V předposledním čísle Naší pravdy se otázkou měnové reformy v roce 1953 fundovaně zabývá Jaroslav Šulc, který na základě faktů uvádí důvody této operace a píše, v jakých podmínkách a za jakým účelem byla provedena. V závěru připomněl všelijakým těm pisálkům, že současní mocní ožebračili po roce 1989 lidi bez výměny peněz nejméně dvakrát. Jaký rozdíl od provládních zblbovadel, které se většinou rozepisovaly o tom, jak komunisté ožebračili národ a jak prezident republiky Antonín Zápotocký do poslední chvíle popíral že se reforma uskuteční.
Jako ve válce narozené dítě mám na tu dobu osobní snad i trochu humornou vzpomínku. O tom, že se něco s penězi chystá se tušilo. Šuškanda podobně jako dnes sociální sítě jela na plné pecky. Ale co? O co my máme přijít prohlašovala hlava naší rodiny. Těch pár šupů na knížce, a ještě méně v portmoně. Však ono to nějak dopadne. A dopadlo. V rodině důchodce, invalidy z války a matky dělnice bylo sotva na tu přívětivější výměnu 5 : 1.
V hospodě Na Festunku, kam mě někdy ve sváteční nedělní odpoledne táta brával na báječnou malinovku, jsem byl na toto téma svědkem historické debaty místních bolševiků. I když někteří také brblali, shodli se na tom, že to nakonec bylo správné rozhodnutí. Debatu o tom, že prezident lhal rázně ukončil můj tatík slovy, která si pamatuji dodnes. „Volové,“ pravil, „a co měl podle vás ten náš Tonda s tím dělat? To měl jako měsíc předem ohlásit, že bude něco s prachama, aby si to ti keťasové, šmelináři a vydřiduši stačili včas uklidit? To byste chtěli? Věřte nebude hůř. Padne přídělový lístkový systém a jestli na to někdo doplatí, tak to budou právě ti co již před válkou, během ní, ale také po ní hromadili mamon na úkor těch nejbědnějších. Nemějte strach i na to naše pivečko bude.“ Na to se debata stočila k běžným starostem.
Měl pravdu. Měnová reforma způsobila největší šok právě mezi různými šejdíři a zbohatlíky a jsou to i oni a jejich pohrobci, kteří šíří o této události různé mýty. Nedivím se, když si vzpomenu, jak bědovali a snažili se zakrýt svůj pravý finanční stav. Navštěvovali i rodiny, kde peněz nebylo nazbyt a za určitou částku chtěli jejich prostřednictvím docílit výhodnější výměnu peněz. Ty slušnější otec s poděkováním odmítal. Až jednou, když jsem se vracel z klukovské zábavy, vidím, jak se rozlítil k nepříčetnosti a s vojenským páskem v ruce žene místního šmelináře z našeho bytu. Slovo šmejd bylo jedno z mála těch slušných, kterými ho častoval.
Douška závěrem. Nevážení rádoby žurnalisté a politici. Pozapomněli jste při šíření té vaší pravdy, že následně jako jistou kompenzaci tehdejší „zločinecký“ režim snížil ceny nejběžnějšího zboží včetně potravin. O tom se dnes po covidové a energetické krizi a vysoké inflaci může lidem jenom zdát.