Přestaňme se bát německých a bruselských byrokratů, vyzývá Miroslav Ševčík

11. 10. 2022

Česká republika by se v době svého předsednictví Evropské unii měla snažit o vyvolání debaty na téma zrušení Green Dealu. Jde o prolobované programy, které jsou prototypem politického centralismu a poškozují ekonomiku. Navíc snižují konkurenceschopnost prakticky celé Evropské unie vůči světu. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické, vedoucí katedry hospodářské a sociální politiky Miroslav Ševčík.

Sněmovna projednává novelu státního rozpočtu na rok 2022, kde hrozí schodek ve výši až 375 miliard. Jak se díváte na vývoj rozpočtu a je podle vás tento schodek už konečný, nebo hrozí ještě jeho další zvýšení?

Je to výše schodku, která byla původně schválena vládou Andreje Babiše, a nový kabinet Petra Fialy ústy ministra financí tvrdil, že ho bude chtít za každou cenu snížit. Je vidět, že se mu to zatím nedaří, o čemž svědčí druhý nejhorší výsledek hospodaření státního rozpočtu za prvních devět měsíců (deficit téměř 2871 mld. Kč) v novodobé historii České republiky. Kabinet Petra Fialy zřejmě neměl žádný plán, jak snížení deficitu státního rozpočtu dosáhnout. Dá se předpokládat, že výsledný deficit za celý letošní rok se může blížit historicky nejhoršímu roku hospodaření státního rozpočtu a může přesáhnout 400 mld. Kč. Nutno podotknout, že vstupujeme do období velmi složitého pro stovky firem, kdy stát nemá úplně jasno jak, kdy a komu bude muset poskytnout pomoc.

Vláda při kritice původního Babišova návrhu tvrdila, že bude vládou rozpočtové odpovědnosti. Jak se jí to tedy daří?

Nedaří se jí to. Současná vláda se chová dokonce rozpočtově méně zodpovědně než předešlá vláda. Samozřejmě jsou tady vnější okolnosti, kterým musí rozpočty čelit, nicméně jsou tady především výdaje, které Fialova vláda zatím navzdory svým slibům nesnížila, ba naopak došlo k jejich zvýšení.

Začne se projednávat také státní rozpočet na rok 2023. Ten počítá se schodkem 295 miliard. Někteří odborníci již uvádějí, že vláda bude opět předkládat jeho novely s navyšujícím schodkem. Souhlasíte s těmito názory, jak se díváte na ten další vývoj?

Bohužel se jedná o naprosto nezodpovědný návrh rozpočtu. Je zřejmé, že vláda není připravena na to, aby konsolidovala veřejné rozpočty, především pak státní rozpočet. Už dnes se předpokládá, že mohou přijít další dodatečné výdaje. Například pokud dojde k negativnímu vývoji na trhu s energetickými surovinami a pokud dojde k tomu, k čemu se schyluje po přerušení provozu Nord Streamu 1 a Nord Streamu 2, tak cena zemního plynu se může ještě zvýšit a náklady na různé sanace, které vláda avizuje, se mohou taktéž navýšit. To by znamenalo další nárůst deficitu státního rozpočtu i v příštím období. Nutno podotknout, že již teď se ekonomika nachází ve velmi nepříznivé situaci. Mnohé firmy už hlásí, že se mohou dostat do insolvence a následně do bankrotové situace. A to všechno kvůli nečinnosti vlády, která se rozhýbala a začala přijímat určitá opatření až po demonstraci obyvatel na začátku září.

Je nevysvětlitelné, jak je možné, že když v tomto pololetí předsedáme Evropské unii, tak vláda na svém zasedání v pondělí večer 10. září přijme zastropování ceny elektřiny ve výši šesti korun za kilowatthodinu, což pro konečného spotřebitele bude znamenat kolem devíti, deseti, možná až jedenácti korun. A druhý den ráno ohlásí Evropská unie, prostřednictvím Evropské komise, že zastropování ceny elektrické energie může být v přepočtu 4 koruny 50 haléřů, což je o 25 % níže, než co navrhla česká vláda. Vnucuje se otázka, proč není v době předsednictví České republiky v rámci Evropské unie na prvním místě v získávání informací o chystaných opatřeních EU?

Čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že to je způsobeno asymetrií informací. Buď Evropská komise a její předsedkyně neinformuje našeho předsedu vlády o chystaných opatřeních, nebo na informace od ní snad premiér zapomněl. Nebo tam třeba může být i určitý záměr. Na to se je potřeba ptát přímo těch politiků, kteří tímto způsobem jednají. Pro mě je toto řešení naprosto nelogické, nesystémové, samozřejmě i celé opatření je nesystémové a je proti dlouhodobým zájmům českých občanů, českých domácností a českých firem.

Inflace v ČR překročila 17 procent. Jak odhadujete její další vývoj?

Roční míra inflace 17,2 % je oficiálně vyjádřená míra inflace na základě měření Českého statistického úřadu. Musíme si uvědomit, že inflace je vysoce individuální pro každou domácnost podle toho, jakou strukturu spotřebního koše užívá a jaké váhy mají výdaje na jednotlivé skupiny zboží a služeb v jednotlivých domácnostech. Může to znamenat, že se míra inflace pro některé domácnosti pohybuje už teď až na třicetiprocentní úrovni. Ceny, které jsou v jednotlivých skupinách vykazovány, nemusí být přesné, protože struktura spotřebního koše, podle kterého se počítá inflace nyní, se odvíjí od struktury vah spotřebního koše z roku 2020. Víme, že reálná struktura spotřebního koše v roce 2020 v souvislosti s covidem byla jiná, než je teď. V současnosti se enormně zvýšily náklady na bydlení, respektive na služby spojené s bydlením, od nájemného po vodné, stočné, odpady, energie a teplo. Takže váhy neodpovídají tomu, co je nyní v domácnostech spotřebováváno.

Zdá se, že inflace může na konci roku překročit 20 procent. Důležité je, zapamatovat si, že vysoká cenová hladina už s námi zůstane, neklesne, a když se pak budou porovnávat meziroční hodnoty cenových hladin, může sice dojít k částečnému poklesu roční míry inflace, ale vysoké ceny nám už zůstanou. Pokud by se to dalo srovnávat se zeměmi Evropské unie, tak vidíme, že míra inflace v rámci takzvaného Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen je nižší, než u nás vykazovaná na základě našeho spotřebního koše, a to proto, že země EU tam nemají započítány náklady spojené s tzv. indukovaným nájemným. Je to zkresleno také tím, že některé země, například Francie, přistoupily k zastropování cen energií již dříve, proto vykazují nižší míru inflace, nebo poskytly dotace firmám, které mají na starosti distribuci plynu, jako tomu bylo např. v Německu, které již v létě poskytlo pomoc ve výši 15 miliard eur plynárenské společnosti Uniper a chystají další balíky z rozpočtu ve výši 250-350 mld. eur. I toto jsou okolnosti, které ovlivňují oficiálně vykazované míry inflace.

Opakuji, že vysoká cenová hladina s námi už určitě zůstane, ale zůstane s námi i pro nás relativně vysoká míra inflace. Nedá se předpokládat, že by klesla k tzv. inflačnímu cíli ČNB, který činí 2 % (+- 1 %).

Co dnes nejvíc brání zkrocení inflace?

Zkrocení inflace bude velmi těžké už i z toho důvodu, že dosahuje v současnosti historicky nejvyšších hodnot. Základní příčinou jsou měnově politické faktory, mezi ně patří např. neopodstatněně vysoké tempo růstu peněžní zásoby. Je to nezodpovědná politika především ze strany Evropské centrální banky, která, i když ví, že je vysoká míra inflace, z politických důvodů nechala dlouhodobě nízké základní úrokové sazby. ČNB sice úrokové sazby zvyšovala, ale zase poměrně rychle. Přizpůsobovací mechanismus domácností a firem pak nestačil razantnímu zvyšování úrokových sazeb ČNB v relativně krátké době. To samozřejmě postihuje především firmy, které používají takzvané cizí zdroje na financování provozu, případně na investice, ale postihuje to i domácnosti prostřednictvím např. hypotečních úvěrů. Úrokové sazby poměrně dramaticky z roku na rok vzrostly a snížily tak počet domácností, které si hypotéku (potažmo vlastnické bydlení) mohou dovolit.

Dalším faktorem růstu míry inflace jsou dopady covidismu, kdy došlo k rozbití dodavatelsko-odběratelských vztahů a postupně vznikala »nedostatková« ekonomika v řadě odvětví. U některých produktů nedostatkovost způsobuje razantní zvyšování ceny zboží a služeb.

Vnějším negativním aspektem je především v energetické oblasti, ale následně i v navazujících odvětvích, dopad nesmyslného ideologického projektu Green Dealu. Proti němu se v současné době začali ohrazovat i samotní Němci, kteří jsou jeho tvůrci. Dlouhodoběji Green Deal kritizuje například Werner Sinn, který říká, že tento projekt je nejcentralističtější projekt od 2. světové války. Kritizuje ho i výkonný ředitel Deutsche Telekom, druhé největší firmy v Německu, Timotheus Höttges, který říká, že německá ekonomika »opouští jádro, aniž bychom měli odpovídající náhradu«. Přirovnává Německo metaforicky k syndromu vařící se žáby: »Když hodíte žábu do vroucí vody, vyskočí. Když ji ale dáte do studené a začnete ji zahřívat, nevyskočí, ani když se voda začne vařit. Zemře.«  Do této situace se dostává i český průmysl.

Proti Green Dealu vystupují ale i další němečtí politici. V polovině září tohoto roku došlo k velmi vážné výměně názorů mezi Friedrichem Merzem z CDU a kancléřem Olafem Scholzem. Merz poukázal na to, že je naprosto zbytečné, aby se zastavoval provoz tří jaderných reaktorů, které on považuje za nejmodernější a nejbezpečnější na světě. Green Deal a s ním spojený program Fit for 55 patří mezi ty největší spouštěče vysoké míry inflace, která se projevuje především u energetických zdrojů.

Třetím vnějším aspektem růstu cen je válečný konflikt na Ukrajině a s ním spojené sankce proti Rusku a dále odstavení Nord Streamu 1 a 2. To jsou aspekty, které ovlivňují vysokou cenovou hladinu u energií, což se potom projevuje i v dalších odvětvích a v růstu cen dalšího zboží a služeb.

Velkým problémem jsou vysoké ceny energií. Můžete okomentovat vládou navrhovaná řešení? Úsporný energetický tarif, zastropování cen energií, snížení spotřební daně na naftu…

Jsou to všechno nesystémová řešení. Prvním systémovým řešením by bylo zrušení Green Dealu. Jsme v tomto pololetí předsednickou zemí EU, tak to máme navrhnout, nemáme se bát německých a bruselských byrokratů. Tlak by měl být vyvíjen především na Ursulu von der Leyenovou a Franse Timmermanse jako hlavní propagátory těchto, dle mého názoru, prolobovaných programů, které jsou prototypem politického centralismu a poškozují ekonomiku. Navíc snižují konkurenceschopnost prakticky celé Evropské unie vůči světu. Již nyní jsme svědky přesunu výroby ne na východ od Bruselu k nám, ale na západ do USA. Takže navrhuji začít se systémovým řešením současné situace vyvoláním diskuse k tomuto tématu. Nebrat Green Deal a podobné programy jako nějaký axiom, který musí platit už navždy.

Druhá věc je, že všechna opatření, která dělá vláda, stojí vysoké finanční částky. Projevuje se to především v deficitech státního rozpočtu. Jedná se jak o současné, tak i budoucí peníze daňových poplatníků. To znamená, že se různými dotacemi a dávkami odsouvá řešení tohoto problému do budoucna. Každý zásah do vztahu nabídky a poptávky, jakožto jediných mechanismů zabezpečujících efektivní tvorbu tržních cen, je nesystémový a dlouhodobě poškozující ekonomiku. Systémovějším řešením by bylo říct, ano, v ČR produkujeme více elektrické energie, než spotřebujeme. Zastropujme cenu u výrobce tak, aby tento dosahoval jakéhosi přiměřeného zisku (kdo to ale určí?) a prodávejme elektrickou energii primárně našim domácnostem a našim firmám a teprve přebytky dejme k dispozici na ostatní trhy.

Dále by se mělo odejít od neefektivního systému emisních poukázek, které navíc máme pouze v EU. Někdo tvrdí, že vstupují do ceny elektrické energie deseti, někdo dokonce až dvaceti pěti procenty, ale může to být i více. Když se emisní poukázky prodávaly za 90 eur, tak to samozřejmě poškozovalo nejvíc naše výrobce, protože část našich zdrojů je pořád ještě z elektráren na uhlí. Teď vidíme, že nedostatek elektrické energie nutí i Němce znovu otevírat uhelné elektrárny, vidíme, že ty tzv. závěrné elektrárny asi nebudou mít plyn ani na to, aby ten trh uzavíraly. Takže trh je regulací, různými dotačními zásahy a tím, že se povolenky staly spekulačními papíry, naprosto zdeformován a vůbec nefunguje tak, jak by trh měl fungovat. Troufnu si říct, že je to prolobováno různými zájmovými skupinami a že to odnáší konečný spotřebitel, to znamená domácnosti a firmy, které elektrickou energii spotřebovávají.

Vláda zatím nepomáhá velkým firmám. Jaké to může mít důsledky, nehrozí kolaps hospodářství?

Samozřejmě je to velmi krátkozraká politika. Mnohým firmám nic jiného nezbyde, než skončit. Ta pomoc měla přijít buď už dávno, nebo se měly udělat systémové změny, aby nenastal tak silný dopad na jednotlivé firmy. Systémové změny se neudělaly, válečný konflikt neskončil, naopak se zdá, že bude eskalovat. Prohlásit a udělat sankce na něco je velmi jednoduché. Bohužel sankce ze strany Evropské unie momentálně Rusku pomohly. Jejich státní firma Gazprom hlásí rekordní tržby a zisky. Poškozenými v tomto případě jsou domácnosti a firmy v zemích Evropské unie.

Podle Národní ekonomické rady vlády bude nutná změna daní. U fyzických osob by mohlo dojít k návratu zdanění před rokem 2020, v úvahu přichází také zvýšení spotřební daně. Co o tom soudíte?

Svědčí to o licoměrnosti vlády. Daleko lepší je nechat lidem více peněz, aby o nich rozhodovali sami. Protože vlády jinak nejsou tlačeny k přijímání systémových opatření. Spotřebitel pak dopady, plynoucí ze stávající krizové situace, platí dvakrát. Poprvé platí ve vysokých cenách a podruhé to zaplatí ještě tím, že bude více zdaňován. Tato cesta může vést ke stagnaci, respektive ke snižování životní úrovně a růstu chudoby u většího počtu obyvatelstva a domácností.

Jak se podle vás vláda vypořádá se svým slibem, že nebude zvyšovat daně? Nehrozí, že odpor veřejnosti bude ještě větší, než je dosud?

Vláda své sliby neplní nejenom v oblasti daní, ale i jinde. Napětí ve společnosti je a ještě poroste. Téměř každodenně se setkáváme s tím, že je ohrožena ekonomická svoboda, svoboda slova, svoboda projevu, svoboda názoru. Působí u nás manipulativní média, která jsou financovaná různými progresivistickými skupinami, a která mají zájem o ovládnutí co největšího počtu obyvatelstva. Obyvatelstvo se lehce manipuluje a ovládá, když je ekonomicky ruinováno. Nemyslím si, že vláda odstoupí, protože má jasnou převahu v Poslanecké sněmovně. Cestou by mohlo být to, že by se rozsvítilo některým vzdělaným lidem ve vládnoucích stranách, kteří jsou relativně slušní a vidí, kam tato vláda naši vlast vede. To je jediná legální možnost pádu vlády. Některým se může zdát, že jsou to víceméně naivní představy. Jiná demokratická cesta v podstatě není, kromě toho, že by došlo k dobrovolné demisi, o čemž si myslím, že zatím nikdo ze současných vládních představitelů nepřemýšlí.

K čemu potom ty protivládní demonstrace jsou? Vy sám se jich účastníte, prohlásil jste, že nejste kolaborant, zrádce, že jste vlastenec…

Na protestní shromáždění jsem zván za odborníky, ne za politiky. Nejsem členem žádné politické strany.

Že jsem vlastenec, jsem řekl, protože někdo napsal, že se na protestních akcích scházejí kolaboranti a zrádci. Tuto vědomou lež jsem chtěl uvést na pravou míru. Proto jsem řekl, že nejsem žádný Sorosovec, ale že se cítím být vlastencem, a jsem tam proto, abych poukázal na možné ekonomické problémy, které mohou nastat. Problémy, na které jsem poukazoval, nastávají přesně tak, jak jsem upozorňoval již více než před rokem a jak jsem to opakovaně sdělil na začátku letošního září. Vláda byla díky demonstracím aspoň dotlačena k nějakému rozhodnutí ohledně zastropování cen elektřiny, i když říkám, že ji zastropovala o 25 % výš, než mohla. Doufám, že se rozhýbe i teď, když snad konečně pochopí, že se stovkami firem není něco v pořádku. Bohužel asi nikdo z vládních představitelů nikdy žádnou normální firmu, kromě nějakých dotačních neziskovek, neřídil. Já mám možnost spoluřídit firmu, která vlastní původní Baťův areál v Otrokovicích, kde podniká téměř stovka firem, a vím, jak těžce na ně dopadá energetická krize a nekoncepční a nesystémová hospodářsko politická opatření současné vlády.

Jak byste ohodnotil činnost jednotlivých ministrů?

Musím hodnotit činnost vlády jako celku, protože vláda jako celek vystupuje. Myslím si, že je to na 4 mínus, blízko k propadnutí. Bohužel i já jsem měl od této vlády úplně jiné očekávání.

Autor: 
Jana Dubničková
Zdroj: 
iportal24.cz