským válkám a mnoho lidí bylo poníženo na uprchlíky.

Objasnění, že to není nic jiného než USA a další západní země, kdo vytvořil největší uprchlickou krizi a krutě porušují jejich práva, pokračuje v bílé knize:

Administrativa USA dokonce nedávno zveřejnila exekutivní příkaz o přistěhovalectví, který brání uprchlíkům vstoupit do USA po dobu 120 dní. Tento exekutivní příkaz je plný diskriminace muslimů ze Středního východu a Afriky.

Nemálo afrických uprchlíků bylo proti své vůli repatriováno v poutech jako zločinci.

Západní země, které se stylizují do “gentlemanů lidských práv“, zcela odhazujíce tuto falešnou masku postavily v hraničních oblastech dvojité a trojité ploty z ostnatých drátů, aby zablokovaly hranice. Dokonce stanovily standardy pro vstup a vrátily ty uprchlíky, kteří tyto standardy nesplňují.

V některých zemích se uprchlíci nacházejí v nákladních kontejnerech v době, kdy probíhají řízení o vstupu, a platí „zákon“, podle kterého ti, kteří si nezvolí jinou zemi, nejsou umístěni volně, nýbrž jako zločinci.

Kvůli uzavření hranic a záměrnému pronásledování ze strany USA a dalších západních zemí tráví velké kontingenty uvízlých uprchlíků dny a měsíce venku v příhraničních oblastech těchto zemí bez zajištění základních životních podmínek.

USA a jiné západní země, které způsobily takovou nehumánní událost a posunuly problém uprchlíků do vážné fáze, by se neměly vyhýbat svým povinnostem, ale musí čelit řádnému trestu před mezinárodním soudem pro lidská práva.

Korejská ústřední tisková agentura, Pchjongjang, 17. června 2017

Prohlášení Světové rady míru k situaci ve Venezuele

Světová rada míru vyjadřuje své rozhodné odmítnutí stupňujících se hrozeb proti Bolívarovské republice Venezuela a deklaruje svou bojovnou solidaritu s lidem Venezuely a venezuelskými mírovými a antiimperialistickými silami, jmenovitě s Výborem za mezinárodní solidaritu. Probíhající provokace prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa koordinované s místní oligarchií a reakční opozicí představují zjevné porušení zásad Charty Organizace spojených národů a hrubý zásah do vnitřních záležitostí Venezuely. Pokračující hospodářská válka kapitalistů spojená se zahraničními sankcemi proti Venezuele a jejímu obyvatelstvu směřuje k další destabilizaci tamní ekonomiky. Iniciativa vyzývající k volbám do Ústavodárného národního shromáždění dne 30. července je svrchovaným právem lidu a jeho legitimní zvolené vlády.

Světová rada míru vyjadřuje touhu mnoha miliónů mírumilovných lidí celého světa bojujících proti imperialismu, za svět míru a sociální spravedlnosti, aby nové Ústavodárné národní shromáždění otevřelo cesty pro prohloubení změn pro nové úspěchy venezuelského lidu. Světová rada míru odsuzuje vnitřní a vnější síly, které organizují a podporují chaos, ničení a teror. Zvláště se Světová rada míru staví proti pokrytectví vlád Spojených států amerických a Evropské unie, které mluvíce o „nutnosti demokratických změn“ podporují přímo i nepřímo stejné reakční síly, které měly jejich podporu i během pokusu o státní převrat v roce 2002. Světová rada míru pozvedá svůj hlas nejen k podpoře zápasu lidu Venezuely, ale i dalších národů Latinské Ameriky za právo rozhodovat o směřování svých zemí a být tak pány svého osudu.

Ať žije antiimperialistická solidarita s lidem Venezuely!

Sekretariát Světové rady míru, 25. července 2017

(Překlad: České mírové hnutí)

Připravované akce

Připravované akce na ÚV KSČM v měsících září a říjen 2017

Datum          zasedací místnost/patro        čas      akce

12. 09.          151/3                                      9.00    Zasedání vedení NR KČP

19. 09.          153/3                                      16.00   Setkání s Petrem Šimůnkem

20. 09.          76/1                                        17.00   Beseda s Radimem Valenčíkem

23. 09.          153/3                                      9.00    Zasedání Národní rady KČP

25. 09.          76/1                                        17.00   Klub mezinárodní politiky

10. 10.          151/3                                      9.00    Vedení NR KČP

10. 10.          153/3                                      16.00   Setkání s Petrem Šimůnkem

17. 10.          151/3                                      16.00   Klub historiků

23. 10.          76/1                                        17.00   Klub mezinárodní politiky

Výročí, na která bychom neměli zapomínat

1. 9. 1939 – začala druhá světová válka v Evropě. Hitlerovské Německo napadlo Polsko

4. 9. 1978 – zemřel slovenský básník a protifašistický bojovník Ladislav NOVOMESKÝ (* 27. 12. 1904).

7. 9. 2002 – zemřel český spisovatel Alexej PLUDEK (* 29. 11. 1927)

8. 9. 1943 – byl popraven komunistický novinář, národní hrdina Julius FUČÍK (* 23. 2. 1903)

8. 9. 1941 – zahájena blokáda Leningradu (8. 9. 1941 – 18. 1. 1944)

8. 9. 1944 – zahájení Karpatsko-dukelské operace

9. 9. 1437 – byl popraven husitský hejtman JAN ROHÁČ z Dubé (* 1374)

10. 9. 1652 – se narodil vůdce Chodů Jan Sladký KOZINA (+ popraven 18. 11. 1695)

14. 9. 1937 – zemřel T. G. MASARYK (* 7. 3. 1850)

23. 9. 1938 – mobilizace československé branné moci

23. 9. 1901 – se narodil národní umělec, nositel Nobelovy ceny, básník Jaroslav SEIFERT (+ 10. 1. 1986)

26. 9. 1892 – se narodil Václav NOSEK, český politik (+ 22. 7. 1955)

27. 9. 1941 – R. Heydrich, protektor pro Čechy a Moravu, vyhlásil stanné právo

27. 9. 1972 – v Praze zahájen I. sjezd SSM

28. 9. – DEN ČESKÉ STÁTNOSTI – státní svátek

28. 9. 1951 – skupinou bratří Mašínů byl na stanici SNB Čelakovice zavražděn Jaroslav HONZÁTKO

29. 9. 1939 – Mnichovská dohoda – zabrání „Sudet“

30. 9. 1941 – začala bitva o Moskvu – operace Tajfun

30. 9. 1938 – Československá vláda přijala mnichovský diktát

1. 10. 1938 – Německé vojsko obsadilo české pohraničí

1. 10. 1938 – Čs. vláda vyslovila souhlas s odstoupením Těšínska Polsku

1. 10. 1949 – vyhlášena Čínská lidová republika

4. 10. 1816 – se narodil Eugéne Edine POTTIER, autor Internacionály (+ 6. 11. 1886)

6. 10. 1944 – bitva na DUKLE – Den Československé lidové armády

6. 10. 1922 – se narodil Ivan SKÁLA, český básník (+ 6. 2. 1997)

Blahopřejeme

Dne 12. září se dožívá 60 let člen okresního výboru soudruh

Stanislav Šrámek

z Podolánky

* * *

15. září se 85 let dožívá soudružka

Miloslava Kovačková z Měšic

Jubilantům blahopřejeme a přejeme především hodně zdraví, štěstí a osobní pohody.
OV KSČM Praha-východ

Pozvánky na HaNo a Svojšice (viz kalendář webu)

Příští celookresní porada funkcionářů, členů a sympatizantů se uskuteční ve středu 4. října 2017 od 8:30 hodin s programem:

- informace z jednání vyšších stranických orgánů (Zd. Štefek),

- nejbližší úkoly pro ZO a vedoucí okrsků (M. Havlíček)

- volby 2017 - aktuální úkoly (P. Posolda)

- členské příspěvky, stav členské základny, výsledky hospodaření

- příprava výročních členských schůzí (M. Havlíček)

- výměna zkušeností – různé