Zpravodaj 3/2024

Soudružky a soudruzi,

v úvodníku našeho Zpravodaje se snažím vždy shrnout to nejaktuálnější z posledního měsíce i to, co nás čeká v nejbližším období. Zdá se, že zima už to vzdala a denní teploty spíše ukazují na jaro. V politice, domácí i zahraniční, je však stále  zima, pokud se to myslí vztahově, protože vztah velké většiny občanů      k vládě stejně tak jako vztahy mezi největšími mocnostmi jsou na bodu mrazu…

     Nejprve mi dovolte poděkovat všem, kteří se zapojili do lednových  a únorových aktivit, kteří podpořili protesty zemědělců i sérii besed a seminářů na zajímavá témata v naší centrále. Ostatně, reportáže z mnoha akcí naleznete i v našem Zpravodaji. Nebo v Naší pravdě.

      V posledním měsíci se konalo několik jednání vyšších orgánů naší strany.  9. února proběhla 20. schůze VV ÚV KSČM (21. schůze je naplánována na 1. března, výstupy se do Zpravodaje již nepromítnou). Schváleno bylo stanovisko k politické situaci - KSČM podporuje protesty zemědělců (protest zemědělců byl zejména 19. 2.).  V aktuální politické situaci se probírala situace uvnitř vládní koalice  i v opozičních stranách. Podána byla informace o vývoji mediálních výstupů KSČM za 2023 - mediální dosah se výrazně zvyšuje v souvislosti s účastí KSČM na protivládních demonstracích i vlastních akcích. Jako mimoparlamentní opozice moc možností působit nemáme, je třeba zabrat v petičních akcích, propagovat přes kanály OV (včetně fb) kandidáty, akce, materiály, články, co se posílají či jsou na sociálních sítích. Pozitivně bylo oceněno, že přes webový formulář přibývají dobrovolníci pro naší koalici Stačilo! Ohledně volební kampaně do EP byly schváleny smlouvy na výlep plakátů k volbám do EP s firmou Rengl, s ČD a taktéž na reklamu v metru (ve vozech metra, eskalátory metra), CLV ve vybraných stanicích ČD, PosterCube ve stanicích ČD, variapostery na síti železničních stanic po ČR.

    Projednána byla informace o poradách se zastupiteli ve 2. pololetí 2023        a návrh porad na 1. pololetí - v 2. pololetí roku 2023 proběhla jedna porada na témata „Školství“, na rok 2024 se plánuje ve druhém pololetí (říjen – listopad 2024) po krajských volbách porada zvolených krajských zastupitelů za KSČM s vedením KSČM. Podpořena byla příprava 8. zasedání ÚV KSČM 23. 3. 2024, v programu kromě úvodního slova a stanoviska bude i informace o stavu členské základny k 31. 12. 2023, návrh tezí k volbám do krajských zastupitelstev, informace o situaci a.s. Futura, výroční finanční zpráva KSČM za 2023, vyhodnocení hospodaření organizační jednotky ÚV KSČM za rok 2023.

    Projednán byl i přehled celorepublikových akcí KSČM 2024, schváleny byly dotace na Velikonoční mírový pochod v Norimberku, pietní akt na národním hřbitově v Terezíně, pietní akt u památníku partyzána Jiřího Jírovského, Setkání občanů u pomníku partyzána Saši Bogdanova (bez žádosti o dotaci), Výstup na Kralický Sněžník a besedy na Dolní Moravě, slavnostní shromáždění k uctění památky M. J. Husa, 32. setkání pod Velkým Blaníkem, 33. přátelské setkání Čechů, Moravanů a Slováků Lázek 2024, setkání občanů a mládeže na moravsko-slovenském pomezí, mezinárodní setkání levicových sil na Pomezních Boudách a na setkání levicových občanů v Sekeřicích. Schváleno bylo rovněž zabezpečení celostátního aktivu ke dni učitelů 16. 3. 2024. Debatovalo se nad plánem akcí i rozpočtem Institutu české levice            i o situaci v a. s. Futura, která vydává Naší pravdu.

    Aktuální informace byly probrány rovněž na jednání našeho okresního výboru 13. února, kde byl přítomen i předseda Středočeského KV KSČM s. Jan Klán. V kontrole úkolů jsme se zabývali inventarizací za rok 2023, kterou jsme schválili. Řešili jsme rovněž připomínky revizní komise k ní. Zabývali jsme v dalším ročním kole situací v základních organizacích -začali jsme letos ZO při OV, který má 12 členů. Zároveň jsme řešili 3 nové zájemce do KSČM; jejich přijetí jsme podpořili.

     Aktualizovali jsme náš mediální plán - přišly nám totiž 2 nové druhy plakátů - plakáty k výlepu v únoru přes Rengla  jsme tak obměnili - místo původně plánovaného Rozcestníku /již byl vylepován v prosinci) budou vylepeny plakáty „Je na čase SPOJIT SÍLY“. S. Klán nám podal informaci o okrskových volebních komisích. V březnu půjdou formuláře pro stanovení okrskových volebních komisí. Zabývali jsme se aktivitami k MDŽ, s. Pokorný nám zajistil přáníčka, které byly zároveň distribuovány. Zároveň jsme doladili předvolební akci, kdy budeme 8. března rozdávat karafiáty na náměstí v Brandýse nad Labem. K dispozici bude i petiční stánek. Připravili jsme rovněž akci 15. března v Čelákovicích. Probrali jsme březnový Zpravodaj a v různém jsme objednali Hraničáře na letošní rok, zabývali se právní pomocí KSČM v souvislosti se snížením důchodů bývalých funkcionářů KSČ poskytuje právní pomoc, sháníme konkrétní osoby, kterých se to týká. Odsouhlasili jsme pohřební kytici pro Milana Honuska. A zabývali jsme se i náměty pro naši práci, diskutovali jsme potřebu pravidelného roznosu informací občanům i potřebu vrátit se         k individuálním stranickým úkolům.

Duben  2024  porady Praha-východ:
Porada aktivu Praha-východ:            úterý 2.4.2024 od 15 hodin
Jednání OV KSČM Praha-východ:          úterý 2.4.2024 od 16 hodin
v zasedací místnosti 153, 3. patro, Praha, Politických vězňů 9.

Soudružky a soudruzi,

oficiálně už byl vyhlášen termín voleb do Evropského parlamentu ve Sbírce zákonů.  Uskuteční se v pátek 7. června a v sobotu 8. června. Předvolební kampaň se tak rozbíhá do další fáze. V rámci koalice Stačilo!, pod kterou kandidujeme do Evropského parlamentu,   došlo k rozšíření spolupracujících subjektů o Českou stranu národně sociální. A obsazují se již poslední místa na kandidátce. Po celé republice se rozbíhají další kola veřejných setkání s občany, která plní malé, ale i velké sály. Zájem o naše cíle, zájem poslechnout si Kateřinu Konečnou a další kandidáty je obrovský. Rostoucí pozice naší strany se projevuje i ve výzkumech veřejného mínění. Ale dobrý výsledek nepřijde sám od sebe, musíme na něm zapracovat i my.

      V březnu se i v našem okrese budou konat tradiční akce, na které  bych Vás rád pozval.

     8. března oslavíme prací Mezinárodní den žen – budeme rozdávat od 9 hodin kytičky kolemjdoucím ženám na Masarykově náměstí v Brandýse nad Labem/Staré Boleslavi. U stánku samozřejmě bude možné podepsat i aktuální petice        a nebudou chybět ani kandidáti do EP.

   15. března pořádáme v Čelákovicích další ročník pietního aktu, od 16 hod si u pamětní desky před sokolovnou (Masarykova 16) připomeneme oběti nacistického řádění.

   23. března se v Praze na Václavském náměstí uskuteční protivládní demonstrace, na kterou po jednání ÚV KSČM zamíříme – budeme mít na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice naše stanoviště a petiční stánky.

A další akce jsou samozřejmě v březnu také, jen je neumím tak rychle najít, ale určitě je případně pošlu dodatečně.

Těším se na setkání a našim ženám ještě jednou – Krásný svátek, úctu a podporu od nás máte!
                                             Zdeněk Štefek, předseda OV KSČM Praha-východ

Zhruba před měsícem vyšlo najevo, že premiér Fiala v majetkovém přiznání jaksi zapomněl uvést 950 tisíc, které vložil do pražské Podnikatelské družstevní záložny, tzv. kampeličky. Fiala si »neuvědomil, že účet  v družstevní záložně znamená nějaký podíl« a měl za to, že jde o běžný bankovní účet. Ono taky milion sem, milion tam, viďte, pane premiére. Jen je trochu těžké věřit tvrzení, že Fiala o svém podílu nevěděl, když své členství v kampeličce ukončil v roce 2020 dokumentem »Ukončení členství v Podnikatelské družstevní záložně«.

     Na celé věci je také zvláštní skutečnost, že  v majetkovém přiznání Fiala uváděl i daleko nižší sumy     a skutečně se tak nemůže vymlouvat na to, že na podíl v Záložně zapomněl – každý rok totiž dostával oficiální pozvánku na valnou hromadu družstevníků. Té se dle svých slov nikdy nezúčastnil. Své členství v kampeličce tak premiér zdůvodnil následovně: »Důvod založení účtu byl jednoduchý: Celý život jsem měl peníze v jedné bance, všichni experti ale radí diverzifikovat. Proto jsem tam část úspor uložil. Ptal jsem se tehdy několika známých, co doporučují, sám moc banky a finanční produkty nesleduji«.

     Jak kvalitními poradci se premiér obklopuje, pak asi dokonale demonstruje skutečnost, že za 5 let, po které měl peníze v Záložně uloženy, inkasoval na úrocích 256 korun.

     Podnikatelskou družstevní záložnu měl mimochodem premiérovi doporučit jistý Miloš Růžička, který před vstupem Andreje Babiše do politiky radil Agrofertu, a když se s ním rozešel ve zlém, radil ministru vnitra Milanu Chovancovi za ČSSD. Nyní má jeho firma smlouvu s ODS a Růžička patří mezi nejbližší spolupracovníky premiéra Fialy. Jaký byl tedy skutečný důvod uložení peněz a zisku, podílu na kampeličce doposud není patrné. Instituce je nicméně spojována s podivnými finančními toky, kdy na účty v Záložně mělo být uloženo 350 milionů, za které chtěla Ukrajina nakupovat munici. Peníze přišly na účty, které si zde otevřel chorvatský zbrojař Matias Zubak, jehož rodině patří firma WDG, od které měla Ukrajina munici nakupovat. Že si zbrojař Zubak vybral pro převod milionů z Ukrajiny právě pražskou záložnu a ne renomovanou velkou banku, nebyla náhoda. Jednatelem Podnikatelské družstevní záložny byl jeho tehdejší společník v obchodu, pražský bankéř Kamil Bahbouh. 350 milionů nicméně z účtu Záložny zmizelo a oba muži – Zubak i Bahbouh – se nyní přou o to, kdo z nich peníze ukradl. Je toho ale víc. Kampelička, v níž získali podíl      a uložili své peníze i další politici ODS, nabízí jen minimum finančních služeb     a nad výročními zprávami říká oslovený znalec, že to vůbec nedává smysl. Jaký je tedy skutečný důvod, že celá řada politiků ODS malou kampeličku využívala?

Kolektivní ztráta paměti?

Podivnosti zde rozhodně převládají. Příkladem může být účast Iva Vrzala, exnáměstka ministra zemědělství v Topolánkově vládě, jehož firma byla členem Podnikatelské družstevní záložny, zatímco jeho druhá firma si od jedné z dalších firem napojené na kampeličku půjčila deset milionů. Vrzal si přitom už nevzpomíná, na co desetimilionový úvěr použil. V ODS to tak vypadá                v souvislosti s kampeličkou na nějakou podivuhodnou kolektivní ztrátu paměti… Taktéž Fialova účast na kampeličce tak mohla mít ve skutečnosti jiný, zatím skrytý význam, který může být dost dobře kombinací mediálně popsaných, poněkud zavánějících finančních transakcí.

Studie západního pokrytectví

Vrátím se také ještě k úmrtí Alexeje Navalného, které už přes týden plní úvodní stránky všech západních deníků. Téměř žádná média však už v souvislosti        s tímto úmrtím nepřipomněla jiný příběh, který se od Navalného smrti liší především v jednom podstatném detailu – odehrál se na druhé straně barikády. Mluvím o Gonzalu Lirovi, kritikovi Zelenského režimu, který v polovině ledna ve věku 55 let zemřel v ukrajinském vězení. Stejně jako Navalnyj byl i Lira »youtuber« s miliony zhlédnutí na svém kanálu. »Ti, kteří účinně zpochybňují státní narativy a cíle, jsou vždy v nebezpečí,« napsala podplukovnice amerického letectva Karen Kwiatkowska. A dodala, že »nejvíce riskují ti, kterých se vlády bojí. Spojené státy jsou bohaté na takové případy – Gonzalo Lira, Julian Assange, Edward Snowden, John F. Kennedy a jeho bratr Robert     a stovky dalších«. Karen Kwiatkowska pracovala několik let i v Pentagonu. Po svém odchodu obšírně popsala korupci v Pentagonu i ve zpravodajských službách. Její poslední článek nazvaný »Navalnyj a Lira: Studie západního pokrytectví« zveřejnila asi měsíc poté, co 11. ledna 2024 zemřel v 55 letech v ukrajinské vězeňské nemocnici v Charkově chilsko-americký válečný zpravodaj Gonzalo Lira. »Lira a Navalnyj kritizovali a naštvali jisté vlády«, píše Kwiatkowská. »Jeden z nich byl politik, podporovaný řadou vlád, které si přály změnu režimu v Rusku. Druhý kritizoval ukrajinskou vládu za bombardování Doněcka s podporou USA, za odmítání Minských dohod, za nacistický vliv v armádě a ve vládě a za snahu vstoupit do NATO«. Rodiče Gonzala Liry pocházeli z Chile, ale on se narodil v Kalifornii a měl americké občanství. V květnu 2023 byl Lira zatčen a obžalován z »rozšiřování materiálů obhajujících ruskou agresi proti Ukrajině«. Později byl propuštěn na kauci, čehož však využil k pokusu o útěk do Maďarska. Na hranicích byl zadržen a znovu uvězněn. Ve vězení dostal oboustranný zápal plic. I když i jeho otec Gonzalo Lira st. apeloval na americké úřady, aby jeho synovi byla poskytnuta lékařská péče, tak to šéfové vězení ignorovali. Stejně tak nevyslyšeli výzvy magnáta Elona Muska a novináře Tuckera Carlsona k jeho propuštění. Po jeho smrti jeho otec zveřejnil rukou psaný poslední dopis Gonzala Liry, kde popisuje svoje zhoršující se zdraví a marnou snahu vzbudit jakoukoliv pozornost.  A k tomu otec připsal: »Má bolest se nedá vydržet. Nemohu přijmout, jak můj syn zemřel. Byl mučen, vydírán a zcela umlčen po osm měsíců a 11 dní a US velvyslanectví mu odmítlo pomoct. Zodpovědnost za tuto tragédii nese diktátor Zelenský s přispěním senilního prezidenta Joe Bidena«.

     Novinář a filmový režisér Gonzalo Lira byl v Kyjevě, když ruské tanky vjely na Ukrajinu, ale rozhodl se zůstat, aby mohl informovat americkou veřejnost, co se na Ukrajině skutečně děje. V jedné z jeho prvních reportáží napsal, že »lidé v USA nerozumí tomu, co se tu děje… Americký způsob války je zničit všechno – energetickou infrastrukturu, dodávky vody, telekomunikaci. Zničit zemi. USA to učinily v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii. Nebo se o to aspoň pokusily. Rusové ale nechtějí zničit Ukrajinu… Řekl bych, že navzdory faktu, že ruské letectvo kontroluje ukrajinské nebe, tak ruská armády téměř chodí po špičkách.«

     Mimochodem, ani žádný český politik se Lira nikdy nezastal. A česká média mlčela. Kwiatkowská zmínila i známý případ Juliana Assange, o němž v těchto dnech rozhoduje britská justice, zda ho vydá do USA, kde mu hrozí 175 let vězení za to, že ve svojí WikiLeaks zveřejnil množství utajovaných dokumentů. Například o americkém mučení iráckých vězňů v Abu Ghraib. Stejnému obvinění, že údajně obhajoval »ruskou agresi proti Ukrajině« teď čelí i ukrajinský pacifista a odpírač vojenské služby Jurij Šeljaženko, který je rovněž ve vedení několika mezinárodních mírových organizací. Ty nyní organizují petice proti jeho uvěznění.

Nemají rádi žádnou opozici

V první polovině měsíce, konkrétně 8. února, Evropským parlamentem prošlo usnesení o takzvaném Russiagate. Tedy o nařčení z ruského vměšování do demokratických procesů Evropské unie. Tím se tedy usnesení mělo údajně zabývat. Ve skutečnosti však bylo téma zahraničního vměšování zcela zjevně zneužito k politickému boji současného establishmentu, proti jakékoliv výraznější opozici vůči jejich moci. Schválený text tvoří politicky motivované útoky proti katalánskému hnutí za nezávislost. To bylo bez existence jakýchkoliv důkazů obviněno z vazeb na Ruskou federaci a touha Katalánců žít ve vlastním suverénním státě byla označena za snahu o destabilizaci                a rozdělení EU. Naprostá šílenost   a někteří politici by se už možná měli nechat vyšetřit odborníkem. Po brutálním potlačování demonstrací, pronásledování aktivistů a snaze zabránit demokraticky zvoleným europoslancům vykonávání jejich mandátu se tak jedná o další útok proti Kataláncům. Příznačné také je, že části finálního textu, které útočí na katalánské hnutí, nezískaly podporu vládní španělské sociálně demokratické strany a Evropský parlament tak nahrál především španělské pravici.

     Jak se již stalo v Evropské unii zvykem, v textu nechybí ani kritika Slovenska, v tomto případě složená z nespecifických a nahodilých obvinění       o přímé úloze, kterou údajně ruská diplomacie hraje ve slovenském veřejném     a politickém životě. Cílem těchto obvinění je čistě diskreditace slovenské vlády za její odlišný pohled na nutnost neprodlužovat válku na Ukrajině. Evropský parlament však zaútočil i na své vlastní členy, kteří se provinili pouze svými nepohodlnými názory, a neexistuje u nich žádné podezření z vazeb na ruskou vládu.  Usnesení chce dále proti údajnému vměšování ze strany Ruské federace bojovat přísnější cenzurou sociálních sítí. Jsem pevně přesvědčena, že cenzura není nikdy řešením, a že Evropský parlament by měl naopak proti cenzuře na sociálních sítích bojovat, nikoliv volat po jejím zpřísňování.

     Zcela souhlasím s potřebou bojovat proti vměšování cizích států do evropských záležitostí a to bez ohledu na to, zda se jedná o Rusko, USA, Katar, či jakýkoliv jiný stát. Proto jsem také při hlasování podpořila ty pozměňovací návrhy, které po Evropském parlamentu požadovaly větší transparentnost. Nemohla jsem však podpořit text, který boj proti zahraničnímu vměšování zneužívá k útokům na nepohodlné názory, hnutí či členské státy,       a proto jsem nemohla jinak než hlasovat proti návrhu tohoto usnesení.

Odkaz na aktuální video naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=MQJooVR9ahU&t 

Komentář k ukrajinskému konfliktu a pokrytectví médií a politiků:  https://www.youtube.com/watch?v=K18y-jZZuLs&t

Sestřih debaty s A. Vondrou (ODS):  https://www.youtube.com/watch?v=MxiTD9lCwT4

Debata s M. Výborným (KDU-ČSL) a V. Vrecionovou (ODS) o protestech zemědělců:  https://www.youtube.com/watch?v=kY-uq0IA1nk

Dovoluji si Vás pozvat na nejbližší debaty:

• Čtvrtek 29.2. – ČESKÉ BUDĚJOVICE – od 19:00 hod. v Congress hotel Clarion.
  Hosté: Jana Turoňová, Petra Rédová, Jan Skalický, Kateřina Jirousová, blogger Vidlák.
• Pondělí 4.3. – PROSTĚJOV – od 16:00 hod. v Národním domě (Vojáčkovo nám. 218/1).
  Hosté: Ondřej Dosál, Jana Turoňová, Milan Krajča, Jan Skalický a blogger Vidlák.
• Čtvrtek 7.3. – ORLOVÁ – od 16:00 hod. v Domě kultury (Osvobození 797).
  Hosté: Petra Rédová, Ivan Strachoň, blogger Vidlák.
• A dále se můžete těšit na debatu ve Vsetíně (15.3.), Jihlavě (18.3.), Neratovicích (19.3.) a na mnohých dalších místech. 

Kateřina Konečná

Pro KSČM je řešením konfliktu mezi Izraelem a Palestinou bezpodmínečné dodržování rezolucí Organizace spojených národů     a mezinárodního práva, spojené se spuštěním mírového procesu, který ukončí izraelskou okupaci a zaručí právo Palestinců na suverénní a nezávislý stát.

Současná situace jasně poukazuje na důležitost prosazení spravedlivého míru v tomto násilím zmítaném regionu. Toho musí být dosaženo i realizací práva na nezávislý palestinský stát v hranicích z 4. června 1967 a s Východním Jeruzalémem jako hlavním městem, stažením izraelské armády ze všech okupovaných území, ukončením výstavby ilegálních osad, propuštěním všech politických vězňů a umožněním návratu uprchlíků zpět do své vlasti.

Parlamentní listy 1.3.2024                                                   Milan Krajča   

Nově: i s Českou stranou národně sociální (ČSNS)!
Informace o koalici STAČILO! najdete na:
www.stacilo.cz
fb.me/stacilo.cz (Facebook)
t.me/stacilocz (Telegram)
youtube.com/@stacilocz (Youtube)
twitter.com/Koalice_STACILO (Twitter)

Komunisté jdou do evropských voleb v koalici STAČILO!
Letem světem z kampaně Stačilo!

Zkuste se ponořit do atmosféry setkání s našimi kandidáty alespoň takto…:

Přes čtyři stovky účastníků právě teď na besedě v Českých Budějovicích Jste skvělí a vaše podpora nás žene dopředu V červnových volbách do Evropského parlamentu zazní naše společné STAČILO! pěkně nahlas 

(29. únor)

-

Tachov, který byl zorganizován na poslední chvíli, nezklamal

Padaly mj. dotazy v souvislosti s vojenskými odvody, které otevřel P. Pavel, nebo možnost vyslání vojáků na Ukrajinu, což mají podle ČT některé státy zvažovat…

Má odpověď byla a je v tomto ohledu naprosto konstantní - armáda nemá být expedičním sborem a nemá zasahovat nikde, kde není mandát OSN

Válce říkáme Stačilo

(26. únor)

-

Uničovem znělo STAČILO! Byli jste báječní!

Padaly opět skvělé dotazy a je vidět, že lidé se o politiku opravdu zajímají. Nemají koneckonců na výběr, když dopady politiky současné asociální vlády Petra Fialy pociťují ve svých peněženkách každý den.

Jsme v tom s vámiPorveme se za vás doma i v Evropě 

Kateřina Konečná, Ondřej Dostál, Jan Skalický
(12.      únor)

Karviná byla pecka Na rozdíl od dozimetrického Rakušana bez cenzury s osobními strážci zde sice nebyli novináři, ale o to více skvělých lidí. Bylo jich tolik, že se nevešli do sálu (ale na Karvinsko se v březnu vrátím a pokusíme se zajistit ten největší sál, který půjde)

(29. leden)

-

Říkáme STAČILO! likvidaci českého ocelářství. Naše europoslankyně Kateřina Konečná, která je v Moravskoslezském kraji doma, a krajský zastupitel a kandidát do Evropského parlamentu Ing. Ivan Strachoň přišli podpořit právě probíhající protest OS KOVO před hutí Liberty steel. Ocelářství je strategický obor, který v Česku nesmí zaniknout!

-

 „Organizace korespondenčního hlasování je náročným procesem, který dává prostor pro podvody při hlasování či sčítání, například tím, že není možné zaručit jeden ze základních předpokladů volebního hlasování, tedy jeho tajnost. Není tedy možné zaručit, že při hlasování není občan ovlivňován např. členem rodiny, nebo jinými osobami. Už tento samotný předpoklad otevírá prostor pro snadné napadnutí voleb s rizikem jejich opakování.“

Kateřina KONEČNÁ, předsedkyně KSČM

Beseda s Milanem Krajčou

26. 2. jsem se zúčastnil besedy s místopředsedou ÚV KSČM, členem Světové rady míru a držitelem ocenění novinářské ceny Jana Švermy s. Milanem Krajčou. Nás 45 přítomných ocenilo, že úvodní slovo, které trvalo 55 minut soudruh Krajča   přednesl převážně spatra. Dozvěděli jsme se třeba, že Světová rada  míru působí ve více jak 100 zemích světa. Už tím ukázal, že je obeznámen s problematikou a tak jsme se dostali na konkrétní témata. Padly informace  na  téma izraelská okupace Palestiny, Kuba, dodržování charty OSN, potřebnost NATO,  EU, podpora fašismu na Ukrajině naší vládou ale i Tchai-wan, který je součástí Číny. Co z toho plyne. Více takových debat, je před volbami a lidé, naši voliči musí mít informace. Volme STAČILO.

Volme  KSČM.                           

Stanislav Šrámek 

Již několikrát slíbila předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná ve svých videích   a na setkání s občany, že ona i členové KSČM budou vždy podporovat a zúčastňovat se všech akcí, jejichž obsah a průběh spojuje občany nespokojené s demoliční, pětikoaliční, všehoschopnou vládou ve společném úsilí         a protestech, i když nejsme pořadateli nebo spolupořadateli těchto akcí.

Pokud mi to čas a možnosti dovolí, tak se těchto protestních akcí často zúčastňuji. Také v pondělí 19. února jsem po obědě vyrazil do Prahy podpořit naše zemědělce. Byl jsem velmi zvědavý, jak bude vypadat dopravní situace na Těšnově před ministerstvem zemědělství. Tajně jsem si přál, aby si naši zemědělci vzali alespoň malý příklad z demonstrací jejich německých a francouzských kolegů. Když jsem však dorazil na magistrálu před ministerstvem, byl jsem a nejen já, skutečností zklamán. Šňůra traktorů ve směru do centra sice mizela v nedohlednu, ale s ostatními přihlížejícími jsme se shodli, že ve večerních zprávách se opět dozvíme, že ministr i vláda si z toho rozhodně těžkou hlavu dělat nebudou.

Zklamán jsem se vydal na Malostranské náměstí, spolu s dalším zklamaným poldovákem.

A protože jsme oba byli naladěni na stejnou notu, společník sice není naším členem, ale jeho názory a myšlenky by předčily nejednoho člena KSČM, tak jsme diskutovali o současných žhavých aktualitách a cesta nám příjemně, rychle ubíhala.

   Když jsme dorazili na místo, nejprve jsme se snažili nalézt náš petiční stánek. V horní části náměstí jsme zahlédli předsedkyni ÚV, která byla v permanentním obležení účastníků. Společník mne požádal o společné foto s Katkou, na revanš  vyfotil mne s Kateřinou on. Asi po čtvrt hodině prodírání davem jsem v hledání našich rezignoval  a začal jsem sbírat podpisy na petici proti korespondenční volbě, což byl ostatně hlavní účel mé přítomnosti. Po krátké chvíli jsem ke své radosti zjistil, že jedna podložka s petičními archy nestačí a tak jsem operativně, po zkušenostech z předchozích demonstrací, vyndal z batohu  druhou, abych zbytečně neztrácel čas. A protože atmosféra     a  názory demonstrantů  na náměstí byly shodné s našimi, tak nebyl absolutně žádný problém se sběrem podpisů. Podložky putovaly z ruky do ruky, velmi často se hlásili lidé sami, aby mohli podepsat a trpělivě čekali, až na ně přijde řada. Kdybych měl ještě jednu podložku, v pohodě bych ji uživil. I když jsem si myslil, že mám s sebou dostatek petičních archů, brzy jsem se přesvědčil, že opak je pravdou. Naštěstí jsem se potkal s Martou Semelovou, od níž jsme se dozvěděli, kde jsou naši s petičním stánkem. Vyslal jsem přítele poldováka, abychom doplnili zásoby. Mezitím jsem vytáhl záložní petici za Referendum       o výstupu z EU. Podpisy rychle přibývaly a během akce jsem musel ještě jednou petiční archy doplňovat.

   Obdobně, jako na předchozích demonstracích, jsem z průběhu akce zaznamenal pouze pár útržků z projevů řečníků. Letmo jsem zaregistroval, že k zúčastněným protestujícím občanům promluvili Zdeněk Jandejsek, Vladimír Štěpán a Vidlák. Důležitější pro mne byla skutečnost, že až na opravdu malá promile, z demonstrantů vyzařovala společná vůle  a odhodlání s pětidemolicí co nejdříve skoncovat.

   Demonstrace skončila, zaplnil jsem poslední místa na petičním archu  a s pocitem příjemně stráveného odpoledne se stejně smýšlejícími  lidmi odjíždím směr Masaryčka.

   Během cca dvou a půl hodiny jsem posbíral 220 podpisů pod Petici proti korespondenční volbě a 40  za Refrendum o vystoupení z EU. Nevím, jak úspěšní byli naši u petičního stánku na chodníku, ale opět musím konstatovat, že kdyby se našlo dalších, alespoň pět pěšáků, jako já, tak by absolutně nebyl žádný problém podpisy v pohodě získat. Ale to by tam nesměla být ta mizerná spojka – kdyby. Z podpisů na petičních arších jsem snadno vyčetl, že na demonstraci přijeli občané snad ze všech částí naší republiky.

   Úspěšný den jsem zakončil večer doma doplňováním údajů, zejména poštovních směrovacích čísel. Čas, který jsem tím strávil, byl totožný jako ten, který jsem věnoval  sbírání podpisů. A to jen díky  zázračnému internetu. Nedovedu si představit, jak bych chybějící údaje sháněl, nemít tuto možnost. Po doplnění údajů jsem byl nucen 13 podpisů vyškrtnout pro nečitelnost            a neúplnost požadovaných údajů. I přes tuto drobnou nepříjemnost jsem usínal spokojený, s pocitem příjemně a účelně stráveného dne.

                                                                                Vladimír  Duník, Čelákovice

Citáty hodící se k protestu zemědělců:

„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme a cokoliv se tu koná, všech se týče."                                                                                           J. A. Komenský 

„SVOBODA SPOČÍVÁ V ODVAZE.“                                        Robert Lee Frost  

„Zajímám se o svoji budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života“

                                                                                                     Charlie Chaplin

Změna začíná prvními informacemi. Dějiny tvoříme neustále my všichni od nepaměti. Jsou o tom, co se událo, ale i naše přítomnost se stává během vteřiny minulostí a tedy dějinami. Dějiny tvoří historii, slouží k poučení z minulosti do budoucnosti. Historie umožňuje zkoumat současnost na základě minulosti. Bez znalosti minulosti nelze pochopit přítomnost.        

Jsem na straně protestujících zemědělců

nechci předražené šunty v českých obchodech (ostatně jako europoslankyně bojuji proti dvojí kvalitě potravin)

nechci geneticky modifikované potraviny

chci české a ne argentinské hovězí (viz dohoda Mercosur)

nechci, aby ten, kdo nic nedělá, měl vyšší dotace než ten, kdo živí národ (viz dotace na neobdělávaná pole)

nechci, aby obchodní řetězce používaly vyděračské praktiky a vydělávaly jak na zemědělcích, tak našich občanech díky svým nehorázným maržím

nechci aby nás byrokracie (bruselská i ta česká) úplně zahltila

nechci likvidaci zemědělství i průmyslu ve jménu Green Dealu

chci soběstačnou ČR

Je na čase říct Stačilo

Kateřina Konečná

Hledejme, přemýšlejme, máme o čem! 

     Zase proběhl únor, zase byl oficiální důvod nadávat na Gottwalda a mluvit o puči komunistů. Dříve jsem o tom mnoho nepřemýšlel, v roce 1948 mně bylo pět roků a v tom věku řeší člověk vážnější problémy, než je politika. Později, do převratu, jsem se samozřejmě setkával se situacemi, které vyvolávaly kritické úvahy o tomto segmentu našich dějin, ale nakonec jsem vždy z nich našel důstojné východisko.
     Výroky a sliby nových koryfejů v roce 1989 – Havla, Klause, Dlouhého a dalších privatizátorů – o lásce, (ne)vzkvétání jsem považoval už tehdy za bludy. Ale celá společnost propadla jalové falešné euforii a … dočkala se blbé nálady, krizí, zadlužení, okrádání a ironie »expertů« z NERVu i vlády premiéra Fialy.
      Dala by se rozvádět situace, v níž komunisté obhájili legitimní vládu v roce 1948. K řešení vládní krize byl použit legální ústavní systém. Pučisté selhali      v aritmetice. Bohužel, v důsledku i vnějších vlivů se potom zrodila i u nás několik let trvající nezákonnost. Jen k úvaze, ne jako její obhajobu, uvedu mccarthismus, vyhlášenou studenou válku, euforii z přežití apokalyps kapitalismu, nezkušenost, zbrklost, jistě i vliv Sovětského svazu, někdy i prostou lidskou pomstu.
    Dnes všichni (i KSČM, ale provedla to i KSČ) odsuzujeme tragické, zbytečné chyby, které měly různé příčiny, mj. i západními rozvědkami dodané podlé návnady z období tzv. diktatury proletariátu. Ty dnes slouží k diskreditaci systému z let 1948–89 a ten celý byl v roce 1993 uzákoněn jako zavrženíhodný a zločinný. Nelze obhajovat všechny kroky, které vedly k likvidaci tzv. nepřátel, ať už tyto měly jakékoliv pozadí, konečně už KSČ se pokusila o jejich rehabilitaci. Ale jen štvaním se situace nezlepší!

         Zamyslete se, prosím, vládo i poslanci, jak byste měli označit současné poměry, funkci soudů, státní správy, své výroky, svoji činnost! Pana Babiše pronásledujete už přes 10 let způsobem, jakým Karel May honil skutečné delikventy. A není spekulace jedním z prvků podnikání a kapitalismu?  V socialismu by, možná, jeho počínání kolidovalo se socialistickou morálkou, ale v kapitalismu? Jiné příběhy, jakým je například hospodaření na MHMP, státní správu, Policii ČR ani pana Rakušana evidentně nezajímají (v případě zájmu komukoliv doložím).

     Moje generace (plus minus 80) prožila život prakticky v míru, i přes zmíněné excesy. V roce 1989 byla u nás situace, kdy nebyli žebráci, nezaměstnaní, občan byl po hmotné stránce plně zabezpečen, a pokud nebyl zbabělcem, bez nákladů mohl uplatňovat své právo, národ vlastnil bez dluhů ohromný výrobní potenciál. To, co tu máme dnes, se neodvažuji pojmenovat. A systém před převratem měl rezervy v uplatnění logické teorie, organizaci i ve vizi bezpečné budoucnosti.
Hledejme, přemýšlejme, máme o čem!                                    

Evžen Smrkovský

     V priebehu samotného štúdia sa veľmi nepriaznivo prejavujú tiež deformácie vo vzťahu učiteľ-študent, kde tiež vznikajú »populistické tendencie« k zvyšovaniu popularity daného študijného odboru a zachovaniu vysokého počtu študentov, a to aj za cenu znižovania nárokov na študenta. Takéto tendencie ďalej posilňuje nasilu zavádzané hodnotenie pedagógov študentami, kde dochádza    k narušeniu prirodzenej hierarchie. Výsledok je podobný, akoby sudcov súdu hodnotili ich »klienti« – najpopulárnejší sú často učitelia      s najnižšími nárokmi.

        Ďalším problémom vysokého školstva je neúmerné zdôrazňovanie a uprednostňovanie výskumu a publikačných kritérií na úkor pedagogickej činnosti. Potom sa z výuky stáva »nevyhnutné zlo« či »popoluška«. Je realizovaná náhlivo popri výskumnej a publikačnej činnosti, ktorá je pre VŠ učiteľa existenciálnou otázkou, a má teda nevyhnutne prioritu. Toto je posilnené nastavením systému odmeňovania zamestnancov v rámci VŠ, ale aj prerozdeľovania financií medzi samotnými vzdelávacími inštitúciami.

*Žijeme ve společnosti, kde se skloňují pojmy jako dezinformace, fake news. Jsme společností silně přeinformovanou. Lidé často nedokážou rozlišit, co je pravda a co nikoliv. Je správné používat slova dezinformace a zavádět jejich potírání? V ČR se sáhlo k omezování »dezinformačních« webů. Jaká je situace na Slovensku?

Obdobná ako v ČR. Postoje a názory ľudí na spoločensko-politickú realitu, ktoré sa rozchádzajú s tým, čo píšu a hlásajú režimistické médiá, sú na sociálnych sieťach sledované, kontrolované a cenzurované. Aj na Slovensku došlo k vypnutiu niektorých webov. Ľudia začínajú vnímať, že pravdou a informáciou disponuje len vládnuca moc, zatiaľ čo kritické, alternatívne, protivládne či protirežimné postoje a názory majú predstavovať len dezinformácie, fake news, konšpirácie a hoaxy. Niektorí ľudia si robia srandu, že vláde chýba už len »ministerstvo pravdy« alebo, že rozdiel medzi pravdou a konšpiráciou je len niekoľko týždňov či mesiacov.

     Slovo začalo mať po roku 2000 znovu svoju váhu, režim sa už necíti tak silný ako predtým. Je preto nútený sledovať, kontrolovať, diskreditovať a postihovať názory a postoje, ktoré nie sú v súlade s hegemonistickou ideológiou vládnucej triedy. To dosvedčuje, že rozpory monopolistického kapitalizmu (imperializmu) sa v poslednej dobe stále viac zostrujú. Vyostrená situácia na medzinárodnej scéne sa odráža na lokálnej úrovni, v jednotlivých národných štátoch prehĺbením ostrakizácie iných ako oficiálnych postojov a hodnotení. Kampaň proti extrémizmu, dezinformáciám, konšpiráciám apod. nakoniec poukazuje k tomu, že v žiadnej všeobecnej slobode a demokracii nežijeme. Režim sa bojí, že táto jeho maska bude strhnutá, že príde o svoju legitimitu, k narušeniu ideologického statusu quo, ktoré môže viesť k preskupeniu síl v prospech myšlienok antikapitalizmu, demokracie, mieru a skutočnej slobody.

*V pozadí skutečnosti, že se média poslední roky podřizují zájmům politických stran, stojí patrně zájmy vysokého byznysu. Můžeme tvrdit, že se oligarchizovala. Souvisí to také s tím, že místo toho, aby přinášela objektivní informace, hledají v honbě za ziskem také senzace a skandály?

     Média vyjadrujú záujmy kapitálu a jeho vlastníkov. Väčšinou sú v súkromnom vlastníctve, slúžia politickým a komerčným záujmom vládnucej kapitalistickej triedy a manipulácii. K ich oligarchizácii dochádzalo na Západe už v období pred druhou svetovou vojnou. Objektívne informácie neprinášajú. Áno, v snahe dosahovať čo najvyšší zisk sa bulvarizujú. Prinášajú rôzne senzácie, škandály, kauzy a drby: »…drbů je dost. Pobavíte publikum  a rozpěníte politiky na obou stranách. Tak to má být, ne?« hovorí Arnold Hackl v seriáli Třicet případů majora Zemana.

S kritikou preceňovania kvantitatívneho hodnotenia výsledkov výskumu sa v médiách tzv. hlavného prúdu nestretávame. Tieto »slušné« médiá podporujú komerčne a byrokraticky deformované koncepcie vedy, vzdelávania a ich inštitúcií. Spravidla sa tak deje v súvislosti s akreditáciami na univerzitách a v Slovenskej akadémii vied. Do úvahy berú len výsledky merania a porovnávania vedeckého výkonu jednotlivých univerzít alebo ústavov AV, na základe ktorých sú potom prideľované alebo odoberané finančné prostriedky. To má byť hlavným kritériom kvality, nie prínos do jednotlivých disciplín v podobe spracovania konkrétneho vedeckého diela. Stretol som sa s prípadom, že riaditeľ jedného zo spoločenskovedných ústavov Slovenskej akadémie vied požadoval od denníka SME opravu potom, čo v takejto súvislosti tieto noviny zverejnili niektoré nepravdivé informácie a dehonestujúce vyjadrenia. Odozvy sa však nedočkal.

*Sociální sítě jsou semeništěm nenávisti. Jsou často používány i opozicí proti tomu, kdo zrovna vyhrál volby. Někdy se tam objevují poměrně nechutné výroky a autoři jsou skryti v anonymitě. Ovlivňují sociální sítě výsledky voleb, ale i samotnou volební kulturu?

Výsledky volieb ovplyvňujú sociálne siete len v malej miere. Rozhodujúcimi inštitúciami ovplyvňovania výsledku volieb sú agentúry pre výskum volebných preferencií, ktorých výsledky sú široko medializované. Určujú približnú percentuálnu podporu pre jednotlivé politické strany, oboznamujú verejnosť       o pravdepodobnej voličskej podpore určenej politickej strany. A voliči sa pri svojej voľbe orientujú podľa dopredu známej podpory pre jednotlivé politické strany. Vyhráva spravidla ten, ktorému dajú tieto agentúry najviac percent.

Sociálne siete skôr ovplyvňujú volebnú kultúru. Stali sa miestom pre ideologický boj medzi stúpencami dvoch častí vládnucej kapitalistickej triedy: medzi národnou buržoáziou a reakčnou kompradorskou buržoáziou, ktorá zastupuje záujmy zahraničného kapitálu. Ich vzájomný zápas je na Slovensku pomerne ostrý, a to už od čias vlády Vladimíra Mečiara. Kompradori sa pritom identifikujú so »slušnými« obhajcami demokracie a slobody a svojich politických oponentov účelovo obviňujú z narušovania demokracie                     a demokratickej kultúry, zo šírenia tzv. konšpiračných teórií, dezinformácií, hoaxov, nenávistných prejavov, šikanovania alebo extrémizmu. Sú to však režimistické médiá, ktoré šírili konšpiračné teórie o ovládaní Európskej únie »neomarxistami«, Slovenska »komunistami a eštébákmi«, o vlastnení chemických zbraní Irakom alebo o napojení vlády Róberta Fica na taliansku mafiu. Na sociálnych sieťach sa stretávame aj so spochybňovaním alebo odmietaním vlády kapitálu, ktoré sa v oficiálnych médiách prirodzene nevyskytuje. A to je pozitívne.

*Neoliberalismus se stal politicky vlivným jakožto reakce na krize 70.  a 80. let. Rozšíření politik spojených s neoliberalismem v USA, Británii a dalších západních zemích bylo vysvětlováno jejich domnělou účinností při řešení krizí a především pak jejich prospěšností pro vlastníky velkých firem a vysokopříjmové manažery. Realita byla, že začaly rychleji narůstat sociální nerovnosti. Jak tato věc zasahuje do života obyčejných lidí? Projevuje se tento koncept i u vás?

Prejavuje. Je zaujímavou skutočnosťou, že politika neoliberalizmu bola po páde socializmu v štátoch východnej Európy aplikovaná globálnou finančnou oligarchiou podľa vzoru fašistického Chile. Kapitál so svojou neoliberálnou buržoáznou politikou diktuje svoje podmienky nielen Slovensku, ale aj ďalším národným štátom a neberie pritom na seba žiadne funkcie zamerané na sociálny rozvoj obyvateľstva nehovoriac už o spoločenskej súdržnosti. A tak je trvalou charakteristikou súčasnosti neistota a nezaistenie pracovného života, kontinuálny tlak kompradorskej pravice na likvidáciu tzv. sociálneho štátu privatizáciou všetkého, čo je privatizovateľné, od infraštruktúry po verejné služby, čo pre ľudí zároveň znamená platené zdravotníctvo alebo školstvo. Podľa názoru slovenských odborov uplatňovanie neoliberálnej politiky na Slovensku ukázalo, že snahy o zvyšovanie konkurencieschopnosti prostredníctvom sociálnej deregulácie, znižovania práv zamestnancov a ich ochrany  sú zo sociálneho hľadiska neprijateľné a ekonomicky neefektívne. Odpor k politike neoliberalizmu sa snaží klásť predovšetkým strana SMER-sociálna demokracia, ktorá je dnes hlavným politickým subjektom novej vládnucej koalície strán národnej buržoázie.  
                                                 Jan Klán

Viděl jsem nového kapitalistického člověka

Viděl jsem nového kapitalistického člověka. A je to tvor, ze kterého jde strach, ale který zároveň vzbuzuje lítost. Nemá vlastní názor, protože se naučil, že pro maximalizaci zisku je nejvýhodnější žádný nemít. Ale ví, co se od něj vyžaduje. Je to pravý společenský chameleón. A tak je schopen veřejně vyjadřovat lítost nad ukrajinským konfliktem a počtem mrtvých a v soukromí mezitím nakupuje akcie zbrojovek.

Nejsem spisovatel, ale pokusím se promítnout ve vzpomínkách léta 1930 až 2009.
Emil Duník

Jak se žilo ve 30. letech

 Narodil jsem se roku 1926, takže 30. léta jsem prožíval jako čtyř až 14 letý chlapec. Maminka byla zaměstnána u sedláka ve Mstěticích. Pra­covní doba byla od 5 hod. do 9 hod. večer s hodinovou přestávkou na oběd. Platy pracovníků v závodech neznám, ale kočí u sedláka měl 105 Kč měsíčně a takzvaný deputát. Jeden litr mléka denně, brambory, mou­ka, dříví, uhlí a ubytování. Byt byl v upravené předělané koňské maštali o chodbě a jedné místnosti. Svítilo se petrolejovou lampou. Strava byla velice skromná, hlad jsme neměli, ale stoprocentně jsme se nepřejídali. Pracovní doba podle sezóny (od nevidím do nevidím), kočí pracovali i o neděli, museli se starat o koně. Škola byla v obcí jednotřídka. Žáků bylo 32, od první třídy až po 8. třídu všechny učil jeden učitel. Politiku - můžu posoudit s odstupem času. Například: kočí Nový, bezvěrec, měl čtyři syny, osmiletý Josef nebyl pokřtěný. Jeptiška došla k sedlákovi, kte­rý Nového zaměstnával a požádala ho, aby donutil kočího Nového syna dát pokřtít. A tak sedlák na žádost jeptišky nařídil Novému, aby dal syna pokřtít nebo ho propustí ze zaměstnání a vystěhuje z bytu. To si pamatuji, protože to byl můj kamarád.

     Do školy občas před Vánoci přinesli pytel obnošených částí oděvů - šály, rukavice, košile, čepice, dokonce i šaty a boty. Třídní učitel vybíral věci z pytle a podle velikosti doporučil, komu to přidělit a celá třída hla­sovala, kdo tu či onu věc dostane.

V létě jezdíval do Brandýsa pan prezident tatíček Masaryk. Jezdil v kočáře sám a na kozlíku kočí. Z celého okolí žáci v doprovodu svých učitelů šlapali pěšky do Brandýsa, kde od Zápské ulice stáli po obou stra­nách až k zámečku. My ze Mstětic jsme stáli u soudu na křižovatce a když projížděl kočár s panem prezidentem, tak jsme mávali praporečkem za 50 haléřů (ale 40 haléřů na koňského buřta a 20 haléřů na rohlík jsem neměl). Na zpáteční cestě, když jsme procházeli obcí Zápy, poslal pan učitel dvě nejstarší žačky      k pekaři pro chleba. Velký chleba stál 4,80 Kč, za obcí nás v třešňové aleji posadil do trávy, chleba rozkrájel na 32 kous­ků, každý dostal kousek a když jsme se posilnili, tak jsme se vrátili domů. Tak jako dnes jsou rozšiřovány různé letáky, tak i v té době, nevím kdo, přinášel různé obrázkové skládačky, kde byl malovaný skopčák, jak sype prasatům do koryta kostkový cukr a pod tím nápis: „Zatímco u nás máma nemá čím osladit dětem černou kávu z cikorky a žita, skopčáci naším cukrem krmí prasata!“ V té době stál cukr 6 Kč 1 kg a do Německa se vyvážel za 80 haléřů kilogram. To bylo na letáčku napsané.

Jako šestiletý chlapec jsem dostal příušnice, v té době dost rozšířená nemoc. Maminka požádala sedláka zaměstnavatele o nemocenský lístek a aby zatelefonoval do Jiren pro doktora. Lékař přijel do Mstětic autem, vyšetřil mě, dal léky a vše uhradila nemocenská pojišťovna, nic jsme ne­platili.

2. Situace před Mnichovskou zradou

Společenská kronika
měsíci březnu 2024 slaví významné životní výročí:
Josef Klíma        90 let            Řež    
Jubilantovi blahopřejeme, přejeme spoustu zdraví, energie a elánu a děkujeme za veškerou odvedenou práci!

Zpravodaj vydává OV KSČM Praha-východ. Naše web stránky: tresnicka.kscm.cz
Elektronická pošta:ov.prvych@kscm.cz, Telefon 222 897 460 nebo mobil 725 646 019