Zpravodaj 11/2022

Prosinec – porady Praha-východ:
Porada aktivu Praha-východ:  úterý 6.12. 2022 od 15 hodin
Jednání OV KSČM Praha-východ: 6.12. 2022 od 16 hodin
v zasedací místnosti 153, 3. patro, Praha, Politických vězňů 9.

 Soudružky a soudruzi,

podzimní listí pomalu opadává, teploty se již občas dotýkají mrazivých hodnot, zejména v noci a ráno a všichni se děsíme toho, co to udělá s naší spotřebou elektřiny, plynu, nebo i uhlí či dřeva. Ceny všeho stoupají do nehorázných výšin, vláda místo řešení problémů občanů realizuje podlézavou zahraniční politiku vůči svým pánům, návrhy nejen KSČM, ale i dalších odborníků a nespokojených občanů zůstávají nevyslyšeny. Situace gradovala po odborové demonstraci další protestní demonstrací 28. října.

Finalizuje též kampaň našeho prezidentského kandidáta Josefa Skály na sběr minimálně 50.000 podpisů občanů.

Tím vším se zabýval VV ÚV KSČM, který se sešel 14. října. Schválena byla 2 stanoviska VV ÚV KSČM k politické situaci – k opatřením Jurečky („navyšování“ mezd a důchodů a snížení důchodů některým představitelům komunistického režimu) i k návrhu státního rozpočtu, který nezajistí fungování státu.

Podpořen byl rovněž střednědobý mediální plán akcí k významným výročím a událostem – od podzimu/zimy 2022 až do konce roku 2023, k událostem budou zpracovány použitelné grafiky (zejména pro sociální sítě) či plakáty ke stažení, plánován je i fyzický tisk plakátů, např. k 1. a 9. květnu.

Zpracován byl harmonogram hlavních úkolů strany do XII. sjezdu KSČM, bude předložen i prosincovému ÚV KSČM.

Pro nás všechny je důležité, že po velké diskusi prošel návrh kontroly stavu členské základny, nebude spojen s navrhovanou výměnou členských legitimací, na začátku evidenčního čísla se po kontrole doplní jen číslo 23, případně se využijí prázdné legitimace na okresech. Bude ale nutná fyzická kontrola členů včetně vyplnění jednoduchého formuláře s volitelnými kolonkami pro zpřesnění povolání, pro telefon a email. Bude upraven i program členské evidence, aby umožňoval evidovat právě telefony a emaily, které se využijí pro cílené informování členské základny.

Zahájena byla diskuse o marketingové strategii KSČM na roky 2022 – 2023, zabývá se naší nutnou prezentací a cíli, zatím hrubě definuje cílové skupiny a použitý marketingový mix, součástí jsou i ekonomické náklady („rozvoj mediálního oddělení“), v konečné podobě půjde pak na jednání ÚV KSČM.

Zabývali jsme se i zahraničními aktivitami KSČM - podána byla zpráva o účasti KSČM na 46. ročníku festivalu Avante (delegátem byl Ondřej Kazík) a schválen byl Nizar Trabulsi jako účastník Evropského fóra SEL v Athénách.

Řešila se samozřejmě i ekonomika, dohody se schvalují jen do konce roku, nový rok se celkově bude řešit až po schválení parametrů 3. fáze reorganizace. V té bude nutné zřejmě oddělit politické pracovníky a hospodářskou činnost – správu budov. Čeká nás prostě další hledání úspor a hledání dalšího využití našich budov, nejen v souvislosti se zdražováním energií. Zároveň byla tedy uvedena i připravovaná pasportizace budov, zatím víme, že 18 budov je nevyužitých, do některých se nevyplatí ani investovat. Bude se řešit podrobně na VV ÚV KSČM 4. listopadu.

Shrnuty byly získané podpisy pro prezidentskou kandidaturu s. Skály za KSČM – jen 5 okresů splnilo zatím úkol z ÚV KSČM o sběru minimálně 500 podpisů, z našeho kraje jen Praha-východ, která nepochybně získá i několik set podpisů nad limit, za což děkuji zejména aktivním členům, uvedeme pak po skončení kampaně alespoň ty největší tahouny jmenovitě... Pokud ještě máte podpisy, urgentně je pošlete.

18. října se také uskutečnilo jednání středočeského KV KSČM. Hodnotily se volby, schvaloval se rozpočet KV na rok 2023, konečně máme schváleny středočeské odborné skupiny, ve kterých máme jako okres své zastoupení.

4. října se sešel také náš okresní výbor. Vyhodnotili jsme akci k Honzátkovi v Čelákovicích 28. 9., přes nepřízeň počasí měla dobrou účast, jeho průběh rušila s megafonem skupina provokatérů. Policie, bohužel, přijela až ke konci oficiálně pořádané a ohlášené akce. Po ní se konala na náměstí z důvodu nepřízně počasí a navazující demonstrace krátká beseda se s. Skálou.

Debatoval také výstupy ze zářijového jednání VV ÚV KSČM, ten se kromě stanoviska zabýval odborným materiálem k bydlení, k sociálně ekonomické situaci a návrhům KSČM na řešení a také projektem Paměť lidu, kdy na webu budou postupně zveřejňovány vzpomínky vybraných osob jako alternativa pravicové „paměti národa“. Hodnotil protestní protivládní akce a diskutoval pravidla pro účast KSČM na těchto akcích. Na programu byl i stav podpisové akce pro Josefa Skálu - zářijový VV ÚV KSČM schválil i motivační pobídku pro OV KSČM – pokud mají více než dvojnásobek podpisů do konce října než mají členů, dostanou 30 Kč za podpis.

Stručně jsme taktéž zhodnotili komunální a senátní volby. OV KSČM schválil též rozpočet – je vyrovnaný ve výši 190.500 Kč, počítá se s členskými příspěvky 80.000 Kč. Podařilo se též uložit na roční termínovaný účet 800.000 Kč, z čehož získáme před zdaněním 5,5% do příjmů.

Zabývali jsme se samozřejmě i zpravodajem a poradou funkcionářů, která se již po několikáté konala před jednáním OV KSČM. Další porada bude před listopadovým jednáním OV KSČM, v úterý 1.listopadu od 15 hodin, v místnosti 153.

OV jmenoval také inventarizační komisi ve složení ss. Grygarová, Hajleková, Duník, podána byla informace o pořádání dětského tábora od s. Češpivy na zimní a jarní prázdniny, tábory se řeší i na úrovni KV KSČM, kde jsou dokonce vyhrazeny prostředky v rozpočtu.

Odsouhlasili jsme pomoc na oběti hurikánu na Kubě, ale bohužel to procesně nelze od nás jako od organizační jednotky politické strany přímo poslat, jen od fyzických osob. Schválili jsme též nákup nové baterie pro naší aparaturu, je již zrealizováno.

Zdeněk Štefek, předseda OV KSČM

Dobrý den u Bez obalu s pořadovým číslem 42!

Ten zahájím ohlédnutím za vzácným setkáním, v rámci kterého jsem 11. a 12. října měla možnost ve svém rodném regionu přivítat své kolegy z frakce The Left. Mezi hlavní témata patřilo využití vodíku jakožto alternativní pohonné hmoty v dopravě, došlo ale také na návštěvu areálu Dolních Vítkovic. Ředitel Třineckých železáren pak v rámci své prezentace vyzval vládu k aktivnějšímu přístupu v řešení energetické krize. Během celého víkendu jsem se před kolegy z Europarlamentu i zástupci regionu snažila vyzdvihovat tezi, že průmyslová a s ní související ekonomická restrukturalizace regionu nesmí v žádném případě dopadnout na pracující a jejich rodiny, např. v podobě nárůstu nezaměstnanosti. Odkaz na reportáž z celé návštěvy naleznete na mém Facebooku.
Právě na téma původu energetické krize zazněla nebývale trefná slova, kdy absolutní absurditu celé situace na příkladu propagace elektromobility v posledních letech popsal exministr dopravy Zdeněk Žák. Jsem ráda, že to, na co já i celá KSČM upozorňujeme dlouhodobě, konečně začíná zaznívat i z dalších stran. Jen škoda, že se lidem, kteří se nebojí věci pojmenovat tak, jak jsou, nedostává více prostoru a vládní mašinerii se tak stále daří udržovat iluzi, že za všechny problémy dnešní Evropy může covid a konflikt na Ukrajině.

Jsem ráda, že stále více aktivních osobností napříč politickým spektrem nalézá odvahu pojmenovat pravou příčinu problémů dnešní doby a volá k mobilizaci veřejnosti. Právě nečinnost národních vlád a servilita vůči EU je důvodem, proč u nás nejchudší i střední třída ekonomicky krvácí a podniky kvůli rostoucím výdajům na energie zřejmě po téhle zimě čeká vlna zavírání. Až problémy firem dopadnou příští rok také na trh práce, budeme pořád poslouchat z úst Petra Fialy, Mariana Jurečky a Markéty Pekarové-Adamové o tom, že je třeba si utáhnout opasky, zatím co jejich platy vzrostou meziročně o 20 i více tisíc korun? Politika je mimo jiné také o symbolech a jak v této době asi může působit rozmražení platů poslanců, kteří nám zároveň říkají, že se máme připravit na to, že sami v zimě budeme mrznout? A argumentace tvrdou prací, kterou se ohání? A mohla bych ji vidět? Politici vládní koalice se týden co týden trumfují ve způsobech, jak se ještě občanům České republice v době krize vysmát přímo do obličeje. Zprávy o zvýšení jejich platů v této době jsou bohužel před blížící se zimou dalším dnem působení Fialovy vlády.

A jak se občasné sami s celou situací vypořádávají? Kromě vlny protestů se trendem posledních měsíců stalo nakupování v zahraničí. Co je zarážející je ovšem skutečnost, že za levnějšími nákupy nejezdí Češi už jen do Polska. Nákup potravin se Čechům nyní vyplatí už i v Německu, tedy v zemi s dvakrát vyšší průměrnou mzdou. Za situací, kterou ekonomka Ilona Švihlíková nazvala ekonomickou perverzí, je přitom opět nečinnost vlády a její neochota pracovat s nástroji, které má dle platné legislativy v rukou.

Nemohu ponechat bez komentáře ani zprávy z Brna, kde po razii na magistrátu bylo zadrženo 10 lidí především z bytového odboru a k podání vysvětlení byl předvolán také nominant KDU-ČSL na uvolněné místo ministra životního prostředí, Petr Hladík. Policie zasahovala také na radnici městské části Brno – Černovice, starostka za STAN Petra Quittová ovšem odmítla pro média situaci jakkoliv komentovat. I zde se ovšem podle dostupných zpráv jednalo o politika KDU-ČSL, místostarostu Černovic, Jiřího Hasoně, jednatale černovické pískovny, která v ten den zůstala z technických důvodů uzavřena. Razie v Brně a politici KDU-ČSL potřetí – tentokrát v Brně-sever. Policejní návštěva se nevyhnula ani vlivnému lidovci, advokátu Filipu Lederovi, který v daný den chyběl na koaličním jednání. Hlavním motivem celé akce mají být podivné zakázky na rekonstrukce městských bytů. Není to ostatně poprvé, co se policie bytovou situací v Brně zabývá. Je to jen pár týdnů zpět, kdy na radnici Brna – středu došlo k rozkrytí organizované skupiny vedené předsedou bytové komise za ODS Otakarem Bradáčem. V celé věci je k dnešnímu dni obviněno již osm lidí. To jen až se budete divit, jak je možné, že ve městech nejsou dostupné byty pro mladé rodiny. Zkrátka lidovecká „rodinná politika“ v praxi. Obávám se ale, že řadové rodiny z politiky KDU-ČSL v tomto světle rozhodně neprofitovaly.

Ve zprávě ze zahraničí se tentokrát podíváme do Pákistánu. Nedávno velké monzunové deště zaplavily Pákistán a dodnes je třetina jeho území pod vodou. 1700 lidí zahynulo a milionům nyní hrozí nemoci a podvýživa. Podle oficiálních údajů spadne do velké chudoby až 9 milionů Pákistánců. K problémům způsobených přírodou se přidaly problémy způsobené vládou. Vládní – tzv. volební – komise totiž před několika dny obvinila bývalého předsedu vlády Imrana Khana, že ilegálně prodával dary, které dostal od zahraničních státníků v době jeho vlády. Tento řádně zvolený opoziční poslanec byl zbaven svého poslaneckého mandátu již na jaře, aniž by ho jakýkoliv soud odsoudil. Od té doby se Khan stal lídrem masového protestního hnutí.  Není proto překvapivé, že statisícové davy Khanových stoupenců hlasitě protestovaly v Islámábádu a v dalších státech po rozhodnutí této Komise. Policie proti davům použila slzný plyn. Komise doporučila vládě, aby proti Khanovi zahájila trestní stíhání. Khan, bývalá mezinárodní hvězda kriketu, využil popularity a vybudoval velké protestní hnutí. V minulých dnech kandidovat v sedmi regionálních volbách ve třech provinciích a v šesti z nich vyhrál. Možná si říkáte, jak to mohl udělat, ovšem pákistánské zákony to nezakazují, jen se musí Khan rozhodnout, který mandát si ponechá. Značná popularita tohoto politika vyprovokovala vládu Sharifa k rozsáhlým represím vůči Khanovým stoupencům. Ministr vnitra dokonce Khanovi na televizních obrazovkách vyhrožoval, že jej „pověsí vzhůru nohama“. Se jménem Khan se můžeme setkat také v rámci OSN, kde Khanův bratranec, který je známý svou snahou nalézt mírové řešení palestinsko-izraelského konfliktu. V sobotu byl navíc jmenován tajemníkem Výboru předsedů Valného shromáždění OSN, jehož místopředsedou byl mimochodem zvolen Jan Kavan z ČR. Výbor se bude zabývat různými krizemi – od těch klimatických až po ty vojenské, vč. mírového řešení na Ukrajině.

Ještě, než se s Vámi rozloučím, mi dovolte požádat Vás o dvě věci. První z nich se týká prezidentských voleb, protože už na začátku listopadu končí termín pro podání kandidátů. Již mnohokrát jsem řekla, že bych volila Josefa Skálu, který stále sbírá podpisy, a tak bych chtěla poprosit, abyste si vytiskli petici, kterou najdete na webu www.jakoskala.cz, co nejdříve ji vyplnili a poslali na adresu Jiří Horák, P. O. Box č. 3, 163 00 Praha 6. Rovněž i tuto adresu najdete na zmiňovaném webu. Jako občané máte právo podepsat petici bezpočtu kandidátů, takže pokud jste se již podepsali pod petici pro jiného kandidáta, rozhodně to nevadí. Osobně budete moci petici podepsat i v pátek 28. října na Václavském náměstí v Praze. A sem směřuje má druhá prosba. Přijďte na plánovanou demonstraci v co nejhojnějším počtu. Jak vidno z toho, co se v naší zemi děje, je to skutečně třeba. Já se tam na Vás budu těšit.

Odkaz na aktuální video naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=ZiJFcajIPA4

Posílám Vám rovněž sestřih debaty pro server iDnes: https://www.youtube.com/watch?v=_CdV1N6VylI

Připojuji i rozhovor pro Parlamentní listy: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Proc-nedemonstrovali-driv-Takovych-ohrozeni-tu-bylo-Konecna-se-pta-Milionu-chvilek-717827?fbclid=IwAR2dWH5auQbNpLldTT8PUFpFzgXvtiptjb6uve99lbIIe35J0cqeY3FEcKw

Kateřina Konečná

Městská organizace KSČM Čelákovice ve spolupráci s OV KSČM Praha – východ, Klubem českého pohraničí a Společností Ludvíka Svobody organizují    tradičně      každý     rok    pietní    akt

u příležitosti výročí brutální vraždy příslušníka SNB, štábního strážmistra Jaroslava Honzátka, kterého zavraždili členové teroristické skupiny bratrů Mašínů. Letos to bylo již dlouhých 71 rok.

   Položením kytic a věnců ke stojanu s fotografií před pamětní deskou oběti na bývalé služebně SNB, Československou státní hymnou a tradiční citací úvodních vět z otevřeného dopisu, který zaslal tehdejšímu premiérovi Topolánkovi, poté co svévolně udělil vysoké státní vyznamenání členům teroristické skupiny bratrů Mašínů, uvedl Vladimír Duník letošní pietní akt. Jménem pořadatelů přivítal účastníky aktu, místní a zejména ty, kteří k nám přijeli z různých částí naší krásné republiky.

   Váženými hosty letos byli-tradičně bývalý poslanec PČR Stanislav Grospič s manželkou Alenou, předseda OV KSČM Praha – východ a člen VV ÚV Zdeněk Štefek, předsedové OV KSČM sousedních okresů Kolín a Nymburk, František Švarc a Zdeněk Milata a předseda Krajské rady KČP František Kovář. Našeho pietního aktu se pravidelně zúčastňují i delegace KČP, zejména ze Středočeského kraje. Bezesporu hostem nejvíce očekávaným byl kandidát českých vlastenců na prezidenta republiky Josef Skála.

   Ten také po úvodním přivítání promluvil k zúčastněným občanům. Ve svém krátkém vystoupení odsoudil tento podlý, nelidský čin a snahu některých vládnoucích politiků o glorifikaci a vyznamenání Honzátkových vrahů. Zareagoval však i na žhavou nepříjemnou současnost. Ostře odsoudil i nepřetržité sprosté vystupování skupiny narušitelů na protějším chodníku.

     V podobném duchu k zúčastněným promluvil i Stanislav Grospič a zejména Zdeněk Milata, který v krátkém vystoupení svým hlasitým projevem přehlušil marnou snahu o rušení našeho aktu. Jelikož odpůrci  ani po několikerém napomenutí nepřestali narušovat tento pietní akt, byli jsme nuceni přivolat hlídku Městské policie, aby zjednala pořádek. Ta se sice dostavila, ale až prakticky v samém závěru.

Předtím ještě došlo malé fyzické potyčce mezi zástupci narušitelů a účastníků.

   Na závěr aktu V. Duník poděkoval všem, kteří se, i vzhledem k nepříznivému, deštivému počasí přišli poklonit a uctít památku oběti, která nebude a nesmí být nikdy zapomenuta, a vyzval přátele, kteří nepojedou na Václavák, na pokračování úspěšné demonstrace z 3. září, aby odvezli květiny

a věnce na rodinný hrob oběti v Zápech.  Pietní akt jsme ukončili hymnou KČP „ Ktož sú boží bojovníci.“

Kromě odpůrců, kteří náš akt narušovali, jsme se byli nuceni se vypořádat ještě s jednou nepříjemností, která nás postihla. V samém začátku nás zradila technika, zvuková aparatura vypověděla službu. Naštěstí máme našeho předsedu OV Zdeňka Štefka, který pro jistotu dovezl záložní zdroj a operativně jej umístil nad svou hlavu, aby bylo dostatečně slyšet, a zachránil tak další průběh aktu.

   Děkuji všem, kteří se zúčastnili a podíleli se i na přípravě a zabezpečení. Jsou tu však tři členové strany, Zdeněk Štefek, Milan Havlíček a Hana Volfová, přátelé, bez nichž bychom tento pietní akt nebyli schopni uskutečnit.

    Bezprostředně po skončení piety jsme se přesunuli na blízké náměstí, kde probíhalo setkání občanů s Josefem Skálou. Snaha sice byla, ale počasí se k nám tentokrát obrátilo zády. Po několika zodpovězených dotazech jsme usoudili, že dále nemá smysl obrazně nosit dříví do lesa, setkání ukončili a vyrazili do Prahy na Václavák, kde také náš kandidát vystupoval.

   Ještě půl hodiny před zahájením demonstrace jsme z dostupných informací měli zprávu, že na Václaváku je něco kolem dvou tisíc lidí. Po pravdě, byl jsem z toho zklamán a bál jsem se, jak toho pro své zviditelnění využijí naše sdělovací prostředky a vládní představitelé.

   V půl druhé jsem se vydal spolu s dalšími členy, kteří nesli třepetalky KSČM, na Václavák naštěstí přestalo pršet. Již v polovině Opletalovy ulice byla slyšet hlasitá hudba. Příchodem na Václavák ale veškeré mé předchozí obavy, jako mávnutí kouzelným proutkem, zmizely. Účast jsem odhadl na 70–80 tisíc. Souběžně s Prahou totiž probíhaly obdobné demonstrace i v mnoha dalších městech republiky.

    Od té doby jsem se plně soustředil a věnoval tomu, kvůli čemu jsem především na Václavák přišel. Z batohu jsem vytáhl desky s peticemi pro Josefa Skálu a začal se sběrem podpisů. Na podiu se střídali řečníci, které jsem vnímal pouze okrajově. Nálada účastníků byla skvělá. Ne všichni demonstrující byli ochotni přijmout nabízenou spolupráci i s KSČM. To mě však nikterak neodradilo. Jedněmi z posledních řečníků byla předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná a kandidát na prezidenta Josef Skála. Projevy obou byly odměněny bouřlivým potleskem. Demonstrace skončila, účastníci si slíbili, že za měsíc sejdou opět a v ještě větším počtu.

   Na závěr zazněla zpívaná česko – slovenská hymna. Slzy se mi draly do očí.

Bilancuji dnešní den. I přes nepřízeň počasí se nám podařil důstojný pietní akt. I s výsledkem na Václaváku jsem byl spokojen. Více než 75 podpisů pro našeho kandidáta a možná ještě některé přibudou, protože asi 15 účastníků u sebe nemělo občanský průkaz.( k dnešnímu dni mi přišly 3 SMS s číslem občanky).

Domů jsem odjel s pocitem dobře vykonané práce.                                                                                 

                                                              Vladimír  Duník, MěO KSČM Čelákovice

 Proto jsem se zúčastnil odborové demonstrace 8.10.2022 na Václavském náměstí v Praze.

Neřeším počet  lidí, ale obsah. Celou dobu jsem měl dojem, jako by organizátoři  byli v pozadí někým řízeni a manipulováni, co smějí a co nesmějí říci. Byla to demonstrace za vyšší mzdy, důchody, podporu sociálně slabých, o drahých potravinách či drahých energiích, ale o kapitalismu nepadlo ani slovo. Vystoupení třeba p. Středuly, nejvyššího odboráře, bylo frázovité, a jak jsem napsal v úvodu, hlavně ne proti kapitalismu, či kapitalistům. Slova o tom, kdo za stávající stav může, byla výjimečná a slova jako demisi vlády, nové volby či pryč s kapitalismem nezazněla vůbec. Prostě  dle mého odhadu 15–20 tisíc demonstrujících si odneslo domů: „no, snad nám kapitalisté zvýší minimální mzdu na 18 tisíc,“ a to mně připadá skoro málo. Výjimkou bylo vystoupení p. Krásy, předsedy národní rady občanů se zdravotním postižením. Účast našich neřeším, ale konstatuji, že opět pomocí vlajek a triček bylo odhadem 250 členů KSČM vidět. Nemálo práce udělali i sběrači podpisů pro kandidáta na úřad presidenta s. Skálu. Co z těchto a podobných demonstrací plyne? Jediné. Bojovat a snažit se aktivní a činností na levici porazit kapitalismus. Jinak v horizontu let bude levice zašlapána a my jako politická strana zanikneme nebo nás zakáží a už tu nebude nikdo, kdo by ten rudý prapor zvedl. My budeme otroky ve své zemi a bude nám vládnout pár tisíc kapitalistů.                                                            

      Ale abych nekončil smutně. Je třeba napsat, že věřím ve vítězství a že normální lidé se spojí a vybudují socialismus.

Stanislav Šrámek

 Po úspěšných demonstracích na Václaváku 3. a 28. září, kde více jak sto tisíc občanů ze všech částí naší republiky přišlo vyjádřit svou nespokojenost se stávající vládou a současnou situací, byla svolána další protestní akce, tentokrát v režii odborových předáků. Tak, jako na předešlých akcích, tak i tentokrát se demonstrace zúčastnilo i několik desítek našich členů. Předpokládal jsem, když vláda nereagovala na návrhy a požadavky z předešlých akcí, že tentokrát pod hlavičkou odborů účastníci musí zaplnit Václavák do posledního místa.

    Vždyť díky stávající energetické situaci, hrozbě ekonomické likvidace většiny průmyslových podniků a ne – pomoci vlády tento krizový stav řešit, nad velkou většinou zaměstnanců visí hrozba snížení životní úrovně, životních jistot, ztráty zaměstnání… Proto jsem byl nemile překvapen, z mého pohledu, velmi nízkým počtem účastníků. Oproti cca sto tisícům z předešlých demonstrací, bylo necelých deset tisíc účastníků zklamáním...I když se pořadatelé snažili omluvit slabou účast tím, že mnoho jich nemohlo přijít, protože jsou v zaměstnání. Předpokládal jsem, že se demonstrace zúčastní alespoň 15 tisíc škodováků a další desetitisíce zaměstnanců velkých průmyslových podniků, na které bude mít současná energetická krize největší dopad. K mému velkému zklamání, nestalo se tak. Z rozhovoru s některými účastníky jsem vycítil, že asi ještě není tak zle, aby to vyburcovalo lidi k radikálnějšímu postupu. Asi budeme muset padnout na samé dno, aby se národ konečně probudil. Slabá účast se negativně promítla i v celkové náladě mnoha nespokojených účastníků.  Z průběhu samotné akce jsem prakticky nic neměl, protože na demonstraci jsem šel s cílem posbírat co nejvíce podpisů na petici pro Josefa Skálu, našeho vlasteneckého kandidáta na prezidenta republiky.                                                                                                                            Dalším, ne zrovna příjemným, překvapením a zklamáním pro mě byla reakce více než půlky oslovených občanů, které jsem požádal o  podporu našeho kandidáta. Dost mě to mrzelo, protože jsme všichni přišli na akci za společným účelem a cílem, nespokojeností s vládou, která kašle na své občany a požadavkem  na její odstoupení. I přes jejich odmítavé reakce se mi podařilo získat 24 podpisů. Oproti téměř 80 podpisům získaných 28. září to bylo sice o dost slabší, ale nemusí pršet, jen když kape.                                                                                 

    Z Prahy jsem odjížděl se smíšenými pocity, ale celkem spokojený i za to málo. Odpoledne jsem zakončil příjemným posezením u kamarádky nad hrnkem voňavé kávy a panáky domácí slivovičky. U ní jsem získal i 25. podpis, takže jsem si tím vylepšil celkový dojem tohoto dne.                                                                                                                    Už nyní se těším na 28. října, na další pokračování úspěšných akcí z Václaváku. Jsem přesvědčen, že bilance sběru podpisů bude tentokrát příznivější.                                                                                                                                                                                                                                    

                                                                                                  Vladimír  Duník   

Voltaire – nadčasový výrok

Francois-Marie Arouet, pozoruhodný muž, který si říkal Voltaire, jehož mnohé postřehy a soudy zůstaly nesmrtelné, prohlásil také toto: "V životě potkáte dva druhy zlodějů. Obyčejného, běžného zloděje, který vám ukradne peníze, vaši náprsní tašku, hodinky, vašeho koně atd. Druhým typem je politický zloděj. Ten vás připraví o vaši budoucnost, o vaše sny, o vaše znalosti, ukradne vám váš výdělek, vaše vzdělání, vaše zdraví, zbaví vás síly a energie, a nakonec i vašeho úsměvu. Velký rozdíl mezi těmito dvěma druhy zlodějů spočívá v tom, že obyčejný zloděj si vybírá vás, aby vás připravil o to, co vám patří, zatímco politického zloděje, který vás pak připraví o všechnu vaši životní perspektivu, si vybíráte vy sami. Další velký rozdíl (nikoli poslední) mezi nimi je ten, že běžný zloděj je obvykle policií stíhán, zatímco politický zloděj je obyčejně policií chráněn.

     V letošních volbách usilovalo přes 195 000 kandidátů o necelých 62 000 zastupitelských mandátů. Větší šanci proti měli muži, zejména ve věku od 45 do 59 let, jejichž úspěšnost se přesáhla 40 %. Tento věk byl nejslibnější i pro ženy – své konkurentky v něm porazila každá třetí kandidátka.

Nejhrubší pomyslné síto bylo u náctiletých, kdy úspěšné ženy tvoří 3 % z této kategorie kandidátek, muži dokonce jen 2,22 %. Ze zhruba 355 osmnáctiletých kandidátů bylo do zastupitelstev zvoleno pouze 11 osob. Neuspěli ani nejstarší kandidáti. Oba ve věku 96 let nominovala KSČM.

   Ženy tvořily třetinu všech kandidátů - 33,32 %. V podílu nově zvolených zastupitelů si přibližně o čtyři procentní body pohoršily: ze všech zvolených zastupitelů tvoří 29,98 %. Čistě ženské zastupitelstvo statistici evidují ve 4 obcích v ČR, naopak výhradně mužskou záležitostí bude zastupitelstvo pro 423 obce.

     Nejmladší zastupitelstvo si voliči zvolili v obci Honbice v okrese Chrudim, průměrný věk tam je 29,5 roku;  nejstarší ve Všepadlech na Domažlicku – průměrný věk zvolených zastupitelů je 71,5 roku.

Okres: Praha-východ, celkem 110 obcí

CELKEM   r.2022         133 692     66 678                      49,87         66 533

                  r.2018         126 548     68 942                      54,48         68 799

Ze 110 obcí našeho okresu byla ve 41 obci postavena pouze 1 kandidátka.

                                                                   2018             2022

Počet volebních okrsků                                178               179

Počet zvolených zastupitelů                       1046             1062, z toho 440 žen

Kandidovalo: politických stran a koalic           12                   8

                      Sdružení a nezáv. kandidáti     22                 23 

Ze 110 zastupitelstev obcí nejsou ve 4 obcích v zastupitelstvu ženy: Herink, Křenice, Polerady a Svémyslice. Ve 12 obcích naopak tvoří nadpoloviční většinu v zastupitelstvu ženy: Doubek (5 žen ze 7 členů zastupitelstva), Dřísy (7 ze 9), Husinec (5 z 9), Lázně Toušeň (8 z 15), Nupaky (5 z 9), Petříkov (4 ze 7), Podolanka (4 ze 7), Radějovice (6 z 9), Sibřina (5 z 9), Sluštice  (5 z 9), Štíhlice (4 ze 7) a Nová Ves (4 ze 7).

   Historicky poprvé od převratu 1989 chyběla kandidátka KSČM  pro volby do zastupitelstva města Čelákovice. Obdobně, tak jako v řadě dalších měst a obcí, se po několika volebních debaklech KSČM v Čelákovicích potýká s velkými existenčními problémy. Důvody jsou zcela nasnadě. Vysoký věk členů a sympatizantů a tzv. kádrová nouze: nedostatek odborně vzdělaných a kvalifikovaných kandidátů. Neopomenutelnou negativní roli v tom  u mnoha voličů sehrává i historie KSČ, dnes KSČM,  stupňující se mediální protikomunistická propaganda, ale i dlouhodobé působení našich nejvyšších politických představitelů.

   Z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro pomoc a podporu volebnímu hnutí ANO, Zdraví, sport, prosperita, na jehož kandidátce jsem shledal několik občanů, o nichž jsem se domníval, že by, v případě zvolení, byli důstojnou opozicí stávající drtivé převaze ODS. Slíbil jsem jim pomoc a podporu u našich členů, sympatizantů a svých přátel.

   Pro tuto variantu jsem se rozhodl již po posledních komunálkách, kdy jsme se podobně, jako šest dalších subjektů, nedostali do zastupitelstva města a z těchto propadlých hlasů vítězná ODS získala čtyři zastupitele. Byl jsem přesvědčen, že jediná reálná možnost, jak alespoň oslabit dosud vládnoucí ODS,  je volba sdružení slušných spoluobčanů, složeného ze zástupců stran a hnutí napříč politickým spektrem, jejichž prvotním zájmem jsou především potřeby spoluobčanů, na rozdíl od většiny stávajících zastupitelů. 

   Z tohoto důvodu jsem napsal osobní výzvu našim členům, sympatizantům a občanům, ve které jsem uvedl důvody, které mne vedly k tomuto rozhodnutí a poprosil je o pomoc a podporu. Dvě stovky této výzvy jsem roznesl po městě, dalších téměř padesát přeposlal na e mailové adresy přátel.  Zároveň jsem pokračoval i ve sběru podpisů pro našeho vlasteneckého kandidáta na prezidenta ČR Josefa  Skálu, (již se blížím ke třem stovkám, ale stále je to nedostačující) a věnoval se přípravám zajištění tradičního pietního aktu u příležitosti 71. výročí zavraždění strážmistra Honzátka teroristickou skupinou bratrů Mašínů.

     Na předvolebních setkáních, na nichž jsem mimo jiné také rozdával své výzvy, jsem získal více jak 20 podpisů. Také jsem se zúčastnil setkání voličů s nezávislým kandidátem do Senátu Bc. Ivanem Noveským v Brandýse n/L, energetickým odborníkem a slíbil mu pomoc rozdáváním jeho prezentačních materiálů v severní části našeho okresu.

   Výsledky voleb v našem městě potvrdily, že má snaha udělat něco pro zlepšení stávajícího nepříznivého poměru v zastupitelstvu města nebyla zcela zbytečná. Vítězná ODS sice získala 13 mandátů, ale oproti poslednímu období klesla o tři, respektive pět zastupitelů, pokud mezi ně počítáme i dva z ANO, kteří je plně podporovali a v letošních volbách již kandidovali v jejich řadách.  Druzí na pásce byli kandidáti již zmíněného hnutí, které jsem podporoval, se ziskem čtyř mandátů, třetí skončilo hnutí PROČ se třemi mandáty. Do zastupitelstva se dostala i jediná kandidátka KDU-ČSL, která přeskočila lídra koalice, kterou tvořila společně s TOPkou. Z tohoto pohledu se poměr sil v městském zastupitelstvu celkem výrazně změnil v neprospěch ODS a jsem přesvědčen, že jejich vládnutí a rozhodování již zdaleka nebude mít tak hladký a bezproblémový průběh, jako v uplynulém období.

Ještě večer po vyhlášení výsledků mi kamarád, jeden ze zvolených zastupitelů, poděkoval za pomoc a podporu a slíbil mi, že jim nedají nic zadarmo.

   Děkuji tímto všem našim členům, sympatizantům, spoluobčanům, kteří se svými hlasy spolupodíleli na tomto přijatelném výsledku. Pokud zvolení opoziční zastupitelé dodrží své předvolební sliby, které dali voličům, tak vítězové z ODS již nebudou mít na jednáních zastupitelstva takový klid a pohodičku, jako dosud.

   Oproti minulému období mnou podporované hnutí získalo  v % vyjádření o více jak polovinu, v absolutním počtu o 7 945 hlasů více, při volební účasti o více než 5 %  nižší. Také další dvě strany, které se do zastupitelstva dostaly, svůj výsledek vyjádřený v % navýšily. I z toho usuzuji a těší mne, že jsme se na tom také nemalou měrou podíleli, protože zejména ve volebních okrscích, kde jsem agitoval a rozdával své výzvy, jsme dosáhli nejvyššího navýšení hlasů.

    Závěrem si dovolím malé zamyšlení. Možná kdybych těch volebních výzev rozdal ještě alespoň o polovinu více, tak by třeba volební výsledky byly ještě příznivější. Ale to už je minulost, která je nevratná, a na nějaké kdyby se nemůžeme spoléhat, snad jen vzít si z toho příklad pro další volby.                                                                                                                                             

                                                          Vladimír Duník, MěO KSČM Čelákovice

  1. Lidé preferovali silného lídra až do Paroubkovy prohry ve volbách 2010. Tito lidé dokázali politiku vykreslit jako černobílou. Šlo o souboj pravice (Klaus, Topolánek) s levicí (Zeman, Paroubek). Pak přišly slabé osobnosti: Nečas, Sobotka, Hamáček. Toho využilo ANO a SPD vysávali protestní voliče protestních stran (dříve Republikání, KSČM a ANO – liberální levicoví voliči).

Prosadit se proti těmto stranám a přivést voliče zpět je podmíněno buď zhroucením strany v podobě zániku leadera, nebo vytvoření stejně dobrého leadera. Tuto schopnost ČSSD, ani KSČM nemá (rétoricky schopná je předsedkyně Kateřina Konečná). Této absenci lze ale vzdorovat vzděláváním následovníků v rétorice (3-7 lidí) a změnou stylu komunikace (jednoduchá, ale pravdivá sdělení, témata, která zajímají voliče, ale zároveň jsou ochotni stranu podpořit).

   2. Volbami 2021 skončila éra individuálních stran. SPOLU a PirSTAN jsou schopny organizace a koordinace politiky napříč ČR. KSČM ale s ČSSD není schopná spolupráce a vůbec je otázkou, co by jí to přineslo, když ČSSD je stranou v úpadku trpící stejnými vadami jako KSČM (slabý leader, neschopnost komunikace klíčových témat, neschopnost pracovat s vlastní členskou základnou napříč ČR).

   3. Bez návratu do centrální politiky není šance se vrátit do místní a krajské politiky. Tady navíc bude hrát roli demografické stárnutí. Tam, kde byla jen jedna kandidátka, byla účast nižší, než když bylo kandidátek více. Nicméně by tohle mohla být šance, kdyby se KSČM orientovala na obce s jednou kandidátkou a v těchto obcích rozvíjela své aktivity. Je patrné, že města levici nepřejí a přát ani nebudou. Pro města a vesnice je třeba vyvinout specifické komunikační strategie. Všiml si třeba někdo, že hasiči se v obcích stávají další politickou stranou?

   4. Strana není vidět v mediálním prostoru. Pokud tam něco nabízí, jde o obsah nástěnek místních organizací. Přitom Naše Pravda má daleko větší potenciál, pokud bude pracovat s tím, co na objednávku/úkol dodají místní organizace. Navíc lze takto profilovat osobnosti pro stínovou vládu a profilovat osobnosti pro krajskou a celostátní politiku. Tohle by zároveň mělo podpořit schopnost koordinace politiky napřič ČR. Bude to asi vyžadovat obměnu funkcionářů a modernizaci nabízenou z centra. Nestačí už jednotný vizuální styl, ale je třeba nabídnout osobnosti a odborníky přes komunikační platformy, a pak v kontaktní kampani. KSČM by se měla stát zajímavou pro městské voliče a mladé lidi.

   5. Konec internacionalismu. Co dalo Rusko a Čína KSČM, že je tak hájila a ztrácela voliče? Nic. Zahraničněpolitická témata je třeba dopředu vybrat a konzistentně zastávat postoj, např. RB OSN, mír apod. Namísto toho, aby KSČM útočila na vládu pro neschopnost zvládnout krizi, v letošních volbách se zastávala Ruska (samozřejmě, že ne úplně všichni), které krizi pro voliče/spotřebitele způsobilo. SPD nic takového nedělá a nedělalo to ani ANO, přestože vlastník ANO je růstem cenu plynu (Duslo Šala, Agrofert) značně poškozen. KSČM však hrdě a zcela zbytečně přijala nálepku proruské strany, jejíž členové konspirativně podporuji Rusko a Čínu. Norská strana práce (sice sociálně demokratická, ale hodně levicová a podobná KSČM) je úspěšná, protože je od zahraničněpolitických témat vlastně izolovaná. Stará se o funkčnost státu, nikoliv o abstraktní témata převzatá z historie. Bude třeba pracovat s členskou základnou, která komunikuje přes sociální média. Důkazy proti sobě si člověk vyrobí často nechtěně, ale v internetu přetrvávají věčně – například Milata nebo Ondráček, ale částečně i Brno s Restartem. Do určité míry lze konstatovat, že ani Soros, ani Evropské hodnoty nechtějí zánik levice,  a proto některé členy upozorňují na to, co platilo v době normalizace: "Když mluvíš, nepiš, když píšeš, nepodepisuj. A když už podepíšeš, pak se nediv." Zde je třeba doplnit: "A když už podepíšeš, nesdílej. A když už sdílíš, tak se nediv."

    6. ČSSD a KSČM jsou inovačně neplodné strany. Nejsou schopny jak vlastního výzkumu, i když tu existuje Institut české levice, tak transferu poznatků ze Západu. Tento transfer lze dohledat na A2larm nebo Deník Referendum, ale NP je toho zcela prosta. Je třeba vidět, že u Pirátů a ODS se angažují osobnosti působící v akademickém výzkumu. Ten je orientován na veřejné politiky. Česká levice se orientuje podle intuice... Levicové učení přestalo být vědecké, protože ztratilo základnu osob a osobností, které by poznatky přenášely do vedení stran a veřejnosti/voličům. Kdo zná Ransdorfovu nebo Šmeralovu knihovnu? Co jsou přitažlivé produkty Klubu společenských věd? Co jsou studie a knihy, např. Nemrzačte naši historii, podporované KSČM? Komunismus přestal být v Česku vědecký a KSČM přestala být vzdělávací/osvětovou organizací.

    7. Absence strategie vyplývající z absence akademické základny. Politika KSČM připomíná hru vesnického fotbalového družstva: kam balón, tam hráči. Jasně, že bylo třeba vyjádřit nespokojenost s vládou, ale proč KSČM svolala demonstraci o víkendu, kdy pravidelně probíhají Dny NATO a Oslavy dne železnice, je záhadou. Proč demonstrace probíhají tam, kde potenciál účasti nebo kontroverze je malý? Proč si KSČM není schopna zajistit přenos akce po internetu? Lze hovořit o tom, že přestože KSČM nikdo nezakázal, sama odešla do virtuální ilegality. Technicky vzato, účast na první demonstraci na Václavském náměstí podpořila SPD v Praze. Bývalo zvykem, že extrémní pravice byla nepřítelem levice. KSČM neumí plánovat.

   8. KSČM nemá žádný pozitivní příběh pro veřejnost. Přijala nálepku vraha Horákové (co ostatní složky NF?). Nikdo neví nic o zákazu strany v Protektorátu. Pražské povstání bylo akcí českých četníků (ačkoliv se podepsali na romských internačních táborech) a stran sloučených Němci  pod jeden politický subjekt. Dubček byl přítel Havla už od sjezdu spisovatelů v roce 1967, Vlasovci jsou pravicoví rudoarmějci atd. KSČM není schopna pracovat s konstruktivismem, a proto není schopna dosáhnout objektivismu. Zástupce KSČM nikdo nezve k debatám do veřejnoprávních mediích a KSČM se toho ani nedomáhá. Má vůbec někoho, koho může nabídnout? Jen žádnou kontroverzi nebo konflikt, aby byla KSČM v mediích a oslovila voliče. Smrádek, ale teploučko.

                                                                                   Jan Klán a kolektiv

KSČM: Státní rozpočet nezajistí chod státu!

    Současná schůze Poslanecké sněmovny PČR bude projednávat v prvním čtení návrh státního rozpočtu na rok 2023, který jí předložila nynější asociální a pravicová koaliční vláda Petra Fialy. Návrh je ovlivněn zejména energetickou krizí a zhoršeným vývojem plnění rozpočtu na letošní rok. Vysoké deficity pokračují v tendenci z let 2020–2022, veřejný dluh v roce 2023 překročí 3 biliony Kč. Původní „škrtací“ ambice, zejména ODS, šly prozatím stranou.

   KSČM upozorňuje na skutečnost, že na jedné straně může tato politika vysokých deficitů ohrozit financování veřejných služeb a v budoucnu způsobit neudržitelnost veřejných financí. Na straně druhé je tento rozpočet nedostatečně prorůstový. Prioritou návrhu rozpočtu má být údajná ochrana obyvatelstva před dopady drahoty a energetické krize. Aktuální meziroční tempo inflace je však 18 %. To znamená, že propad reálných příjmů domácností dosáhne přibližně 10 %.

   Odhady dopadů výdajů kolabující energetiky na domácnosti i firemní sektor se pohybují v řádu stamiliard. Jen nedostatečně to má kompenzovat návrh mimořádného a dočasného zdanění neočekávaných zisků velkých firem. Legislativní podobu návrhu ale nebyla vláda dosud schopna předložit. Očekávaný výnos 85 miliard Kč pokryje výdaje jen zčásti a nemusí být ani naplněn. Obdobně neznáme konkrétní národní řešení odčerpání části obratu energetických firem nad maximální limit schválený EU. Toto opatření by mělo přinést do rozpočtu dalších 15 miliard Kč.

   Jestliže vládní zastropování cen energií pro občany a firmy je nedostatečné, vládní výdaje na obranu jsou více než štědré. Mají vzrůst o 22,7 miliard Kč, což je v oblasti financování vyzbrojovacích programů skok o 44 %. Vládní návrh státního rozpočtu na rok 2023 tak lze označit za nesystémový, neschopný zajistit chod státu. Navrhované kroky jsou časově omezené a nedostatečné.

KSČM navrhuje:

• Podpořit návrh odborů na takové platy a zaručené mzdy, které by snížily propad reálných příjmů způsobený inflací,
• podpořit navýšení investic do modernizace české energetiky a na infrastrukturní projekty,
• doplnit kompenzace pro průmysl a sektor malého a středního podnikání nejvíce zasažený drahými energiemi,
• zredukovat nadměrné výdaje na zbrojení,
• zavést v příštím roce sektorové daně v rámci daňové reformy (stabilní spravedlivé daně).                                                                         

                                     5. schůze VV ÚV KSČM dne 14. 10. 2022

KSČM odmítá současné návrhy ministra Jurečky

    Ministr práce a (a)sociálních věcí Marian Jurečka opět negativně perlí. Jako výsměch všem poctivě pracujícím se musí jevit jeho nejnovější návrh zvýšit od začátku příštího roku minimální mzdu na 41 % průměrné mzdy, což odpovídá zvýšení zhruba o 350 Kč. Přitom poslancům se zvýší jejich plat od 1. ledna 2023 o 11 600 Kč a ministrům, jako je pan Jurečka, o 26 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v letošním roce bude inflace možná víc než 18 %, jde skutečně u zvýšení minimální mzdy pouze a jenom o almužnu.

     KSČM zásadně nesouhlasí s prodlužováním věkové hranice pro odchod do důchodu nad 65 let, kterým chce ministr Jurečka řešit zvyšující se výdaje na důchodovém účtu. Přitom připravované zkrácení doby potřebné pro dosažení nároku na důchod bude znamenat snížení příjmů pro financování průběžného pilíře a znevýhodňuje zaměstnance, kteří poctivě celý život důchodové pojištění platí. KSČM rovněž odmítá reformu spočívající v přeneseném financování na dobrovolné penzijní pojištění, které již dnes řada občanů nebude schopna platit a které znehodnotí vysoká míra inflace.

    A ministr Jurečka po třetí. Poslanci a ministři si zvyšují platy, lidem enormně rostou životní náklady, firmy mají starost o přežití, opatření vlády jsou opožděná, nedostatečná či dokonce neúčinná a pan ministr podává pozměňovací návrh na snížení důchodu „některým představitelům komunistického režimu“. Ministr Jurečka chce takto potrestat zhruba několik set 80 a víceletých občanů a sebrat jim až několik tisíc korun měsíčně. Mstít se na takto starých lidech je podlost a hyenismus.

KSČM požaduje:

• zvýšení minimální mzdy na 20 000 Kč,
• zmrazení platů ústavním činitelům,
• nezvyšování věku pro odchod do důchodu,
• pravidelnou a důslednou valorizaci důchodů s důrazem na zvyšování nízkých důchodů,
• odmítnutí snížení důchodů „některým představitelům komunistického režimu“.

Podpořte, prosím, prezidentskou kampaň  Josefa Skály. Podpisy musí být odevzdány jako příloha „přihlášky“ do 8. listopadu.

Podpořte kampaň i drobnou částkou na transparentní účet 2802135053 / 2010.

Poskytování finančních darů pro prezidentskou kampaň a odesílání těchto darů na transparentní účet se řídí pravidly, která upravuje zákon 275/2012 Sb., O volbě prezidenta republiky. Dle ustanovení § 36, odst. 3 a § 37, odst. 3 má kandidát na prezidenta povinnost tři dny před volbou zveřejnit seznam dárců s uvedením jména a přímení, data narození dárce a jeho místo bydliště.

Z tohoto důvodu u dárců, kde nelze provést identifikaci, se musí zaslané peníze vrátit.

Proto je nutné při převodu peněz na transparentní účet č. 2802135053/2010 do vzkazu pro příjemce uvést jméno, příjmení, datum narození a místo bydliště. Nechcete-li tyto údaje uvádět do bankovního převodu, lze do zprávy pro příjemce uvést pouze Vaše jméno a ostatní údaje odeslat e-mailem na adresu podpora@jakoskala.cz.

Generál ve výslužbě Petr Pavel pokračuje v přípravách na svou prezidentskou kandidaturu. Mnohé průzkumy ho považují za favorita.
Základnu pro kandidaturu Pavlovi poskytuje spolek „Pro bezpečnou budoucnost“, jehož provoz podle slov samotného generála stojí asi 1,5 milionu měsíčně. „Hlavní účet spolku není transparentní, protože to nevyžadují žádné zákonné normy, a ne všichni dárci a dodavatelé si přejí výše svých darů, respektive odměn, zveřejňovat,“ uvedl Pavel.
     Tak jsem se na tajemný spolek Pro bezpečnou budoucnost podíval trochu podrobněji. Spolek ovládají čtyři muži a vznikl v roce 2019.

Předsedou spolku je sám generál Ing. Petr Pavel, M.A. Předsedou správní rady je diplomat, válečný štváč, otec starosty Prahy 6 a agent USA PhDr. Petr Kolář. Členem Správní rady je datový analytik, bojovník proti dezinformačním webům PaeDr. František Vrábel. Výkonným tajemníkem a statutárním zástupcem je ředitel think-tanku Evropské hodnoty a analytik Programu pro vnitřní bezpečnost Radko Hokovský, Ph.D.

     Z celé sestavy je více než jasné, že skutečným cílem je protlačit generála do funkce prezidenta ČR za každou cenu, kde bude hájit zájmy těch, co to celé platí... 

Zájmy občanů ČR to rozhodně nebudou.                                   

                                                                                                       Pavel Posolda

 Počátkem ledna roku 1935 bylo na Kladensku propuštěno z práce více jak dva tisíce horníků a oznámeno snížení mezd těch zbývajících o 20 procent. Pod mohutným tlakem dělnických mas byli těžaři nuceni od svých požadavků ustoupit.

V Praze byla vytvořena Studentská fronta za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, která byla výrazem politiky jednotné protifašistické fronty v pokrokovém studentském hnutí. V únoru vznikla Studentská fronta také v Brně. V Bratislavě utvořily v únoru komunisticky, socialisticky a demokraticky orientované studentské spolky Blok pokrokového a demokratického studentstva.

V Praze – Karlíně se 17. února konala konference 90 delegátů spojených závodních výborů Velké Prahy i některých zástupců velkých mimopražských závodů. Konference se vyslovila pro budování odborového socialistického souručenství za lepší postavení dělnictva a proti fašistickému nebezpečí v republice.

V průmyslových oblastech se konaly z podnětu KSČ demonstrace proti národnostnímu útlaku a za zákaz činnosti fašistických stran.

Shromáždění pracujících v Lucerně a v Národních domech na Smíchově a Vinohradech byly dokladem rostoucího vlivu komunistické strany mezi pracujícími.

V březnu na východním Slovensku probíhala na protest proti exekucím rolnická vzpoura. K potlačení vzpoury vláda použila četníky, kteří desítky rolníků pozatýkali a mnohé surově ztýrali.

V Německu vyhlásila nacistická vláda všeobecnou brannou povinnost. Rada Společnosti národů kvalifikovala toto jednostranné porušení závazků Versailleské mírové smlouvy jako ohrožení míru.

Od 17. do 24. března probíhal u nás z iniciativy KSČ Protifašistický týden.

Sloučením Československé národní demokracie s fašisticky zaměřenou Národní ligou a Národní frontou vznikla nová politická strana Národní sjednocení. Směřovala k nastolení fašistické diktatury a k těsné spolupráci s nacistickým Německem.

30. dubna Henleinova Sudetoněmecká vlastenecká fronta byla před parlamentními volbami přejmenována na Sudetoněmeckou stranu a na Slovensku na Karpatoněmeckou stranu.

V Paříži byla 2. května podepsána francouzsko-sovětská spojenecká smlouva o vzájemné pomoci. Byla součástí východoevropské bezpečnostní soustavy. Ministerský předseda Francie Laval však brzy po jejím podpisu informoval Hitlera, že je ochoten vzdát se této smlouvy v zájmu úplné dohody s Německem.

Za 14 dnů na to byla v Praze podepsána obdobná navazující smlouva o vzájemné pomoci mezi Československem a Sovětským svazem. Slabinou smlouvy bylo ustanovení (čl. 2), které podmiňovalo poskytnutí pomoci souběžně s přispěním Francie. Přesto byla smlouva velkou posilou pro všechny pokrokové síly a přispívala k budování kolektivní bezpečnosti.

V té době proběhla pod vedením KSČ a Rudých odborů stávka téměř sedmi tisíc dělníků na trati Červená Skala-Margecany za zvýšení mezd, zlevnění potravin, zrušení zákona o zastavování komunistického tisku a za propuštění proletářských politických vězňů. Proti stávkujícím bylo povoláno četnictvo a v celém okolí železniční trati byl vyhlášen výjimečný stav. Stávka byla ukončena, aniž bylo dosaženo splnění dělnických požadavků. Byla největší stávkou slovenských stavebních dělníků v buržoazním Československu.

19. května se konaly volby do Národního shromáždění, čtvrté a poslední v předmnichovském Československu. Voleb se zúčastnilo 16 politických stran. Největšího počtu hlasů dosáhla Sudetoněmecká strana (SdP) 15,2 %; Komunistická strana Československa získala 10,3 %, tj. 849 509 hlasů, a byla čtvrtou nejsilnější politickou volební stranou.

Řada stávek zemědělských a lesních dělníků na jižním Slovensku vyvrcholila v květnu stávkou asi 3400 zemědělských dělníků ve Vrábelském okrese, která skončila vítězstvím stávkujících.

Počátkem června byla jmenována čtrnáctá československá vláda, v jejímž čele potřetí stanul J. Malypetr.

V Praze se sešel celostátní sjezd pokrokového studentstva za účasti 217 delegátů ze 47 organizací, který se konal ve znamení protiofenzivy levicových sil proti fašistickým skupinám na vysokých školách pod názvem Studentská fronta za mír, pokrok a svobodu.

Začátkem léta se ve Španělsku vytvořila z iniciativy Komunistické strany Španělska první celonárodní Lidová fronta boje proti reakci a fašismu.       ·

Na přelomu července a srpna 1935 se v Moskvě konal VII. kongres Komunistické internacionály. Zúčastnilo se ho 513 delegátů zastupujících 65 komunistických stran. Středem pozornosti kongresu byl boj proti fašismu a nebezpečí války. Hlavní referát přednesl Jiří Dimitrov. Kongres vypracoval politiku jednotné dělnické a široké lidové fronty. Vypracování politiky lidové fronty, která měla vyústit v ustavení vlády lidové fronty, bylo dalším tvůrčím rozvinutím leninského učení.

Klement Gottwald byl 21. srpna na zasedání exekutivy Komunistické internacionály zvolen členem prezídia exekutivy a jejího sedmičlenného sekretariátu.

V září informovali komunisté na mnoha místech Prahy dělnictvo o závěrech kongresu Komunistické internacionály.

Proti agresi italského fašismu se v Paříži konala mezinárodní konference Výborů na obranu etiopského lidu. Konference vyzvala Společnost národů, aby rozhodnými opatřeními odvrátila válku, a zároveň vyzvala všechny antifašistické organizace, aby všemi prostředky podpořily spravedlivý boj Etiopie (Habeše).

Dvoudenní rozšířené zasedání ústředního výboru KSČ jednalo o výsledcích VII. kongresu KI a o rozšíření komunistického tisku. Usneslo se na svolání VII. sjezdu KSČ.

V Moskvě se na přelomu září a října konal kongres Komunistické internacionály mládeže. Zúčastnilo se ho 290 delegátů z 52 zemí. Vyzval mládež celého světa, aby vytvářela jednotnou frontu mládeže proti fašismu a válce.

V Janečkově zbrojovce v Praze probíhala stávka proti protahování mzdových jednání a proti omezování práv odborových důvěrníků. Reformistické vedení odborů odmítlo mobilizovat na podporu stávky ostatní pražské kovodělníky, jak o to usilovaly Rudé odbory. Ačkoli stávka neskončila úspěchem, vyvolala v Praze a celé republice značný ohlas a byla spontánně podpořena pokrokovými umělci a levicovými studenty.

Fašistická Itálie přepadla bez vyhlášení války Etiopii. Agrese skončila anexí země v květnu 1936.

Sedmého října vydala exekutiva Komunistické internacionály výzvu nazvanou Pryč s válkou! V ní se obracela na všechny dělnické organizace a na všechny odpůrce války, aby neodkládali vytvoření akční jednoty, která by izolovala a zneškodnila fašistické podněcovatele války.

V Praze se 12. října konala konference Rudých odborů. Vydala provolání k dělnické třídě a ostatním pracujícím a vyzvala je ke sjednocení odborových organizací.

5. listopadu byla jmenována patnáctá československá vláda v čele s představitelem slovenských agrárníků Milanem Hodžou. (Za šest týdnů, v době ostrého zákulisního boje o jmenování kandidáta pro prezidentské volby, podala demisi.)

KSČ přijala dokument Program záchrany zemědělského lidu. Obsahoval požadavky, jejichž splnění mělo ulehčit existenci drobných a středních rolníků na účet kapitalistů. Boj za jejich prosazení pak byl cestou, jak získat pracující rolníky pro lidovou frontu na obranu republiky proti fašismu.

14. prosince abdikoval prezident Masaryk ze zdravotních důvodů ze svého úřadu. Před volbami nového prezidenta byl vytvořen tzv. prosincový blok reakčních politických stran. Tvořily jej agrární strana, Čs. živnostensko-obchodnická strana, Národní sjednocení a Národní obec fašistická. Spolupracovali s ním také henleinovci a Hlinkova slovenská ľudová strana.

Před Vánocemi - 18. prosince 1935 se konaly páté prezidentské volby. Reakce se v nich pokusila prosadit svého kandidáta B. Němce. Rozhodným vystoupením lidových sil vedených KSČ byl tento pokus zmařen. KSČ podpořila volbu Edvarda Beneše, který byl zvolen prezidentem 340 hlasy ze 440 přítomných poslanců a senátorů.

Následně byla jmenována šestnáctá československá vláda znovu v čele s Hodžou. Pokračovala v buržoazní politice Hradu. Odpoutávala se od spojenectví se Sovětským svazem a hledala východisko ve sblížení                      s reakčními a polofašistickými režimy v Podunají a s jejich politickými exponenty v Československu.

V samém závěru roku upozornil sekretariát Komunistické internacionály vedení KSČ na oportunistické překrucování linie VII. kongresu. V tisku, zejména v Rudém právu, se objevila chybná stanoviska v otázce poměru komunistů k obraně vlasti.

V roce 1935 se v Československu uskutečnilo 219 stávek a výluk v 580 závodech za účasti téměř 40 tisíc dělníků.

V Komunistickém nakladatelství vyšel třetí svazek vybraných spisů Lenina „Revoluce let 1905-1907“, obsahující Leninovy práce z období první ruské revoluce.

Co říci závěrem? V povědomí starší generace se rok 1935 moc významně nezapsal. Nedivme se. Chodili jsme do školy v době míru a budování spravedlivější společnosti. Naši rodiče a prarodiče nás před hrůzami války, která byla v roce 1935 na spadnutí a kterou na vlastní kůži prožili, silně izolovali. Dnes bych řekl „bohužel“, protože jak je vidět, svět je nepoučitelný.

Česká republika měla v roce 1935 téměř stejně obyvatel jako dnes – 10 853 125; narodilo so 161 tisíc dětí a 140 tisíc lidí v tomto roce zemřelo. Mnozí z nich emigrovali z hladu i před fašismem za moře.

Přesto se v tomto roce narodili zajímaví lidé, stejně zajímaví i odešli na věčnost. Odehrály se i více či méně zajímavé události. Bylo například zřízeno ředitelství pro výstavbu obranných opevnění a jejich urychlená výstavba na západní hranici. Ve stejném roce vznikl Wehrmacht a například Mao Ce-Tung se stal tajemníkem Komunistické strany Číny; Charles Richter vymyslel tzv. Richterovu škálu při zemětřesení a málo kdo třeba ví, že v prosinci toho roku (1935) proběhl u nás první pokusný televizní přenos v Československu. Dr. Jaroslav Šafránek uvedl do provozu první kompletní televizní aparaturu pro vysílání a příjem mechanické televize, určenou pro experiment.

Nobelovu cenu obdrželi - za fyziku: James Chadwick – za objev neutronu a za chemii: Frédéric Joliot-Curie a Irène Joliot-Curie – za syntézu nových radioaktivních prvků

Narodili se např.: 16. února – Vlastimil Ehrenberger, ministr vlád ČSSR; 27. února – Rudolf Jelínek, herec; 4. dubna – Wabi Ryvola, trampský písničkář; 13. června dvojčata Jan Saudek, fotograf a Kája Saudek, malíř a komiksový kreslíř; 3. června – Václav Hybš, hudebník, trumpetista, dirigent; 6. června – Karel Augusta, herec; 4. srpna – Luděk Bukač, československý hokejový reprezentant a trenér; 5. srpna – Antonín Hardt, herec; 29. srpna – Miroslav Vacek, ministr národní obrany ČSSR a ČSFR; 11. září – Rudolf Hegenbart, místopředseda vlády České socialistické republiky; 17. září – Eva Palyzová, nejznámější naše dostihová žokejka; 26. září – Zdeněk Srstka, sportovec vzpěrač, herec, kaskadér a moderátor; a 27. listopadu – Ivanka Devátá, herečka a spisovatelka.

Ve světě pak například Tändzin Gjamccho - 14. dalajláma; Alain Delon, francouzský herec; Woody Allen, americký filmový režisér; Valerij Kubasov, sovětský kosmonaut; Elvis Presley, americký zpěvák; Leonid Jengibarov, sovětský scenárista a herec; Oleg Tabakov, ruský herec a režisér; German Titov, sovětský kosmonaut; Luciano Pavarotti, italský operní zpěvák a třeba Ivan Mistrík, slovenský herec.

Odešli tací lidé jako Karel Hugo Hilar, spisovatel a divadelní režisér; Ignát Herrmann, spisovatel, humorista a redaktor; Otakar Ostrčil, hudební skladatel a dirigent... A ve světě – Ivan Vladimirovič Mičurin, ruský šlechtitel a ovocnář a Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, teoretik raketových letů.

(MiHav)

OV KSČM Kladno zve členy KSČM i občany k účasti
na malém pietním shromáždění u příležitosti 65. výročí úmrtí Antonína Zápotockého
Neděle 13. listopadu 2022, U pomníku v Zákolanech v 10,00 hodin 19.12.1884–13.11.1957       

Okresní výbor KSČM v Mladé Boleslavi, Stč. KV KSČM, LKŽ, KČP
zve na
P I E T N Í    V Z P O M Í N K U

78. výročí tragického úmrtí národního hrdiny Jana ŠVERMY,
mnichovohradišťského rodáka.

Vzpomínka se uskuteční ve čtvrtek 10. listopadu 2022
PROGRAM:      16.00 hodin - shromáždění u obřadní síně,
                         přesun na hřbitov k hrobce J. Švermy položení kytic                    

                                       Okresní výbor KSČM Mladá Boleslav

Naše řady opustila

Zpravodaj vydává OV KSČM Praha-východ. Naše web stránky: tresnicka.kscm.cz
Elektronická pošta: ov.prvych@kscm.cz; Telefon 222 897 460 nebo mobil 725 646 019