Zpravodaj 9/2025

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR    3. - 4. 10. 2025

Můžete zakroužkovat až 4 kandidáty na kandidátce!

Říjen 2025 :  porady Praha-východ:

Porada aktivu Praha-východ:      úterý 7. 10. 2025 od 15 hodin
Jednání OV KSČM Praha-východ:    úterý 7. 10. 2025 od 16 hodin

v zasedací místnosti 153, 3. patro, Praha, Politických vězňů 9.

Vážení spoluobčané, přátelé,

na podzim roku 2023 vznikla z iniciativy KSČM volební koalice vlasteneckých stran a osobností, STAČILO!, jejímž hlavním  cílem bylo nedopustit opakování výsledku parlamentních voleb z r. 2021, kdy propadlo téměř milion hlasů voličů levicových stran a subjektů, které se do Parlamentu ČR nedostaly. 

To, že jsme vsadili na správnou kartu se vloni potvrdilo při dvojích volbách. Nejprve ve volbách do Evropské Unie, kde jsme dosáhli  téměř 10% a zisk dvou europoslaneckých mandátů, a poté i ve volbách do zastupitelstev krajů, kde máme zástupce koalice STAČILO!  v 11 ze 13 krajů.

 „Přijďte k volbám! Nebuďte lhostejní ke své budoucnosti!

Nenechte za sebe rozhodovat strany a uskupení, kterým jste naprosto  lhostejní!“

Současná situace není příznivá pro přátele a voliče vlasteneckých, levicových myšlenek a stran. Cílená masáž a podpora médií současné vládní sebrance je toho přímým, nezvratným důkazem. Jestliže občané podlehnou takovéto propagandě, hrozí zcela reálně možnost, že tato všehoschopná banda bude pokračovat ve své asociální protilidové politice další čtyři roky a životní úroveň většiny našich občanů bude rapidně klesat.

Pokud se nám nepodaří hrozbu odvrátit, tak v Parlamentu nebude nikdo, kdo by navrhoval, prosazoval a hájil vaše zájmy a potřeby slušných občanů a naší vlasti, na rozdíl od současných vládních představitelů a jejich přisluhovačů. Jestliže nejste příznivci této bandy, slouhů Evropské Unie, válečného uskupení NATO, vítačů nelegálních imigrantů…, nedopusťte, aby se tato hrozba stala realitou. Nenechte se ovlivňovat sdělovacími prostředky a jejich přáními, co si máme myslet a jak se chovat.

     Volte osobnosti, které znáte, kterým důvěřujete, volte podle svého rozumu, svobodného rozhodnutí, s ohledem na životní zkušenosti, budoucnost svých dětí a vnoučat, nikoliv podle líbivých řečí a planých slibů nynější vlády. Vzpomeňte si na předvolební sliby současné vládní bandy a jaká je skutečnost? To se již nesmí opakovat!

Při rozhovoru s občany často slýchávám: „Já sám nic nezmůžu, stejně si to udělají podle sebe, nemá to cenu...“ V minulosti jsme se přesvědčili, že to není pravda! O rozdělení mandátů rozhodují i pouhé desítky, či jednotky hlasů.

Uvedu dva konkrétní případy z loňských krajských voleb. Kandidátům STAČILO! ve Středočeském kraji chybělo pouhých 108 hlasů k získání čtvrtého mandátu. Středočeský kraj má 1144 měst a obcí, tak stačilo v každé desáté obci získat o jeden hlas více a situace by byla jiná. ANO s 25 hlasy, SPD se 4 hlasy a STAČILO! se 4 hlasy by dalo dohromady 33 hlasů a současná koalice SPOLU A STAN by měla pouhých 32 hlasů.  Možná bychom se nemusili obávat schváleného 30% navýšení jízdného, které nám krajské zastupitelstvo připravilo.

Druhý případ se týká kraje Libereckého. Pro získání dvou mandátů nám chyběly pouhé 4 hlasy. To znamenalo získat v každé dvacáté šesté obci jeden jediný hlas navíc. Takto jsme se ziskem 4,993…% zůstali s největším těsným výsledkem před branami zastupitelstva Libereckého kraje.

  Z uvedených příkladů jasně vyplývá, že každý hlas, tedy i ten váš, může být tím rozhodujícím!

Mějte na paměti, že v  jednotě vždy byla síla.

  A ještě jednu prosbu si dovolím vyslovit. Historie mnohokrát prokázala, že volby mnohdy nerozhodují občané, kteří přijdou volit, ale mlčící a nevolící velká skupina občanů.

  Pokusme se se alespoň  část této skupiny probudit a vysvětlit jim, jak jsou právě tyto volby důležité pro náš další život.

Nezapomeňte si včas zkontrolovat platnost občanských průkazů nebo pasů, bez nichž by vám nebylo umožněno volit.

Také vám doporučuji zažádat si na svých obecních úřadech o vystavení voličského průkazu, se kterým máte právo odvolit v kterékoliv volební místnosti na celém území republiky. Toto se týká především starších či nemocných občanů, kteří se v době konání voleb nemusí nacházet ve svém volebním okrsku (lázně, rehabilitační pobyty, nemocniční zařízení apod.) a tudíž by jim nebylo umožněno volit.

  Pomozte, prosím, s vystavením voličských průkazů i svým příbuzným, přátelům, známým, spoluobčanům, kteří by to sami nezvládli. Ti méně pohybliví z vás mohou požádat v předstihu starostu obce či okrskovou volební komisi o umožnění hlasování do přenosné volební schránky.

Předejte, prosím, tuto prosbu přátelům, známým, spolupracovníkům, prostě všem slušným lidem, o nichž si myslíte, že by nám mohli a chtěli pomoci získat ve volbách do parlamentu co nejlepší výsledek a tím i zvolit poslance, kteří budou podporovat, prosazovat a hájit práva a potřeby občanů i zájmy naší České republiky.

Děkuji předem a přeji šťastnou ruku u voleb!

Vladimír Duník, MěO KSČM Čelákovice, člen OV KSČM Praha- východ

Brněnská »malá domů«, jak to ODS umí

Reportéři SeznamZpráv před třemi lety popsali případy téměř desítky městských nemovitostí, které přímo anebo přes prostředníky doputovaly rodině náměstka brněnské primátorky Roberta Kerndla. Dle aktuálních zpráv se ale ukazuje, že Kerndl neváhal šířit své know-how i dál po Moravě. Další občanská demokratka a Kerndlova obchodní partnerka Veronika Kachlíková totiž ve Znojmě získala nemocniční ubytovnu, ze které se díky změně regulí stal bytový dům za stamiliony. Hotová developerská pohádka. Pojďme se ale na celý případ podívat blíže.

Ačkoliv cenu tehdejší ubytovny v roce 2021 odhadoval znalec na 15 milionů, přišel si při prodeji na více než dvojnásobek - 38 milionů korun. I když se to zdá z pohledu kupce nelogické, celá věc má vlastně jednoduché, a ne zas tak překvapivé vysvětlení. Špičky jihomoravské ODS vedené v té době Donem Bitcoin Pablem tímto způsobem totiž umetly cestičku ke stamilionům své stranické kolegyni Kachlíkové.

Političčina firma ovládla nemovitost v tichosti a přes prostředníka – dalšího známého ze špiček jihomoravské ODS. A zatímco původní znalecký posudek hodnotil budovu jako ubytovnu, politici krátce po prodeji odsouhlasili změnu územního plánu, díky níž ji mohla firma proměnit
v desítky bytů. Část z nich už Kachlíková prodala za zhruba 150 milionů korun, další bytový dům pak na zbytku pozemku staví. Ačkoliv Kachlíková spojení
s Kerndlem vehementně popírá, podle zjištění Seznam Zpráv to byl právě on, kdo za firmu Kachlíkové na kraji horečně lobboval. Již samotný prodej ubytovny předložil na krajskou radu tehdejší radní pro majetek Vladimír Šmerda, v té době místopředseda jihomoravské ODS. A ten účast Kerndla v celé kauze nyní přímo potvrdil: »Robert Kerndl mi volal, že paní Kachlíková je jeho známá. Chtěl, abych se s ní sešel. Já sám jsem ji nikdy předtím neviděl,« řekl Šmerda. Celá kauza tak působí jako jedna velká domů, tak jak v podání ODS známe. Není to navíc poprvé, co firma Hippoinvest zaujala média. Už v roce 2015 za vlády občanských demokratů na radnici Brno-střed totiž tato firma získávala výhodné nájmy v městských budovách v srdci Brna. Chcete pro pobavení doslovné vyjádření Pavla Blažka? Tušíte správně. »V životě jsem o tom neslyšel.« A já jen dodám – asi podobně jako o bitcoinech. Ostatně pojítek
s touto kauzou bychom našli víc. Úvěr, díky kterému firma Kachlíkové nemovitost získala, právně ošetřil Lubomír Mika, »dvorní« notář jihomoravských členů ODS a další aktér bitcoinové kauzy. A když vám řeknu, že měsíc po prodeji zastupitelé Znojma, které vedla koalice, jejíž součástí byla ODS, rozhodli o změně územního plánu ve zrychleném řízení – na žádost firmy Kachlíkové, už si dá asi 1 a 1 dohromady úplně každý.

Kauza se táhne až do dnešního dne, když se nyní Jihomoravský kraj chystá zřídit novou kanalizaci k projektu Kachlíkové, kterou se chystá zčásti zaplatit
z mimořádné dotace z fondu hejtmanství. Zda skutečně firma Kachlíkové dotaci dostane, by mělo krajské zastupitelstvo schvalovat v září. Řekněme společně ve volbách na začátku října těmto praktikám už jednou provždy STAČILO!

Pětidemoliční pivní šaškárna

Závěrem se krátce vyjádřím ještě k plánované schůzce předsedů Fialy, Rakušana a Hřiba, kteří se v rámci kampaně měli sejít – především pro premiéra tak přirozeně – na pivu. Záměr schůzky? Prohlásit se těmi lepšími stranami, které dají Česku naději. A jakou přesně naději? A jak přesně mají být zástupci politiky Bitcoinu, Dozimetru a digitalizace stavebního řízení do budoucna jakýmkoliv přínosem? Především případná účast Hřiba by byla absolutní předvolební křečí poté, co Piráti od vyhazovu z vlády do zbylé čtyřkoalice kopou kudy chodí. Tohle divadélko by tak bylo jen další z šaškáren typu Rakušanových Debat bez cenzury či Fialova turné s Pazderkovou. Zoufalá snaha působit lidově poté, co jsme pro lidi čtyři roky nedělali nic. Páni předsedové – já doufám, že kalich hořkosti si vypijete až do dna především v říjnu.

Víte, že jedeme za Vámi do všech krajů.

Detailní seznam míst a časů najdete na našem webu www.stacilo.cz. Moc se na Vás i s dalšími kandidáty hnutí Stačilo! těšíme.

Odkaz na aktuální video naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=_rJXIrCjz9w

Ministr Válek se nechal unést, tak jsem zareagovala: https://www.youtube.com/shorts/8G5K3dTLWRY

Hnutí Stačilo! je zásadní překážkou pro další 4 roky Fialovy vlády: https://www.youtube.com/shorts/_yyihIg0png

Připomněla jsem ministryni Decroix, co tady způsobilo jejich vládnutí: https://www.youtube.com/shorts/EOT3ni9au1E

Podpořte naši kampaň zakoupením Fialových pohádek: https://www.stacilo.cz/#fialovy-pohadky

Přeji vám krásné dny.                                                     

 Kateřina Konečná

     5. 7. 2025 se uskutečnil 33. ročník setkání pod Velkým Blaníkem, které pořádal OV KSČM Benešov  a moderoval  Ivan Cinka, předseda OV KSČM.

Zahájení bylo jako vždy husitským chorálem, dále  připomínkou příchodu Cyrila a Metoděje, slovanských věrozvěstů do naší země, a hlavně 610. výročím upálení mistra Jana Husa. Opět zazněla jeho slova: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí, od hříchu, od ďábla i od smrti. Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až na věky.“

   Z kandidátů za hnutí Stačilo! se představil například Jan Klán, předseda OV KSČM Kutná Hora, bezpečnostní analytik a vysokoškolský pedagog Jaroslav Štefec, Zdeněk Štefek – zastupitel Středočeského kraje a předseda OV KSČM Praha-východ, herec a dabér Michal Gulyáš, Tereza Čechová Humpolcová – učitelka na víceletém gymnáziu Mělník, Jindřich Havelka – záchranář
a zastupitel Středočeského kraje, Petr Beran – programátor a vývojový pracovník z pořádajícího benešovského okresu.

     Samozřejmě  musím zmínit i Milana Krajču, který opět přednesl pár úderných slov. Z dalších hostů, kteří podpořili tuto akci, jako zástupci ÚV KSČM a Českého mírového hnutí, Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska– Standa Grospič,  Levicových klubů žen – Alena Grospičová, Českého svazu bojovníků za svobodu, atd. Za Klub Českého pohraničí  vystoupil předseda Středočeské krajské rady František Kovář. Před klubovými prapory řekl: „ Problémem dnešní doby je, že jsme zahlceni mediálními zprávami, ale co je vlastně pravda a co je skutečnost? My dříve narození určitou zkušenost máme, ale naše děti ne, ani vnoučata, a je na nás, jestli je nějakým způsobem dokážeme ovlivnit.

     Největší zájem byl o paní Janu Bobošíkovou, podnikatelku a moderátorku platformy na YouTube „Aby bylo jasno“ a také lídryni kandidátky STAČILO! do Poslanecké sněmovny ve Středočeském kraji.
Pánové by jistě řekli, že je to pěkná ženská, ale ona má nejen osobní šarm, ale je i neskutečně inteligentní a pohotová. Její osobnost k nám promlouvala
v několika vstupech, nevyhnula se odpovědím na dotazy a také jí byl svěřen závěr akce. Vyjádřila se k řadě problémů, včetně bitcoinové kauzy. A teď cituji: „My budeme navrhovat, aby byla zřízena parlamentní vyšetřovací komise,
a před tou parlamentní vyšetřovací komisí, která má ze zákona jasné pravomoce, by měl stanout především šéf bezpečnostní informační služby (BIS), protože není možné, aby zpravodajská služba říkala, že o celé věci nic neví. Není možné, abychom si za dvě miliardy ročně platili BIS, která nic neví
o chobotnici, která prolezla soudy, státními  zastupitelstvími, ministerstvy, ministerskými křesly, a výsledkem celé této kauzy je, že prezident na návrh premiéra jmenuje osobu, která má nevyjasněné vzdělání, o které se neví, zda má magisterský titul, do křesla ministryně spravedlnosti. Takže, pokud jde
o bitcoinovou kauzu, tam selhalo obrovské množství složek, a především selhali ti, kteří mají dbát na naši bezpečnost, kteří neustále honí nějaké hybridní hrozby, čínské či ruské špiony.“

     O zábavu postaral Posázavský band, mohli jsme si nejen zazpívat, ale
i zatančit, což se většině nechtělo, neb bylo neskutečné horko. Zvláště bych chtěla poděkovat klukům z Nymburka (Zdeněk Milata, David Kváč a náš Vláďa Duník), kteří  se postarali o občerstvení, nejen o nápoje, ale přivezli gril, takže
k dispozici byly párky, hermelín i kukuřice. David Kváč i Zdeněk Milata také pronesli pár slov – pozdrav od grilu. Samozřejmě Zdeňka opět  provázeli jeho věrné společnice border kolie (dodnes nevím, jak se jmenují), byly v oblibě převážně dětí, které si jich užily.

     Na závěr: setkání pod Velkým Blaníkem se opět vydařilo a tímto vás zvu na 34. ročník, kdo jste tam ještě nebyli, neváhejte a přijeďte, stojí to opravdu za to. Nemusíte jen sedět a poslouchat, můžete zdolat kopec a vylézt na rozhlednu, odkud je nádherný pohled do okolí. Parkovaní zdarma je zajištěno na přilehlé louce.

Marie Šišáková

     Jsem pravidelným účastníkem tradiční akce, kterou pořádají členové KSČM a KČP z benešovského okresu u příležitosti smutného výročí upálení mistra Jana Husa, dle mého názoru největšího Čecha naší bohaté historie. Akce, která, pokud se konají v tom daném roce podzimní volby, tak je považována za ostrý start předvolební kampaně.

      Jelikož nejsem majitelem  jakéhokoliv řidičského oprávnění, v minulosti jsem vlastnil průkaz řidiče elektrovozíku a zdvižky a to pouze v prostorách firmy a na  kolo naštěstí řidičák nepotřebuji, tak vždy využiji nabídky  přátel, se kterými na Blaník jezdím. Nejinak tomu bylo i letos, i když ještě 14 dní před akcí jsem uvažoval o dopravě vlakem a autobusem.

      Ale, jelikož jsem věděl, že letos na Blaníku bude občerstvení zajišťovat Zdeněk Milata se svou nymburskou partou, ve které se už pomalu cítím jako doma, tak jsem se vetřel do jejich posádky

a jako protislužbu jim nabídl své ruce. 

      Krátce před šestou v sobotu 5.7.2025 ráno jsem vystoupil na vlakovém nádraží v Lysé nad Labem a čekal na své přátele. Jelikož se poněkud zpozdili, tak jsem z batohu vytáhl desky s peticemi a letáčky, které stále vozím s sebou
a začal oslovovat přítomné občany, na  které, vzhledem k víkendu a časné ranní hodině, by mi stačily prsty jedné ruky. To bylo zřejmě hlavním důvodem odmítavé reakce většiny oslovených. Po delší chvíli se na mne však usmálo štěstí v podobě ženy středního věku, která nejen velmi ochotně podepsala obě petice, ale s níž jsem si zkrátil dobu čekání a velmi zajímavě si s ní povídal
o současné situaci. Nemusí pršet, jen když kape.

      Po chvíli se konečně objevil Zdenda s přívěsem, do kterého jsem přidal ještě dvě standardy KČP a SLS, které na akce vozím a nalodil se na palubu
k posádce. Tu tvořili, kromě Zdendy a mé maličkosti, ještě Bety Hájková
a David Kváč, oba členové OV KSČM Nymburk.

      Cestou jsme, samozřejmě, probírali nejnovější aktuální informace - blackout, opožděné námluvy SOCDEM a s tím spojené případné změny
v kandidátkách a další.  Na kraji Benešova jsme v Kauflandu ještě doplnili nezbytné chybějící zásoby pro občerstvení, zejména čerstvý chleba.

Na stanovišti pod Blaníkem už nás očekávali další nymburáci, Mirek Červinka
s kamarády, kteří ve své dodávce přivezli nejdůležitější část občerstvení. Dvě lednice s nachlazenými nápoji a balíky klobás, pivní sudy a pípy jsme přivezli
v přívěsu. Rychle postavit stan, vyvalit sudy, ustavit lednice

a gril, nahodit elektrocentrálu a představení může začít. Netrpěliví zájemci
o nymburskou jedenáctku „Pepína“ už se nemůžou dočkat. Do oficiálního zahájení akce zbývá ještě více než půl hodiny a tradiční místo setkání se začíná zaplňovat známými, i méně známými tvářemi. Záměrně je nebudu jmenovat, neboť by zaplnily mnoho dalších řádků této reportáže a nerad bych na někoho zapomněl. O dvou se však zmínit musím. A za chvíli poznáte proč. Zdenda Štefek, náš předseda a jeden z prvních pěti kandidátů STAČILO! S sebou přivedl místopředsedu ÚV KSČM, přítele Milana Krajču, který se okamžitě ujal role vrchního výčepáka. Zástup zájemců o Pepína se okamžitě zdvojnásobil. Kdo by odolal příležitosti vypít si lahodné pivko natočené osobně samotným místopředsedou ÚV?

       Začaly první porodní bolesti. Protože na elektrocentrálu máme zapojené dvě lednice, pípu a ještě rychlovarné konvice, centrála začala stávkovat
a  vyhazovat proud. Byli jsme nuceni vypnout rychlovarky a nepotěšili tak zájemce o kávu. Tuto nepříjemnou situaci nám operativně  pomohli vyřešit benešováci, kteří přivezli kastrol, ve kterém jsme mohli vařit vodu na plynovém grilu.  Nyní už nám nic nebránilo v tom, abychom v plné míře uspokojili chuťové pohárky návštěvníků.

       Přichystali jsme si pro ně, kromě již zmíněného „Pepína“, další chlazená alkoholická i nealkopiva a nápoje, červené a bílé víno, dva druhy kávy a čajů, několik druhů tvrdého alkoholu, něco malého k pivu a v neposlední řadě voňavé, grilované klobásky, hermelín a kukuřici. A to vše za lidovku.

Z dostupných informací jsme se dozvěděli, že na druhém konci republiky
v moravském Velehradě na církevní slavnosti u stejné příležitosti byly ceny občerstvení minimálně o 100% vyšší, než naše.

A to jsme NEPRODĚLALI! 

       Každý měl své přidělené místo. David griloval, Milan točil, já jsem vařil kávu, nejdůležitější funkci měla  Bety, která přijímala objednávky účastníků
a držela pokladnu. A Zdenda to vše celé zaštiťoval a  koordinoval. Můžeme tak konstatovat, že v týmu občerstvení bylo zastoupeno celé ÚV. Milan místopředseda, David-člen a Bety-členka ÚRK. 

       O průběhu akce psát nebudu, o tom jste si mohli přečíst v předešlé informaci od Majky Šišákové, popřípadě v Naší pravdě, navíc jsme se musili plně věnovat přátelům a uspokojovat jejich chutě.

        Všechno, i ta nejlepší akce jednou končí. Poslední odpovědi na dotazy, poslední skladba, účastníci se rozcházejí. Nás však spolu s „benešováky“, pořadateli akce,  ještě čeká úklid a odvoz materiálu zpět na základny.

        Do Nymburka před KOKOS přijíždíme krátce po páté hodině.  Díky skvělému zázemí, kterým nymburský OV disponuje, je zde  prostor, kde lze uložit gril, pípy, sudy, drobný nábytek a všechny další neprodané potraviny
z akce. Do Lysé na nádraží přijíždíme krátce po půl sedmé, do odjezdu mám téměř půl hodiny čas.

        Ještě nikdy jsem nebyl přímým účastníkem v občerstvovací partě, kde jsem na vlastní kůži poznal, co vše to obnáší. A to jsem byl pouze jako pomocník. Když si uvědomím, co vše tomu předcházelo, nákup a skladování potravin, nápojů, piva a všeho s tím souvisejícího, vypůjčení lednic, nakládání, vykládání, účetnictví…., tak mi nezbývá nic jiného, než opět vyseknout hlubokou poklonu Zdeňkovi za vše, co nejen pro stranu, dělá.

       I toto je jeden z mnoha důvodů proč v nadcházejících, velmi důležitých parlamentních volbách dostane ode mne jeden ze čtyř preferenčních kroužků.

       Na tomto místě bych mohl skončit, ale skvělý den se skvělými kamarády ještě zdaleka neskončil. 

Do Čelákovic na zastávku Jiřina jsem přijel krátce po sedmé.  A protože jsme na Blaníku neprodali všechny klobásky, tak jsem si balík za nákupní cenu  odkoupil, v sudu zbylo ještě pivo, které jsme vytočili do PET lahví po balené vodě na kávu. Po telefonické dohodě s kamarádem jsem dorazil,  ověnčen jak vánoční stromeček, na zádech batoh, v jedné ruce igelitku s klobásami, chlebem a  cuketou ze Zdendovy zahrádky, navíc ještě s těžkými standardami
a v druhé petku s pivem, po čtvrthodině  k němu, kde již pod pergolou jeho syn  zatopil v krbu. A protože pivo po více jak čtyřech hodinách nebylo poživatelné, tak putovalo hned na mrazák. Pro začátek  měl kamarád připravené vychlazené plechovky. K mému velkému překvapení zde byl  ještě náš společný kamarád
z Berouna, kterého jsem neviděl více než rok. Voňavé klobásky, dobrá káva
s domácí bublaninou a po delší době i vychlazený Pepin z mrazáku
a samozřejmě skvělá parta, jako bonus ještě čtyři další podpisy pod petice, byly tou pověstnou  třešničkou na dortu za příjemně stráveným svátečním dnem. 

                                                                                   Vladimír  Duník, Čelákovice 

Ve středu 23. 7. 2025 jsme se s Vláďou Duníkem a Maruškou Šišákovou sešli před devátou hodinou ranní u Masarykova nádraží v Praze, kde jsme se rozhodli sbírat podpisy občanů pod petice, především proti zdražování veřejné dopravy ve Středočeském kraji. Začali jsme stavět pěkně nazdobený petiční stánek, ale vůbec nám to nešlo. A najednou se objevily nejedny pomocné ruce, které věděly, jak na to. A za další chvíli se kolem nás začaly objevovat známé tváře našich funkcionářů, např. Milana Krajča či s. Chaloupky. Měli jsme radost, že jsou s námi.

     Ale až po skončení akce jsme si s Maruškou uvědomily, že tam byli nejenom, aby více přilákali občany, ale aby nás dvě případně chránili před fyzickým útokem. To naštěstí nenastalo, pouze jeden člověk vyjadřoval nahlas svůj protinázor na naši akci.

     Za hodinu jsme nasbírali jenom 21 podpis. Většinu jich získal Vláďa Duník, který pobíhal po nádraží. Uvědomili jsme si, že většina lidí, kteří kolem nás prošli, byli buď cizinci nebo čeští turisté – vždyť byly  prázdniny. Zvolili jsme si nevhodnou dobu mezi 9:00 -10:00, zaměstnaní už byli v práci, a asi i nevhodné místo.

      Na spoustu věcí máme různé „kuchařky“. Možná by stálo za to, udělat „kuchařku“ na petiční akce, prostě sepsat, co se osvědčilo, která místa a čas
a především, co se neosvědčilo. Tam bych hned naši nepříliš povedenou akci – místo i čas zapsala.

      Ale zažili jsme tam i milé momenty. Petici proti zdražování veřejné dopravy ve Středočeském kraji mohli podepisovat pouze Středočeši. Na dotaz, zda je dotyčný Středočech, tento odpověděl kladně a jako adresu bydliště uvedl Praha  – Újezd nad Lesy. Co se na to dá říct?

      Dostala jsem krásnou cihlově červenou a neskutečně voňavou růžičku
s poupaty od jednoho z petentů. Myslím, že v metru či autobusu bych si vedle něj asi nesedla, vypadal dost bezdomovecky, ale když petici podepsal, vytáhl
z batohu královnu květin a dal mi ji. V lahvi s vodou pak náš petiční stánek zdobila a voněla široko daleko.

Zdeňka Hajleková

20. srpna jsme sbírali podpisy pod naše petice proti zdražování veřejné dopravy a proti nákupu F35 na Smíchovském nádraží. Společně se mnou tam od 15 do 17 hodin diskutoval Jan Klán, Michal Gulyáš, Jiří Kobza.

Zdeněk Štefek

Začíná se žehlit. Zametat. Mlžit. 

A lítají prachy – desítky milionů v luftu, další stovky tisíc se sypou kámošům. Spravedlnost? Nenechte se vysmát. Tady nejde o žádné hledání pravdy, tady se jede podle not. A kdo vybočí, dostane přes prsty.
     Ministerstvo spravedlnosti? Vyplácí 320 tisíc korun advokátovi Davidu Uhlířovi. Za co? Za „koordinaci vyšetřování“. Přeloženo do lidské řeči: za to, že bude hlídat, aby se nikdo nezačal moc ptát, moc hrabat a náhodou nenašel jména, která tam být nesmí. Takový oficiální brzdič pravdy. Krásně placený.
A to je jen začátek.

Žalobci dávají ministryni Decroix jasně najevo: žádné paralelní vyšetřování. To znamená: „Drž hubu a krok, máme to pod kontrolou.“ Transparentnost? Vyšetřování? Zapomeňte. Celé to připomíná špatnou mafiánskou frašku, jen se místo pistolí mává diplomem z práv a funkcí ve státní správě. Co bude teda pan Uhlíř koordinovat? Ministryně Decroix si najímá hned tři advokátní kanceláře. Prý kvůli jistotě. Jistotě čeho, sakra? Že se všechno uhladí? Že z toho nikdo nevyjde v poutech? Že se náhodou neprovalí, kdo všechno si nakradl? Protože jistota spravedlnosti už dávno padla někam do kanálu.

A teď třešnička na dortu.

Ministryně slavnostně slíbila časovou osu i se jmény. Konečně trochu světla. A co se stane? Nejvyšší státní zastupitelství jí to zatrhne. Žádná jména. Prý to „není vhodné“. Takže výsledek? Transparentnost made in Czechia: časová osa bez jmen. Skvělý fór. Vládní záruka, že se nikdo nedozví vůbec nic.
Tohle už není vyšetřování. Tohle je řízený rozklad důvěry ve stát. Otevřená sabotáž spravedlnosti. Přímo před očima všech. Co všechno na tom smrdí? 
Shrnutí ve faktech, která se snaží ututlat:

- David Uhlíř inkasuje 320 tisíc – ne za právní zastoupení, ale za „koordinaci“ vyšetřování. Jinými slovy: za to, že to nebude moc bolet.
- Žalobci varují před paralelním vyšetřováním. Překlad: „Nehrabejte se v tom. Nechte to být. Nechejte nám čas, abychom zametli stopy.“
- Nejvyšší státní zastupitelství zablokovalo zveřejnění jmen. Přestože ministryně slíbila opak. Kdo rozhoduje? A komu to slouží?
- Žádná firma se nepřihlásila do výběrového řízení na audit bitcoinů. Ani jedna. Proč? Protože to smrdí průserem, a nikdo nechce dělat užitečného idiota pro tuhle frašku.

     Ministryně Decroix si najímá 3 právní kanceláře – na čí účet? Za čí peníze? A proč tolik? Snad proto, že se připravuje ne obrana státu, ale krycí plán.
Závěr?
Nerušte! Vládneme. Zapomeňte. Tahle vláda už ani nehraje hru na spravedlnost. Tady se už ani nesnaží předstírat, že věci fungují. Kradou, lžou, kryjí si záda, zatímco veřejnosti sypou pohádky o „důsledném šetření“.
Spravedlnost dostala přes prsty. Transparentnost leží na zemi. A místo ní nastupují advokáti s tučnými smlouvami, anonymní časové osy a varování „držte se v lajně“. My nebudeme mlčet! NE! A jestli si vláda myslí, že na to zapomeneme – tak tohle je první vzkaz: Nezapomeneme!

Občané naší země, kteří prohlašují, že patříme na západ, dostávají další lekci. Události na Blízkém východě ukazují, že USA se svou zahraniční politikou připomínají slona v porcelánu. Slon je na rozdíl od USA jen nešikovný, ale oni jsou proradní. Opět dokázali, jak respektují dohody mezi státy, které alespoň částečně řešily vztahy mezi zeměmi. Jsem komunista, a tak „zbožňování“ je mi cizí, ale musím konstatovat, že někteří politici z bývalého socialistického bloku mně připadají jako géniové. Na západě jsou, samozřejmě, též velké osobnosti, ale ty, bohužel, nemají žádnou moc.

To jen rekapituluji ty strašné úlety mocných.

Pavel Landa

Jak říká Petr Fiala v televizi: „Perfektně jsme připraveni... Tak to je mazec ...“!!!

Dnes jsem prověřoval naši připravenost, kdyby se něco dělo. Takže. Chtěl jsem se dozvědět, kde se nacházejí kryty, potravinové balíčky v NZ skladech, balená pitná voda a vzhledem k tomu, že jsem voják, tak i informace, kde bych si mohl v případě potřeby vyfasovat výstroj, zbraň a munici. Co se dělo potom, tomu se těžko věří…

     Zkusil jsem odkazy na webu na vojenskou správu v Táboře. Z pěti nefungoval ani jeden.Tak tedy jsem zkusil placenou službu 1188, aby mi poskytli číslo. To se povedlo. Dostal jsem jméno důstojníka a telefon - na Slovensko – nefunkční. Nevzdal jsem to. Zavolal na ministerstvo obrany, paní na ústředně jsem řekl, o co mi jde. Spojila mě na toho "správného" člověka.
A to, co jsem se dozvěděl, mě dostalo.

- Kryty má ve správě ministerstvo vnitra a dle člověka na ministerstvu obrany nefungují a jsou nepoužitelné. Doslova řekl, že byla velká chyba je dávat vnitru….
- Potravinové balíčky má MO pouze pro sebe a pro vojáky. Jinak nic. Stejně tak i vodu. A teď to teprve přijde:

- co se týče výstroje a výzbroje, dostal bych ji v případě vyhlášení částečné nebo úplné mobilizace, ale nevěděl kde. Ptal jsem se na seřadiště ... Nevěděl, o čem mluvím. Řekl, že bych se vše dozvěděl z televize a z rádia. Když jsem oponoval, že je pravděpodobný black out a použití PEMZ – nevěděl, co to je, tak jsem mu to vysvětlil - pulzní elektromagnetické zbraně - a že tedy televize
a rádio není asi úplně spolehlivé. POZOR! Omluvil se, že má moc povinností
a hovor ukončil. Zvukový záznam mám, kdyby někoho zajímal.
     Konstatování: Putine, nech tanky doma, na tyto blbce ti stačí kanady, abys je mohl nakopat do p...! 

                                                               Stanislav Procházka                                      

Tento výrok podle mne bude stále aktuální, co lidstvo bude lidstvem. Co mě vyprovokovalo k zamyšlení nad touto moudrostí? Byl to rozhovor našeho mladého kandidáta za Stačilo! Vítka Prokopa s redaktorem televize. Musím konstatovat, že jsem tímto nadšen a plný optimismu do budoucna. Pan redaktor si prostě na Vítkovi vylámal zuby. Argumentace, že nemá dost zkušeností, ve mně okamžitě evokovalo takové životní srovnání. Mnoho lidí v mém věku žilo zhruba půl života v totalitě a druhou v demokracii. Příležitost pro nabytí zkušeností jako hrom, avšak mnozí občané vůbec nic nepochopili. Poté přijde mladý kluk, který strčí většinu těch zkušených do kapsy.

Pavel Landa

Ač někdo má sympatie k Donaldu Trumpovi, tak svět bez válek zatím nenastal. Je chyba v Trumpovi a neměl to vůbec slibovat?

Domnívat se, že americký prezident skutečně zajistí „svět bez válek“, může jen ten, kdo se vyznačuje mimořádnou naivitou nebo vážně narušenou schopností realistického úsudku. Spojené státy americké zůstávají i za vlády Donalda Trumpa neoliberálním impériem, jehož hlavním exportním artiklem je chaos – prostředek sloužící jak k udržení globální hegemonie, tak k uspokojení zájmů
a zisků vojensko-průmyslového komplexu, který ke své existenci potřebuje trvalý stav ozbrojeného napětí. Uvažovat v dané geopolitické konstelaci o všeobecném míru je iluzorní. Velká Británie vedla v průběhu 19. století každý rok ozbrojený konflikt různé intenzity. Spojené státy v tomto ohledu důsledně kráčejí v jejích stopách.

Momentálně svět zajímá zejména Blízký východ. Měl dle vás Izrael právo zaútočit na vojenská zařízení Íránu?

Samozřejmě, že neměl. Izrael není mezinárodním arbitrem, který se může beztrestně uchylovat k agresivním aktům vůči jiným státům na základě svých domněnek, podezření či partikulárních zájmů. Izrael nestojí nad mezinárodním právem, i když by si to někteří jeho vrcholní představitelé rádi mysleli. Ukázal se nicméně dvojí metr a pokrytectví západních institucí a médií, jež agresi eufemisticky nazývají „právem na obranu“. Každopádně ponaučení, které vyplynulo pro íránskou vládu, je jednoznačné: Jestliže se chcete cítit bezpečně před útokem západní neoliberální moci, je žádoucí vyvinout atomovou zbraň. Západ totiž rozumí pouze síle.

Spojené státy se k zásahu Izraele připojily „minimalistickou variantou”, omezeným úderem. Nyní je dojednáno příměří. Jaký vývoj lze čekat?
Reakce íránského vedení byla až překvapivě zdrženlivá, což naznačuje, že Teherán neměl zájem na další eskalaci konfliktu. Tento postoj lze bezpochyby považovat za pozitivní signál. Pokud se Izrael nebo Spojené státy neuchýlí k další jednostranné akci, lze předpokládat relativní zklidnění situace. V jádru šlo o zkoušku sil – Izrael usiloval o změnu režimu v Íránu, operaci, kterou připravoval řadu let. Neuspěl. Ukázalo se, že na dlouhodobý konflikt s Íránem mu chybí dostatek kapacit. Navzdory mediální cenzuře a propagandě utrpěla izraelská infrastruktura i hospodářství v důsledku íránských odvetných úderů citelné ztráty. Je nyní zjevné, že Izrael není neporazitelný a že v případě soustavného vojensko-ekonomického tlaku by mohla být zpochybněna samotná kontinuita jeho existence. Otázkou zůstává, jak tuto skutečnost vyhodnotí veřejnost a vlády na Blízkém východě. Izrael dlouhodobě těžil z morálního kapitálu, který čerpal z dědictví antisemitských perzekucí a holocaustu. Západní civilizace cítila vůči židovskému státu jistou hodnotovou sounáležitost, posílenou historickým pocitem viny. Po genocidě v Gaze a útoku proti Íránu se však tento symbolický nárok zhroutil. Pokud chce Izrael přežít jako suverénní stát, bude muset přehodnotit svou geopolitickou orientaci. Setrvávání v roli výspy amerického neoliberálního impéria se na Blízkém východě jeví jako neudržitelná strategie. Izrael by mohl dopadnout jako křižácké státy v roce 1291. Alternativou by mohlo být odpoutání od kolektivního Západu, od něhož je Izrael geograficky izolován, a snaha o sblížení s globálním Jihem. Pokud by Izrael usiloval o přijetí do platformy typu BRICS, mohl by od klíčových aktérů regionu získat bezpečnostní záruky umožňující jeho další existenci.

Izrael vysílá vůči obyvatelům Íránu jasný vzkaz: Svrhněte režim ajatolláhů. Měli bychom to chtít? Nebylo by to otevření Pandořiny skříňky?

Je patrné, že existuje napětí mezi teokratickou vládou v Teheránu a částí íránské veřejnosti, která se do určité míry modernizovala a sekularizovala. Obě strany ale spojuje íránský či perský patriotismus. Nikdo není rád, když o jeho vnitřním uspořádání rozhoduje nepřátelská mocnost. O politickém systému v Íránu by měl primárně rozhodovat íránský lid, který dosáhl impozantních úspěchů v hospodářském rozvoji země. Jestliže by „demokratizace“ Íránu podle západního vzoru vyústila do politického rozkladu a občanských válek, byla by to mnohonásobně větší katastrofa než v Libyi, Sýrii nebo Iráku, jež by měla devastující dopad i na evropské státy.

Západní tisk informuje, že íránský režim je buď oslaben, nebo se rovnou hroutí. Dovedou vojenské údery Teherán ke slibu neobohacovat uran? Nebo máme chtít rovnou jeho pád?

Domnívám se, že íránský režim je v současnosti silnější než kdykoli v uplynulých letech, neboť jen máloco dokáže sjednotit široké vrstvy obyvatel napříč ideologickými a politickými rozdíly tak účinně jako útok nepřítele, jenž je obecně neoblíbený. Často podceňujeme, jak mimořádně nepopulární jsou Spojené státy v mimoevropském světě, který zahrnuje více než osmdesát procent obyvatelstva planety. Teokratická vláda v Íránu vznikla v roce 1979 v důsledku lidového povstání proti diktatuře Muhammada Rezy Pahlavího, kterého v roce 1953 dosadily Spojené státy a Velká Británie po svržení demokraticky zvoleného premiéra Muhammada Mosaddeka. Íránci se rozhodli odložit své vnitřní rozpory na dobu, kdy jejich země nebude čelit hrozbě amerického imperialismu. Spojené státy dnes nemají reálnou možnost Írán porazit vojenskou cestou. Nedisponují pozemními silami schopnými provést invazi a následnou okupaci. Samotné bombardování nestačí. Během války ve Vietnamu svrhlo americké letectvo na Hanoj více bomb než během 2. světové války na Berlín – a nelze zapomenout na výjevy ze Saigonu v roce 1975.

Ve stínu zůstává válka na Ukrajině, kterou Trump také neukončil. Profesor Jeffrey Sachs tvrdí, že jeho snahu sabotuje americký establishment, který chce válčit proti Rusku. Jiní jako viníka ukazují na Putina. Kde je vina?

Válka na Ukrajině představuje dlouhodobý projekt amerického neoliberálního establishmentu, jehož konečným geopolitickým cílem byla změna režimu v Ruské federaci a získání přístupu k jejím přírodním, průmyslovým i lidským zdrojům – tedy faktická kolonizace Ruska. Vedení Ruské federace si této strategie bylo vědomo, a proto zahájilo takzvanou speciální vojenskou operaci. Donald Trump konflikt zdědil po předchozí administrativě, ačkoli i během svého prvního funkčního období přispěl k jeho rozdmýchání. Spojené státy a jejich satelity válku na Ukrajině prohrály a další odpor v tomto ztraceném střetu povede pouze ke zbytečným ztrátám na ukrajinských i ruských životech. Washington však do tohoto konfliktu investoval příliš mnoho materiálních prostředků i symbolického kapitálu. Přiznání porážky by znamenalo obdobu suezské krize z roku 1956, kdy si Velká Británie a Francie musely připustit, že již nepředstavují relevantní globální mocnosti. Udržování iluze americké hegemonie je mimořádně cynickou politikou – a její cenu platí ukrajinská, nikoli americká krev.

Je tedy pravdou, že Trump se minimálně stoprocentně neklonil k Ukrajině, což stačí k tomu, aby „osobnosti a pamětníci“ roku 89 nadávali, že Trump jim ničí sny o Americe, když „podporuje Putina“. Budou tito lidé i nadále smutní?

Pokládám se za pamětníka roku 1989 a vzhledem k tomu, že jsem působil jako místopředseda studentského stávkového výboru na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, mohu se snad označit za „méně významnou osobnost“ listopadových událostí. Spojené státy mě odjakživa fascinovaly a zřejmě žádnou jinou zemi jsem neprocestoval tak důkladně. Můj sen o Americe však postupně rozmetala každá administrativa po skončení studené války. Pokud někdo z mých vrstevníků ztratil iluzi o Spojených státech až kvůli Donaldu Trumpovi a jeho snaze distancovat se od krvavého fiaska na Ukrajině, pak je mi ho upřímně líto. Svět kolem sebe měl zkoumat dříve, hlouběji a s větší pozorností.
Putin chce celé čtyři anektované oblasti Ukrajiny, osekání její armády a závazek její neutrality. Dosáhne toho nakonec? A jakým mechanismem vlastně válka na Ukrajině může skončit?

Nejsem zasvěcen do hlubokých tajemství Kremlu, ale domnívám se, že připojení Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti k Ruské federaci je faktem stvrzeným referendy, o němž se již nebude vést debata. Prezident Vladimír Putin je opatrný realista, jehož požadavky byly vždy spíše minimalistické, avšak domácí veřejnost bude stále naléhavěji volat po anexi Charkova a zejména Oděsy – symbolu ruské imperiální přítomnosti na černomořském pobřeží.
      Nemyslím si, že konflikt skončí zmrazením po vzoru Koreje v roce 1953, neboť Západ nedisponuje prostředky, které by umožnily dlouhodobě udržet zchudlý, vyčerpaný a zdevastovaný zbytek země při životě. Úvahy o rozdělení západní části mezi Polsko, Maďarsko či Rumunsko mi připadají příliš divoké. Pravděpodobnější je zachování státnosti s novým kyjevským vedením, jež přistoupí na dohodu o ukončení nepřátelství s Moskvou. Spojené státy se od vývoje distancují a Evropa bude zaměstnána vlastními krizemi. V západním povědomí tato země zmizí, stejně jako před několika lety Afghánistán. V nastalé situaci se Ukrajina pravděpodobně obrátí s žádostí o rekonstrukční financování na Šanghajskou rozvojovou banku a zapojí se do eurasijských hospodářských struktur. Pokud bude postupovat promyšleně a důsledně, může se během dvou generací přiblížit úrovni Běloruska. Pro stát, který měl v roce 1991 ze všech postsovětských republik největší rozvojový potenciál, to rozhodně není výsledek, který by naplnil původní očekávání.

Nejen část amerického establishmentu, která se jeví v defenzivě, ale skoro celá politická třída Evropy „jede“ stále tu samou linku ve směru Ukrajiny. Zbrojme, Putin je blízko, není vyhnutí. Je to nezvratný trend? A z čeho pramení?
Současná západoevropská politická elita působí intelektuálně i morálně vyčerpaně. Militarismus se stal v podstatě jedinou ideologií, která ji sjednocuje a propůjčuje jí alespoň zdání vnitřní dynamiky. Emmanuel Macron, Keir Starmer, Friedrich Merz nebo – v nižších patrech politického spektra – Petr Pavel a Petr Fiala nikdy nepředstavili žádnou pozitivní vizi, jak smysluplně rozvíjet své národy a zlepšovat životní podmínky obyvatelstva. Jsou to omezení představitelé Musilových „lidí bez vlastností“, pečlivě vybraní k tomu, aby sloužili strukturám amerického impéria, které se však – poněkud nečekaně – začíná stahovat. Vzhledem k naprosté absenci vlastní iniciativy a tvořivosti se tito političtí správci pokoušejí napodobovat někdejší centrum moci v jeho militaristických a expanzivních tendencích, přestože jejich země postrádají jak ekonomické, tak lidské zdroje k jejich realizaci. Připomíná to kulturně-politickou obdobu cargo-kultu.

Lze doufat v normalizaci vztahů s Ruskem? U nás se za „přízrak“ ruského vlivu považuje jakákoliv spolupráce s Ruskem – i jen prostá komunikace. Může tato citlivost být změněna?

Plnohodnotná normalizace vztahů s Ruskem představuje jediné reálné východisko z civilizační a geopolitické pasti, do níž jsme se dostali a která nás může uvrhnout do dlouhodobého materiálního i morálního úpadku. Tento krok nebude snadný – vzhledem k míře ideologizované rusofobie, jež se zakořenila nejen v politických a mediálních kruzích, ale pronikla i mezi široké vrstvy obyvatelstva. Přesto jde o nezbytnou podmínku pro obnovení duševní rovnováhy společnosti a nalezení smysluplné orientace v měnícím se světovém řádu.

(pokračování příště)

       Co nás nejvíce trápí, je nedostatek nových posluchačů. Do druhého ročníku přejdou ti, kteří letos ukončili ročník první. Otázka je, zda se nám společně podaří zajistit nováčky, abychom mohli pokračovat i ve školním roce 2026 – 2027. SVJŠ není jen pro mladé členy strany, ale pro všechny, kteří mají chuť a zájem si rozšířit své znalosti o tom, jak a proč jsme vznikli a kam chceme směřovat. Uvítáme také nestraníky, naše podporovatele, kteří by se jednou mohli stát našimi členy.

     Jsme si vědomi toho, že tento způsob výuky má i svá určitá úskalí. Ty se dají při troše dobré vůle a uvědomění si vlastní zodpovědnosti každého z přihlášených a vedení okresních výborů vůči straně určitě snížit či překonat.
Na závěr použiji větu a prosím, neberte ji jako frázi: „Strana to pro své přežití naléhavě potřebuje“.

    Podrobnější informace na vyžádání rád zašlu jak vám, tak přímo případným zájemcům o účast ve SVJŠ.

Se soudružským pozdravem
                                                    František Švarc, předseda OV KSČM Kolín 
                                             pověřen řízením Střediska vzdělávání Jana Švermy
                                                mobil: 725 646 014, e-mail: ov.kolin@kscm.cz

Jak to naše nové národní obrození vlastně začalo? Inu, první velkou demonstrací na začátku září 2022. Tam jsme si poprvé s plnou vážností uvědomili, že je nás opravdu hodně, že jsme propojeni komunikačními kanály mimo velká mééédia, že jsme schopni si sami udělat propagaci i táhnout za jeden provaz.

Nikdo tenkrát v takový úspěch nevěřil. Tenkrát ve stotisícovém davu uvízla celá řada turistů i libtardů, kteří se přišli vysmát žalostnému hloučku chcimírů a dezolátů a z „obklíčení“ je s brekem vyváděla policie. Velká média to tenkrát vymlčela, ale pro nás to byla vzpruha, díky které pak už šlo to, co předtím nikdy nešlo.

Před touto demonstrací jsem dostal desítky a desítky mailů, že se demonstrace nepovede, že z toho nic nebude, že jsme jen malá skupinka proti obrovské mediální mašinérii, zkrátka, že se na to raději máme vykašlat… Den po demonstraci jsem dostal stovky mailů s radami, jak tohoto úspěchu využít.

Výsledek vidíte dnes. Přes všechny dětské nemoci, slepé uličky, přes zhrzelá velká ega, přes hádky i zklamání, nakonec se stalo to, po čem jsme volali. Vlastenecká scéna se sjednotila, byť jinak, než jsme si to tenkrát představovali a milion propadlých hlasů alternativy už tentokrát nepropadne. Jak ve svém filmu o benzínce a antidepresivech řekla Ivanka Svobodová, objevilo se tady něco nového a sebevědomého… Ano, zjistili jsme, že nemusíme poklonkovat ani České televizi, ani Respektu, protože je k ničemu nepotřebujeme. Pokud je možné svolat bez jejich asistence sto tisíc lidí, je možné bez jejich asistence oslovit celou republiku.

Tři roky jsme objížděli zemi, složili jsme maturitu v podobě eurovoleb a krajských voleb, vybudovali podpůrné struktury i vlastní média, propojili jsme se a zkoordinovali a máme i tu špičku ledovce nad hladinou – relevantní politickou sílu, která v příštím volebním období možná ještě nebude motorem, ale rozhodně bude kormidlem. Ti kdo milují svou vlast, mají koho volit.

Šest velkých demonstrací na Václaváku… u všech jsem byl a na třech jsem i mluvil. K tomu jsem spoluorganizoval zemědělské protesty, „ukradl“ jsem demonstraci odborářům (a obzvlášť paní Mazancové), najezdil jsem po českých luzích a hájích statisíce kilometrů, napsal víc než tisíc článků, spojil jsem svůj osud se Svatoplukem, Společností pro obranu svobody projevu, Kateřinou Konečnou, Petrem Drulákem, Ilonou Švihlíkovou a mnohými dalšími, ale nejvíc si cením toho, že naše původní moravská parta zůstala pohromadě, přes všechno, co nás během těch tří let potkalo. Postupně se hodně rozšířila, ale takřka nikoho jsme neztratili. Jestli je něco jednota, tak právě tohle. Nikdo nás neprodal a my jsme také nikoho neprodali. Ota, Petra, David, Honzík, Ondra, Banny, Martin, Zbyněk, Jana, Ivan… po celou dobu v jednom šiku, od začátku dodnes.

Kde všechno začalo, tam by to také mělo skončit.

Proto mi, prosím, dovolte, abych vás všechny pozval na demonstraci, která se odehraje v sobotu 27. 9. 2025, týden před volbami. Sejdeme se ve 14.00 na Malostranském náměstí a půjdeme na Hradčanské náměstí, abychom panu prezidentovi připomněli, že zdrojem veškeré moci v této zemi je lid a ne jeho protokolář Kolář. Organizuje ji spolek Svatopluk a vystoupí na ní ti, kteří došli až do cíle. Za Svatopluk Petr Drulák, za SPD Ivan David a Jindra Rajchl a za Stačilo! Katka Konečná a moje maličkost. Jana Turoňová a Michal Semín to budou moderovat. Chtěli jste sjednocení, Petr Drulák pro to hodně udělal.

Přijďte všichni. Ale úplně všichni. Tato demonstrace už není o volebních preferencích. To už budete mít dávno vyřešené. Tato demonstrace bude vyvrcholením našeho sebevědomí a praktická ukázka nového národního obrození. Je to demonstrace české cesty, české politiky a českých vlajek. Bude to demonstrace víry ve vlastní síly a víry v českou budoucnost. Demonstrace, že jsme byli před Evropskou unií a budeme i po ní. Demonstrace, že se už nebudeme nikomu líbat ruku ani leštit boty, ale jen si pevně rukama potřásat. Bude to demonstrace v jenom šiku, pod našimi korouhvemi a každý se svým erbem.

     Máme spoustu důvodů přijít. Tři roky nás vláčeli bahnem. Tří roky se nám posmívali, lhali o nás a nálepkovali nás. Tři roky nás podceňovali, vymlčovali nás a tři roky nás vháněli do války. Čtyři roky máme neschopnou vládu, čtyři roky je na Vnitru Don Vito di Dozimetro, kolem kterého se kupily mrtvoly, čtyři roky sedí ve vládě Jurečka, který juchal na vánočním večírku, zatímco Kozák vraždil, čtyři roky vláda ničí české zemědělství, čtyři roky se zhoršují podmínky ve školství, čtyři roky bačuje na Zamini kinderministr Lipavský, který zničil vztahy s polovinou světa. Čtyři roky Blažek připravoval svou bitcoinovou loupež tisíciletí, čtyři roky lezl Fiala Uršule do brusele.

     Máme důvod demonstrovat proti emisním povolenkám pro domácnosti. Máme důvod demonstrovat proti grýndýlu, máme důvod demonstrovat proti válce, máme důvod demonstrovat proti čtyř stům miliardám peněz na zbrojení. Máme důvod demonstrovat proti Řehkovi, který z armády udělal špiclovací klacek na opozici, máme důvod demonstrovat proti předraženým armádním nákupům, batohy počínaje, přes polní kuchyně, Leopardy i houfnice. Máme důvod se ptát na drahé energie, bankovní vyvádění dividend a předražené potraviny v hytlermarketech.

     Máme důvod demonstrovat proti zpupnosti lepšolidí, proti oganesjanovským bojůvkám Fialajugend. Máme důvod demonstrovat proti cenzuře a kriminalizaci názorů. Máme důvod demonstrovat proti dvojímu metru vyšetřovatelů i justice. Máme důvod demonstrovat proti žalobám, které na nás chystá kvintesence evropských hodnot, strana Volt.

     Přijďte jim ukázat, že za týden jim jejich klondajk skončí! Přijďte jim ukázat, že nezemřela Vlast v našich srdcích a že český národ ještě neřekl poslední slovo! A při trošce štěstí už bude třeba po válce…

                                                                                         by Vidlák, 8. srpna 2025

Petiční stánky proti zdražování veřejné dopravy i proti nákupu F35:
Brandýs n. L., středa 3. 9. a středa 10. 9. vždy od 10:00-12:00,
Masarykovo nám., vedle lékárny

VÝZNAMNÁ VÝROČÍ V ZÁŘÍ:

  1.9.1939    Německo přepadlo Polsko, začala 2.světová válka
  2.9.1945    kapitulací Japonska skončila 2.světová válka
  8. 9.           Mezinárodní den gramotnosti
15. 9.           Mezinárodní den demokracie
21. 9.           Mezinárodní den míru
28.9.            Den české státnosti – státní svátek
28.9.1951    Byl zavražděn štábní strážmistr Honzátko skupinou bratří Mašínů

Společenská kronika
V měsíci září 2025 slaví významné životní jubileum
                          Jaroslav Smejkal        60 let             Praha
                          Milan Joska             75 let             Kamenice
                          Ludmila Petrželková     90 let             Želivec

Jubilantům přejeme především zdraví, spustu energie a dobré nálady a děkujeme za veškerou práci.

Zpravodaj vydává OV KSČM Praha-východ. Naše web stránky: tresnicka.kscm.cz
Elektronická pošta:ov.prvych@kscm.cz,Telefon 222 897 460 nebo mobil 725 646 019